Příběh smečky Stříbrného fénixe III.

[Eito]

Tábor
,,Víc než problém? V tom případě tu máme další důvod, nač nesouhlasit s tvojí žádostí!" Skoro to vyštěkl, v posledním momentě se ovládl a zklidnil svůj hlas. Přesto bylo očividné, jak se mu na konci druhé věty zvýšil rozrušením. ,,Hmh, krásný," odfrkl si a s předstíraným nezájmem obrátil oči v sloup, zatímco si ale snažil zapamatovat veškeré informace a detaily, jež mu Traure právě svým menším výlevem poskytnul. Zda úmyslně či ne, to bylo otázkou. Stejně jako Eito neměl tušení, kolik procent z toho, co mu černý pes řekl, bylo pravdivých. ,,Tak či onak stále odmítám souhlasit. A svůj názor zřejmě nezměním." Ačkoli... Ne, nepomůžu mu. Je to špatný, cítím se z toho zle, že mu ani v takové chvíli neposkytuji oporu, ale ne, rozhodně bych se neměl uchýlit k tomu, abych mu pomohl! Zápasil sám se sebou.

[Traure]

Tábor
Nervózně jsem dupal packou a porozhlédl jsem po okolí. "No tak to si budu muset najít někoho jinýho, protože TAM se nevrátim.
Najednou mě něco napadlo. "Třeba sem pošlou Toye! Ta by chtěla zabít všechny okolo." podíval jsem se na Ezra a zvedl 'obočí'. "Skjonn nepujde ta má moc práce, a Trist.. Co Trist?" uvědomil jsem si že na Trista jsem celou tu dobu zapomínal. "Trist asi... Co dělá Trist? Ten... No jasně on.... Snažil jsem se vzpomenout si. "Jasně on asi 5eď nahradil moje místo když jsem prič." podíval jsem se na Ezra, "Poskok Noyaka. Jak krásná práce." usmál jsem se. "Neznáš nějakýho debila co je silnej a ochránil by mě?" zeptal jsem se polo-sackasticky. "tedy, až na naší vlčí kamarádku." dodal jsem poněkud žertovně.

[Akio]

Aralský les

Zamyslel se nad slovy Destiny a zauvažoval. "Popravdě nějak moc jsem nad taktikou nepřemýšlel. Jsi v taktizování mnohem lepší, než já.." Povzdychnul si a nakonec se i jemu do čumáku se dostali pachy cizinců, jeden lehce povědomí a druhý byl prvnímu podobný, možná příbuzenstvo.. "Měli bychom to prověřit, ne?" Změnil úplně postoj. Neměl rád cizince a proto jeho slova doprovodilo i lehké tlumené zavrčení.

[Rias]

Aralský les

"Všechna území? Ty by jsi snad chtěla jít taky do Zeiss?" Zeptala jsem se celkem zaraženě a stejně tak jsem se zarazila v chůzi. Poté když jsem se otřepala pokračovala jsem. "Určitě ano.. Věřím, že budou v pohodě." Usmála jsem se a ucítila dva pachy. Vydala jsem se za nimi a doufala jsem, že ty pachy jsou smeččani a budou příjemní. Po chvíli chůze jsem zahlédla dva bílé kožichy doplněmé černými fleky. Podobní partneři jako jsem já a Miroki? Ne.. Rodina? Matka a syn.Určitě ano. Zauvažovala jsem. "Zdravím. Můžeme vás s mou dcerou na moment vyrušit?" Zeptala jsem se a snažila se znít mile. Vlček nevypadal nadšeně zrovna a vlčice zase celkem... zaraženě?

[Eito]

Tábor
,,Nějak mi uniká pointa toho, proč tedy skládáš zkoušky do smečky?" napadlo ho náhle. ,,Neboť pokud vím, jakmile se staneš jejím členem, staneš se i součástí nějakého celku, který by ti v některých situacích mohl i pomoci." Byl si vcelku jist, že Traure mu buďto něco podstatného zatajuje a nebo naopak sám zapomíná na mnohé samozřejmosti. Švihl ocasem ze strany na stranu nízko nad zemí a povzdechl si. ,,Silnýho?" Cítil nutkání se sarkasticky ušklíbnout, nu neudělal to. ,,Nechápu, proč jestliže sháníš někoho takového rázu, hledáš zrovna u mě!" opáčil. ,,Nýbrž ne, to skutečně neznám." Posadil se, ač v duši doufal, že tento rozhovor se nebude dále prodlužovat.

[Traure]

Tábor
"kdybych neustále jen utíkal byla by to blbost, už několik týdnů, nejspíš i měsíců mě bratr nedohnal. podíval jsem se do země, Naposledy kdy mě dohnal byl jsem ještě ve městě, ovšemže, mohl jsem se dál schovávat ve městě, ale tam to bylo prošpikovaný mojí rodinou. Navíc, všichni si snažili udržet dobrou pověst u naší rodiny, byli schopní vyhubit tlupu kvůli tomu že jednoho psa viděli na jejich území. A mě všichni znali, a byla za mě tučná odměna." Podíval jsem se na Ezra když zmínil ochranu smečky. "Hm, to asi jo, ale pokud se Noyak do nějaké doby nevrátí, pošlou za ním další. V tomhle se moje rodina nevzdá. A jelikož Noyak je ten s kterým se prostě nedomluvim jelikož to je debil na entou." zvedl jsem packu a pokračoval v hovoru. "Ale je nejsilnější, což by mohl bejt problém. Kdyby mě smečka ochránila bylo by to fajn, ale jak již jsem říkal. Oni se TOHOHLE nevzdaj." Usmál jsem se a otočil se zpátky na Ezru, "Navíc si myslim že kdyby chtěli pošlou sem i jiný tlupy. Nebyl jsem moc oblíbenej. Po tom co jsem pár... dost psů zabil." Uchetl jsem se, "To víš na někoho nemá diplomacie cenu, a když jsou důvěřiví." zazubil jsem se.

[Eito]

Tábor
Přikyvoval na souhlas. ,,I když moc nerozumím tomu, že jestli vážně tak prahnou po tom, aby tě dostali, proč tě nedohnali, neboť si myslím, že vystopovat tě nemohlo být zas až tak složité...?" Na poslední chvíli utvořil z toho, co říkal, poloviční otázku. Traure nevyjmenoval totiž jen pár psů, kteří mu šli po krku, hovořil přímo o celých tlupách a mnohé jejich členy znal jménem - překvapivě, vždyť se jednalo o jeho příbuzné. Připadalo mu divné, že v takovém vysokém počtu ho doposud neobjevili. ,,Nu což, dobrá, ale i tady je více smeček a podle mě se i tahlecta minimálně s jednou další přátelí, hádám." V hlavě se mu rodilo čím dál tím víc dotazů a obecných nejasností. Odmlčel se a naslouchal posledním slovům, která dobrman vypustil. ,,Prozatím poslední dotaz - Kdo k sakru jsi?" zeptal se nepříjemně hrubým hlasem. ,,Chápu, že jsi se bránil, plně to podporuji, ale nezkoušej se mi říkat, že narozdíl od zbytku jseš jedinej andílek!"

[Traure]

Tábor
Dohnali by mě, napoprví mě zachránilo to že jsem přeběhl přes silnici, která byla normálně strašně nebezpečná a oni nechtěli ztratit členy. No pak jsem byl s kočkami ty mě dokázali dobře bránit a nějakou dobu o mě nikdo nevěděl, pohyboval jsem se po druhé části města a tam se to ještě nedostalo, jakmile jo, musel jsem utéct." Při mluvení jsem troch mával packou ve vzduchu jelikož jsem byl zvyklí dost gestikulovat. "To si myslíš že se budou smečky zajímat o osudu jednoho dobrmana, kterej nebyl schopnej udělat to co měl...." Sklonil jsem hlavu a zhluboka vydechl. Při posledních větách psa jsem se na něj otočil a zvedl uši, naklonil jsem hlavu a odpověděl jsem mu: "Kdo řikal že jsem andílek, nejsem, v mnoha ohledech jsem podobný otcovi, na což nejsem nejpyšnější, ale aspoň jsem nedegradoval a zmrzačil svýho vlastního syna za to že dal žrádlo vyhublí kočce! Bejt andílek bylo poměrně složitý. Ja se narozdíl od něj o diplomacii aspoň snažil. Jediný co on dělal bylo hledání záminek na tresty pro mě." vydechl jsem a vzpomněl jsem si na to když jsem byl štěně. Vzpomínání na tyhle časy mě nutilo otce nenávidět ještě víc.

[Eito]

Tábor
Na to nepomyslel. Představil si tedy onu situaci, jak by vypadala, kdyby náhodou nastala, a na jazyk už mu skákaly další možné argumenty. ,,Ty bys je nezajímal, ale bezpečí jich samotných ano. Snažili by se takové vetřelce vyhnat už jen z principu." Zdálo se mu to být vcelku logické. A o to logičtější, jestliže by oni psi napadli nejen Traureho, ale i někoho jiného. ,,Jak přežívala tvá sestra?" zapátral v mysli po něčem, co mu černý pes sdělil již předtím. A dle jeho vyprávění ta jedna sestra očividně zas až tak temné jednání neměla. Nasucho polkl. ,,Hm, fajn," odfrkl si. ,,Podle mě ale nemá cenu to více rozebírat. U mě se pomoci nedočkáš - alespoň ne teď, ne v těchto podmínkách. Navrhuju se omluvit Keiranovi a pokračovat v tom, co jsme začali - v pokusu stát se kappami." Uvědomil si, že v minulost neměl tolik zapotřebí se moc rozmlouvat. Jako by se něco změnilo. Zachmuřeně se zadíval do dáli, uši natočené směrem k dobrmanovi. Zatímco tiše uvažoval, vyčkával, co dalšího ještě hodlá říci.

[Traure]

Tábor
"To se neboj, oni by dělali bordel až kdyby mě měli. Obzvlášť kdyby s nima byla Toye." při zmínění sestry mu bylo do breku. "To kdybych věděl. Nechápu to. Nikdo to nechápal. Možná to bylo i kvůli tomu že Leadra byla jediná o koho se matka trochu starala? Já vážně nevim" Podíval se do dáli a pak se zvedl. Noyak může mít tak měsíc zpoždění, kdyby mě hned našel.
Taklhe mu to bude trvat tak dva až tři. Pak ještě tak 5 měsícu než pošlou další. Hmm, chvíli tu mám no. přemýšlel jsem. "Uh... Asi máš pravdu..." otočil jsem se a opět přistoupil k vlčí betě. Posadil jsem se a ješte se podíval na svojí tlapu. "Omlouvám se. Potřeboval jsem si něco ujasnit s Ezrem." usmál jsem se. "Na důkaz tedy máme dvě nohy. Jednu kozoroží a jednu jelení. Bohužel jsme nebyli schopní přinést celé zvíře, pomalu bychom se sem nedostali normálně z mojí packou." Podíval jsem se na Ezra a uvědomil si že v toulci má ještě paroží. "Oh a! Taky máme jedno paroží!" zasmál jsem se a podíval se na betu.

[Eito]

Tábor
Nahlas na to nereagoval. Nevěděl jak, opět tedy předstíral, že ho vyprávění více nezaujalo. Pokynul hlavou směrem ke Keiranovi, postavil se a přešel pár kroků k němu. ,,Taktéž se omlouvám," zamumlal, avšak dostatečně zřetelně a srozumitelně. Nechal Traureho veškeré věci ohledně mluvy, zařídit samotného. Ačkoli už měl na jazyku, že zmíní fakt, že kozoroha neulovili společně, ale učinila tak kvůli Traureho neschopnosti se účasnit dalšího lovu pouze Jack, zadržel se. Obával se, že by to Keiran neuznal jako dokončení zkoušky z jeho a dobrmanovy strany, raději tedy tuto skutečnost zamlčel. Když bude potřeba, zmíním to potom, pomyslil si. Hbitě ohnul krk a hlavu natočil ke svému toulci a zuby obratně vytáhl kus jeleního paroží, který položil před betu. ,,...ačkoli si jsme samozřejmě vědomi toho, že kdybychom přinesli pouze paroží, pravděpodobně bychom moc dobře neobstáli."

[Destiny Aqua]

Aralský les
,,Nie vždy," odpovedala stručne, hoci možno ani odpoveď nečakal. ,,Myslím, že áno," dodala. Jeho zavrčanie veľmi nekomentovala, veď predsa len, nech to bol ktokoľvek, bol na ich území. Potom pohľad preniesla na vlčice, ktoré boli, ak to správne pochopila, matka a dcéra. ,,Samozrejme," povedala slušne s neutrálnym výrazom tváre. ,,Pokiaľ sa plánujete pridať do svorky, Betu nájdete v tábore," ozvala sa ešte, hoci si nebola istá, či je to presne to čo vlčice hľadajú- predsa len, ak by sa chceli pridať do svorky, išli by najskôr do tábora, podľa pachov. A navyše, už niesli pach svorky- Kirigakure.

[Akio]

Aralský les

''Ale pořád jsi na tom lépe, než já.'' Trval stále na svém. Chtěl se vydat za pachem, ale černo-zelená vlčice a pestře barevná se tu samy brzy objevili. Podíval se na tu mladší. I pach smečky. Kirigakure.. Stejně jako u Hilary. Zježená srst se vrátila zpět na své místo a Akio se uklidnil. ''Nebo pokud jste se ztratili, mohu vás navést zpět do Kirigakure. Znám zkratku.'' Pověděl už i klidným hlasem, když dodal větu po Destiny. Mladší vlčice mu někoho připomínala, ale teď si ji nemohl vybavit. Měl na ni velmi mlhavé vzpomínky. ''Mimochodem jsem Akio a toto je moje mamka Destiny.'' Představil se a svou matku..

Aralský les / Rias

Vlčice odpověděla a celkem klidně a vlček se koukal po Asuce, jakoby ji znal. Ale Asuka přece ještě neopustila Kirigakure, ne? Hm. ''Já jsem Rias a toto je má dcera Asuka. Nedávno dospěla a já si s ní udělala výlet po Ishimure a po Stříbrném Fénixi, aby se potom rozhodla zda zůstane v rodné Kirigakure, či se přidá do jiné smečky.'' Vysvětlila jsem s mírným úsměvem důvod naší návštěvy jejich území. ''Stačilo by nám jen pár základních informací o smečce, protože já osobně jsem zde také poprvé, proto ji nedokážu podat informace o jiných smečkách.'' Dodala jsem.

Colora -> Tábor / Ahria

Ležela jsem a sledovala spící i nespící vlčí sourozence. Chtěla jsem pořád zůstat malou a bezstarostnou. Bohužel jsem i já dospěla. Jenže pouze fyzicky! Energeticky jsem vyskočila na nožky. I jako dospělá jsem byla pořád malá. Hold jsem liška, no. Zavrtěla jsem všemi devíti ocásky a podívala se na Bodku. ''Půjdu do Tábota, mami. Asi by bylo fajn zjistit, zda se jako liška můžu taky stát oficiální členkou smečky, abych tu nebyla trpěná jen jako součást vlčí rodiny.'' Oznámila jsem a vyběhla z doupěte. Šla jsem po stopách Arca, který měl také pach v Táboře. I když jsem běžela, tak mi cesta trvala. Ale nakonec jsem se do Tábora dostala. Očima jsem vyhledala Arca, který se bavil s jedním vlkem. Přiběhla jsem k nim. ''Tatíí.'' Zahulákala jsem zvesela. Věděla jsem, že je slepý, tudíž nemohl vidět, že jsem už dospěla, ale mohl to slyšet v lehce změněném hlase. Přitulila jsem se k jeho přední tlapě a tak to mohl poznat i o něco větší velikostí. Druhého vlka jsem zatím vlastně nijak neignorovala, ale ani jsem se s ním nezačala bavit. ''Tati, myslíš, že do smečky přijmou i lišku a pokud ne, budu vůbec moct s tebou, mámou a bráškama zůstat?'' Zeptala jsem se a zavrtěla opět všemi devíti ocásky.

[Asuka de Fëe'neriz]

Aralský les
,, Podívat se, jak se vede bráchovi ne? " Myslela jsem to spíš jako vtip, bratra jsem od toho incidentu nechtěla vidět. Zatím jsem proti němu neměla v boji šanci. Prozatím. Šla jsem dal s matkou nádherným lesem, až do chvíle, kdy jsem uviděla puntikaty kožich: ,, Ten je mi hodně povědomí."  Pomyslela jsem si a pockala až vlci domluví: ,, Sice mě už máma představila, ale udělám to ještě jednou. Jmenuji se Asuka a chtěla bych se podívat po vašem území. Co jsem zatím viděla, vypada to tu nádherně. " Řekla jsem s úsměvem a s úctou se uklidnila: ,, Odkud Akia jenom znám? Ty puntíky jsou mi hodně povědomé."  Než jsem se narovnala, chvíli jsem přemýšlela a pak se zahledela na Akia: ,, Akio.. " Hlavou mi proběhla vzpomínka, která nebyla příliš čistá. Vlk s puntíky, který semnou leží u vody: ,, Jsme to my?" 

[Destiny Aqua]

Aralský les
,,Teší ma," zľahka kývla hlavou, možno akoby na pozdrav. Potom však už svoju pozornosť preniesla na pestrofarebnú mladšiu vlčicu.,,Som rada, že sa ti u nás páči, Asuka. Strieborný fénix je málopočetná svorka s pomerne veľkým územím a najsevernejšia zo všetkých svoriek, čo má svoje výhody rovnako ako nevýhody. Výnimočná je tým, že na našom území žijú fénixovia ktorí nikde inde bežne nežijú," vysvetlila celkom stručne, vzhľadom na množstvo informácii. Potom sa odmlčala, čakajúc, či sa niektorá z vlčíc rozhodne opýtať sa na niečo alebo skrátka pôjdu ďalej. Trochu dúfala v možnosť číslo dva, tešila sa na spoločný lov so synom.

[Rias]

Aralský les -> Směr k Táboru

Poslouchala jsem flekatou vlčici. Následně jsem to rychle zpracovala a pokývla hlavou. "Díky. Myslím, že to i postačí. Vypadá to, že jsme vás i vyrušili, tak zkusíme najít Tábor a oslovit někoho jiného." Usmála jsem se a kývla jsem ke dvojici matky a syna a poté pohlédla na Asuku. "Projdeme se." Švihla jsem ocasem a začala procházet kolem vysokých stromů, z jejiž korun již pomalu opadali všechny listy. To naznačovalo jediné. Blížila se zima. Až se vrátím měla bych si ulovit něco na zimu. Prolétlo mi myslí. Pouze chůze lesem mezi stejnými stromy, keřmi a kameny se celkem táhla. "Tak co? K jaké smečce se zatím asi přikláníš?" Prořízla jsem lesní ticho, ale celkem pozdě. Z lesa jsme vyšli a pod tlapama se lámala suchá tráva, rozbahněná hlína a obojí již čekali na svou bílou každoroční peřinu. Najít místo kde byla spousta pachů, těžké nebylo. Proto od doby co jsme vyšli z lesa už moc dlouho nebloudili.

[Akio]

Aralský les

Destiny vlčicím ve zkratce sdělila o území. "Bylo by fajn se přidat. Velké území, málo členů, oslabená smečka." Usmál se ještě, než odešli. V hlavě měl stále její jméno a její obličej. Jenže přemýšlet nad tím mohl přemýšlet i potom. Teď se chtěl soustředit na jediné na co se těšil, již dlouho. Na společný lov se svou mámou. Leda se vlčice vzdálili a vítr rozehnal jejich pach severním směrem. Akio se automaticky vydal na jih. "Možná budeme mít štěstí a nějaká srnka se ještě najde." Švihl ocasem. Pokud vítr nezmění směr, tak jim celkem hraje do karet.

[Destiny Aqua]

Aralský les
,,Máme dobrý vietor," skonštatovala a zavetrila. Do ňufáka jej udrel slabý pach srny, pravdepodobne celkom vzdialenej. Zľahka kývla hlavou smerom k Akiovi, predpokladajúc, že cíti to čo ona. Korisť. Je iba sama, čo by bolo v inom období veľmi nezvyčajné, no teraz na tom nič až tak veľmi zvláštne asi nie je. Blíži sa zima. A to znamená, že je čas na lov! pomyslí si. Ľahkým klusom sa poberie za vzdialeným pachom srny, preberajúc v hlave taktiku. Mohli by sme zaútočiť z dvoch strán, to ju zmätie. Navyše by som na ňu mohla použiť niečo mätúce, to by trochu spomalilo jej reakciu. Poprípade by ju Akio mohol vydesiť ohňom. Nie, to radšej nie, to by ju vydesilo asi až príliš a dala by sa na útek.

[Asuka de Fëe'neriz]

Aralský les -> Směr k Táboru
Poklonila jsem se a následovala matku dal lesem. Bylo to tu nádherné, les hrál všemi barvami a podzimní vítr si pohraval s mou srstí. Naše společná procházka se mi líbila, byli slyšet ptáci, kteří ještě neodleteli na zimu pryč. Od doby co jsme opustili ty dva vlky jsem byla ponorena do myšlenek: ,, Ten mladý vlk... Je mi tak povědomí. Setkala jsem se s ním předtím? Nebo se mi to jenom zdálo a byl akorát někomu podobný? " Z myšlenek mě až probudila mamina otázka. Párkrát jsem zamrkala a podívala se na ní: ,, Hmm? Oh, zatím se nejlépe cítím tady. " Řekla jsem a usmála se: ,, Ale pořád si nejsem jistá, že zdejší vlčí budou tak přátelští jako ty, kteří jsme doposud potkali. " Řekla jsem s menšími obavami a vyšla na louku, která byla poměrně za bahnena.

[Nysa]

Brloh
Zobudila sa. Vôbec nič si nepamätala, prostredie aj okolití vlci jej boli cudzí. Jej celé telo bolo len kosť a koža. Nedokázala sa ani len postaviť. Spala až príliš dlho. Možno to bolo spôsobené tým, že bola od malička slabá, možno to bolo dedičné, možno to spôsobilo zranenie jej matky, kto vie? Už bola dostatočne stará na to, aby mohla príjmať tuhú stravu, avšak v tomto stave si ju nedokázala uloviť. Triasla sa. Veľmi chcela kričať o pomoc, alebo len vysloviť prosbu o úlovok, no nedokázala to. Chcela so sebou šklbať, myslela len na jedlo, avšak bola natoľko slabá, že so sebou ledva pohla. Po chvíli sa jej však podarilo vydať zvuk podobný kňučaniu. Zároveň bola aj smädná, a mala sucho v hrdle. ,,V-vodu... jedlo," vydala zo seba nakoniec.

[Sponsored content]