Příběh smečky Stříbrného fénixe III.

Na území SSF → k Táboru
Sotva jsem si stačila chvíli vydechnout, za mými zády se vynořil někdo. Vzhledem k tomu, že už byla poměrně tma, nedokázala jsem nejdříve vlka pořádně rozpoznat, však za chvíli jsem již věděla - Haymitch. "Haymitchi, co tady děláš?" Procedila jsem mezi zuby a snažila se potlačit nápor vzteku. Nechtěl náhodou s něčím vypomoct? Neposlala jsem ho náhodou lovit? Pochybuje snad o mě, když si myslí, že potřebuji doprovod? Zavrčela jsem ale na místě teď byla důležitější věc, proto jsem se rozhodla tímto nijak nezabývat. Nebudu ho přece teď posílat zpátky nebo se s ním tady dohadovat. "Pojď.." , řekla jsem poměrně otráveně, a v mém hlase bylo znát utlumené naštvání. I když jsem nechtěla takto působit na člena své smečky. Rozběhla jsem se dál územím této smečky a rozhodla jsem se následovat svůj spolehlivý čenich, který by mne podle pachu měl dovést alespoň k blízkosti Tábora. Po naší cestě jsme potkali vlčici, která očividně běžela naproti nám. "Zdravím" , pozdravila jsem a vyčkala, kam nás zavede, zda-li vůbec.

/Tábor/
Kay odešel. Toto byl první a možná i poslední moment, kdy jsem na něj slabě zavrčel. ,,Dělej si co chceš, ale zklamal jsi mě," pravil jsem mu jednoduše. Je naivní. Bude toho ale litovat on, ne já. poté jsem však zmerčil Richu. Přiskočil jsem k ní a švihl ocasem, střihl uchy. Najednou se má nálada lehce zvedla, a to ještě více, když jsem zacítil pach Jessie. Ale nebyla to jen ona. Vlci zde přicházeli a přicházeli. A to nejen z Ishimury, ale taky z Kirigakure. Zacítil jsem mezi nově příchozími i syna Dixe. Když Jack odběhla, uvědomil jsem si, že jsem ji nestihl ani pozdravit. Rozhodl jsem se to tedy nechat na později. A poté jsem ji zahlédl. Samotnou alfu Kirigakure. ,,Jessie..." lehce jsem se jí poklonil, jen ze zdvořilosti. ,,Zdravím i já tebe," řekl jsem jednoduše a střelil pohled po Orfeonovi.

Neyew - Hranice SSF - Tábor
Nestihl jsem se divit co se děje kolem. Prve táta odešel, pak se vrátil, mluvil o tom jak sme padly, pak odešla máma, zase tu prošla a šla za tátou. "Hej! Počkejte!" zaštěkl jsem už do prázdna a rozběhl se stejným směrem jako zbytek rodiny.  Chvíli jsem běžel a jako vždy mě něco rozptýlilo. Byl to zvuk ze stromů, asi nějaký pták nebo VEVERKA? Ne nebyla to veverka, chjo postěžoval jsem si v hlavě Počkat, musím za rodinou, jasně! Rozběhl jsem se zas až jsem přišel k hranicím...
U hranic jsem navál pach táty, mámy a dalšího vlka. Rozeběhl jsem se za stopou s čumákem v zemi až jsem došel do místa kde bylo spousta vlků. Porozhlédl jsem se po tom táboře až jsem uviděl zeleného vlka, Táta! Rozběhl jsem se za ním. "Tati, příště počkejte!" řekl jsem udýchaně. Pak jsem se otočil na fialového vlka, který stál vedle. Byl cítit výrazně, autoritou. A tak jsem se lehce uklonil. "Dobrý den!" pozdravil jsem radostně, "Vy jste zdejší alfa?"

> Tábor
Pokračoval som vo svojej túre po tomto území, než som v tej tme zazrel nejakú siluetu. Hm, že by to bol tábor? Spýtam sa samého seba a rovnako tak, som pokračoval v ceste, než som došiel dostatočne blízko na to aby som usúdil - že to v skutku bol tábor. Teraz iba nájsť alfu tejto svorky a požiadať ju o skúšku. Snáď to bude skúška vedomostná, o fyzickej začínam pochybovať. S pomyslením vrazím do tábora, kde spomalím až sa posadím. Čakám či sa ma nejaká Gamma, Beta či dokonca Alfa všimne. Bola tma a sotva som riadne videl.

Haymitch
VTP
,, Neberte to, že jdu s vámi nějak špatně, spíše jsem zvědavý. " Pronesl jsem je tak mimoděk, když jsme poznal z hlasů alfy jisté naštvaní. Řekl jsem to tiše  což bylo na mě nezvyklé, asi jsem si to nechtěl pokazit u alfy. Ocitla se před námi modrá vlčice s pláštěm.,, Zdravím'' Řekl jsem tentokrát už svým typyckým hlasem. Doufal jsem, že nás dovede tam, kam chce alfa jít. Byla načichlá touhle smečkou, ale ne moc.
Jack Ian Snart 
,, Vy jste z Kirigakure, že? Ráda poznávám někoho z Kirigakure. Orfe, tedy alfa, mě poslal, abych vás doprovodila do tábora. No víte, tohle území je dosti složité na zorientovaní. Mimochodem mě jméno je Jack Ian Snart. Smím znát vaše? " Pověděla jsem energetický, ale ne agresivně. Doufala jsem, že jim pomůžu a možná se s nimi i seznámím. Vlčice vypadala na vysoké postavení, ale jak víte  na tohle jsem nikdy nedala.

//Hm, asi jsme se trochu zamotali. Mám to brát tak, že už jsme všichni v Táboře? xd

-> Tábor
Pokývla jsem hlavou na Haymitche na známku pochopení, i když se mi to přeci jen příliš nelíbilo. "Ano, jsme z Kirigakure. Těší mě Jack, mé jméno je Jessie" , odpověděla jsem vlčici již přívětivějším tónem hlasu. Když už jsme se blížili k Táboru, zastavila jsem se a pohlédla na Haymitche. "Zůstaň prosím tady" , pokynula jsem mu s neutrálním výrazem a rozešla se dál za vlčicí, která mě dovedla až do Tábora. "Děkuji za doprovod" , kývla jsem vděčne hlavou a už jsem se chtěla vydat po vlastních, hledat zdejší Alfu, ale v tom se přede mnou objevil nějaký vlk. V nastávající tmě jsem si nebyla jistá, ale nebyl to Dino de Mal? Jeho mírnou poklonku jsem mu opětovala, přeci jen jako úctu ke staršímu a zkušenějšímu. "Zdravím" , pronesla jsem klidným, avšak pevným hlasem. "Mohla bych mluvit s Alfou smečky Stříbrného Fénixe?" Optala jsem se.

Dino & Orfe

/Tábor/
Sledoval jsem, co se děje. Docela mě to mátlo, jakoby mi ani nedocházelo, že zde ztrácím přehled. Vlci přebíhali a já už byl možná příliš starý na to, abych to pobíral. Proto jsem se ještě blíže přisunul k Richu. Nebyl jsem si jistý, jak to nyní bude, vše jsem nechával na Orfeonovi. Znal jsem ho dost dobře na to, abych věděl, že nemá rád, když mu kdokoli leze do zelí. Nakonec jsem se otočil jen na něj a pozoroval jej. Teda aspoň do doby, než jsem zahlédl svého syna Dixe. Švihl jsem potěšeně ocasem, když jsem viděl jeho rozhodnutí.
,,Zdravím. Ano, já jsem Alfa smečky Stříbrného Fénixe," odpověděl mu Orfeon pohotově. ,,Čeho si žádáš, cizinče?" zeptal se zeleného Dixe zvědavě a vyzval jej tak k řeči. V dálce si všiml i drobného béžového (Toshio). Jednoduchým gestem jej pobídl, aby se přiblížil. Já jsem zahlédl okamžitě Jessie a lehce se pousmál. V tom už jsem ale slyšel, jak Orfeon Alfě Kirigakurské odpovídá. ,,Vítej, kolegyně, stojíš přímo před ním. Předpokládám, že nás oba napadlo to samé."


//Asi jo. xd

Tábor
Tahle smečka pro mě byla neznámá, ale Dino vypadal, že místní vlky zná a zná i místní alfu. No, já jen stála poblíž, pozorovala dění a mlčela. Dix se také brzy ukázal. To bylo dobře. Z posledního vrhu zbýval už jen on a přestože byl už dospělý, pro mě zůstával vlčetem. Nechtěla jsem, aby se mu cokoliv stalo. Co jsem vypozorovala, nově příchozí byla alfa Kirigakure. Tu jsem taky neznala a Dino opět ano. Možná že měl pravdu a opravdu jsem prospala spoustu času, který jsem mohla věnovat objevování a poznávání vlků. Třeba budu mít ještě možnost to napravit.

Tábor
Sedel som a vyčkával na zvolenie, než v tom ako som si prezeral chaos v tomto tábore vlka, ktorý ma vyzval aby som pristúpil bližšie. Usúdil som, že to bola alfa tejto svorky. Preto som neotálal, strihol ušami a pomalým a pokojným krokom som prišiel až bližšie. Bolo to vskutku veľa vlkov, nevedeľ som či bola táto svorka tak početná alebo, že sa stala nejaká tragédia. Poklonil som sa tomu vlkovi a spustil som: "Dobrý večer, volám sa Toshio a rád by som sa stal členom Vašej svorky.." prehovorím. Stále mi síce uniká meno svorky. Mohol na mne poznať slabé známky pachu Strieborného fénixa, predsa - narodil som sa na ich pláňach. Hlavu som stále držal na dol a čakal na ďalšie vyzvanie.

Tábor
Fialový mi odpověděl a ještě přišla hnědá vlčicr, kirigakurská alfa. Ja na pozdrav sklonil hlavu a pak se otočil znuvu na fialového.Chtěl jsem na něj hned mluvit,
ale přerušil mě jiný vlk a rak jsem počkal až domluví a taky zpustil "Já tu prosím jsem, jelikož naší smečku přebralu Zeissani. Táta šel jsem, tak já bych se taky rád přidal, pane!" řekl jsem a radostně a vrtěl icasem. To víte, jsem zvědavý vlček, a touha poznání nové smečky, byla silnější, než předchozí smutek. Taky jsem si všimnul tmavé vlčice, maminky a pozdravil jí "Ahoj mami!"

Tábor
Chvíli jsem se zde jen rozhlížela, dokud jsem nezaslechla vlčí hlas. Přímo přede mnou stál Alfa zdejší smečky, neznala jsem ho však, ale vypadal jako rozumný a autorativní vlk. "Zdravím Vás" , pokývla jsem hlavou a s lehkým úsměvem na tváři. Po jeho slovech jsem nastražila uši. To samé? "Pokud ano, ušetřilo by to veškeré dohady" , pověděla jsem. Poodešla jsem kousek dál a vyčkala, dokud zdejší Alfa nedojde za mnou. Chtěla jsem, abychom měli pro náš hovor větší prostor. "Tedy... přicházím k vám s jistým návrhem. A tedy - pokud smýšlíme stejně - spojení smečky Kirigakure a Stříbrného Fénixe. Myslím, že to může být jedině dobrá cesta, a to nejen vůči obraně proti, teď již asi mnohem silnější, smečce Zeiss. Našim vlkům bychom tímto mohli poskytnout mnohem větší bezpečnost a jistotu. Můžeme spojit síly, rozšířit území a dát tak za vzinku nové, silnější a větší smečce" , řekla jsem poměrně klidně, však s určitou nadějí a odhodláním v hlase. Vyčkala jsem na jeho reakci.

/Tábor/
,,Není třeba vykat," odpověděl jsem jako první Jessie. Byl jsem jako ženská - stíhal jsem několik věcí najednou, ale už se zdálo, že mi z toho hrábne. Přesto jsem však byl rád, že mi do toho Dino neleze. Protáhl jsem se a vyslechl si návrh Jessie, ano, bylo to to, o čem jsem přemýšlel i já. ,,Nápad je to, myslím, perfektní. Spojíme se a budeme vzkvétat, jako ti silnejší, odteď zavládne nová éra. Když ji Zeiss chtějí, mají ji mít," blýsklo se mi v očích. Hrdě jsem vypnul hruď. ,,Proto tuto chytrou nabídku přijímám," dodal jsem nakonec.
Protáhl jsem se a koukl se na Dina a Richu. Nevypadají špatně... myslím, že by se hodilo, kdyby se z nich stali elitní. Jistě toho pro Ishimuru udělali dost. pomyslel jsem si a otočil se ke dvěma mladým vlkům (Toshio & Dix). Zvlášt pohled jsem zaměřil na zeleného. ,,A jméno?" upozornil jsem jej na to, že přecejen cosi zapomněl, zatímco druhého jsem si pozorně prohlížel.

Tábor
Alfa na chvíli odešel s hnědou a pak se vrátil. Já yš ivšemže nedával pozor a když na mě alfa promluvil, rychle jsem zvedl hlavu a narovnal uši. "Já? Jo! Dix de mal pane" usmál jsem se vlídně"A jak už hsem řikál, rád bych se do fénixe přidal!" při mluvení jsem se tak unesl, že jsem udělal krok vstříc alfě, ale pak hned couvl, abych nenarušoval jeho osobní prostor.

Tábor - Aralský les
Když se chytí zoubky za kůži trochu s ní za škubu: ,, Můžeš mi věřit, že lov je zábavný. Ale můžeme hrát lovenou, je to něco jako schovávaná ale toho dotyčného musíš povalit na zem. Tím ho chytíš. " Vysvětlila jsem mu ve zkratcea uvědomila si, že jedno vlče chybí: ,, No skvělí tak zase zpátky." Rychlým kromen jsem došla zpátky a strkala Bastiho směrem k lesu: ,, Jednu věc si ujisníme. " Řeknu vážným hlasem a podívám se na něj: ,, Když vidíš, že tvůj opatrovatel nebo rodiče někam jdou musíš je následovat. Kvůliu bezpečnosti. Mohli by se tu toulat zlí vlci, kteří by tě mohli odnést. " Bysvětlím mu a když dorazíme do lesa, sundám ze sebe vlčata a sednu s k nim: ,, Lov je věc při které chytíš jídlo. Třeba zajíce. " Snažím se Bastimu vysvětlit co nejjednodušeji podstatu lovu a přejdu k dalšímu dotazu: ,, Tatínek si musel jít něco zařídit. Určitě se vrátí. " Řeknu mu klidným hlasem, ale uvnitř vím, že se něco děje: ,, Až bude čas, musím se někoho zeptat. " Pomyslím si a usměji se na vlčata: ,, Na lov jednou stějně dojde ale pro tentokrát něco vymyslím jiného. " Řeknu a zamyslím se: ,, Znám ještě stopovanou. Ten který hledá zavře oči a hledá podle čumáku ostatní. Ostatní vlci okolo něj chodí v kruhu a snaží se nebýt chyceni. " Vysvětlím hru a zvednu se: ,, Kdo chce začít? " Zeptám se nadšeně a čekám na jejich odpověd.

--> Aralsky les
Bastien Criest
Od Asuky som dostal trochu po kožuchu. Nesmiem sa túlať sám.. Nesmiem opakujem si v hlave a poslušne kráčam za Asukou. Brat Hendrik si ma pravdepodobne nevšímal. Zrejme chce vyhrať nejakú hru. Ale dnes som mal náladu byť víťazom ja. Asuka ponúkla hru vo forme "slepej baby" ktorá sa mi zapáčila. Keďže som musel byť stredobodom pozornosti ako vždy, ako prvý som sa prihlásil. "Já!" vyhrkol som, aj keď som nevedel do čoho idem. Zatvoriť oči.. Hľadať ostatných vsugerujem si do malej hlavičky, a pomaly začínam chápať podstatu hry.

Tábor
Přikývla jsem na jeho první slova. "Přesně tak" , podotkla jsem na jeho reakci. Též jsem hrdě vypla hruď a v mých zlatých očích bylo znát odhodlání a jistá vidina nové a silnější smečky. "Potěšení je na mé straně" , dodala jsem, když oficiálně souhlasil o spojení smeček. Stále jsem však neznala jeho jméno, které by pro mě mělo být podstatné. "Mohu ještě znát tvé jméno?" Optala jsem se s lehkým přívětivým úsměvem. "Mimochodem, smečka by pro začátek mohla býti pomyslně rozdělena do dvou částí, část Stříbrného Fénixe a Kirigakure. Do doby, než se dějství uklidní a vlci se navzájem spoznají a rozprostřou po území" , dodala jsem návrhem. "A napadá tě nějaké jméno pro novou smečku?" Optala jsem se ještě

Jack Ian Snart 
VTP - - - Tábor
Doprovodil jsem Alfu do tábora  pak jsem si sedla a poslouchala co tam řeší.
Haymitch Fireshadow 
VTP 
Ano, naštvalo mě  že jsem musel čekat, ale byla to alfa a já ji  musel poslechnout. A tak jsem tam seděl, a čekal až se vrátí.
//OK. Tady je to zkráceně