Příběh smečky Stříbrného fénixe III.

Tábor
Probudil jsem se. Nejspíš se mi povedlo usnout. Že bych začínal stárnout? Ale to snad ne, nebo... že by na těch slovech brášky něco přeci jen bylo? Přemýšlel jsem a rozhodně nechtěl uvěřit tomu, že by na mne doléhalo stáří. Vždyť jsem ještě neměl ani vlastní potomky a partnerku. Destiny... Okamžitě jsem si vybavil bílou vlčku s tečkami na těle. A zase jsem se zamyslel a na tváři se mi objevil takový ten... zamilovaný... pohled. Zasněný a já ani netušil, jak vypadám pro ostatní. Myslím, že se mě na něco někdo ptal, ale to už jsem byl předtím tak nějak v limbu.

/Tábor -> Hory Barevných myšlenek/
Vlčata byla svěřena Asuce, bratr probuzen, ale nevnímal, Bodka nápodobně a já se tedy mohl odebrat dále. S přítomnosti hromady společnosti se mi nedělalo dobře, proto jsem pouze kývnul hlavou na rozloučenou a vydal se vstříc svému domovu. Potřeboval jsem si odpočinout. Za několik desítek minut kolísavého a křivého běhu, tedy spíše nemotorného hopkání, jsem se dostal do doupěte, kde jsem se vypleskl na zem. Toto počasí mi vadilo více, než vedra.

územie mimo Niwat --> Veľké trávnaté pláne
Poklusom som bežal po lúke, ktorá mi už pár dní robila spoločnosť. Nečakal som, že nájdem lúku ktorá by bola na toľko veľká, že by ma.. no, zamestnala. Už by sa to chcelo niekde utáboriť. Lenže, prečo mám pocit.. že to tu poznám. Strihnem ouškom, než konečne spomalím aby som sa mohol posadiť. Sledoval som siluetu pred sebou - bolo mi to známe. Kde to len som.. Zamyslene vykročím v pred čo znamenalo, že som sa ocitol na území svorky. Áno, áno. Dobre si to pamätám - tu so sa narodil.. Prikývnem hlavou a pokračujem v ceste po planine. Možno nájdem nejakého vlka? Ale, nebolo by zlé - keby som si schmatol niečo pod zub. Čo mám teraz nájsť, hm.

/Tábor -> Hranice/
Jakmile Arco odešel, došlo mi, že mi naplno důvěřuje v mém rozhodnutí. Nechal jsem jej proto jít a s letmým úsměvem pozoroval přítomné vlky. V tom ke mně slétli mí stínoví orli, Cori a Cody. Zdálo se, že Electru nenašli, což ve mně vyvolalo jistou dávku neklidu. Třeba ale odešla a nechtěla být nadále naší součástí... pomyslel jsem si okamžitě, to mě do jisté míry uklidnilo. Nehodlal jsem to nějak více řešit. Cori něco zakrákoral. Díky magické zlaté náušnici jsem mu však porozuměl. Nesl zprávu z hranic. Cože? Traure? Do čeho se to namočil? Ví přece moc dobře, že za hranice bez mého svolení nesmí... už jen z bezpečnostních důvodů. Nechám jej tak. Ale sem už se nevrátí. Tečka. Můj pohled ztvrdnul. Ale co Eito? pravila mi v duchu patronka. Nevěděl jsem. Uvažuj, Orfe, uvažuj... JO! Už vím, měl bych to jít zkontrolovat. pomyslel jsem si a vydal se v cukuletu k hranicím.

Jack Ian Snart
Tábor - - - - Hranice u pouště (směrem k hranicím Zeiss)
Ehh. Zase jsem se zasnila v myšlenkách. Rozhlížela jsem se, a viděla jsem, že alfa odchází. Měla bych jako asasín jít s ním, plus to bude psina. Taky jsme dlouho neviděla má dva psí kamarády. Třeba se je rozhodl najít. Rozešla jsem se za ním, však trvalo mi velmi dlouho než jsem ho dohonila. Šla jsem přes území mé smečky, přes Ishimuru a tak dále  U hranicích se mi ho konečně podařilo dohonit. Kývla jsem na něj.

Tábor - Aralský les
Usmala jsem se na všechna přítomná vlcata: ,, Co takhle si udělat výlet do lesa? " Navrhla jsem a nevnímající vlcata jsem opatrně vzala do tlamy a položila si je na záda. Pak jsem se podívala na vlce, které docela pochybovalo: ,, Neboj se maličký. Ještě dneska vás vrátím domů. " Řeknu a snažím se ho aspoň trochu uklidnit. Pak jsem se otočila a vykročila směrem k lesu. Tedy doufám, že to byl ten směr. Můj orientační smysl byl mizerný, ale orientovat se podle pachu mi šlo. Vydala jsem se po pachu matky, který vedl k lesu: ,, Co všechno víte o lovu? " Nadhodola jsem otázku, abych přerušila ticho, které nás do posud provázelo.

/Hory Barevných Myšlenek -> Hranice s Ishimurou -> Tábor Ishimury/
Moje myšlenky se zbarvovaly víc do černa a ruda, proto se mi nedařilo ani usnout. Kolem mě se mihnul pach alfy Orfeona. Děje se něco, nebo si jen vyrazil na procházku? napadlo mě jako první, zvědavost mi nedala, abych nevyběhl ven a nenásledoval ten pach. Poté se mi nějakým způsobem dovedlo ho ztratit a mně došlo, že jsem se objevil někde, kde jsem už jednou byl. Že jsem překročil území naší smečky, ale v představě, že je toto Ishimura a že jsem tady v bezpečí, jsem pokračoval dále do tábora. Pachy, které mě přepadly tu se mi však vůbec nelíbily. Některé se podobaly Leffayovi, jiné mě děsily o to více. Byl tady však i ten pach vlčete, kterého jsme měli chvíli doma v doupěti. Cítil jsem tu Oseho. Podžízeně jsem se sklonil a už se neopovažoval utéct, nebo zacouvat. Sám sebe jsem opět dohnal do pasti. Možná kdybych nebyl taková troska, obešel bych hranice lépe a opravdu narazil na Orfeona. Holt se mi nepoštěstilo.

Orfeon & Dino & Greenix
/Hranice -> Tábor SF/
Netrvalo dlouho a já cítil Ishimurský vlčí závan. To je Dino! Copak asi potřebuje? napadlo mě. Koukl jsem ještě naposledy po Jack. ,,Rozhodni se jak chceš," zabručel jsem k ní a okamžitě se sebral, rozběhl se zpět na svoje území. Po chvíli jsem zeleného dohnal, jelikož, pravděpodobně kvůli svému věku a zdravotnímu stavu, nebyl už zrovna nejrychlejší. Svraštil jsem obočí a přeběhl vedle něho. ,,Zpomal zelenáči, děláš, jakoby ti ulítly včely," zažertoval jsem. On opravdu zpomalil a já se jeho tempu přizpůsobil. Poté se na mě podíval. ,,Ishimura padla," oznámil mi jednoduše. ,,Budu hádat, Zeiss?" zavrčel jsem mu na to.

Chvíli jsme si povídali, on mi předal potřebné infomace, aby mě přesvědčil k jednoznačnému rozhodutí. Jestli je Kirigakure ještě v pořádku, je třeba se o tom pobavit s Jess. pomyslel jsem si. Patronka mi s tím souhlasila. Nahlédnul jsem nenápadně Dinovi do hlavy. Myslel na totéž, na co jsem myslel já a to bylo jen dobře. ,,Kde máš Richu?" zeptal jsem se ho zvědavě. ,,Ta je už určitě na cestě," odpověděl. ,,I se synem Dixem," dodal. ,,Jsem ochotný ti zde na pár dní poskytnout azyl, jmenuju tě čestnou Kappou, prozatím," pravil jsem mu. Obvykle jsem výjímky nedělal, ale vzhledem k tomu, že jsem jej znal již dlouho a důvěřoval jsem tomu, že byl skvělá Beta, rozhodl jsem se to risknout.

V tu chvíli už nad našima hlavama prolétal jakýsi drak. Přistál kousek od nás, na hřbetě měl vlka, v dost zuboženém stavu. ,,Kayi..." zaúpěl Dino a já jej jen pozoroval. Už jsme byli skoro v táboře, což bylo jen a jen dobře. Šel vidět již z dálky. Stále tady bylo ještě pár vlků, třeba takový Keiran. Věděl jsem, že Destiny s Ahriou, jediné dvě opravdové léčitelky smečky, se zde právě nenachází. Já s tímto moc zkušeností neměl. Když jsme došli do středu, drak položil Kaye na zem a rozplynul se. Já a Dino jsme k němu přistoupili.

--> Tábor SSF
Nedokázal som odpovedať na Fevrisovú otázku. A keď som sa ho chcel niečo spýtať, už sa stalo to, že ma tak povediac, uniesol Dinov patrón. "Greenixi, nech toho.." prehlásim, no zdá sa, akoby ma ten drak nepočúval. Proste si letel a podľa toho čo som očkom zahliedol to bolo, že sme vleteli na územie Strieborného Fénixa.
Necítil som prítomnosť Dina, takže musel byť niekde popredu. Tak, ako si sa rozhodol?! Opýta sa ma opäť Fev, no to sme už boli vo fénixovom tábore. "Ks.." zasyčím. Aj tento tábor vyzeral viacej na tábor ako ten náš. "V posledných pár dňoch nevidím nič iné, iba zradu.. zradu.. a zradu.." zatnem zuby, keď ma pozoroval Dino. Videl vlka, ktorý sa rval do posledného dychu aby ochránil svoju svorku ako zástupca v súboji o post alfy. 
Meh, Reel nespravil ani holé fň. K tomu, si dal riadne na čas, aby konečne začal bojovať. Vedel som dobre, že ako alfa stojí za houby, snažil som sa pomôcť ako to len šlo - no nenapadlo mi, všetko je na hov*o! Kričím, kričím vo svojej hlave. Pomaly som cítil ako sa mi vracia cit do nôh. No to je pekné. Hele, ja som stále v tábore, jestli sa nerozhodneš - no neviem, neviem. Takto robíš hanbu Mayenov, sfúkla ťa ako malinu k tomu, dala ti celkom slušnú ponuku a to nepočítam fakt, že si chrániš svoje vĺčatá a to jedno tam ostalo.. tak by som neotalal.. Tichým hlasom ma presviedča môj vlastný patrón. Určite som vedel, že kedysi bola príšera, ktorá by si zmlsla na každom vlčiakovy ktorého by stretla. Fevris mal strašnú zášť k iným vlkom, nechápal som prečo. "Fajn, fajn Fevris. Už mlč prosím ťa. Zoberiem to, áno.. a nech si myslia čo si myslia.." odseknem patrónovi, ktorý sa v hlave len potichu zasmial. Hm, pridať sa ku svorke, ktorú od malička nenávidím? 
"Dino..." potichu poviem, pritom sa z ťaža postavím čo spôsobí aj to, že sa rozkašlem. "Diego by ma vyliečil behom pár chvíľ, tak prečo? Prečo si ma odtiaľ odniesol?" položím mu jednoduchú otázku. "Nemôžem oddísť od svojho syna, nemôžem opustiť územie na ktorom som žil.. už desať rokov - keď teraz oddídem bola by to omnoho väčšia zrada ako fakt, že mám v pláne sa k nim pridať..." za sipím.

Tábor

"Ishimura padla?!" Zachytil jsem pomocí stříbrné náušnice. Něco se dělo, o tom už nebylo pochyb, když do tábora přilétl drak, kterého jsem, ani nevěděl, jestli znám a za chvíli už se v něm objevili i Orfeon a zelený vlk. Střihl jsem ušima. Něco bylo jinak, ale co? Co se změnilo? Přemýšlel jsem o situaci v našem táboře. Matně si vzpomínal na zvuk vytí a na jeho význam. Byl to jen sen? Ne! Něco je určitě jiné... Ryuusaki už nebyla Alfou.

Tábor
Bastien Criest
"Lov? Čo je to?" obrátim sa na Asuku. Nemal som poňatia, či ide o nejakú hru nahaňačku. Do tábora došli ďalší vlci, z ktorých jeden bol škaredo zranený. Zeiss? Zrada? nechápavo som točil hlavou zo strany na stranu. Atmosféra bola veru napätá, tak napätá, že som cítil strach. "Kde je otec?" zistím po dlhšej dobe, že tu chýba jeden člen rodiny. Bolo to nevhodné, no môj zrak ostal visieť na doraňaneho čierneho vlka.

Tábor - Aralský les
S tatínkem jsem se musel rozloučit. Stejně už se dal někam na cestu, takže jsem s brášky byl svěřen té Asuce. A rovnou si mě dala na její záda, takže jsem v první chvíli docela znejistěl, ale pak se jí zoubky chytl za kůži na krku a šibalsky se usmíval. "Výlet do lesa? To zní hezky!" zahuhlal jsem do toho. "O lovu toho ale moc nevím a nechci se učit tak nudné věci. Pojďme v lese dělat něco zábavnějšího! Vymysli nám něco!" volal jsem hned a ne, nepřišlo mi to drzé, ale zcela přirozené. Zas takový andílek jsem nebyl a velmi rychle jsem se ze smutného malého vlčátka vzpamatoval. Jeden z mých bratrů vypadal, že si víc všímá okolí, ale já ho úplně odignoroval. Teď jsem si tu připadal důležitý já. Nic kolem jako kdyby nebylo.

Tábor --> Hranice s bývalou Ishimurou 
Zakašlal som, čo značilo to, že som mal stále problém v dýchaní. Nie, čo to hovorím.. Pomyslím si. "Ishimura síce padla.. ale, jediné o čo sme my, vlci Ishimurský prišli je územie - tý verný a pravý Ishimurania ostávajú a žijú s vierov..." prehovorím, pritom sa vedľa mňa zjaví môj dračí patrón. Ach, takže si sa predsa rozhodol? 
"Som hrdá, Ishimurská beta.. nenechám sa len tak zlomiť.." odseknem patrónovi, ktorý načiahne svoje krídlo, po ktorom sa vytrepem na hor. Musím ísť pre syna, pre Saphu... S touto myšlienkou - ktorú pošlem Dinovi drak mohutne mávol krídlami čím sme sa vzniesli.
Vieš o tom, že ťa môžu chytiť? opýta sa ma patrón, zatiaľ čo sme brázdili oblohou. "Možné to je, no.. je jedna vec, ktorú si ešte neobjasnili. Ja som na tom území vyrastal, takže ho poznám ako svoju vlastnú labu.." prehovorím, no to patrón opustí vzdušný priestor svorky Strieborného fénixa a vlietava do nového, do vzdušného priestoru temnej svorky Zeiss.

Jack Ian Snart 
Hranice - - - - Tábor
Ne, nemohla jsem mít chvíli klidu, přes mě se přehnal zelený vlk, kterého jsem znala, nemusela jsem mít asasínslý smysl, abych věděla, že se něco děje. Protentokrát jsem se vykašlala na kamarády, stejně jsou v pohodě. Co nejrychleji jsem utíkala do tábora. Po dlouhé době jsem tam doběhla.,, Tady je ale bordel. Mám nějak pomoct? " 

Haymitch
Tábor - - - - za Jessie
Mitch moc nepochopil, co se stalo, bylo to na něj moc. Všiml si, ale že alfa někam vystartovala. To podle něho nebyl dobrý nápad, zvlášť sama a zvlášť v tomhle bordelu. Jedno je jasné, ikdyž je Alfa silná, nikdy by neměla chodit sama, protože náhoda je blbe. A tak Hrdý Mitch vvystartoval za alfou  Alfa však byla rychlá, a tak se mu ji dlouho nedařilo dohonit. Až v Stříbrným Fénixu, na místě, kde odpočívadla, ji dohonil.

Bývalá Ishimura ---> SSF Tábor
Nebl důvod nějak zvlášť spěchat, protože jak se zdálo, ten, kdo chtěl odejít opravdu mohl. Temná alfa alespoň myslela své sliby vážně. Byla to dost malá útěcha oproti ztrátě domova. Nicméně do tábora jsem se dostala, protože jsem docela spěchala. V ishimuře už pro mě nebylo místo. Otázkou zůstávalo, co budeme dělat dál. Začínat nový život v jiné smečce už docela postrádalo smysl, byli jsme na to příliš staří. V táboře jsem se porozhlížela po Dinovi. I jeho jsem našla rychle. jeho zelený kožich nebylo snadné přehlédnout. přišla jsem k němu a věnovala krátkou úklonu fialovobílému vlkovi, který byl podle všeho alfa.

/Tábor/
Vydechl jsem, jakmile se hustá atmosféra ještě více nahustila. Nevěděl jsem nyní, čemu se mám věnovat, ale fakt, že mě Jack z hranic následovala, mě docela překvapil. Že by konečně začala přemýšlet? pomyslel jsem si. Nebuď na tu vlčku tak zlý. Máš být rád. Ale já jsem rád! můj duševní rozhovor s patronkou docela brzo skončil, snažil jsem se v hlavě zachovat klid. Zavřel jsem oči, zlehka zavyl. Myšlenková bariéra, kterou zde nastavila tehdy ještě alfa Attie, mi dala vědět o přítomnosti Kirigakurské Alfy. A já ji vytím přivolával sem, do tábora. Nyní jsem neplánoval jít jinam, když jsem sotva přišel. Mé vytí však nebylo příliš dlouhé, spíše všeobecné a svolávací. Když jsem skončil, kývl jsem Keiranovi na souhlas. ,,Inu, je to tak, Keirane," dodal jsem ještě slovně a koukl do dáli. Odtud se sem blížila černohnědá vlčice, pravděpodobně Dinova partnerka, podle pachu. Uklonila se mi a já na ni pokývnul. ,,Zdravím," hodil jsem po ní letmý, avšak docela ustaraný úsměv. Otázky vlčat jsem jakoby přehlédl, páč ty teď měla mít na starost Asuka. Než jsem se stačil vzpamatovat, Kay už bral roha. Kam běží? No, je to jeho volba... napadlo mě, nyní jsem neměl čas se jím zaobírat. Zvlášť, když jsem cítil, že za Alfou Kirigakure, sem směřoval ještě jeden jiný vlk její smečky. Když se však Jack zeptala, zaměřil jsem na ní pohled. Chvíli jsem ji zamyšleně pozoroval. ,,Jdi na Velké Travnaté Pláně, cítím odtamtud pach, který k nám rozhodně nepatří. Přiveď mi jeho původce," pokynul jsem jí.

Jack Ian Snart 
Tábor - - - VTP
,, Jasan, už na to jdu. "Odpověděla jsem veselá. Byla jsem ráda, že můžu nějak pomoct a že se nebudu nudit. Rychle jsem se rozešla na místo, které jsem znala dobře. Tý jo, dneska je den plný běhání, pak až tohle skončí, budu si muset něco ulovit, abych měla energii  Chvíli jsem šla krajinou, až jsem na pláni uviděla jsem vlčici  silnou hnědou vlčici, už ji asi pár let bylo a vedle ní stál černý vlk o trochu mladší. Byli cítit Kirigakure.,, Zdravím. "Řekla jsem směle, ale zdvořile.