Azrael&Anemon ~ Společně, teď a navždy? ~

Poslouchala její řeči, ale na odpor už se radši nedávala. Nakonec jim tedy nezbylo nic jiného, než cupitat za ní. Po krátkém tichu se však Ane opět ozvala. "Kam jdeme?" zeptala se s vlčecí zvědavostí a pohlédla omluvně na Aze. Věděla, že tohle je její vina. To ona chtěla, aby šli prozkoumat ty hranice. Kdyby dál hráli na babu, nic z toho by se neznalo. A navíc... oba to věděli. Oba věděli, co se může stát překročením hranic a přesto to udělali. Smutně svěsila hlavičku. Teď už je nic nezachrání. Koukla na Aze znovu a hlavičku sklonila provinile ještě něco níž. "Promiň," špitla.

''Ticho.'' Zavrčela vlčice k malé vlčce. Azrael se podíval na Ane, která se cítila provinile. ''Můžeme za to oba, neomlouvej se.'' Povzbudivě se na ni usmál a hodlal ji i na dále podporovat. Šli drak ví, jak dlouho, než byly cítit hranice. Nira se na Azraela a Anemon podívala. ''Příště vás zabiju bez váhání.'' Zavrčela a vzala Azraela za zátylek a doslova ho odhodila na sviťáckou půlku hranic. Zasýpal po nádechu, když páteří narazil o strom, ale drakudiv se, nic se mu nestalo. Nebyl to zase tak silný náraz. Ale cítil propuštění z její magie a mohl opět hýbat svým tělem. To stejné udělala i s Anemon, ale ta měla trošku víc štěstí a dopadla do křoví, tudíž ji odhození nemohlo způsobit tolik bolesti co Azraelovi, ale teď i ona mohla pocítit, že má tělo opět pod svou vlastní kontrolou. ''Pokud o tomhle někomu ceknete, najdu si vás. Tomu věřte.'' Zavrčela a krvelačně ji v očích blýsklo, než zmizela ve stínech a vlčata byla sama a na své straně smečky.
Azrael kulhavým krokem došel k Anemon. ''Jsi v pořádku?'' Zašeptal snad jakoby je vlčice ještě pozorovala.

Ane zaraženě sledovala počínání temné vlčice. Vyvedlo jí z míry to, že je tedy opravdu nakonec dostala za hranice. Chtěla jí dokonce poděkovat, ale nakonec radši držela tlamičku zavřenou. No co už bylo temným podobné byl způsob dostání těch dvou klubíček do jejich rodné smečky. Nira je totiž hodila, což Ane přežila bez větších následků, zatímco Azimu z jejího pohledu skoro zpřelámala kosti. Okamžitě zvedla hlavičku, ignorovala jeho otázku a vrhla se mu kolem krku. "Tohle," načala a vrazila mu drobounkou fialovou hlavičku do srsti na krku. "Byl otřesnej nápad," dopověděla a odtáhla se. Usmála se na něj. "Ale zvládli jsme to! Jsme živí," vykřikla nadšeně a začala rozjařeně vrtět ocáskem.

Tiše od bolesti zaskučel, když se mu sestra vrhla kolem krku. ''Už nikdy víc..'' Zavrčel tichoulince a věnoval poslední pohled temným hranicím. Aspoň dokud jsem slabým vlčetem. Ublížit mě, klidně. Ale mé rodině ubližovat nebudou. Domyslel si větu. Když se od něj Ane opět odtáhla tak se podíval do jejich modrých oček. ''Tak pojď odsud pryč, než si to náhodou rozmyslí.'' Přikázal a vydal se nějakým náhodným směrem do nitra jejich rodného území. ''O tomhle se vážně nikomu nesmíme zmínit. Jakmile by se to dozvěděl otec.. Drak ví, jak by nás potrestal.'' Pověděl vážným tónem hlasu a když si byl jistý, že je opravdu daleko od hranic, konečně se zastavil. Několikrát švihl svým ocáskem. ''Co teď? Domů nemůžeme, jdeme příliš cítit a poznali by to.'' A zazubil se.

Povzdychl. On měl upřímně plné kecky dneska prozkoumávání, ale.. Proč ne. "Tak veď." Zahubil se. "Ale tentokrát bez nějakého zatoulaní na nepřátelské území." Dodal se zazubením a několikrát švihl ocasem. Vlčecí zvědavost ho však nikdy nedržela zkrátka. Právě naopak.

Zpozoroval nedaleko bílo-fialový kožíšek, jenž byl dost podobný otci. Zavrtěl ocáskem, protože tahle srst však patřila někomu jinému. Začal se plížit a když byl dostatečně blízko, skočil po ni. ''Ane!'' Vykřikl nadšeně a objal ji ve vlčecím objetí. ''Nechytej lelky a pojď něco dělat!'' Zazubil se na ni nadšeně. Vypadala však z dálky tak zamyšleně. Nad čím asi tak přemýšlela. Pf, holky. Pomyslel si, však zubatý vlčecí úsměv z jeho obličejíku nemizel.

Zrovna uprostřed jejího přemýšlení jí přerušil její bratr, jak zjistila po chvíli. No ono když na vás někdo skočí, těžko se pozná kdo to je ještě v tu chvíli. "Azíku!" zazubila se na něj a vyskočila na nožky. "Když já nevíím co," protáhla. "Mohli bychom tu prostě ležet tak dlouho dokud nevyrosteme," řekla Sne zamyšleně a pohodila ocáskem. Z nějakého důvodu jí připadalo strašně senzační být už dospělý samostatný vlk. A nemohla se dočkat až bude mít ty dlouhé nohy a strašlivá zubiska.

Mihnul jsem se mezi stromy, tušíc, že by se zde cosi mohlo dít. Nebyl jsem daleko svému doupěti a cítil tu svůj rod, tudíž jsem se rozhodl prozkoumat, zda se neděje něco, u čeho bych neměl chybět. Neustále jsem větřil a kličkoval mezi stromy. Jakmile jsem se přiblížil více, zpomalil jsem a rozhlédl se kolem. Viděl jsem své dva potomky, jak lelkují. ,,Zdravíčko mládeži, nemáte co na práci?" ušklíbl jsem se na ně pohotově a posadil se. Střihnul jsem ušima a švihl instinktivně ocasem.

Nechápavě naklonil hlavu na stranu. Vážně holky nechápal, opravdu tu teď byla jeho sestra? "Ale ty! Kdo by chtěl vyrůst a mít na krku povinnosti, vůči smečce." Protočil očima a vyskočil aktivně na nohy a zavrtěl ocasem. "Přestaň přemýšlet nad zbytečnostmi a pojď si hrát!" Zazubil se a když zavětřil, na prázdno polkl. Blížil se k nim Orfeon. Hrdě se posadil a díval se vzpříma, jak se na syna Alfy slušelo. "Zdravíčko, tatínku. Ne, nemáme zrovna nic na práci.." Odpověděl mu. Jindy se choval jako splašené vlče, ale jakmile byly Orfeon, nebo Půlnoc vzal si na mysl to, že když je potomek Alfy a z rodu Virentem měl by se podle toho chovat.. V tomhle věku, alespoň před rodiči.

"Ale když dospělí můžou dělat super věci," vzdychla a posadila se. Vážně už chtěla být velká, ale jak to tak vypadalo, ještě nějakou dobu vlčetem bude. Ale přesto si musela připustit, že má Az pravdu. Nechtěla by mít povinnosti, i když přesně nevěděla co to obnáší. Na jeho vybízení ke hře chtěla zareagovat skokem po jeho čumáku, ale zarazila se když za sebou uslyšela tatínkův hlas. Vždycky když byl poblíž, Anemon věděla že se jim nemůže nic stát. Kdo by přece porazil samotného Alfu?! A narozdíl od svého bratra se nesnažila chovat jako 'princezna'. "Tatíí!" vypískla a vrhla se na něj s jiskřičkami v modrých očích.

Kouknul jsem se na oba své potomky, očividně byli z mé návštěvy nadšení. Teda minimálně Anemon, ta to aspoň dávala silně najevo. ,,Ahoj, ahoj... no, dobrý," zazubil jsem se. Nafingloval jsem oslabení tak, že jsem se překulil na zem, když na mě dcerka skočila. Podrbal jsem se za uchem a kouknul i na Azraela. Poté jsem se opět zvednul, oklepal a protáhl. ,,A na co zajímavého jste už přišli, vy lelkaři?" nahodil jsem zvědavě otázku. Doufal jsem, že se zde aspoň bavili o něčem užitečném či poučném.

A Z R A E L
Pousmál se na otce a pozvedl pohled. Skutečně se choval jako princátko v přítomnosti rodičů. Sledoval jak před Anemon padl k zemi a usmál se, přičemž v duchu se zamračil. Takhle si s ním nikdy nehrál, i když si Azrael nehodlal přiznat že to je kvůli tomu, že si hraje na toho rozumného, před Orfeonem, či Půlnoc. ''Bavili jsme se o smečce.'' Odpověděl jednoduše na jeho dotaz a poté došel k nim blíže. Taky si chtěl s otcem hrát, jenže jeho ego mu to v tomhle nedovolovalo.

,,Mám... a proto se vám tolik nevěnuju... toto by měla být úloha mámy, protože ta nemá na starosti taky smečku," povzdechl jsem si tiše. Vyčerpávalo mě to, Ryuusaki měla pravdu. Na postu Alfy vlk stárne rychleji, než je obvyklé. Oklepal jsem se. Sehnul jsem se k Anemon a lehce ji olízl mezi ušima. Dočista jsem zapomněl, jaké je to hrát si. To bylo možná jediné, co jsem ze svého dětství úplně zapomněl. A neskutečně mě to mrzelo. Čenichem jsem dloubnul i do Azraela. ,,Vidím, že si spolu i hrajete. To je dobře. Nikdy nezapomeňte, že i kdyby bylo ze všeho nejhůř, pořád máte jeden druhého. Ano? Já, ani maminka tady nebudeme navždy," pravil jsem mu vážným hlasem, páč mi přišel z této dvojice být tím zodpovědnějším.

Tiše si nad slovy otce povzdychl. "Ale přesto s tebou chceme taky trávit čas, tati." Sklopyl uši a když mluvil výhradně k němu, souhlasně přikývl. "Rodina nadevše." Odpověděl mu a když ho Ane šťouchla tlapkou jeho ego mu výjimečně dovolilo se jít k němu i sestře pořádně přitulit. Po chvíli co se odtáhl se posadil s lehce vypnutou hrudičkou. "Tati? Proč si nám ty, nebo maminka neřekli, že máme další sourozence? Myslel jsem, že jsem nejstarší." Zeptal se opatrně. Další sourozenci mu nevadili, jen mu trošku poranilo jeho ego ten fakt, že není nejstarším.

"Jó, máme dva rodiče a ne jenom jednoho?" zamračila se a odtáhla se od tatínka. Měla ho ráda a chtěla s ním trávit čas. Tohle se jí rozhodně nelíbilo. Avšak jeho další slova ji zarazila. "Jak to myslíš?" otázala se a naklonila hlavu na stranu. Ještě moc nechápala věci kolem smrti, i když věděla že existuje. Při Azraelových slovech také lehce kývla hlavou. "Jo, přesně tak! Věděl si že máme synovce?" vyhrkla na něj a zazubila se. Na rozdíl od Aze, jí na nalezení nových sourozenců nic nevadilo.

,,Protože v tu dobu, když jste byli malí, tak nebyla vhodná příležitost. A jediná přeživší dcera..." vzpomněl jsem si na Saphu. ,,Se nechovala tak, jak by měla. Ale to je na dlouhé vyprávění," zamračil jsem se, ale jen na okamžik, načež jsem zatřepal hlavou, abych na to momentálně nemyslel. ,,A navíc, povím vám to raději, až budete dospělí," mluvil jsem najednou nějak odměřeně. ,,Nepochopíte to, stejně jako záležitosti s vůdcovstvím smečky, pokud to sami neprožijete," dodal jsem nakonec. ,,A ano, věděl jsem a vím..." nyní jsem na můj vkus mluvil až moc. Nepřirozeně moc. Brrr.

Tiše si povzdechl. "Netlač na pilu, Azi. Ono to přijde a řekne vám to určitě sám." Řekla Eerwa. Když Orfeon změnil tón hlasu, Azrael pootočil lehce, téměř nepatrně na stranu. Čím déle mluvil, tím se zdál neochotnější. Azrael zastřihal oušky a pozvedl hlavu nakonec k nebesům. Už radši otci nechtěl dávat další dotazy, stejně by asi na ně nedostal srozumitelnou odpověď. Zavřel smaragdově zelené očka a začal si melodickým krásným, mladým hláskem broukat tichou píseň, která ho právě napadla, dle tichých tónu, zněla šťastně, ale zároveň velmi smutně. Na jeho zpěv začala reagovat flóra, červenými, černými a bílými růžemi bez trnů a obklopovaly pomalu tlapky mladého Virentema a pomalinku rostli až k jeho hrudičce. Nevnímal to, prostě si jen zpíval.