Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Velether sledoval souboj a když následně předala jeho partnerka slovo jemu, lehce střihl uchem. Jinak však neprojevil žádné zaskočení ani nejistotu. Nakonec, takové pocity prožíval málokdy. Vstal a učinil několik kroků blíže. Cítil, že je to jakési prověření ze strany Naiome. Souboj přirozeně celý bedlivě pozoroval. Byl pomalý, nudný a téměř nic se nestalo. Jediné, co mu rezonovalo v hlavě, byl blesk Befyriel, který uvrhl Saurona do bolestí. Však její pohyby předtím mu daly jasný signál - nevěděla přesně, co se svými schopnostmi dokáže. To mohl být potenciál, ale také nevýhoda. Možná i byla silnější, ale moc toho neudělala a byla již viditelně velmi znavená. Žeby to udělal Sauron? Nejspíše svou magií? To se zdálo Veletherovi zajímavé. Viditelně to odnesl hůře, jak Befyriel. Byl v bolestech a nemohl se hýbat, ale hýbat se nemohla do jisté míry ani vlčice. "Souboj skončil. Ani jeden není schopen pokračovat - je to remíza. Však Sauron se zdá býti více sebejistý co se jeho schopností týče a já si sebevědomí vlka ve svých dovednostech cením daleko více, jak nerozhodnosti a překvapení z toho, co vlastně dokážu," poslal Naiome myšlenku, aby znala jeho pohled na věc, kdyby o to měla zájem. Poté rudýma očima pohlédl na vlky před sebou. "Sauron se tímto stává Kappou Zeiss. Gratuluji. Uprostřed tábora je kámen, na kterém jsou vypsaná všechna pravidla smečky. Jejich neznalost neomlouvá," jako varování přitáhl uši k hlavě a povytáhl pysky. Poté se otočil k Befyriel. Pamatoval si na jejich setkání, ano. Neměl tu vlčici rád, však světe div se, to neovlivnilo jeho úsudek. Mohlo, Alfa může dlat vše a nikdo se nad tím nesměl ani pozastavit. Přesto to ale neudělal a nechal nad tím rozhodnout jen chladnou logiku. To ale nezabránilo tomu, že pocítil hořké uspokojení. "A ty se od nynějška stáváš Omegou Zeiss," Temně se uchechtl. Poté však mávl ocasem a po kratší odmlce dodal, "Pokud se s tímto postem ale smíříš, jednou se ti jistě naskytne šance se stát Kappou. Nyní však Omega," zavrčel dost nahlas, aby to mohli zaslechnout i jiní smeččani. Že ve smečce byl nový beránek. S tím se rázně otočil a poodešel k Naiome.

Rudý vlk ucítil cizí pach, nejspíše jiného sviťáka. Však viditelně nebyl tak neznámý pro Areseu, u které okamžitě zaznamenal změnu chování. Vycenil na ní tesáky a přistoupil blíže. "Ne. Půjdeš zpátky do tábora. A jestli nebudeš spolupracovat, vezmu svou partnerku, seženu pár dalších vlků a s požehnáním Naiome všechny tvé blízké vyvraždím, zatímco si Alfa najde tebe. Tak dělej!" Tlapu jí položil na zadní stehno, zaryl jí do něj drápy a strčil jí směrem k táboru (//síla 76). Tygři se postavili po jejím boku, aby nemohla uniknout a Man'yak se rychlejším klusem za ní rozeběhl, při běhu jí zároveň popoháněl a to dost nevybíravě. Cesta z hranic k táboru byla zdlouhavá, však jakmile se dostali na jeho okraj, drapl Areseu za kůži na krku a vzlétl. Neměl již plno sil, ale i tak jí unesl. Pohledem vyhledal Alfy, načež k jejim tlapám pustil vlčici z bezmála metr a půl velké výšky a přistál. Poté se uklonil. "Matko, snažila se utéci," řekl zadýchaně.

Asklépios se uchechtl. "Minimálně by přišlo sladké zadostiučení," uculil se Naberia, ale onen výraz se k jeho tváři vůbec nehodil. Vypadal až děsivě nepřirozený, že snad mohl být vlk rád, že se brzy navrátila pro Asklépia typická, chladně ironická maska. "Vždyť to říkám, veselá kopa," nadhodil jako odezvu na jeho velmi přesvědčivý smích. "Hej, zablokovaný záda? Ts, ts, ts," zakroutil hlavou nad jeho křupnutím krku. Nemuselo to být závažné, ale do budoucna nepříjemné. Následně zamrkal nad slovem hezký. Samozřejmě, počítáme-li se slovem hezký jako s přídavným jménem ke slovu sprinter, dává nám to jiný význam. Ale Asklépios se rozhodl, že se spokojí se slovem hezký, při kterém mu poskočila jiskřička uvnitř jeho sarkastické dušičky. "Nech můj knoflík bejt. Není nejlepší, ale jo, věřim. Sobě už míň," zamračil se. Velký to syn Naiomin, že? "Podívej... nejsem lovel, ani bojovník, ale jsem léčitel," řekl poměrně vážně, však byla z jeho slov cítit lehká úzkost z nadcházejícího lovu a možnosti se ztrapnit. Byl sebevědomý jen v tom, v čem věděl, že má navrch - léčení, logika a strategie, hádky. A v Zeiss nepotřebná diplomacie. Následně i on zavětřil. "Jo, zajíce," prohlásil. Pak pohodil ocasem a nespokojeně přešlápl. Rozhodl se, že Naberiovi pomůže. Ale nechá ho vést - jen ať udělá první krok.

Pozerala som sa na súboj dvoch nováčikov, bojovali obstojne. Teda páčilo sa mi to finále s tým bleskom a tým ako sa navzájom ochromovali, boli to silný vlci, ale víťazom tohto súboja s postom Kappy vyšiel víťazne hrdý vlk s korunou na hlave alebo čím, ja by som si plechovicu na hlavu nedávala, ale to je vec vkusu a navyše som si všimla, že mu slušne pomáhala v boji. Odišiel si ľahnúť ku skale aby naberal sily, čierna vlčica súboj prehrala a stala sa novou omegou. Skvelé, opäť  si budem môcť do kohosi beztrestne kopnúť. pomyslela som si zákrene a švihla chvostom. Postavila som sa na nohy a pozrela som sa po Tábore. Možno by som ju mohla trochu pohnevať. Ale asi bude naštvatá dosť. pomyslela som si. Chcela som niečo robiť ako Delty, Manyak a jeho Asmia, chcela som byť tiež nápomocná.

Velether vyhrnul pysk v náznaku úsměvu směrem k odcházející Naiome. Však jen co vytáhla tlapy z tábora, samozřejmě musel někdo přijít a vyrušit je. A ne jen tak někdo - samotná Beta světlé smečky. Velether hlasitě zavrčel a postavil se. To nikdo nehlídá hranice? Rozezněla se rozzuřená slova v myslích všech Zeisských vlků nacházejících se v táboře. To, že ihned co vlk přistál se kolem něho začali vlci točit ve snaze své zanedbání dohnat, je neomlouvalo. "Oh, tak ty chceš," zavrčel Alfa, zatímco přistoupil k narušiteli. Došlo mu, že šlo o onu věc, kterou dříve řešila Naiome se svým adoptivním synem a onou hysterickou vlčicí. "Nemyslím si, že po nás můžeš něco chtít!" Vyštěkl. Pokud Aetas neučinil něco, co by tomu mohlo zabránit, což bylo poměrně nepravděpodobné, hnuď mu ztěžkla pod magií gravitace, která jej začala přitahovat k zemi. Ze země téže vystřelilo několik kovových drátů, které vlka obmotaly a najednou byl Beta Kirigakurský tažek dolů hned dvěmi magiemi na desátém levelu, gravitací a kovem. Nikoli, za účelem ublížení - táhlo jej to do pozice poklony až k zemi. Co jiného také mohl udělat, když stál před samotnou Alfou Temných vlků? "A nyní ti dávám možnost odejít. Vlčice, o které mluvíš je naší zajatkyní, nemáš jediné právo s ní prohodit byť jen jedno slovo," přimhouřil oči. Uvidíme, jak jen se rozhodne.

Man'yak pohlédl na Asmiu. "Jestli s její ideologií nesouhlasíš, jakobyste příbuzné nebyly," poslal jí suše celkem odměřenou myšlenku. Stále byl na ní naštvaný za její nedávné chování. Následně pohlédl na Areseu, kterou měli hlídat. Každá její blbost šla za nimi. Když se v táboře objevil vlk, který chtěl s jejich zajatkyní mluvit, zablokoval s tygry Aresee průchod vlastním tělem. "Jestli s ním budeš mluvit, půjdeš za ním či se s ním jinak jen pokusíš komunikovat, zabijeme ho. A ty to budeš sledovat. Když ho nezabijeme my, Alfy určitě," varoval jí s vyceněnými tesáky.