Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

KJ
Mé tělo pomalu klesalo ke dnu, ale najednou mě něco popadlo. Lehce to mnou škublo a pak i vytáhlo na břeh. Prudce jsem zvedla hlavu a začala vykašlávat vodu z plic. Začínal se mi zvedat žaludek. "U-ustup!", kvíkla jsem a snažila se zadržet to, co bylo ve mně co nejdéle, aby vlk ustoupil. Po chvíli jsem se pozvracela. Ulevilo se mi. Posadila jsem se a hlavu natočila k onomu zachránci, přičemž jsem ji mírně naklonila. Mé skelné oči se upíraly na něj a za něj. "Ano... Užjemi-líp.", vychrlila jsem ze sebe. "O-o-omlouvám se...", koktala jsem dál. Mé koktání zapřičiňovalo to, že jsem byla venku z vody a to mě ochlazovalo, taky proto, že jsem se pozvracela a ještě mi bylo trochu špatně a taky proto, že mi to bylo dost trapné. Nikdy jsem si nepřipadala tak trapně. Gwen, už do vody nelez. Napomenul mě hlásek v hlavě.

,,To môžme dúfať." Pri pohladení uskočila. Po chvíli sa zasa niekde vybrala. Bolo mi toho trochu ľúto. Lebo som tam zasa zostal sám. Sadol som si a vyčkával som, ako to dopadne. Ale nakoniec som sa rozhodol, že si preskúšam mágiu. 

Tréning mágie: 3/10

Sedel som na mieste, a sústredil sa. Snažil som si vyčistiť hlavu. Pomaly som sa začal sústrediť na svoje reťaze a mágiu ktorú som mal. Vďaka sústredeniu, som pomaly zdvíhal reťaze do vodorovnej polohy. Smerovali na každú stranu. Bolo ich namáhavé udržať všetky, keď smerovali všade. Po chvíli padla jedna reťaz ale ostatné som držal. Napokon padla ďalšia. Snažil som sa ich udržať. Ale padali až nakoniec zostali dve. Tie sa trochu ľahšie držali. Nakoniec som aj tie povolil. Bol som z toho vyčerpaný. Ale vedel som že, o chvíľu zasa budem v poriadku.

Z poklidného odpočinku jí vyrušily dva hlasy. Rozlepila dvojbarevná očka a zvedla hlavu od země doufajíc že zjistí kdo tropí ten rámus. Nedaleko od ní se nad nějakou vlčicí skláněla bílo-černo-modrá silueta vlka. Její zrak ještě úplně nezaostřil a proto nemohla rozeznat vlčici. Až po chvíli zjistila co je ona "neznámá" zač. ,,Gwen? Co ta tady? Však neumí plavat!" pohotově se zvedla ze země a doběhla za oběma vlky. ,,Gwen! Co si vyváděla?" zeptala se zatímco popadala dech. Pohlédla na ní s ustaraným výrazem a poté koukla i na její zachránce. ,,Ahoj." pozdravila stručně a opět se její zrak upřel na Gwen.

Studené pařáty větru se nelítostně zabodly do jeho zad. Nespokojeně svraštil tvář a proloupl červené oko. Letmo přelétl pohledem krajinu kolem sebe a oko, ve kterém se tak zvláštně blýskalo opět zavřel. Tiše si povzdechl. Předpokládám, že tady chceš pomalu umřít ?? Prohodil patron, načež se provokativně zasmál. ,,Ty máš co říkat." opáčit rozespale ,,Ani si nepamatuju, kdy jsi naposledy opustil mojí mysl." s menším úšklebem, který patron nemohl postřehnout mu nepřímou urážku oplatil. To je něco úplně jiného. Odsekl patron. ,,To bych neřekl." Howe opět otevřel oči, tentokrát si krajinu prohlížel notnou chvíli, než je opět zavřel. Neměl ani nejmenší tušení, kde se nachází. Jediné, co si dovolil odhadnou bylo, že je na území Zeiss. Ten pach se nedá splést. Já bych řekl že ano, moje tělo je jako obrovský balvan, za to ty, jsi malý, hbitý vlk. Už chápeš ten rozdíl ?? poznamenal uraženě. ,,Na to něco bude." zašeptal do trávy. S menším zpozděním se dala do práce i jeho paměť. Začal si vybavovat vše, co se stalo před ,,velkým spánkem", jak nazýval období jeho života, kdy jen spal. Vzpomněl si na Naiome, jeho adoptivní matku, na svého bratra, kde tomu je konec a nakonec na Amy. Sladkou vlčici, kterou jednoho krásného dne potkal u řeky. Ihned se mu vybavila její skvostná vůně. Dojemnou chvíli přerušil hrubý hlas příšery v jeho hlavě. Na co to myslíš, ty prasáku. Howe si otráveně povzdechl, otevřel oči a vyskočil na nohy. ,,Prosím, přestaň mi koukat do hlavy." štěkl podrážděně. Lehkým poklusem se vydal k jezeru, které spatřil v dáli.

Lehký, studený závan větru jí nahnal cizí pach do čenichu. V očích se jí blýskly jiskry nadšení, toho zlého nadšení. Když se ujistila že Gwen je vpořádku, otočila se a pohlédla na červeno-černou siluetu vlka. ,,Kdopak to tady je?" zeptala se s úšklebkem a sledoval jak vlčí tělo barvy vody v jezeře mířilo ke břehu. ,,Zatím." špitla tiše a dala se do svižného cvalu směrem za vlkem. Zatím ani necenila zuby či nevrčela, neměla důvod. ,,Hey!" výskla na něj. ,,Zastav!" křikla za ním a doplachtila k němu. ,,Kdo jsi?" zeptala se neutrálně a mýkla rameny.

KJ
Přiběhla Tsuri. Jak ráda ji vidím. Pomyslela jsem si šťastně a zavrtěla ocáskem. Jakmile se zeptala, svěsila jsem provinile hlavu a ocásek se přestal vrtět. "No já... Já jsem jenom chtěla zkusit...", to už se Tsuri zase někam hnala. Začichala jsem a už jsem znala důvod. To je tady tak rušno pořád? Zeptala jsem se sama sebe a tlapky přitiskla co nejvíce k zemi, abych si zachránce lépe prohlédla. V hlavě se mi postupně tvořil obrázek každého rysu jeho těla, byl celkem mohutný a velký.

Tlapky ho ukrutně bolely. Konec konců, dlouhou dobu jenom ležel, není divu, že mu jemně zakrněly. Navzdory tomu doufal, že neztratil svojí rychlosti a výbušnost, kterou kdysi oplýval. Smířlivě si povzdechl nad svým osudem a jemně přidal do kroku, třebaže ho to jemně zabolelo. Když měl jezero téměř na dosah, spatřil siluetu vlka, která se k němu rychle blížila. Pranic ho to nevyděsilo, avšak někde v hloubi duše si říkal, co po něm asi bude chtít. Teprve až když uslyšel její hlas, neochotně zpomalil do kroku, který se brzy změnil v postávání na místě. Sledoval šedou vlčici, jak se snáší k zemi skládajíc svá mohutná křídla. ,,Záleží na tom, kdo se ptá." řekl sebevědomím tónem. Chytrý, to bych do tebe neřekl. Poznamenal patron.

Naklonila hlavu na stranu a zazubila se na něj. ,,Ptá se tě nová Kappa Zeiss. Co ty?" zeptala se a klidně se usadila na zem, do trávy. Probodávala ho neutrálním pohledem, šlo z něj trošku cítit Zeiss, ale nemyslela si že je to člen smečky. ,,Třeba bývaly člen smečky, možná utekl a chce se vrátit." napadlo jí a ona lehce pohodila hlavou aby si odhrnula vlasy z očí. Zastříhala ušima a stále čekala na odpověď. Zašvihala ocasem a snažila si domyslet kam se rozhovor stočí. ,,Vlče Alfy to není, nemá ani takovou barvu." hned zamítla možnost Alfiného vlčete. ,,Možná potomek někoho ze smečky." to jí npadlo hned po prvním návrhu kdo onen neznámy je.

Nad její odpovědí si jemně povzdechl. ,,Měl jsem na mysli spíše tvoje jméno, záhadná, létající vlčice." prohodil s úsměvem a zastříhal ušima. Udělal pár kroků k vlčici, které až nápadně smrděla Zeiss a pozorně si jí prohlédl. Na svém těle měla velmi atypickou kombinaci znaků, ale Howe měl zvláštní vlky rád už od pohledu, byť sám byl vzhledově naprosto normální. ,,Kdyby tě to zajímalo, jakože to nepředpokládám, jsem vetřelec, ale moji rodiče pocházeli z..." zasekl se. Nedokázal si vzpomenout, odkud jeho rodiče pocházeli. Vlastně se tomu ani moc nedivil, nikdy svým vlčatům neprojevovali zvláštní náklonnost, on a jeho sourozenci se prakticky vychovávali samy. ,,Z nějaké jiné smečky." dokončil svojí předešlou větu a nespokojeně se zamračil. Tak teď jsi to fakt zazdil. Zasmál se patron. Můžeš chvíli držet tlamu ?! Vyštěkl na něj, avšak navenek byl klidný jako skála.

Tsuri
KJ

,,Záhadná létající vlčice?" zopakovala jeho větu a pak se tiše zachichotala. ,,Tsuri, ty?" zeptala se naopak na jeho jméno doufajíc že neznámý odpoví. Nad jeho větou o rodině se lehce zamračila a nakrčila čenich při jeho reakci. ,,Takže ses narodil v Niwatu?" optala se ho a usmála se. Zatím vypadal normálně, né jako ostatní, prostě normální vlk. Potom co odpověděla se jen uculila a švihla ocasem.
//omlouvám se za chaotický a krátký post, spěchám.

Tábor
,,Taky se divím. A myslel. Těžká a tlustá je to samé." Švihla ocasem nespokojeně, poté se ale přecejenom lehce usmála a očima na chvíli opět zabloudila k zásobě jídla v táboře. Než ale stačila cokoliv navrhnout či dalšího říct, už ji stáhl k sobě, její zespodu bílý kožich se tak namočil a její tvář se na sekundu zkřivila, jak chladná byla. ,,Zřejmě ne tolik jako Ty." Procedila, aby ale přiznala nebylo to zas tak špatné, na tu chvilku, jako na zavolání totiž objetí vystřídala ještě větší dávka studené vody do které ji shodil. ,,Ty haj*le!" Vyštěkla, jakmile do ní spadla, jakmile ale zahlédla jeho křídlo uvězněné pod svým tělem, vítězně se ušklíbla. ,,Ať se snažíš sebevíc, vždy budu mít navrch. Ha!"

Švihl ocasem a pousmál se. ,,Howe DeLa Garmadon, jméno mé." galantně se pouklonil, jak se patří. Narovnal se a pohlédl na Tsuri. ,,Těší mě." zazubil se. Koutkem oka zahlédl dění za Tsuri. Viditelnost přes ní nebyla nejlepší, přesto rozeznal dva vlky. Nebyl si jistý, co tam provádějí, ale byl jsi jist, že to mají snad pod kontrolou. ,,Ano, narodil jsem se v Niwatu." přitakal jí ,,Popravdě ani jiné území neznám." nesměle se zazubil a střihl uchem. Vlci v pozadí byli stále na svých místech. ,,Promiň, nedá mi to, co tak tvoji přátelé provádějí ??" naklonil hlavu, aby pořádně viděl na dění za ní.

KJ
Ucítila jsem na sobě cizí pohled. Až teď mi došlo, že jsem stále mokrá a ještě jsem s tím nic neudělala. Z mého kožíšku crčela voda. Oklepala jsem se. Tlapky na zemi mi ukazovaly siluetu, jejíž hlava byla natočena naším směrem. Na co tak civí? Zeptala jsem se sama sebe otráveně a lehla si.

KJ

Rýchlo som ukročil vzad a sledoval dáviacu sa vlčicu. Dýchala z ťažka a oči mala roztekané. Avšak jej oči boli iné. Počkať, je slepá?. Spýtal som sa sám seba vduchu.Pomaly som znovu o krok pristúpil. „Nemáš sa mi za čo ospravedlňovať. Hlavne že si v poriadku." Povedal som ukludňujúcim hlasom. V tom sa k nám prihnala nejaká okrídlená vlčica. Videl som starosť v jej očiach a tak som vedel, že si navzájom neboli cudzie. Automaticky jej pozdrav vrátil ,,Ahoj." Odzdrabil som s malým úsmevom. No hneď ako prišla tak aj odišla. Sledoval som ešte stále rozrušenú vlčicu a zvedavo,avšak starostlivo sa jej spýtal.,,Ako sa cítiš? Treba ti s niečím pomôcť?"

KJ
"Už jsem v pořádku.", zazubila jsem se. Už mi nebylo nevolno ani trochu. Byla jsem ráda za to, že mě někdo viděl se topit, jinak bych už asi nebyla. Do vody už nelezu! Aspoň prozatím. Řekla jsem di v hlavě a pak jsem řekla: "Gwen." Neptala jsem se ho na jméno, byla jsem si téměř jistá, že ho řekne sám. Navíc tyhle otázky jsem nenáviděla. To je pořád samé: 'Kdo jsi?', 'Odkud jsi?' a nebo 'Co tady děláš?' To mě štvalo, proto jsem se nikoho takto neptala.

,,Tak to jsme dva, taky z Niwatu." uchechtla se a otočila hlavu směrem k Gwen a tomu druhému vlkovi. ,,Ále... Znám jen tu vlčici, je slepá a neumí plavat." prohlásila pološeptem a pousmála se. ,,Jinak mě těší Howe." pronesla jen tak mimochodem a otočila hlavu zpět. ,,Takže ty od začátku jsi v Zeiss? A co Alfa, ta o tobě ví?" zeptala se opatrně a otočila hlavu směrem na něj. ,,Kolik ti vůbec je?" zeptala se zvědavě a ostražitě.

KJ

Úľava mi prešla skrz tvár a pokojne som si vydýchol. ,,Dobre, tak to som rád." Odpovedal som úprimne a hravo som sa zaškeril. Bola to sympatická vlčka. Zrazu vyhrkla svoje meno a moj úškrn sa zväčšil. ,,Dixon." Odvetil som naspäť. Zaregistroval som konverzáciu okrídlenej vlčky a nejakého vlka opodial a zaletel pohľadomsmerom k nim. Venoval som im chvíľkový pohľad až som sa znova otočil späť a venoval svoju pozornosť sympatickej vlčke predomnou.

Začal si hledět svého a pohledem se vrátil opět k Tsuri. ,,Upřímně jsem to trochu čekal." uchechtl se, načež se omluvně usmál. Nemyslel to zle, nikdy to nemyslel zle. Zahleděl se do očí, již né tak záhadné vlčice a chápavě pokýval hlavou. ,,Chápu." zamumlal zamyšleně. Nikdy neviděl slepého vlka. Jistě to pro takové jedince musí být velmi těžké. Sám by o to nestál. Nevidět tolik krásných věcí, které na světě existují, prokletí. Kdybys byl slepý, tak máš mě, no ne ?? Ozval se hluboký hlas v mé hlavě. Ty máš teda skvělé načasování. Přestal jsem se utápět ve svých myšlenkách a začal dávat pozor. ,,Alfa ??" zamumlal ,,No, jsem její adoptivní syn, takže snad ano." nesměle se zasmál. Zanedlouho na to přišla další dychtivá otázka. Jemně ho to vylekalo. Nikdy se o něj nikdo tak nezajímal. Opět se pousmál, aby odlehčil atmosféru chystajíc se odpovědět na její otázku. ,,J-já nevím to přesně," pohodil hlavou ,,asi tak 4 roky." zašeptal.

KJ
Usmála jsem se a pobaveně se uchechtla. Zastřihala jsem ouškem. Dixon. Zopakovala jsem si v hlavě a začichala jsem, abych si zafixovala jeho pach. "Zvláštní jméno.", řekla jsem zamyšleně a hlavu otočila směrem k Tsuri a civícímu vlkovi. Pak jsem se obrátila na Dixona a řekla pevným hlasem: "Děkuji ti za záchranu.", přičemž jsem vypla hruď tak, až se mi na krku zahoupal přívěšek ve tvaru srdce.