Akce & Příběh za Hranicemi

Cesta
Yuki se přivařil k nějakému neznámému vlkovi, který tiše kráčel. "Zdravím, co že tu jdeš tak tiše a sám?" optal se ho opatrně a naklonil hlavu na stranu. Navzdory jeho předkům a dlouhým nohám byl docela malý, ale kupodivu ho neštval ani fakt, že když se baví s vlky, většinou musí hlavu zvedat. Docela ho zajímalo, proč onen vlk šel tak tiše - jestli se něco nestalo, nebo tak.

Cesta
Ose 
Ikdyž byl Ose rád sám, byl také velmi slušný a zdvořilý. Věděl jak se má chovat.,, Zdravím též, jsem tichý protože teď nebylotřeba nic říkát, jsem sám, protože nebylo potřeba být s někým. " Řekl svým velmi potuchým a skoro neslišitelním hláskem Správně by se měl ještě představit, ale tolik už by jeho hlas najednou neodříkal. Podíval se na vlka. Byl o hodně menší než Ose. Ale asi vážili stejně. Ose byl vychrtlý. Mel dlouhé a tenké noh, které skoro více připomínaly nohy laňe než vlka. Bylo to celkem zvláštní, vzhledem k tomu, že jeho zbarvení bylo stejné, jako měl sněžný leopard.

Cesta
Yuki lehce pokýval hlavou. Jo, ten vlk mu byl docela sympatický - minimálně tím, jak se prezentoval a co hlásal. Yuki se tedy pouze zařadil po Oseho bok a tiše šel s ním - jen občas na něj mrkl, jestli to náhodou zamlklému společníkovi nebude nějak moc vadit. Yuki sám se necítil moc sociálně, proto si kupodivu docela užíval fakt, že může takhle poznávat smeččany a jeho pach lidí moc vlků neovlivňuje. Upřímně, byl rád, že není mrtvý.

Cesta
Zhluboka se nadechla. Vlče jí pilo krev jen svým nevychovaným chováním. "Chrisi, vlče nemělo snad ani pořádné vychování. Nejspíše ani nechápe, co a jak se má chovat." Nadechla se a koukla na fialovou, kterou znala. "Maličký, víš proč sem tě ignorovala? Na urážky ti nikdo neuslyší, dříve sem byla nebarevná jako ty, to co vidíš je jen výsledkem mé magie. Přidrzlým chováním a hlásáním, že na konci duhy je poklad ničeho nedosáhneš a pokud pak budeš ještě hnusný, když tvé chování bude ignorováno není ukázkou toho, že bys byl nějak dospělý. Vem si příklad ze své kamarádky, ta je rozumná. Měla by sis jej spacifikovat, borůvko." Ušklíbla se Ori. Pak se otočila zase na Chrise a odfrkla si. "Asi už sem stará, že mi chování těch malých vadí." Zamumlala a slyšela hlas Betty ve své hlavě. Sopěla, že se k ní vlče chovalo tak hnusně. "A varuji tě maličký, jestli ještě jednou o Orisee řekneš něco zlého, tak si vem, že i já to slyším! Pak se střetneš s démonem a vez..." Syčivý tmavý hlas skrz ústa Orisei byl přerušen. "Chovej se slušně Betty." Sykla Orisea na tvora uvnitř ní nahlas. "Teď si běžte hrát prcci." Poslala vlčata radši pryč a dala si tlapku na hlavu. Tohle jí bolelo, jak se odhodlala mluvit skrz ní.

Ose
Osemu nevadil vlk, který šel vedle něho. Byl rád, že je vlk tichý a nemluví. Přesto věděl, že je slušnost se svým tichým hláskem představim.,, Promiň, že jsem se nepředstavil. Jsme Ose. " Neočekával, že vlk odpoví. Nechtěl, aby se vlk ptal na něco. Chování vlka se mu zdálo sympatické, ikdyž ostatní by to označili za nevhodné. On už si slušné chování ve společnosti, odškrtnul představením. Teď mohli v klidu jít. Ose naprosto toleroval vlkův zvláštní pach.

Cesta
"V pohodě, nevyžaduju to. Yuki," oplatil lišák gesto a lehce pokývl, aby tím formálně Oseho pozdravil. "Těší mě. Ty jsi z nějaké smečky, nebo ne?" optal se, ale zanedlouho po jeho dotazu se kolem vlší smečky začalo pohybovat cosi... rychlého, fialového. Čenich to mělo žraločí, ocas to mělo na konci jako pírko a fialovočerná srst jako kdyby nepředvídala nic nového. Yuki se s tím sice nikdy nesetkal, ale povídačky slyšeli i ve městě. 

Ose
Cesta
Ose se chystal odpovědět na otázku  když v tu chvíli Yuki zavil. Ose zvednul hlavu ze země a uviděl ho. Naneštěstí uviděl i jeho oči. Nevěděl, kdo to je a co tu dělá. Ale o tom už neměl čas přemýšlet. Najednou se mu v hlavě začal dělat zmatek a začalo se mu dělat blbě, v tomhle zmatku začala zapomínát, kdo je, až postupně nevěděl nic. Pak padl k zemi a omdlel. A tak tam ležel na zemi v bezvědomí.

Cesta

Hm...jak zdvořilý vlk... Pomyslím si a ušklíbl jsem se ... Dál poslouchám co kdo říká, ale největší pozornost utkvěla na Akiovi... upřeně ho sleduji a poslouchám ty jeho nemožné žvásty a myslím si své.... Jen se bavím nad tím, jak výbušný Akio je... opět mu vře krev v žilách, zase je vytočený .... Takovej v*l a na takové pozici ve smečce? Pomyslím si a pousměji se... Hmm... z jakého důvodu? Co já vím... třeba že cestu nezvládáš ? pokusil jsem si do Akia škodolibě rýpnout... obtěžovat?
Já ti nevím, ame jestli mě paměť neklame a slouží mi dobře... nebyl jsi to náhodou ty kdo se do našeho rozhovoru s Asukou vetřel? Ty obtěžuješ nás zareaguji na Akia a začnu švihat zlostně ocasem. Ale to už bylo vidět že se Akio přestává ovládat. Zlostí se mu naježila srst, vycenil zuby a připravoval se zaútočit. Ihned jsem přešel do pozoru a chystal jsem se bránit... Když v tom mezi nás vstoupil jiný vlk. Ten se snažil zachránit situaci aby nedošlo k potyčce mezi mnou a Akiem.... Z rozhovoru jsem měl pocit že se ti dva znají a Akio má k vlkovi respekt... Alespoň tak mi to připadalo...Já? Akio vše vyprovokoval, nemůžu za to že je to majetnickej id*ot procedím skrze zuby... Ale to už se pomalu uklidňuji... Tedy do chvíle než Akio otevřel tu svojí tlamu....To nemyslíš vážně ne ?! Pod podmínkou? Nemáš právo klást si jakékoliv podmínky v této situaci! Je to moje věc, budu si dělat co chci a budu mluvit s kým chci a nějaké tvojekecy to opravdu nezmění! vyjedu na Akia s vyceněnými zuby....

Cesta:
Sledovala jsem, jak se dva vlci hádají o nějakou vlčici: ,, Proč se vlci o ní hádají?" Obratim se na otce s dotazem, protože nerozumím jejich jednání: ,, Má něco, co chtějí oba? Má snad jídlo?" Přemýšlela jsem a při po myšlení na jídlo mi zakruci v žaludku. Snažila jsem se zakrýt zvuk odkaslanim, abych nevypadala jako slabí jedinec a všimla si, že mezi ně vstoupil další vlk: ,, Myslíš, že se nakonec vrhnou na toho třetího?" Zeptám se na další věc, aby řeč nestala a uslyšela zvuky, které vycházeli zepředu davu: ,, Otče, vidíš co se tam děje?" Zeptám se naléhavě, protože já byla stále menší a přes ostatní vlky jsem neviděla.

Cesta:
,, Ale..." Řekl jsem protestativně, ale kyvl jsem. Ane byla jediná, kterou jsem dokázal opravdu poslechnout bez větších protestů. Už jsem se chystal odejít, když do mě oba rypli kvůli chování: ,, Já aspoň odpovim a nejdu dál jak nějaká povýšená vlčice!" Zavrcim a zavrtim hlavou: ,, Omlouvat se nebudu." Řeknu odhodlaně a vyslechl si ji: ,, Já se snažil být milý.. Ale ty nerozumis legraci." Prosazuji si svou a její patron mě nijak nezastrasi. Další ránou pod ocas byla její poslední poznámka: ,, Jenom já ji můžu říkat Borůvko! Jestli na mě budeš posílat jediné vlky, kteří jsou má jediná rodina, tak bude zle!" Už se drzim ztěžka a skáču jak vzteklá veverka. Ale po chvíli se zklidnim: ,, Proč bych se měl zaobírat takovou vlcici, která umí být akorát hnusna?" Napadne mě a otocim se k ní zády: ,, Chudáci vlčata až je budeš mít. Budou mít nudnou a zlou matku." Řeknu polohlasne a v hlase je znát známka opovržení, které mělo být věnováno pouze oné vlcici. Pak se ještě obratim na vlka: ,, Pardon, že jsem si vás nevšiml a ještě byl hnusny." Řeknu omluvne, protože jsem pochopil, že on za nic nemůže. Pouze ji bránil a já ho vzal jako spoluviníka: ,, Pojď Ane. Tady jsme skončili. Řeknu směrem k Borůvce a jdu na druhou stranu průvodu. Jestli něco budou chtít, budou muset přijít za mnou.

// Konec dodatku 

Musel jsem se za smát nad její odpovědí: ,, Já bych o jedné věděl. Pamatuješ, jak si mě jednou hnala tak dlouho, až jsem sebou svihnul o zem? Tehdy ses snažila mě zachránit." Vzpominam nad touhle situací s úsměvem a pak zavrtim hlavou: ,, Kdyby ses bála, tak bys mě nebrzdila před tou vlčicí, která nás sprdla za naší zaujatost vůči její srsti." Řeknu povzbudivě a jsem rad, že jsem se s nimi nemusel rvát, protože bych to nemusel vyhrát: ,, Eeee. Nooo. Jedna věc by tu byla." Řeknu stydlive, protože jsem nechtěl před ní vypadat jako strašpytel. Její dotaz mě vykolejil úplně: ,, To je docela těžká otázka. Já tě mám rad. Teda moc rad. Víc jak rad. " Nedokázal jsem ze sebe dostat odpověď, kterou chtěla slyšet. Když uslyším, jak se vepředu něco děje: ,, Slyšíš to?! " Nastražil jsem uši, ale přes ostatní vlky nic neviděl: ,, Pojď! Chci vědět, co se tam děje!" Řeknu a rozbehnu se dopředu.

Naiome pokračovala v ceste. Bolo tu pre ňu naozaj ticho a vokolí sa dlhšie nič nedialo. Až to bolo zeisskej alfe podozrivé. Potom však začula ako vlk pár radov pred nimi kričí varovné slová. Spozornela, však nedovidela na daného tvora. a možno to bolo práve jej šťastím. Však o rad vpred odpadol do bezvedomia Ose. To bude zrejme jeho moc. - pomyslela si a pribehla k jej učňovi. Bola naozaj blízko koncu skál. a pod zadnými nohami sa jej kúsok skaly odrolil. "Ose, vstávaj!" - vyštekla na neho a labou doň štuchala. Snažila sa ho prebudiť, ale keď podvihla hlavu uvidela, ako k nej beží jeden z vlkov, ktorý sa chcel pridať do Zeiss. Zavrčala a drápy zaryla do zeme. Miesto toho, aby stihla uskočiť a zachrániť sa schmatla Oseho a jeho telo pohodila do stredu k vlkom blízko steny skaly, aby nemohol padnúť dole on aj keď vedela, že útok je mierený na ňu.  Avšak Naiome takto vlk Minor zhodil dole a nepomohli jej ani ostré drápy. Temná alfa padala zo skaly. Jej srdce jej tĺklo ako o závod a všetko bolo strašne rýchle.  Pocit ničoty pod nohami bol horší ako len predpokladala. Však jej rozumom (Inteligencia 100%) vedela, že sa dokáže zachrániť. Aktivovala pierko pegasa, ktoré je jvykúzlilo na jej chrbte krídla. Nenosila ich po prvý krát, už ich mala pri tréningovom boji s Yungul. Preto vedela, čo a ako. Začala krídlami rýchlo mávať aby dohnala pod ne vzduch. Stočila to na pravú stranu a odplachtila tak. Zhlboka sa Naiome nadýchla,... letela. Letela vzduchom...Pociťovala na svojom tele chlad a srdce akoby sa nechcelo ukľúdniť. Minor však spravil krok proti svojej Alfe a za to zaplatí. Pre vlkov bolo možné, že ju videli len padať, pretože tam, kde jej narástli krídla astočila to, bola len skala. A vedela, že musí doletieť znova hore.

Ose
Ehhh... Co? Cose děje? Otevřel oči. Kde jsem? Měl v hlavě prázdno. Jakoby se narodil. Co to je kolem mě? Kdo je ta vlčice?,,Co je Ose? " Snažil se křičet, ale z úst mu vyletěl jenom šepot. Vlčice nika zmizela. Proč šeptám? Co je to s mym hlasem? Jak jsem se zde ocitl?

Prosím Draco, snaž sa o čosi dlhšie príspevky, nech majú aspoň 4 riadky. -Naiome

Cesta
Kráčela jsem za Naiome a vedle Aysu. Už jsem ji nic neodpověděla, nenapadalo mě co. Natočila jsem ucho za hlasem. Otočila jsem se, ale to už vlk proběhl kolem mě. "Alfo!" Zvolala jsem, když si prohlížela Oseho, jejího učně. Taky jsem si všimla dalšího vlka, ale do tváře jsem mu neviděla. Pak jsem jen viděla jak Minor strčil do Naiome a ona padá. "Ty hajzle!" Zavrčím a skočila jsem po něm, tesákmi jsem mířila na krk a předními packami jsem jej chtěla shodit k zemi.

//Promiň odeslalo se mi to dřív. 
Dodatek 
Vstal jsem a podíval jsem na sbebe. Kdo jsem? Vlk? Podvědomí mi říká, že jsem. Ale proč mám tak divnou srsrt? Ostatni vlci kolem mě takhle nevypadají. Tohle je co? Tenhle divný utvar na kterém stojím?

Naiome si vzlietla na zem na jednu z vytŕčajúcich skál. Bola asi o 4 poschodia nižšie ako vlci. Preto ju nedokázali vidieť a zjavne ani počuť. Chvíľku tam len tak stála, spamätávajúc sa z pádu. bolo to pomerne tesné a Naiome mohla skončiť ako mäsitá placka. Olízala si vyschnutý ňufák. vedela, že sa musí dostať naspäť hore. A to čo najrýchlejšie ako sa len bude dať. Zbierala sa v nej postupne nenávisť a zlosť.
Chcela aby daný vlk padol pod jej labou. Nikto sa nebude staviať proti Alfe Zeiss.