Akce & Příběh za Hranicemi

??? -- LB/TS: LM -- PN (v Mokřadech)
Toulat se už nějaký ten den, měsíc či už rok tak daleko od domova, těžko říct jak dlouho to už mohlo býti, ani jsem si to nepočítala při té cestě. Jen jsem sledovala okolí, lovila pro sebe a snažila se přežít osamotě po těchto cestách světem. A vlastně, proč jsem se rozhodla opustit všechno a jít po svých? Už si na to ani nevzpomínám, a pokud už bych vzpomínala tak bych jen ztratila svého užitečného času těmito zbytečnostmi. Vůbec jsem si nevšimla, že vůbec jsem již mimo poušť, teďka někde v lesích? Počkat, kde že to vůbec jsem byla? Tak jsem se rozhlížela kolem sebe, ale nic mi tohle místo neříkalo. Odfrkla jsem si, přičemž z mých nozder vycházela pomaličku pára. Takže zima? oznámilo se mi v hlavě, přeskočila jsem pohled po zemi a ujistila jsem se. Jinovatka tomu svědčila, že opravdu tomu tak bylo, jak jsem si myslela. Začichala jsem po větru a ucítila pach. Spíše něco jako smečku nebo tlupu? Skvěle, ještě si tu najít ,,přátele''. Někomu dalšímu budou chybět zubiska. zamyslela jsem se nad tím a pokračovala v kroku po své cestě.

LB/TS: Lm, potok Noctis - Mokřady
Musel se pousmát, "jak myslíš, Jacku Arti." Zopakoval si to spíš jen proto, že mu to přišlo roztomilé. Pak se rozhlédl kolem sebe a uviděl několik jezírek a tůňí. Bylo to hezké místo, kde se právě nacházel. Rozhodl se, že nebude na škodu si trochu zatrénovat a proběhnout se. Mohl by oběhnout celé území, ale to neměl v plánu. Raději si chtěl procvičit rychlost. To sice nebylo vhodné místo na rychlý běh, ale zase se musel soustředit na to, aby neskočil do některé z tůní, nebo aby se vyhl kořenům stromů či jiným nerovnostem terénu. Takže ve výsledku rychlost mohl trénovat i když neběžel ve volném terénu. Ono být zdatný a rychlý jde i v takto nepřístupných místech a vlastně tak zárověň vlk trénuje i obratnost. A tak se rozběhl a přeskakoval tůňky a pomalu a jistě získával zkušenosti a jistotu, kde šlápnout a kde to bylo pro tlapky zase nepříjemné a tak když už po několikáté skočil do míst, kde už předtím byl mnohokrát, i jeho rychlost se zvyšovala tím, jak si byl víc a víc jistější. Po tréninku zpomalil a zastavil se, aby se vydýchal. Chvíli jen tak chodil okolo a pozoroval své stopy všude kolem, jazyk mu visel z tlamy, když tu jeho uši zaslechly kroky. Byly tiché a jemné, ale on je slyšel dobře, protože ten, kdo je vytvářel, byl blízko. Nastražil uši a zavětřil do vzduchu. kdo to je? Je to cizinec? Byl zvědavý a tak vykročil směrem, odkud kroky slyšel. Po chvíli uviděl vlčici. Rozhodně ji ještě nikdy předtím neviděl. Zamával ocasem a chřestítko na jeho konci zachřestilo. Feam si olízl nos a s upřeným pohledem si to kráčel k neznámé. "Ahoj... Kdo jsi?" Zeptal se zvědavě a zvědavost z něj přímo sršela.

LB/TS: Hlásná hůrka
Zadíval jsem se na úbočí kopce, kterému jsem začal přezdívat Hlásná hůrka. Z jedné jeho strany, vystupovaly do prostoru hladké skály. Pravděpodobně byly ošlehány větrem a zhlazeny deštěm. Ale kromě pevných masivů bylo v okolí skal také dost uvolněných balvanů a písek se štěrkem pod nimi. Zamyslel jsem se, jak by se tyto volné balvany daly využít. Napadaly mě i jiné a další možnosti. "Potřeboval bych k tomu Keirana. Asi se ho na to půjdu zeptat, zda nám pomůže." Řekl jsem si tiše jen pro sebe, ale slyšela mě Hinata. "Nebo tam můžu zaletět já. Vždyť on mi bude rozumět." Napověděla mi Hinata. To je vlastně pravda. "Tak dobře, zaletíš za Keiranem, prosím? Mohla bys mu říci, že bych potřeboval jeho pomoc?" Zeptal jsem se fénixe - mé mýtické kamarádky. "Ano. Zaletím tam. Neboj, vysvětlím mu, co po něm žádáš a vrátím se." Usmál jsem se a vděčně se na zlatého fénixe podíval. "Děkuji ti, Hinato. Jsi dobrá kamarádka." Ona se zvonivě zasmála, což znělo pro ostatní jako ptačí zpěv, pak řekla, "nemáš zač. Vždyť ses o mne staral, když jsem byla malé ptáče." S těmi slovy vzlétla a vydala se do Stříbrného fénixe.

LB/TS: LM -- PN (v Mokřadech)
Lenivým krokem jsem si to mířila někam, prostě taková procházka růžovým sadem, teda zase ne tak růžovým, spíše bílým a studeným, ale tak bylo mi příjemné kráčet jen tak pro zábavu. Samozřejmě jsem tak též hledala pach někoho, kdo tu má označkována místa kolem. Zastavila jsem se u křovin a vyhlížela jsem před sebe. Několik jezírek a tůní se tyčilo přede mnou jako na dlani, teda pokud bych nějakou vůbec vlastnila. Posadila jsem se. Povzdechla jsem si a pomaličku přivírala očka s tím, že jsem poklonila hlavu unaveně. Avšak to mi zatarasil hlas. Vyzdvihla jsem hlavu vzhůru a zahleděla se na někoho nebo spíše vlka? Jak jsem si tohoto nemohla všimnout dřív? pomyslela jsem si a přeměřila jsem si ho, přičemž jsem se trochu odtáhla dozadu. ,,Zdarec,'' pozdravila jsem na oplátku velice klidným tónem ,,jsem Aditia.'' Zahleděla jsem se na vlka zkoumavým pohledem, celkově na jeho vzhledovou stránku. Vypadá zvláštně, jako had? pomyslela jsem si, když jsem na nějž tak koukala. ,,A kdo jsi ty?'' zeptala jsem se na stejnou otázku.

LB/TS: Lm, potok Noctis - Mokřady
Feam si neznámou prohlížel zaujatě a důkladně ji zkoumal pohledem. Takhle vybarveného vlka ještě neviděl a musel si přiznat, ač to tedy beřekl nahlas, že se mu vzhled neznámé vlčky zamlouval. "Těší mě, Aditio..." Nemohl z cizinky spustit oči. "Já se jmenuji Feam Re Arti." Zdvořile se představil. Střihl ouškem a nesměle zakmital víčky. "Jsi z daleka? - Zůstaneš tady? - Nebo jen procházíš?" Vyzvídal a kdyby mohl, nejspíš by se červenal, jenže pod srstí a na tmavé kůži to stejně nebylo vidět.

LB/TS: LM -- PN (v Mokřadech)
Upustila jsem z nějž pohled a zahleděla jsem se někam mimo nějž do dálek, jelikož to pokukování po němž mi přišlo dosti nezdvořilé. Při jeho upírajícím se pohledu jsem se nad tím trochu děsila, ale nijak jsem to najevo nedávala, dělala jsem, že je mi to jedno. Pootočila jsem hlavu k Feamu a uchechtla jsem se nad jeho otázkami. ,,V klidu a postupně, nikam zatím nespěchám.'' řekla jsem a s medovým úsměvem po tváři jsem se podívala na Feama. ,,Pocházím z jihu aa.. netuším?'' odpověděla jsem, načež jsem se zamyslela nad jeho dalšími otázkami, velice důkladně jsem popřemýšlela, než jsem se rozhodla pro inteligentní odpověď. ,,Před chvilkou jsem se sem dobelhala, takže ještě uvidím, ale jestli mám utišit tvou otázku, tak možná pro jednu noc zůstanu.'' pokrčila jsem plecemi a raději zase jsem se zahleděla do daleka. Zírat na někoho bedlivě mi nepřišlo dvakrát estetické.

LB/TS: Lm, potok Noctis - Mokřady
"Um... no... promiň, já... ještě jsem tak hezkou srst neviděl." Plácl první větu, která mu nepřišla až tak hloupá, než kdyby řekl rovnou, že ještě neviděl tak hezkou - Přenádhernou  -vlčici. Feam moc vlčic neviděl. Znal jen sestru, mámu a pak se kdysi potkal s jednou slepou vlčkou. "Jaké to je na jihu? Není ti tady zima?" On sám byl spíše milovník slunce a léta. Díky jeho hadím částem těla měl raději teplejší roční období. Zdržíš se, to je prima. Um... Jestli bys chtěla, můžeš zůstat přes noc se mnou." Samozřejmě, že to myslel ve vší počestnosti. Vždyť on byl ještě duší dítě.

LB/TS: LM -- PN (v Mokřadech)
Podívala jsem se mu do tváře a zaculila jsem se stydlivě, avšak trapně, jako by mi to bylo proti srsti, ale poděkovala jsem za takovou milou větu ,,ehh, děkuji.''  Stočila jsem ouška k zátylku a praštila pohled o zem, jako bych se za to nehorázně zostudila. Nezvyklost býti nazvána krásnou, to mi poposkočilo myšlenku, že na tomto cizinci něco nehraje. Pohlédla jsem na Feama. ,,Na jihu je často pěkně, vždycky tě hřeje sluníčko na zádech a vůbec se nemusíš s ničím párat, protože poblíž vždycky byla kde jaká mršina k snědku,'' pozastavila jsem se nad tím, jo domov, tam bylo pěkně, ale teď už tam nejsem pro dobro, a proto jsem pokračovala ve své odpovědi ,,ale vyhovuje mi, když se klimat změnil a občasně mohlo zapršet, proto jsem raději opustila svou rodnou zem.'' Sice tak polopatě jsem lhala, ale tak nebudu cizinci říkat o mé historii, když jsem ho zrovna potkala. Zachechtala jsem se nad jeho nabídkou, ale pak sklapla tlamu, jelikož na jeho pohledu to vypadalo, jako by opravdu o to plnohodnotně stál za svým. ,,Myslíš to vážně? Omlouvám se, ale to budu muset zamítnout, přece jen se neznáme ani týden a už mě zveš do svého přístřeší? Něco mi tu na tomdle smrdí.'' řekla jsem na rovinu a pozdvihla jsem obočí vzhůru celkem dosti podezíravě.

LB/TS: Lm, potok Noctis - Mokřady
Jemně zakmital nervózně víčky a usmál se po vlčím. Tahle vlčice byla milá a Feamovi připadala z neznámého důvodu šíleně roztomilá, on sám si neuměl přebrat své pocity a dojmy z její přítomnosti, ale cítil, jako by kolem něj poletovali motýli. Skoro by se snad i dokázal vznést, kdyby toho byl schopen. "Nemáš zač děkovat, za tohle se, myslím neděkuje."  Copak to mohl vědět? Ne, nevěděl nic o etice, netušil, co se s ním v její přítomnosti děje. "Vážně? Musí to tam být hezké. Slunce je fajn." No a pak se vyděsil. "E-eee... po-počkej to není takhle, já... myslel jsem... jako nebýt sama tady v lese... um..." Ale co měl vlastně říci? Očividně se do toho zamotal. "Netuším, co máš na mysli s ložem... um, no... jen tak jako... spolu... popovídat si... třeba"

LB/TS: LM -- PN (v Mokřadech)
Už bych se raději chystala k odchodu, ale zastavila jsem sama sebe, přece jen od věci bych ráda chtěla se seznámit. I když již tato situace mi přišla dosti zamotaná sama o sobě a hůř na tom připadl mi Feam, než-li já osobně. Zachechtala jsem se, abych vypudila ze sebe něco jako bourající myšlenku toho, že jsem to vymyslela jako něco vážného. Ale nikomu to určitě vtipné nepřipadalo, ať už na mé nebo jeho straně, což přidalo na efektu trapnosti. ,,Jo, takdle.'' sklapla jsem a pochopitelně pokývala hlavou, přičemž jsem uhnula pohledem na jinovatku. Prohlubuji si jen díru do hrobu. Raději řeknu něco chytrého ať to nedělám ještě horší. pomyslela jsem si a pohlédla zpět na Feama. ,,Tak, třeba mi to tu můžeš ukázat?'' zeptala jsem se ho a nadhodila třepotavý úsměv a trapný chechtání. Že jsem vůbec něco říkala, maldita sea! zanadávala jsem si v myšlenkách a zírala jsem nedočkavě Feamovi do oček.

LB/TS: Lm, potok Noctis - Mokřady
Jako by Feam ožil, když pochopil smysl oněch slov vyřčených z těch sladkých rtů roztomilé vlčí slečny. Usmál se a div, že nelevitoval nad zemí nadšením. "Jasně, že ti to tady ukáži, moc rád."  Pak se ale zarazil. "No vlastně, si to tady budu muset ještě projít, nejsem tady dlouho. Ale to nevadí, můžemě to prozkoumat společně, myslím, že to Sasorimu a ani Aetasovi vadit nebude. No, takže tady jsou Mokřady... um... Líbí se ti tady?"

LB/TS: LM -- PN (v Mokřadech)
Na mé tváři se vyhostilo nadšenějšímu úsměvu, než tomu úzkostlivému a zmatenému. ,,Budu jen ráda.'' vyslovila jsem a vlastně jsem si neuvědomila fakt, že jsem si s nímž ťukla čumákem, třebaže jako vděk nebo snad tu slézající starost z mých myšlenek? Než jsem si toho povšimla, tak bylo pravděpodobně dosti pozdě. Klopýtla jsem stranou. Aetas a Sasori? podivila jsem se nad těmito osloveními a podívala jsem se na Feama. ,,Jo, celkem pěkné místo,'' odpověděla jsem a zatřepotala jsem se, abych si vytvořila trochu tepla, i když na tváři jsem rudla rubínovým odstínem. Možná z toho důvodu, že jsem se cítila nesvá nebo, že mi byla jednoduše zima. ,,Co si ty o Mokřadech myslíš?'' zeptala jsem se ho, přičemž jsem se již vydávala do pozvolného kroku, už jsem se chtěla projít než tu tak povstávat.

Lidská pole
Utíkám ze stezky vedoucí ke smrti, z věčných útrap, z těch zlých míst: ze spárů dvounohých. Před pár dny jsem zjistil, že matka i otec jsou mrtví. Rozhodl jsem se tedy to místo opustit. Běžím po tvrdé zmrzlé půdě na poli. Prudce brzdím, protože před sebou uvidím zajíce. Vím, že jsem k němu proti větru, takže mě necítí. Znovu se rozběhnu, ale pár kroků před zajícem uklouznu a tvrdě dopadnu na zem. To samozřejmě zajíce vyplaší a dá se na útěk. Podrážděně zavrčím, navíc mě ještě rozbolela levá zadní tlapka. Fakt super, pomyslím si narazil jsem si tlapku a k tomu mi pláchla kořist. Teprve teď si všímám, že po mé pravé tlapce jsou hory...

Jakmile postarší Alfa smečky Stříbrného fénixe opustila šedou vlčku zahalenou v plášti, tak si Raven opět nasadila kapuci. "Sbohem, Attie." řekla ještě na rozloučenou a blýskla po ní vděčně očima. Doufala, že tohle není naposledy, co se s hnědou vlčicí viděla. I přes to, že ji bylo pod pláštěm teplo, tak se lehce oklepala, když se rozešla směrem k hranicím. "Nuže, kam teď?" ozvala se Iris. Raven se nezastavovala. Chtěla bych jít za Noxem. Do Zeiss. odpověděla. "Chápu. Ale nechtěla bys prvně prozkoumat místo za hranicemi? Přeci jen, máš to teď hop a skok přes potok, jak se říká." Raven zpomalila a podívala se zmíněním směrem. Zadumaně pohodila ocasem. "Nox ti neuteče." Vlčka střihla ušima a naposledy se podívala směrem k Zeiss. Dobře. povzdechla si a vydala se opačným směrem. Stejně se jednou do Zeiss podívám. podotkla Raven v podezření, že se jí snaží patronka jen ochránit. "O tom nepochybuji."