Příběh smečky Ishimura III.

Maličká vlčka pohlédla na svého dědečka, který už odcházel. Do hnědých oček se jí nahrnuly kapičky slz, protože byla z jeho odchodu nešťastná. Za tu krátkou chvilku si ho oblíbila a vytvořila si k němu silné rodiné pouto, ale ne tak silné, jako k mamince, tatínkovi a sourozencům. "Vlátí se ještě?" Zašeptala rodičům a pohlédla k východu k doupěte, aby věděli, koho myslí. Postavila se opět na své tlapky a opatrně došla k bráškovi k východu. Šla pomalu, ale při tom naivně věřila v dobro ve všech a dobro tam venku. Přikrčila se, když ji srst pročechral chladný větřík, ale pak pohlédla na svět před doupětem. Očička ji zářila zvědavostí, když uviděla ty podivhodné věci před sebou. Bylo to jiné než v doupěti a ona to chtěla prozkoumat se svojí nejmilovanější rodinou.

Pozrel som sa okolo, hučalo mi v hlave a nemal som z toho všetkého dobrý pocit. Som hlupák. Poviem to Tenebis, áno poviem jej, nie som schopný viesť svorku, ja nie. ja nemôžem, som zbabelec, hlupák a kretén, mal som tam byť mal som zabrániť. Nezaslúžim si úctu týchto vlkov, aby som bránil ich životy, keď sám som srab. Zvrtol som sa a zahmlený v hneve a nenávisti voči sebe som sa hnal smerom k lesu. Áno musím abdikovať, nie som vodca a ani som nebol, som vlk čo nedokáže nič... Ani len rodinu ubrániť. Nedávam to... bežali mi hlavou myšlienky. Mezri stromami som uzrel Kaya. Bude ma nenávidieť? Áno som kretén ale predsa len. pomyslel som si. On bol vodca, nie ja. ,,Kay, prepáč že otravujem, ale ako Vaša Alfa som zlyhal na plnej čiare, nie som hoden stáť ako Alfa. Poviem Tenebris aby sme odstúpili od funkcie, zanedbávam všetko, ani len štenece si neubránim." vychrlil som náhle.

Pozrel som sa na Kaya a na Diega s celou bandou vĺčat. Strihol som ušami. ,,Áno, súhlasím, ten hraničiarov spratok, ktorý prejavoval sympatie si zdúchol s Naiome a ja som si nedokázal ustrážiť ani len vlastné." vyprskol som. ,,A za všetko môžem ja. Tenebris, ona je vodca ja nie. Vlci nás volili pre schopnú Tenebris a mňa brali ako prívesok, bonus k tomu. A ja nezazlievam. Pre mňa je Alfovanie príťaž." vychrlil som, nechcel som aby vĺčatá počúvali moje výlevy, ale aj tak, Kaya som dlho nevidel a mal som toľko toho na jazyku, bol to môj kamarát. Zamyslel som sa nad jeho otázkou. ,,Ja osobne by som vymenoval za Alfu Diega s mojou Eveline." povedal som mu. 

Velether nadzdvihl obočí nad vysvětlení. Učně? Naiome se svou plnou grácií a tajuplností začala obklopovat černou parou jeho a jednu Deltu. Asklépios stáhl uši k hlavě a pootevřel ústa, plně v šoku. Možná chtěl cosi namítnout, však poté zavřel pusu a uklonil se až k zemi. "Nezklamu, matko. Už nikdy." Porhlásil. Velether přimhouřil oči. Následně pocítil štiplavou bolest způsobenou Naiominou párou. Byla to nepříjemná bolest celkově, však příjemná svou známostí. Byla to součást Naiome. Poté se objevili na území, na kterém byl Velether prvně. "Ty jsi plná překvapení," zamručel směrem k Naiome na oplátku, zatímco se rozešli do nitra něčeho, co bylo cítit jako sviťácká smečka. Pach byl totožný s tím, co bylo cítit z vlčat a částečně z Naiome. Zajímalo ho, co se zde stalo. Naiome přišla a ukradla pár vlčat? Odvedla? Nebo jí je snad dali? Těžko říci. Však cítil z Naiome něco, co v něm rozproudilo krev. "Předpokládám, že tohle není diplomatická mise za účelem předání vřelých pozdravů, však?" Pozdvihl jedno obočí. Když překračovali hranici, měl hrdě vypjatou hruď a hlavu zdviženou vzhůru s lehce nadzdvihnutým pyskem. Těžký, dračí ocas, který normálně táhnul za sebou byl nyní dominantně zdvižený. Sviťáci tu měli viditelně plno zvěře i vody. Tolik luxusu, kterého si nezasloužili.