Příběh smečky Ishimura III.

Tábor
Mladý syn, se začal věnovat nějaké nově příchozí vlčici, z jejich reakce jsem usuzovala, že se velmi dobře znají. Pousmála jsem se a čekala jsem na odpověď Reela. Jenže k té se nedostalo, neboť Alfa Tenebris, partnerka mého staršího bratra, svolávala smečku. "Tak lov, padá. Nebo se mění na lov něčeho jiného. Hm?" Usmála jsem se a pomalu se vydala k černé vlčici s červenou špičkou ocasu a jizvou na levém oku. Poklonila jsem se a vyčkávala, co bude potřeba udělat pro smečku.

Jazero Omega
Na to čo hovoril Kay a ten krokodíl som moc nereagoval. Nebol som nejaký diplomat, nevedel som presviedčať. Ale Kay to očividne vedel. medi tým čo oni diskutovali, ja som si zobral to pierko Pegasa ako mi kázal Ezer. Keď som započul že je ten krokodíl slepý trocha sa mi uľavilo. Jed som mal celý čas pripravený na okamžité a smrtiace použitie. ,,Kay, myslím si že keby ten krokodíl na nás zaútočil pravdepodobne vyhráme. On je slepý a ja mám krídla plus ho dokážem otráviť. A ešte k tomu ty máš mágiu zeme a neviem čo ešte. Nebolo by dobré naňho zaútočiť a zabiť ho?" Poslal som Kayovi myšlienku.

Tenebris stála na kameni a čekala, až přijde alespoň pár vlků. Nepotřebovala jich mnoho, stačilo by jí takoví tři, možná pět a věřila, že ti tu budou za chvilku. Mezitím se rozhodla věnovat otázkám Mitril a jejího bratříčka, který před chvílí přišel do tábora. To, že jsou sourozenci, poznala podle pachu, podle toho, že si byli podobní a podle toho, jak se spolu bavili, jakoby už se hodně dlouho znali. Seskočila z kamene aby na vlčata neshlížela tak z výšky. "Těší mě, Argdeme, já jsem Tenebris." Oplatila mladému vlčkovi úsměv černá vlčice. "Co je krokodýl? Nu, to je takové zvíře. Velké zvíře. Obvykle bývá hnědý nebo zelený. Když je dospělý, bývá větší jak vlci. Je takový dlouhý a jakoby placatý, žije převážně ve vodě, na souši je hodně pomalý. Žere snad všechno živé a je hodně nebezpečný. Jíst se dá, ale...
je mnoho zvířat které mají určitě lepší maso než on. Já jsem sice krokodýlí maso nikdy nejedla, ale stejně bych ho kvůli tomu nelovila. Ono by se totiž také mohlo stát, že místo toho, abyste vy ulovili krokodýla, ten krokodýl uloví vás a pak už by vám nikdo nepomohl. A svačinkou pro krokodýla se jistě stát nechcete, že." Vysvětlila oběma vlčatům. "Máš hlad, Argdeme? Hmm." Tenebris se rozhlédla, co by mohla vlčkovi nabídnout, ovšem nikde nic nebylo. Teď nebylo třeba mít v táboře jídlo, bylo léto a jídla dost. "Tady teď nic k jídlu není, tak co kdybyste počkali na rodiče a sourozence? Pak byste se s nimi mohli vydat na lov." Nabídla jim.
Pak už uviděla přicházet první vlky do tábora. Vyskočila opět na kámen a rozhlédla se. Kromě Alsafi a těch dvou vlčat tu byl Angelo, Dino, Cassidy a Eveline s nějakým vlčetem. Když Tenebris pomyslela na krokodýla, starostlivě se podívala na své břicho, které už bylo povážlivě velké a na mysl jí přišla myšlenka, že by se měla více šetřit, ta ale byla vzápětí zakryta myšlenkou, že se nesmí chovat slabě. "Vpodstatě se něděje nic vážného..." Začala. "Jistě si všichni pamatujete na krokodýla, žijícího v jezeře Omega. Poslední dobou se moc neobjevoval, ale teď zase vylezl a vypadá to, že ohrožuje dva členy naší smečky. Mimo to, máme teď dosti vlčat a krokodýl by si jistě rád na některém z nich pochutnal, nemusel by pro to ani lézt moc daleko, jezero je hned za táborem kam by mohlo vlče i doběhnout." Na chvíli se odmlčela, aby popadla dech. "Rozhodla jsem se tomu učinit přítrž. Krokodýl musí zemřít,
je až příliš nebezpečný." Dokončila a pak se rozhlédla po vlcích. "Půjdou se mnou Alsafi, Angelo a Cassidy. Co se týče ostatních, byla bych ráda, kdyby něco ulovili, zvěře je sice hodně, ale nevím jak to bude dál, je horko a asi bude hůř..." Řekla. Pak seskočila z kamene a trošku nemotorným klusem, který způsobil její vysoké stádium březosti, se vydala ke kraji tábora. Tam se zastavila a kývla na tři jmenované vlky.

Tábor
Pečlivě jsem naslouchala své Alfě, když vysvětlovala vlčatům, co je to krokodýl a kde, že to žije. Krokodýla jsem ještě neviděla, ale pravda, je to tvor, který zde žije a je nebezpečný podobně jako třeba puma. Přebrala jsem si to v mysli a když Tenebris od vlčat přešla k dospělým a vysvětlila situaci. Přikývla jsem a mlčky následovala černou vlčici. Po chvíli jsem se zeptala: „Máme nějaký plán, jak to nebezpečné zvíře přelstít? Určitě bude výhodné krokodýla dostat z vody, jinak by měl výhodu.“ Další z nebezpečných částí krokodýlova těla byla tlama plná zubů. "Měli bychom nějak zajistit jeho tlamu, aby nemohl někoho kousnout."

V bříšku vlčice vznikal další z mnoha nových životů, který o sobě rozhodl zanechat zmínku o tom, že se v bříšku skutečně nachází. Snažilo se pohybovat a najít si více místa, snad jakoby chtělo prozkoumat svět dřív, než bude moct. Bylo tu sice teplo a příjemně, však začínalo to být den ode dne menší a těsnější a proto se tam vznikajicímu životu přestalo líbit a dalo to najevo silným kopnutím do stěny bříška.

Tábor
Zobudil som sa a pozeral som sa naokolo, spal som, tá hlúpa choroba asi sa jej nikdy nezbavím, bol som trochu prekvapený, bolo leto a ja som bol rád. Bol som dobrosrdečný a mierumilovný nerád som bol, keď sa niekomu ubližovalo. ,,Ahoj Tenebris." povedal som a prešiel som ku svojej milovanej partnerke a oblizol som ju na ňufáku, potom som si svoju hlavu položil na jej chrbát a nedbal som, že práve niečo hovorí. Vlci zo svorky sa činili. pomyslel som si keď som  uzrel akési vĺčatá, viem ktoré sú to, sú to vĺčatá toho Chodca a Haske, ako len vyrástli. Aha tamto je. Pozrel som sa na Hraničiara, ktorý stál na kraji Tábora.

Hranice-Tábor
Pozeral som sa na svoje vĺčatá, Agrdema a Mitril, ostatný aj s Haske zrejme zaostali. Podyšiel som k vĺčatám pozdravil som sa s Alfami. Som v Ishimure viac ako v Kirigakure, mal by som prestúpiť, ktovie, čo sa tam deje, počul som z Kirigakure akési otrasy, potom zájdem za Alfami a poviem im že chcem prejsť do Ishimury, tam je moje srdce a moja rodina. pomyslel som si a pozrel som sa na Tenebris. ,,Už ste dosť veľký na to aby ste vedeli čo je to mäso." povedal som a v mihu som zo zeme vytiahol krta. ,,Toto je krt, nie je taký zábavný ako krokodýl, ale zabite zatiaľ jeho." poznamenal som a uškrnul som sa na Tenebris, bola to Alfa a bola zrejme iná ako dobrák Reel. ,,Potom vás vezmem na králiky. Tie sú lepšie ako krty." povedal som a hodil som pred vĺčatá vydeseného krta v zamatovom kožúšku.

Trpělivě čekal až malá Tani dojí. Ještěrku slupla jako malinu a tak se nad tím zasmál. Nad slovy 'tati' se na chvíli zarazil, ale hned na to se znovu usmál. Bylo to nádherné slyšet. ''Ano Tani. Uvidíš Tábor. Je to místo kde se nachází vždy většina vlků smečky.'' Vysvětlil ji. ''Vždyť už jdu.'' Znovu se zasmál, ale to již byla vepředu a tak ji klusem dohnal a následně držel rychlost, aby ji neztratil z dohledu a přitom pomalu do čumáčku vcházelo spousta pachů, což byl signál toho, že se k Táboru dosti rychle blížili.

--> Hranice -> smer tábor
Netrvalo mi to dlho a prekročil som hranice medzi Kirigakure a Ishimuru. Cítim sa ako sťahovavý vták, ako migrujúca zver, možno aj ako zradca.. Zamýšľal som sa, no tom som stál tlapou už na Ishimurskom území. Tu som sa ako malý zatúlal, tu sa o mňa strýc staral, tu sa aj vraciam.. Poviem si a dám sa do behu, chcel som to mať čo najskôr za sebou, aby som niekde zaliezol a nechal pocitom aby vyšli na javo. Neprestal som a upaloval som ďalej.

--> Tábor
"Fajn, jdeme všichni," broukla jsem pobaveně ještě, než jsem vyšla. Ovšem maličká mě hned dohonila a velký Diego (hehe) taky. "Ty jsi mi ale rychlík," neodpustila jsem si poznámku k Tani, která už mě dokonce nazývala maminkou. Byl to pro mě tak hřejivý pocit. "Teď tě vlastně vedeme na místo, kde bývá vždycky hodně vlků. Já tam mám třeba i rodiče, kteří tuto smečku vedou. Prostě jsou důležití. A tebe jim ukážeme, aby věděli, že jsi s námi," vysvětlila jsem jí, i když to nemusela hned chápat. Avšak snažila jsem se to nějak zlehčit. "A taky jsem se s rodiči moc nepotkávala..." uchechtla jsem se, ale spíš smutně. Už tak jsem s rodiči strávila málo času. Nedopustím, aby to tak bylo i s Tani. Pomyslela jsem si odhodlaně...samozřejmě za ní ale nebudu cupkat jako ocásek! To by bylo pro chudinku spíš deprimující. Pak sjem se vrátila ke vzpomínkám na vlastní rodiče. Naposledy jsem viděla otce, když jsem mu říkala... No "říkala".. o tom, že Diego je můj vyvolený. A matku asi... Když hořel tábor..? Když mě povyšovala... Už ani nevím.

/Tábor/
Tenebris tady přiběhla jako na koni a rozdala úkoly. A-ale... lehce jsem se zarazil, když mi dala za úkol lovit. Sklopil jsem zklamaně ouška. Nechtěl jsem odporovat, ale měl jsem k tomu své výhrady. Jenže já nelovím... sice už jsem to párkrát risknul, ale to jsem byl mladší. Vážně. pomyslel jsem si a poté poslal Tenebris myšlenku: ,,Vadilo by moc, kdybych se místo toho šel starat o své potomky?" otázka vyzněla pouze pro naši alfu. Oklepal jsem se, svá ouška postavil do původní polohy, načež jsem se posadil a zdravil příchozí vlky. Čekal jsem na odpověď.

Tábor
Vypočujem si vysvetlenie Tenebris a iba jej pritakávam. "Ach taaaak..." prehovorím potichu no potom kuknem na brášku. Chcela som sa na to pozrieť na toho krokodíla, ako sa správa, čo robí. Bol by to zaujímavý pohľad než k nám príde otec. Vravel, že by sme mali vedieť niečo o mäse a na to vytiahol zo zeme vystrašeného krtka. Pozrela som sa na neho, teraz mi však ho bolo lúto. "Prečo? Čo to znamená zabiť?" tázavo sa pozriem na otca, ten malý tvor bol k smrti vyplašený-

--> Tábor
Po čase som došiel priamo do tábora. Obzrem sa, ani tuna to nevyzeralo zrovna boh vie ako dobre. "Aj tu riadil démon?" opýtam sa seba, pritom som pokračoval skrz rad vlkov. Alfa, je kde. Hm. Pomyslím si. Všimol som si Aragorna aj Dina. Kay tu nebol, Hexy bola v Kirigakure a moje známosti v tejto svorke týmto skončili. Posadil som sa a vyčkávam či sa tuna prítomný vlci postu Bety až Alfy ma všimnú aby som mohol požiadať o skúšku.

Tábor

"A to se papá?" Zeptá se žíhané vlče hloupě otce, který ulovil tu hrstku masa. Argdem si vymění pohled s Mitril. "Mě taky těší, Tenebrys!" Pískne s úsměvem od ucha k uchu a s oháňkou ve vzduchu zběsile vrtící. Tak tohle mysleli mami a tati tím seznamovaním! Zvědavě se rozhlíží po okolí a kouká se na příchozí vlky. Bylo jich opravdu hodně. "Tak tohle je smečka! Velká rodina!" Zasměje se znovu bezstarostně a vyplázne jazyk. Ta věc, krokodýl, ho nesmírně zajímá, i když ji nikdy neviděl. "Já chci toho klokodýla taky vidět! Třeba se bude chtít kamarátit," promluví znovu vlče nadseně. Nemá tušení, co krokodýl je, i když mu to Tenebris přiblížila.
Hele, ani zeleného vlka nikdy neviděl! A hned se za ním vydá. Sebevědomě ťapká směrem k nic netušícímu Dinovi a zubí se na něj. Je tu sice spoustu vlků k vidění, ale zelený vlk! "Ahoj, já jsem Argdem!" Zavolá na zelenáče, který má nejspíš svých starostí dost, ale to si vlče samozřejmě neuvědomuje. I Argdem si však dává pozor, aby se neztratil z dohledu táty a členů své rodiny.

Tábor
Byla nadšená, vesele si hopkala mezi jedním a druhým rodičem a vůbec ji nevadilo, že musí pacinkama kmitat mnohem rychleji a víc, než-li její adoptivní rodiče vlci. Radovala se ze života a ze společnosti těchto milých vlků. "Hodně moc vlků? Velkých jako ty a ty?" Ta představa se jí líbila, ale zároveň ji naplňovala jakýmsi napětím. Přijmou ji? "Ty máš taky maminku? A je hodná?" Zareagovala malá lištička na Eveline. Mezi tím, co se bavili, dorazili do tábora. Tani uviděla několik vlků a ihned se schovala za tlapky svých adoptivních rodičů.

Tábor
Bola rada, že Alfa si na boj proti krokodílovi vybrala práve ju, spolu s Angelom a nejakou vlčicou, ktorú oslovila ako Cassidy. ,,Mohli by sme mať plán. Neviem, ako ho vylákať z jazera, no dokážem komunikovať v podstate so všetkými živočíchmi, takže by možno stačilo mu niečo povedať, prípadne ho slovami vyprovokovať. Jeho tlama by sa mohla dať zaistiť pomocou mágie. Napríklad Angelo by mohol pomocou tej svojej vytvoriť z vesmírnej hmoty lano, alebo niečo podobné," uvažovala. Angelova mágia bola užitočná, hoci si to len nerada priznávala. Spomína si, keď ju podobným lanom pred nedávnom zviazal, hoci nie z Alsafinej vôle.

Jazero Omega
Prikývol som na keď začujem Kayove myšlienky.  ,,Dobre, rozumiem. Ideme nato!" Poslal som Kayovi myšlienku a pustil sa do vytvárania jedu. Bolo to vcelku zložitejšie vytvoriť tak veľke množstvo silného jedu, ale zvládol som to. Tento jed by sa mal rozširovať veľmi rýchlo a do niekoľko minúť paralizovať a prizabiť krokodíla. Keď mu Kay zaboril nohy do blata a vytvoril okolo neho bodce, vzlietol som a vypálil som tomu krokodíľovy do čumáka veľkú dávku jedu. PO CHVÍLI KROKODÍL MOHOL CÍTIŤ ŽE PRESTÁVA MôCŤ POHYBOVAŤ KONČATINAMI. Vytváranie jedu ma dosť unavilo. Tak hneď ako to bolo možné som odletel o kus ďalej a pristál som na zemi. ,,Kay, má v sebe dosť veľkú dávku jedu, tá ho síce nezabije ale paralizuje ho. Prestane účinkovať po niekoľkých hodinách, tak by sme si mali pohnúť." Pošlem Kayovi myšlienku

Tábor
,,Čo je to zabiť. Proste zbavíš ho života, vlci sú lovci, lovia iné zvieratá, krtkko papá dážďovky a iné červíky a jeho zjedia dravci je to prirodzený chod vecí a života niečo sa narodí a musí umrieť pre blaho toho druhého." povedal som a pozrel som sa na Mitril a na krtka ktorý sa bezmocne metal na svetle. ,,Keď raz ochutnáš mäso, už nebudeš chcieť jesť nič iné. A lovíme len slabé a životaneschopné jedince, necháš predsa dolámanú srnku živoriť? Dobraješ jej milostivú smrť, ktorá bude mať úžitok." vysvetlil som.

Doupě → před doupětem
Spal jsem. A to celkem dlouho. Jakoby se můj vlčecí život na chvíli pozastavil. Čím to bylo? To nevím ani já sám, avšak má mysl si ještě stále něco takového nedokázala plně uvědomit.
Sluneční paprsky mě pošimraly na čumáčku a já vykoukl z toho heboučkého, co patřilo Bytosti. Zeširoka jsem zívl a s následným zamlaskáním jsem otevřel obě očka. Z mého prvního pohledu na svět se nikdo předtím neradoval, tak jsem usoudil, že vidět svět asi není nic zvláštního. Ale co teprve objevit svět! To bude určitě něco úžasného! Vyhledal jsem možná naposledy Ňamkodárce a dodal si svou denní dávku slaďoučké Ňamky. Poté jsem se vyhrabal z kožíšku Bytosti a přelezl její velká Hrabátka, Kopátka a nakonec její velké Vrtítko. Vyvalil jsem se vedle na zem a chvíli se pokoušel ze zad dostat se na všechny čtyři. Mé snažení jsem doplňoval občasným kníknutím, možná aby si mne někdo všiml, avšak všichni spali, a já se nakonec na všechny čtyři dostat dokázal. Pohled se mi poté naskytl na tvář Bytosti. Sice spala a měla zavřená kukadla, ale to nevadilo. Byl jsem tak strašně rád, že ji opět můžu vidět, stejně tak jako když jsem poprvé otevřel očka. Na mé tváři se objevil široký úsměv a já mával zběsile a nadšeně vrtítkem. Byla tak krásná, to ona patřila ke mě a já patřil k ní. "Mama!" Zabreptal jsem a náhle ze mě vypadlo první slůvko. Přiskočil jsem k její hlavě. Ano, tohle je moje maminka! Nadšeně jsem štěkl a mával dál nepřetržitě vrtítkem. Dotkl jsem se několikrát jejího velkého čumáku a otřel se o její líčka, ale nevzbudila se. Avšak nebyl jsem zklamaný, mé nadšení ze mě rozhodně nevymizelo. Poskočil jsem dál a pohled mi padl na toho Tvorečka. Byl taky malý, stejně jako já! "Blat!" Pokus o další slovo byl sice težší, avšak důležité bylo, že tohle je můj bratříček Anzi. Škoda že také spal a nemohli jsme tu teď poskakovat společně. Ale i tak má veselost nepolevovala a ze širokého úsměvu mi po chvíli vypadl i jazýček. Otočil jsem se vstříc východu z doupěte. Pochopil jsem, že mi maminka ani bratříček asi svět nemohou ukázat, proto jsem se musel vydat za dobrodružstvím sám. Odhodlání a zvědavost ve mě nakypěla a já se společně se zběsilým máváním vrtítkem rozběhl stále ještě nedokonalým krokem ven z doupěte. Nejdřívě mě oslnila silná záře, ale sotva se mi před očima rozjasnilo, doslova jsem strnul. To co jsem viděl, byla nevýslovná nádhera pro mé oči, čistý ráj! Mé malé srdíčko bušilo o sto šest a já nevěřil vlastním očím. Tak tohle je svět! Všechno bylo tak krásné a dokonalé! Ta zvláštní zelená chapadla na celé zemi, obrovité bytosti, které skláněly své končetiny nad toto místo. Tolik barev, zvuků a pachů! Ale což tohle na zemi, co teprve to, co bylo nahoře! Vzhlédl jsem k nebesům a cítil se náhle oproti světu tak malý. Tam nahoře zářila jakási obrovská koule, byla tam rozlitá modrá a mezí ní několik bílých, líně se pohybujících fleků. Ty jsou ale pomalé, já jsem určitě rychlejší! Vyběhl jsem a běžel, přičemž jsem koukal nahoru na oblohu. Pak jsem pohled obrátil opět před sebe a teď se již předháněl se zelenými chapadly, pohybujícími se v letním vánku. Očuchával jsem všechny ty barevné výrůstky mezi zelenými chapadélky. To je ale vůně! Byl jsem blahem bez sebe. Běhal jsem vesele na mýtince před doupětem a objevoval svět.