Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

ps-tábor
Pozeral sa naokolo, nebál sa. ,,Ja sa nebojím..." vlčik si húdol svoje. Ťapkal za Ragnorokom, obzerajúc sa naokolo, vlk ho nepochybne viedol do Tábora. Švihol divne dlhým úzkym chvostom a pokračoval ďalej. Ragnarok, vlk s reťazami dovirfol Ghosta do Tábora. Vlčik si sadol na zadok a vyvaľoval svoje, podla niekoho strašidelné, oči. Vela vlkov, rôznych farebných, veľkých i malých... bolo ich veľa. Sledoval mohutnú vlčicu ako sa baví s inými vlkmi, chvost aj uši mala vztýčené. Videl aj zvláštnu farebnú vlčicu (north) a vlka s čímdi na hlave (sau). Bolo to ohromujúce. ,,Ragnarok? To je alfa?" opýtal sa zaretazovaného vlka.

Tábor

Prezeral som si tábor a všimol som si nejakej mŕtvoli vlka. Dnes je deň asi vrážd svitakov. Pomyslel som si a zasmial som sa. Potom som začal pozerať kde sú Alfy. Ale v tom ma prerušil Ghost, s jeho otázkou. ,,jedna Alfa má reč podľa všetkého s nejakým sviatkom. A druhá alfa vizera z polovice ako drak." Povedal som mu a aj ich ukázal. Dúfal som že vedel na koho ukazujem. Rozmýšľal som za ktorou Alfou ísť. Naiome mala rozhovor s niekym, a Velether mal čas tak som skúsil šťastie. ,,Poď zavediem ťa k jednej z Alf. Uvidíme aký osud ťa čaká." Povedal som mu, a dal sa do kroku k Alfe Veletherovi. Kúsok od Alfy som zastavil a uklonil sa ako sa patrí. A začal hovoriť. ,,Velectena alfo, doviedol som vlca Ghost.
Chce sa zevraj k nám pridať. A o jednu svitacku špinu som sa postaral. Už horí v pekle." Oznámil som noviny velectenej Alfe, a mohol namne aj vidieť krv svitaka.

Tábor

Najprv som započul myšlienku od Alfy, a trochu som cuvol. ,,Dakujem moj pane. Hranice rád strážim, a povazujem ich za druhy domov." Odpovedal som alfe. A pozrel sa na to ako sa alfa píta niečo vlťata. Ale nedopadlo to zrovna dobre. Chovanie tomu vlčatu chybalo. Ale alfa mu dala ešte jednu šancu, aby to napravilo. Pokloň sa až k zemi pred Alfou, lebo zle dopadneš. Poslal som mu myšlienku, a dúfal že tak urobi pre svoju záchranu. ,,Múj pane, pokial by ste nakoniec prijali toto vlča bol by som ochotny ho naučiť našim spúsobom. A hlavne naučiť ho k správnemu chovaniu." Poviem alfe. A čakal čo sa bude dieť dalej.

Tábor
Vlča vyšteklo. Bolo v jeho labách ako handrová bábka. Zmohlo sa len na prázdne skučanie a slabé metanie. Jeho velká laba ho odrazila na pár metrov, ostalo ležať v prachu a už sa ani nepohlo. -Som slabý.- pomyslelo si. Dvihlo hlavu zo zeme a cítilo ako mu na chrbte tečie krv. ,,Prepáčte, alfa." povedalo vlča so sklopenými ušami. ,,Už budem poslúchať."riekol Ghost s ňufákom zaboreným do zeme. Dnes dostalo poriadnu príučku, naučilo sa že sa nemá naparovať pred každým a teraz skrotlo. -Budem sa koriť až k zemi- pomyslelo si. Vlk mu dal druhú šancu. Postavilo sa so sklopenými ušami a predviedlo ozajstnú poklonu až k zemi, hodnú jeho postavenia.

Tábor
Ghost sa pozrel na velkú alfu, rozumel jeho slovám. Vlk s reťazami ho naučí životu. Zahryzol sa do jazyka, nebude papuľovať najmä nie po tom ako dostal výprask až taký hromotluk to nebol. ,,Ty ma naučíš?" opýtal sa Ragnaroka a pozrel sa na Alfu. -Budem sa snažiť- pomyslel si. Zaviazal sa teraz, že nesklame, lebo on hanba nechcel byť nikdy, byť hnusobou už bol, teraz začne iný život. Veril vlkovi že z neho urobí vlka, takého aký mal byť.

IV - hranice Zeiss
Pochopil jsem a ve chvíli kdy imagin zmizel jsem nabalil hromady kamenů na své tělo, které se též měnilo na kamenné. V obrovské zátěži magie jsem stvořil mísu přímo pod Yllin a tak jí v míse naplnil manou která obklopovala celé její tělo jak v jezírku. Roztáhl jsem křídla a pohlédl na Rinhorna "Potřebuji aby jsi jí teleportoval na má záda jen co vzlétnu" řeknu rychle. Mísa ve které Yllin leží nemá pravidelný kulatý tvar, naopak má tvar spíše oválu. Tak aby pravidelně obkopovala tělo Yllin ale bylo v ní i dost prostoru na Manu a zároveň se mi dala položit na hřbet tak abych mohl letět. Odrazil jsem se od hrany Vyhlídky a vzlétl. Nejdříve mě váha prudce táhla k zemi ale poté má kamenná křídla podepřel vítr a já letěl rychle k hranicím. Jakmile jsem nabral určitou jistotu v letu, na mých zádech se objevila Yllin i s Manou v míse a já letěl s velkou tíhou a námahou dál. Vyčerpání se ale blížilo a já musel vytrvale doufat že mě nápor magie a síly nezničí dřív než dorazím za hranice Zeiss... Doufal jsem že Naiome nezapomene jak jsme si rozuměly doufal jsem že bude tak hodná a opravdu mi pomůže.... Neznal jsem vlky Niwatu moc dobře ale Asklepia a jeho magii jsem již poznal.
Hranice Zeiss
přistál jsem těžce na hranicích, kdybych byl na nebi, šlo by to sice rychleji ale v polovině cesty bych nevydržel. Magie sice byla úctyhodně silná ale má výdrž byla horší a navíc magie jsem použil moc a musela vydržet i miska s Manou a s Yllin. Zuby té stvůry měla stále v těle a ty se do ní zarůstaly díky maně ale vnitřní zranění a ohrožení orgánů a další o kterých sem nevěděl to už byla věc jiná. na to mana nestačila ani z daleka. Jo, být tu původce many - Imagin - hovořili bychom o něčem jiném ale samotná mana léčila ne přesně určené rány ale vše... a já potřeboval pomoc zkušeného.
Mé kamenné tělo sotva drželo pohromadě a miska se vrklala na mých zádech. Z těla mi vyrostli kamenné bodce které se spojily s miskou a mé tělo se stalo opět masitým ale už jsem stál tak vratce že i samotná chůze mi dělala problémy.
Stál jsem na hranicích a zoufale sledoval místo předemnou. Znal jsem jej více než dostatečně ale i tak mi instinkt říkal že se tu mnohé změnilo. Stál jsem a čenichal do vzduchu. Nebyl jsem obyčejný chodec. byl jsem Alfa... alfa co nese druhou alfu... musel jsem do tábora přijít s doprovodem ne jen tak sám na blind...
Ve chvíli kdy jsem stál zamyšlený co dál se ozvala slova Rinhorna "Tábor! Tábor hoří!" zavolal na mě jako kdyby z dálky... "Proboha ne... a alfy... a alfy jej opustili... musím pospíši, nesmím čekat.... musíme pomoci Smečce i Alfě... Musíme..." stál jsem křivolatě ale ve chvíli doznění myšlenky se mé tělo vzchopilo a několikrát dosti rázně štěklo do prostoru předemnou. Spoléhal jsem na své silné hlasivky které mě vždy podržely. "Alfa Smečky Kirigakure žádá o Audienci u Alfy smečky Zeiss...." zvolal jsem do prostoru a doufal že mě slyšel nejeden vlk.
"A co hořící tábor!" řekl mi Rinhorn a já se zamyslel co teď. Přemýšlel jsem a snažil se přijít na to jaký z vlků či mě možných dostupných informací by mi mohly pomoci.... "Marsie..." zamyslel jsem se "No jasně! fialka má magii vody! okamžitě jí doveď do tábora! hned!" zvolám Rinhornovi v duchu který přítaká a rozběhne se ve fyzické formě pro Marsi.
V duchu jsem tiše doufal že vlci ze Zeiss sem přijdou... kdokoli z nich....

Tábor
Vydat mi ji? Naiome by Areseu pustila a to zdravou a živou? Bez jediného škrábance? Ale co by za to mohla chtít? Nemám nic, co nabídnout. Neexistuje nic. „Máš už mého syna a teď partnerku, nemám ti víc co dát.“ Pokud by si snad myslela, že bych ji mohl dát svůj život, nemohl, ten patřil někomu jinému. Michaelovi.
Najednou jsem se začal smát. Slova Velethera byla směšně naivní. Byl skutečně tak hloupý, že si myslel, že já se pletu do záležitostí Zeiss, když to Zeiss se pletla do záležitostí Kirigakure? Ne, já se nepletl do věcí Zeiss, to Zeiss se pletla do věcí Kirigakure. Nebo ne, Kirigakure na svou členku kašlala. Takže ne, oni se pletli do mého života. Bylo to tak směšné. Všechno. Aresea byla naprosto bezcenná pro Kirigakure. Měl vůbec pro současnou smečku někdo cenu? Rozhodně ne Aresea. Rozhodně ne já. Byl jsem stejně tak nikdo, jako ona. Smečka na své členy kašlala. Takhle to nikdy nemělo být.
„Jak ironické, že vše, co se děje se motá vždycky kolem temna. Každé štěstí bylo jen obalem temnoty. Nikdy nebylo nic jen dobré.“ Pohlédl jsem na Naiome. „Nemám pro tebe nic. Dokonce pro tebe nejsem ani cenný. Můžu se tady usadit a nikdo si toho nevšimne. Nikdo nás nebude hledat. Nikdo nepříjde. Nikoho nezajímáme.“ Zakončil jsem svůj proslov smíchem. Pro nikoho z Kirigakure jsem už nic neznamenal. „Třeba jsem sám jen obalem temnoty.“ Už by mě to ani nepřekvapilo. „Vždyť i Nirvana byla zrádce.“ Zase smích. „Vždycky mě to k temnotě táhlo. Lia Bell, Sasuen, Noemi, Nirvana, Aresea... každá mě přivedla k temnotě.“ Ani Kirigakure už se nezdálo tak světlé.
„Tak co si vlastně slibuješ od toho, že tu Areseu držíš? Protože nikdo ti nic nedá. Jsme jim ukradení. Můžeš ji zabít, protože se tím nic nezmění. Patrně jen já ji mám rád. A jediné, co se změní je to, že už nebude. A s Kirigakure to nehne.“

Tábor

Nakoniec sa Alfa obrátila namňa. Vypočul som si jeho slová, a aj ich mienil dodržať. ,,Áno má Alfo, a rozumiem. Vychovám z neho Zeissana tak ako sa patrí. Oddaneho a poslušneho. Splniť kaťdý váš rozkaz." Povedal som Alfe, a poklonil sa k zemi. Potom som sa vybral k vlčatu a obzrel si ho. ,,Naučím ťa byť Zeissanom. Ale ver že pokial sklameš, zažiješ peklo, také aké si ešte nezažil." Povedal som mu a zavrčal nanho. Musíme začať ihneď. Aby si sa to všetko naučil." Poviem, ale v tom som zapocul vitie od hraníc. ,,Múj pane, Niekto je u hraníc mám to ísť preveriť ?" Spítal som sa. A čakal na odpoveď. Pozrel som sa na Ghosa, a poslal myšlienku. Zapamätaj si, máš jediné šťastie že alfa bola milostivá teraz inač by si zomrel. Poslušnosť vždy dodržuj, a bude dobre. Takťiež si preverím tvoje schopnosti a mágiu, tak sa priprav.

Niekde mimo priestor a čas-na varoxovom chrbte
Moje myšlienky a sny boli rozštiepené na milión boavých ihlíc, ktoré gniavili moje telo. Každý nádych a výdych bolel, akoby som mala na hrudi ozrutný balvan. Bolo mi zle, každý slabý nádych a výdych bol ako večnosť, každý hoc len nevedomý pohyb bolel ako samotné peklo. Zrazu som otvorila oči. Cítila som bolesť a vietor, ležala som v akomsi priestore a moje telo sa máčalo v akejsi tekutine. -Musíš bojovať Yllin, pre svorku, pre tvoj domov. Pre tých ktorý ti veria a nechcú aby si upadla do smrti.-pomyslela som si, dokonca samotné myslenie bolelo. ,,Varox?" zaskučala som, vysloviť to meno dalo priam nemožné úsilie, bolelo ma to. Rebrá mi gniavilo. Letíme? Kam letíme? uvažovala som. Ale toto vedomie trvalo len chvílu a potom som zaspala... bol to pokojný spánok hoc môj dych tomu nenasvedečoval.

Hranice
Stal jsem a hleděl dopředu před sebe. Z ničeho nic se ozval tichý, sipavy hlas Yllin na mém hřbetě. "neboj Yllin jsem tady... promiň že jsem nepřišel driv ale věř mi že udělám vše co je v mých silách abych sehnal nekoho kdo ti pomůže..." reknu tiše k ni ale nemohu se moc otáčet ani hýbat. Jen tam tak tise stojím. Nakonec abych se alespon trochu hnul z místa udelam nekolik kroků od hranic směr nitro území. Nedošel jsem ale moc daleko - ze slušnosti. Jenom par metru abych neztratil balanc

Tábor
Do Zeiss lezú štence, aké milé. Napadlo ma, ale svoju myšlienku som ani nevyslovil. Videl som ako ten krpatý nezdvorilec dostal od Alfy poriadne cez tú svoju nevymáchanú papuľu. Dobre mu tak. Dobre sa oň staraj. poslal som Rgnarokovi myšlienku, vstal som a ľahkým krokom som podyšiel k šteňaťu. Sklonil som k nemu hlavu a oňuchal ho. Cítiť strach, darmo sa budeš skrývať za drzosť. To Sauron pozná. pomysel som si a sklonil hlavu pred Alfou. ,,Dám ti jednu radu, ty biele nič.  Máš len Ragnaroka ak sa tak volá... Tak si dávaj pozor, lebo je jediný komu môžeš teraz veriť, všetci sú tu proti tebe a ja... Ja? ja tiež." povedal a zlomyselne doň ďubol labou. Bol som trochu zlý, na štence som už taký bol. Ale poučovania som sa nezbavil.

Tábor
Ghost sa posadil a pozeral sa naokolo. Videl vlkov. Na chrbte mu tiekol pramienok krvi, ktorý sa vpíjal do jeho bieleho kožucha. Pozrel sa na vlka ktorý k nemu podyšiel a s opovrhnutiahodným výrazom v tvári ho oňuchal. Mal na hlave korunu a páchol Zeiss. V myšlienkach sa vĺčaťu aj predstavil, na ramene mal znak oka, čo ten symbol asi znamená? Istotne uvažovalo krvavooké mláďa. ,,Nesklamem." povedal Ghost pevne a zaumienil si, že bude silný, aj fyzicky aj duševne, bude taký aby naňho mohol byť Ragnarok hrdý. Nemôžem sklamať svojho majstra a pána. pomyslelo si vĺča prevne. Nechce aby urobil hanbu, lebo to by ukazovali vlci nie len na Ghosta ale aj na jeho opatrovníka a učiteľa.

Hranice
Acheron s jasnou myšlienkou ísť si niečo uloviť, kráčal popri hraniciach. Nie úplne blízko ale tak, aby na niečo narazil. Aura zrejme za ním chvíľku šla, ale potom niekam odbehla. Pokrčil ramenami. Snažil sa zachytiť pachy rôznych zvierat, ale nič necítil. Vlkovi takej veľkosti ako on nestačil chabý zajac alebo dva. On potreboval o čosi väčšiu korisť. Olízal si ňufák. Zrejme budem musieť vziať zo zásob. - pomyslel si. Vedel, že Naiome sa radšej nenažere a nechávala tam veľa jedla pre členov. Bola mrštnejšia ako on, takže si vedela pochytať aj zajaca. Však on s veľkosťou a mohutnosťou pomaly rovnajúci sa medveďovi, nebol schopný zajaca uloviť. Natočil ušnice za zdrojom vytia. Bolo to neďaleko. Rozklusal sa k tomu smeru.
Po chvíli zbadal v diaĺke zaujímavú siluetu. Po vypočutí vlčích slov sa Acheron len temen uškrnul. Do ňufáka mu vrazil ten odporný pach svitu, ktorý Zeissani nenávideli. "A Temná pani, vás očakáva?" - odpovedal čierny vlk s jasnými jantárovými očami a uši dal k zátylku pri premeriavaní vlka. Na jeho chrbte niesol vlčku, ktorá na tom bola smrteľne špatne. Čo chce Alfa jednej zo svetlých svoriek po temnej princeznej? K tomu s polomŕtvou vlčicou na chrbte...- pomyslel si sám pre seba. Vedel, že iba on ich môže dostať za hranice. Inak by biela vlčica s bielym kožuchom máčaným v krvi pustila posledný výdych práve pri prekonaní ich dômyselne vymyslených hraníc. A vlk by si odniesol rôzne zranenia.
Acheron bol však zvedavý vlk. "V akej veci, mienite našu alfu navštíviť." - dodal a jazykom si prešiel cez tesáky. Keď príde Alfa svitu za Alfou temna, ešte k tomu s takmer mŕtvolou na chrbte, muselo to byť dôležité. Však pre koho, že? Alebo možno chceli bielu vlčicu Naioem obetovať? Možné bolo všetko. Vstup do Zeiss závisel od Varoxovej pokornej odpovedi.

NAIOME/ARESEA
Tábor
"Tvôj syn bol verný Zeissan, než sa odišiel túlať mimo hranice. A to je pre mňa neprípustné. Jedine tvoja partnerka mi bola na niečo dobrá." - odpovedala mu na jeho slová chladne. Nenávidela takéto vyjednávanie. Každý vlk môže niečo dať. Potom však si vypočula jeho ďaľšie slová. "Konečne to začína asi niekto zo svitu chápať. Svetlo bez temna nieje. Aj ten najlepší vlk má svoje temné myšlienky." - uculila sa Naiome a dívala sa na Aetasa. V jeho smiechu cítila bezmocnosť, nespokojnosť. Slová o Kirigakure ju ani neprekvapovali. "Nirvana bola slabá tak...ovplyvniteľná." - dopĺňala mu jeho slová. Nebavilo ju však počúvať stále o Kirigakure. Svorka to bola pre Naiome neusporiadaná, nevedomá...Zmenila sa. A aj ona to cítila. Najlepšími alfami bol Varg a Roxynor. Dokonca tí Naiome ešte dlžili. Kirigakure Naiome dlžilo.
"Aetas, môžeš mi byť však chvíľu užitočný. Tvoje schopnosti letu sú neoceniteľné a mágia zriedkavá. Navrhujem ti tu s Areseou žiť a patriť tak do Zeiss ako svorky. Sám vravíš že Kirigakure si vás ako vlkov neváži. Ja ti za to dám spoločný čas s Areseou oboch na poste Kappy. Môžeš s ňou byť ako predtým zdieľať s ňou jaskyňu, však vaše životy tu budú patriť mne." - navrhla Naiome s temným úsmevom. Však ona svoje slovo drží, ak to myslí vážne. A preto to bolo len na Aetasovi. "Zdá sa mi to ako...Ako tomu vravíte? Fér?" - zaškerila sa. Olízala si tesáky a čakala, čo jej odpovie. Zároveň začula rozhovor Velethera a nejakého vĺčaťa s Ragnarokom. Potom musela zistiť, kto to je. Ale teraz chcela toto už doriešiť.
Aresea sa zadívala smerom k Aetasovi. Nechcela aby si pokazil život. Aetas bol dobrej duše, nezaslúžil by si to. Bola to jej láska jej čistá láska k nemu. Nechaj ma tu Aetas, budem ťa navždy milovať ako nikoho predtým...Nezaslúžiš si tu žiť. Môj aniel. - pomyslela si Aresea. Naiome túto myšlienku zachytila a akoby si na jazyk vysypala ľudský cukor. Nechutné. - pri myšlienke od srdca privrela na Areseu oči a ešte väčšmi stiahla úponky na jej tele. Hlavu znova obrátila na Aetasa.

Hranice
Stal jsem a tiše doufal že nekdo přijde. Dech Yllin kolisal a ve chvíli kdy jsem vážně váhal zda nejít drze dal se ozval hlas. Vlk se znaky promluvil kousek od Varoxe a ptal se ho proč chce mluvit s Alfu temna. Varox váhal ale přesto se nakonec poklonil hlavou k zemi a pohlédl znova na vlka Bylo to pro něj naprosto podřízené znamení které byl schopen vydat jedině tehdy ději opravdu potřeboval a to bylo teď. Jindy by se stal zatím aby Vlk se poklonil první ale tentokrát věděl že on nemá právo to žádat a naopak on musí být ten co se poprvé pokloní. Pohlédl na vlka se slovy "Naiome je má přítelkyně Tedy alespoň bývala Doufám že stále je. přišel jsem ji požádat o prosbu. Má Alfa spolu Alpha je zraněná v boji s démonem který napadl náš tábor byla Velice těžce zraněná a jediný vlk o kterém ví že má dostatečně silnou Magii která by jí mohla zachránit život je Vlk Asklepios. Přišel jsem pokorně žádat Alfu o svolení aby vlk Asklepios za pomoci své magie zachránil život Alfie kirigakure." reknu hluboce a pevne. Doufal jsem se jí ptát víc nebude jelikož sám jistě poznal že Vlčice je na tom špatně ba dokonce je na tom hůř než by si mohl myslet kdokoliv z nás jelikož ani já sám jsem neznal rány které měla uvnitř těla na které vidět nebylo. Doufal jsem že víte se ptát nebude a zavede nás rovnou k Naiome.