Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

Tábor
Tlapy jsem měla dál připláclé k zemi a "sledovala" jsem dál dění. "Pche! To nemusí ani velectěný Ragnarok (Varox) dokazovat!", zavrčela jsem posměšně k řečenému "Ragnarokovi" a pyšně jsem otočila hlavou od tý skupinky až k Dixonovi. Přišel požádat o zkoušku nebo tlachat s rodinkou?! Pomyslela jsem si nakvašeně a začala se tlapou rýpat v zemi. Mohla bych si pak zatrénovat. Blesklo mi hlavou letmo.

Na pokyn alfy som sa zdvihol, a odstúpil odnych. smeroval som si to smerom kde bola Gwen. Započul som ešte jeho meno. Takže Varox, a že Ragnarok. Opovrhnute som si pomyslel. Tak si začni zvikat. Meno som dostal také aké mám, a nehodlám ho kvôli nejakému nafúkancovi meniť. Nech si zvykne, že už tu nieje jediný Ragnarok. Ale aspoň viem že jeho pravé meno ho rozčuľuje. A v duchu som sa zasmial. Nehodlal som zbytočne bojovať, keď sa tu druhý akože Ragnarok hral na machra. Aj tak by som boj nevyhral. Keď som bol poblíž Gwen tak som jej šeptom povedal. ,,Agresívny som bol preto lebo si ma k tomu dohnala ti. Možno som jej chcel ublížiť možno nie. Ale nič sa jej nestalo. Kebyže si to nezačala, tak by sa to nikdy nestalo." Dopovedal som. Pozrel som sa na Varoxa ktorý si nechal hovoriť Ragnarok. Bol to pohŕdavý pohľad. Musel som si trochu nervy uvoľniť. A tak som sa odrazil od zeme a vyletel do výšin kde som mohol byť sám.

Tabor
Naiome se da se rici omluvila ale zaroven objasnila sve jednoni *pro tebe mohu byt Varox ale pro ostatni nikoli. Nejsem na to jmeno hrdy a vlk by mel nosit jmeno ktere se k nemu hodi . Ze me bylo dano jmeno me neprislusne je jedna vec a jestlize on ma jmeno kteremu uz jeden dela cest, nebudou jej nosit dva* strihnu uchem a kdyz se pak zacne ptat na duvod proc jsme tady klidne jsem odpovedel "S mou sestrenici Maurou jsme te prisli navstivit, chtel jsem te opet videt a je pro mne prijemnym obohacenim ze jsi ve stavu jinem nez jsi byla. Slusi ti byt" *kulickou* nechtel ji nejak zesmesnovat nahlas a jelikoz by ji toto mohlo pohorsit to velice roztomile slovo rekl pouze v pritomnosti mysli jich dvou "pokus sj ale chces odpocinout nemusis tu s nami byt, pochopim kdyz se budes chtit polozit uvnitr v pohodli sveho doupete" reknu az mile a uprimne.
Chovani Gwen me jedine pohorsovalo a tak jsem ji jeji posmesne chovani odmenil hordou davkou rozpalene zeme pod jejima tlapama.

Tábor
Naiome sa na jeho slová, že jej to takto sekne uškrnula. Keď vlčicu predstavil ako svoju sesternicu, pozrela jej ostro do očí. Nemala rada nováčikov a neverila nikomu z nových. To však, ale všetci vedeli. Akcpetovala len jej členov svorky. Pohľad potom presunula znova na Varoxa. "Stále si kappou a tvoja sesternica votrelec, preto tu platia pre vás oboch pravidlá aké sú stanovené. Boj s Ragnarokom si budete musieť vybaviť vy dvaja a to za hranicami tohto územia. (Teda niekde mimo alebo v SH) Ragnarok a aj ty máte teda povolenie opustiť toto územie za účelom boja." prehovorila rázne, aby to bolo všetkým jasné. Pretočila oči, keď znovu začula Gwen. "Gwen!"  zavrčala na ňu ostro. Poď sem. poslala jej myšlienku a podvihla horný pysk. Neuposlúchla Naiomine prvé varovanie. A to nemohla Naiome nechať tak. O točila sa k Varoxovi. "Zatiaľ to tu ešte zvládam, avšak zachvíľku si pôjdem ľahnúť. Brucho ma dosti obmedzuje." zaškerila sa temne a znova si presadla, tentokrát na pravé stehno. Všimla si jeho pohľad na jej brucho. "Chceš sa ho dotknúť?" spýtala sa Varoxa so zubatým úsmevom. Remington ju za toto asi zabije, ale Naiome to nerobilo problém. Verila mu a videla na ňom, že ho to zaujíma. (  )

Tábor
Sedl si těsně za Naiome a tiše pozoroval vlky, zatímco řešili tu shodu jmen. Pokud to tedy chápal dobře, šlo čistě jenom o shodu jmen, proto ihned usoudil, že jde o naprostou prkotinu a kravinu se kterou snad ani není třeba se zabívat. V klidu přecházel očima z těch dvou Ragnaroků na vlčici co jednoho z nich neustále otravovala, bylo to poměrně dětinské chování, ale že ho to vůbec překvapovalo, nebylo to poprvé co ji viděl v takovém rozpoložení. Nadzvedl obočí, když si všiml pohledu jednoho z nich, na jeho myšlenku jenom nezaujatě pokrčil rameny, podle pachu ani nepatřil do smečky, co mu do něj bylo. A za tím jak absurdní tento jejich problém je si stál nadále. Na jeho tváři se konečně objevil nový výraz až ve chvíli, kdy jeden z těch Ragnaroků vyletěl do oblak a ještě předtím obdařil dalšími slovy tu fialovou. Hořce se ušklíbl a zavrtěl hlavou nechápavě, vztahy zde ve smečce někdy byly fakt na hlavu, ale co jemu bylo do toho? Z takto pobavené nálady ho vyvedla až slova toho druhého, přimhouřil oči, když začal vychvalovat vzhled jeho partnerky. Zaryl drápy do země, jak se ze sebe snažil dostat ten divný žárlivý pocit. Úplnou korunku tomu dodala až slova Naiome, po kterých na ni jenom zůstal nevěřícně zírat.

Tábor
Pod tlapkama a zadkem mě cosi začalo pálit. Co to krucinál..? Pomyslela jsem si spěšně a vyskočila ze sedu na tlapky. Pak jsem ještě zaslechla své jméno z tlamy nejvýše postavené vlčice, Alfy. Hned nato mi přišla myšlenka. Pohodila jsem ofinou a hrdě předstoupila před Alfu. "Ano má velevážená Alfo?", zeptala jsem se a věnovala jí poklonu, avšak hodnou člena smečky ne nějaké zaprděné Omegy. Žádný rytí čumákem v zemi, ale jen sklonění hlavy před vyšší autoritou.

Letel som vo výške, a snažil celú zlosť uvolniť. Nevedel som ani kam by som mal letieť. A tak som si to len tak niekde zamieril. Pomaly som niekde klesal až som pristál na kraji Zeissovho lesa. Vošiel som do lesa. Kráčal som pomaly, ale plný hnevu. Ale nakoniec ma napadlo, že si hnev vybijem na strome. Postavil som sa pred strom, a začal sa oháňať drápamy. Zo stromu začala odlietávať kvôra, a zostávali tam ryhy po drápoch.

tábor
ten grázlík odletěl i s posměšnou myšlenkou kterou jsem ještě zaznamenal ale jelikož mezitím promluvila i Nai, nevěnoval jsem mu v tomto případě unavující odpověď, zato mě v tu chvíli bylo jasné že si vytvořil vytrvalého nepřítele a až jej znovu potkám, bude mi lízat tlapky aby přežil...
když mě Nai vyzvala k tomu abych se dotkl jejího bříška, zatajil se mi dech. tak a teď ty trubko, buď velice opatrný ano? je to její nejcitlivější místo, nikoho ze smečky by k tomu jen tak nepustila, né obyčejného vlka, je to pro tebe čest, dej jí najevo jak moc jsi jí teď podřízený, ať nemá strach že její břiško biť jen štípneš, rozumíš pohromo? poslechl jsem si dlouhou výpověď svého patrona. Polknu a pomalu se rozejdu k Nai, snížím hlavu pod tu její. stále jí koukám až tupě do očí a popravdě nechtěl jsem nic pokazit, čenichem jsem pomalu a lehce, což u mě bylo dosti složité, jsem se otřel o její spodní čelist a pomalu se přeměňoval z kamene na vlka, nakonec má srst splynula s její. hlava mi klouzala po jejím krku dolů až pod přední tlapku, pomalu jsem si lehl a doslova se doplazil k jejímu bříšku fascinován její kulatostí, kterou místy najednou vystoupilo kopnutí nějakých z vlčátek. Zamrkal jsem a zavrtěl ocasem. Bylo to fascinující. čenichem jsem se decentně dotkl bříška a sledoval jak se zvlnilo. Lehl jsem si na bok a až hravě se jemně dotkl bříška které se pod ťuknutím zvlnilo jak vodní hladina. Vyplázl jsem jazyk který spadl na zem a vrtěl hravě ocasem a dál jemně šťouchal do bříška. eh... Nai, až tě to začne... otravovat... řekni zazubím se a sleduji jak se kulaté bříško vlní a prohýbá pod nápory vlčátek. (jůůůů kjůůůd) =D

Zvedla se ze země a oklepala ze sebe zbytky prachu. Lehce se ušklíbla nad jeho odpovědí. ,,No, vezmeme-li v potaz že Alfa opět čeká vlčata..." při slově "vlčata" se uchechtla...,,To musíš mít mnoho nevlastních sourozenců." prohlásila lehce zamyšleně a přešlápla. V hlavě jí vězela jediná a poměrně důležitá otázka, avšak jakmile otevřela tlamu, napadla jí jiná. ,, Doufám že to tady trošku znáš." zazubila se na něj a dala se do pomalé chůze směrem k Zeissovu lesu. Třetí nejoblíbenější místo v Zeiss. První samozřejmě patří Temnému lesu a druhé Krvavému jezeru. Nicméně vraťme se zpět. Tsuri potlačila hlasité zívnutí a na tváři měla lehce ospalý úsměv. ,,No tahle slabota se moc za kompliment považovat nedá." nakrčila čenich a pohodila hlavou. ,,Jinak co ty a smečky? Do jaké se plánuješ přidat?" zeptala se po chvíli tiché chůze.

Tábor
Naiome podvihla jednu z predných láb. Cítila, ako sa na ňu Rem pozerá. Neboj sa. poslala mu myšlienku a následne jej azurový pohľad obrátila na Varoxa. Bolo zvláštne ako sa na ňu pozeral. Preňho až nezvyčajné. Keď vsunul hlavu pod tú jej privrela oči a uvoľnila sa. Varoxovi verila a bolo zaujímavé jeho správanie. Keď sa zvalil a opatrne sa dotkol jej guľatého bruška, Naiome sa jemne pousmiala. Šteklilo ju to (lechtalo). Natočila na Varoxa hlavu. "Zaujimavé však?" zaškerila sa a olízala si ňufák. Bola zvedavá, dokedy to bude Varoxa baviť. Vyzeral ako odradtené zvedavé vĺča. Naiome to však neotravovalo.

tábor
Pohled na chvíli stočil k Naiome a pokýval hlavou. Stále spousta vlků zapomínalo že vlastně není tak starý, on měl jen předčasné dospívání, není to moc časté ale stane se. Díky hlasu působil až jako 8 letý vlk ale podle hlavy a úvážení jen třeba jako 5letý a popravdě stářím jsem nebyl moc starý. dalo by se říct dospělé vlče, jelikož jsem toho v mládí moc nezažil a tohle bylo poprvé co jsem viděl těhotnou vlčici v tak pozdním stavu. Čeníškem jsem se dotkl břicha a čekal dokud mi nedá někdo kopnutím což na sebe nenechalo čekat dlouho. hehe pobaveně se zasměji v duchu a jen se krátce oddálím. "Velice, je to poprvé co vidím březí vlčici v tak pokročilém... ehm "těhotenství" řeknu na mé poměry mile a dál pozoruji břiško. Je to velice příjemné

Aura se se zasténáním probudila. Musela jsem být v bezvědomí. Uvědomila si. Rozhlédla se a zjistila, že kolem ní je krev a že už tu nikdo není. Pak si vzpomněla. Byl tu lov... lovili jsme jeleny a srnce... Vyčerpaně vzdychla. Zjistila, kde je její partner a co dělá. Zdálo se, že něco řeší s nějakým vetřelcem. Ale spor už byl skoro vyřešený a tak sebrala poslední zbytek své energie a v myšlenkách na něj zavolala. "Fannyyyyyy..." Cítila, jak znovu upadá do bezvědomí. Zčásti proto, že cítila vlčata, zčásti z vyčerpání a z části kvůli jejím zraněním od srnce.

Fanny tu hned byl. Opět jsem otevřela oči a pokusila se o úsměv. "Ne, Fanny. Nezemřu. Nesmím. Kvůli tobě a kvůli vlčatům." Zasípala jsem. Podívala jsem se nasvé břicho a vytřeštila oči. Na břiše bylo několik otisků kopyta a z toho nejvýraznějšímu se řinula krev. Vytřeštila jsem oči. "Ne... vlčata..." Položila jsem hlavu zpět na zem a zavřela oči.

Tristan hladově trhal maso ze svého úlovku a spokojeně u toho mručel. Občas se podíval kolem, aby zjistil situaci v Táboře hledající někoho známého či snad neznámého. Vetřelci se sem poslední dobou valili v obrovských kvantech a pravidelných vlnách. Netušil zda je to pro smečku přínosem, ale vzhledem k tomu, jaké nové Kappy zde byli, tak to bral spíš jako přítěž. Při přemítání o tulácích si všiml nově příchozí dvojice vlků. Olízl si krvavou tlamu a zúžil zornice, když si všiml barvy jednoho z vlků. To není možné... prolétlo mu hlavou nevěřícně, když znovu, po tak dlouhé době, viděl onu rezavou srst. V jeho nitru se zrodil vztek. I přes to, že mu byla tak povědomá, tak pochopil, že to není ta, za kterou ji předpokládal. Pohledem jezdil po hašteřících se vlcích a v očích se mu blýsklo, když se vlk - teď už zbavený svého kožešinového pláště, dotkl Naiominého břicha. Dle chování jeho matky pochopil, že mu důvěřuje, ale i tak ho bedlivě pozoroval připravený jakkoliv zasáhnout. Jeho pozornost však nyní upoutala kůže na zemi. Zvedl se a zastavil se od ní několik metrů. Pozoroval ji. Sledoval ji velmi pečlivě a vnímal každičký chloupek pohybující se ve větru. Nebylo pochyb. Byla to ona. Byla to stažená kůže jeho biologické matky.

Tábor
Celé jsem to pozorovala v tichosti a se zájmem. Nehodlala jsem však plést se mezi ty dva, protože jsem usuzovala, že by to bylo nezdvořité a potupné. Pokud by šlo o život Varoxe, jistě bych zasáhla, ale motat se do záležitosti, kterou si zcela určitě chtěl vyřešit sám, to bych neudělala. Nechtěla jsem podlamovat autoritu svého bratrance. Takže, tenhle hnědý vlk s řetězy měl stejné jméno jako bratránek? Jak pošetilé. Konečně se ukázala Naiome a její partner, hádala jsem. Hnědý řetěz opustil arénu a já jen lehce sklonila hlavu v jakémsi náznaku poklony Alfám, avšak mluvení jsem nechala na Varoxovi, já byla doprovod.
Poslouchala jsem a pak jen pozorovala, jak si hraje s bříškem Alfy.

tábor
byl jsem rád že tu byla Maura se mnou, přemýšlel jsem že až Nai odejde do doupěte poprosím Mauru aby mi pomohla dohledat toho "vlka". ach ano, bral jsem ho jen jako bezejmenou patolízalskou skvrnu na cestě svého života, větší hodnotu pro mě neměl. Mauro? byla by si tak hodná a pomohla mi potom vystopovat toho řetězáka? rád bych si s ním vyřídil to, kdo z nás je pravý Ragnarok... nu a když už jsi mi zde takovým vítaným doprovodem, rád bych aby jsi se mnou chvíli putovala, pokud ti to nevadí.

Kj ------ Tábor
Jen si leť. Povím naštvaně a ironicky se usměji. A já se rozhlidnu po okolí. Pomyslím si a už mrstne hejbu nožkami a začínám běžet. Jen tak běžím, nic nevnímám. Hlavou mi projíždějí myšlenky na Marble a Assasíny. Skoro už jsem so zvykla běhat v navlecích s skrytými čepeli. Na jednou uvidím nějaké místo kde je hodně vlku
Dobehnu tam