Re: Příběh smečky Ishimura I.

Fri Apr 07, 2017 7:17 pm

Tábor

Zbudil som sa pod nemalou skalou, ktorá ma dokonalo skrývala... takže si ma nemohol nikt všimnúť. Štastie... pre mňa, stárnul som. Síce som vo veku ešte mladého vlka, ale predsa... k čomu sa budem nahovárať... nie?
"Si lenivý ako voš... Kayi!" ozval sa mi v hlave dosť známi hlas, ktorý som nepočul snáď veky. Fevrisi... ty draku lína, kde si sa celú dobu túlal?
"Ale vieš... išiel som si prezrieť územie za hranicami Niwatu, je tam pekne.. hehe." Zasmial sa mi v hlave a pritom si ja hlasito zívnem. "Čo sa tu vôbec robí?" mlčky zahládim očami po tábore a sem tam spatrím nejakého toho vlka.

Sat Apr 08, 2017 8:42 am

/Útesy Omeg -> Tábor/
Svěsil jsem hlavu po svém dlouhém vyprávění a pohlédl do dáli. Měl jsem divný pocit. Něco se děje. V táboře, se Spirit... pověděl mi patron Greenix. Netušil jsem, jak na to mám reagovat. Těkl jsem očima k Zhie. ,,Alfa Spirit, tábor," pošeptal jsem. Přiblížil jsem se, dotkl se čenichem Zhii a v ten moment se před námi zem ztratila, načež se nám před očima ihned začala generovat nová.

Po chvilce jsem poodešel od Zhii a oklepal se. Bylo mi to nepřirozené, vážně. Stále jsem si na schopnost teleportace nemohl zvyknout, ale když je někdy třeba se někam rychle dostat... je to jediná možnost.

Pohledem jsem vyhledával alfu, než jsem ji nakonec spatřil. A nejen ji, viděl jsem taky Kaye. Usmál jsem se a následně se otočil na Zhiu. Možná se mi to jen zdálo, ale byla z toho mého kousku celkem mimo. Nebo ne? Rozešel jsem se ke Spirit, míjíc Kaye, tomu jsem momemtálně nezmohl víc, než mu kývnout na pozdrav. ,,Spirit?" obrátím k vlčici pohled.

Sat Apr 08, 2017 8:56 am

//Mám pocit že som niekde písala ako Libra plní skúšku... len teraz neviem kde.
//To nevadí, odepíšu ti jen tak... jakože vím kde Very Happy

-Spirit, která má stále práva admina a využívá toho

Sat Apr 08, 2017 10:28 am

Doupě
Když se moje zlatíčko překulilo na zem, tak jsem mu pomohla vstát. Olízla jsem mu hlavičku, usmála jsem se a zavrtěla jsem ocasem. "Já jsem tvoje mamka Hexy. A tvoje celé jméno je Dawano Uchiha de Mal. Uchiha a de Mal jsou rody. Rod Uchiha máš po tátovi a de Mal po mně." Pověděla jsme mu klidně a s úsměvem. "Když si tedy sedneš a vyhoupneš se nahoru i zadníma packama, tak budeš stát. Pak budeš dávat packy před sebe. Ukážu ti to." Lehla jsem si, sedla, stoupla a nakonec jsem pro ukázku šla. "Teď ty Dawi." Vyzvala jsem ho.

Sat Apr 08, 2017 10:46 am

Sanito
Tábor - Doupě

Po chvíli se zvedl a zatřásl hlavou. ,,Je načase jít zpět..." tiše se uchechtl a dal se do pomalé chůze. směrem k jezeru Kappa. Sledoval jak hejna ptáků usedají na barevně zbarvené stromy. Na tváři se mu vytvořil přátelský a milý úsměv. Zastavil se až u vchodu do doupěte. Z vnitřku se ozývali hlasy, od Hexy a jejich synka. Nadechl se a tiše vešel do doupěte. ,,Ahojky vy dva!" zašvihal vesele ocasem a pohlédl na svého potomka s úsměvem. ,,Jak jde chůze? Už jsi předběhl mamku?" zeptal se ze srandy Dawana a uculil se. Sedl si vedle Hexy a oblízl jí čenich.

Sat Apr 08, 2017 11:02 am

ÚO - Tábor
Protočila očima, nesnášela, když někdo tohle o sobě říkal, natož někdo z její rodiny. ,,Ticho." Řekla rázně, ,,nejsi troska. Však se koukni za sebe, jsi Gamma, díky tobě se rod de Mal ohromně rozrostl. A určitě ti hodně vlků za hodně vděčí." Vše říkala s takovým nábojem, jako by šlo o poslední slova v jejím životě. ,,Byla možná chyba opustit Richu, ale díky téhle chybě ses sblížil s Darkness. A i když spolu už nejste, za těch pár chvil to muselo stát." Oči se ji při posledních slovech lehce zaleskly, pohodila hlavou, jako by je chtěla tím ze sebe snad nějak setřást. Nebo se jich jinak zbavit. Koutky se ji zvedly do úsměvu, jakmile se dal do vyprávění. Nakonec se ale opět zamračila. ,,Však já tě donutím se usmát, uvidíš." Řekla odhodlaně, hruď přitom opět vypla, možná by i řekla něco dalšího, kdyby to nepřerušil svou náhlou teleportací. Ihned jakmile se dostali na to druhé místo, málem sletěla, hlava se ji točila a celé to bylo tak divné a nepříjemné, že málem vyklopila oběd do trávy. Zpozorněla až po chvíli a překvapeně se rozhlédla kolem. Tábor Ishimury?

Sat Apr 08, 2017 11:57 am

Dawano
Doupě

"Má-ma Heksy." Vyslovil jsem. Co jsou to rody jsem nechápal, ale zabývat jsem se tím nechtěl. Chtěl jsem se předně naučím chodit. Ze sedu jsem se pokusil zvednout přední tlapky a... ŽUCH! Praštil jsem sebou na zem. Hned jsem to ale zkusil znovu a tentokrát se to podařilo. Zkusil jsem udělat krok, pak druhý a pak jsem zase spadnul. Zvedl jsem se už víceméně jistě a podařilo se mi obejít mámu. Pak jsem ve dveřích uviděl vlka a poznal jsem, že jde o tátu. "Ťáťa Šaňiťo!" Vyjekl jsem a rozběhl se za ním. No, rozběhl, udělal jsem jeden skok a přepadl na čumáček. Hned jsem ale zase vstal a k tátovi došel už opatrněji.

Sat Apr 08, 2017 12:19 pm

Doupě
Usmála jsem se na synka. Sedla jsem si a pomocí magie jsem pozorovala jeho pokusy. "Skvěle Dawano." Zazubila jsem se na něj. Brzy jsem ucítila pach toho nejlepšího vlka na světě. Sanita! Zavrtěla jsem ocasem a byla jsem ráda, že přišel. "Ahoj Sani." Olízla jsem mu na přivítání čumák. "Dawano je strašně šikovný." Řekla jsem Sanitovi s úsměvem a trochu taky hrdě. Když přepadl na čumáček, tak jsem do něj láskyplně strčila čumákem. "Jsi v pořádku, zlato?" Zeptala jsem se ho starostlivě.

Sat Apr 08, 2017 12:25 pm

Tábor

"Kayi, si strašne po zadu tady s týmto..." prehovoril vo mne Fevris a ja si povzdychnem. Hej, no... ale.. vieš, čím trpím. Ja zo to nemôžem. Spozoroval som ako Spirit niekam šla, vycítil som ju pomocou tlapiek a podľa tlkotu jej srdca, nemala moc príjemnú náladu.
Nakoniec sa objavil aj strýček, ktorému som odkývol. "Páni, to mi tu je vecí..." potichu si poviem a čumákom nasajem okolitý pach. Mám ísť za Dinom a Spirit... či nemám. Fev?
"To sa musíš ty rozhodnúť... ja ticho prizerám," odvetil mi tak, ako som si neprial, no nemal som na výber.

Sat Apr 08, 2017 12:46 pm

Destiny Aqua napsal:Libra Feu
Tábor-Južná lúka- Smer Tábor
,,Dobre." Prikývla pokojne na predstavenie sa vlčice a očividne teraz jej budúcej alfy. Toto zvládneš, Libra. Iba pôjdeš na prechádzku po území. Nejaký les alebo čo, tam by mohli byť. Hm... to neznie zle. Pomyslela si pomerne spokojne. ,,Som Libra Feu." Predstavila sa ešte celkom pokojne. Potom sa rýchlo rozbehla preč. Avšak, ani sama si nebola istá kam beží. Nakoniec sa ocitla na nejakej lúke. Na prvý pohľad sa jej zdala pomerne ošumelá. Skvelé. Teraz som bezchybne zablúdila a ani len neviem ako sa dostať späť. Nie je to úžasné? Pomyslela si, a len tak spravila pár krokov na lúku. Ledva zatvorila ústa od údivu- očividne sa totiž mýlila a lúka bola pokrytá rozmanitými rastlinami a bylinami či liečivými rastlinami, hoci ona množstvo z nich nepoznala. Nakoniec však pohľadom našla jeden pomerne väčší krík. Podišla ku kríku, a skutočne- bol zasypaný nejakým bobuľovitým ovocím tmavomodrej až takmer čiernej farby. Žeby skutočne ono? Tak rýchlo? Zamračila sa v duchu. Opatrne očuchala plody- zdali sa jej jedlé, hoci, čo by robili lesné plody uprostred lúky? Mierne neopatrne sa zahryzla do jedného z nich- chutil pomerne dobre a sladko, čo ju celkom prekvapilo. Tak, očividne to nakoniec bude jedlé. Hm... čo viac dodať? Neviem ako sa toto miesto vlastne volá, takže môžem akurát tak zobrať kúsok ako dôkaz. Pomyslela si a natiahla sa. Zubami odlomila kus vetvičky aj s drobnými listami a tmavomodrými plodmi. Potom ho pevne chytila do tlamy a opatrne sa ešte raz rozhliadla okolo seba. Tak, je čas. Pomyslela si a rýchlo sa rozbehla späť smerom k táboru.

//Libra kedysi plnila skúšku.

Sat Apr 08, 2017 12:51 pm

Doupě

Pohodil hlavou a zazubil se na Dawana. ,,Vpohodě?" zeptal se ho usměvavě a lehce do něj drcl tlapou. ,,Nemáte hlad?" zeptal se obou dvou a pak se naklonil k Hexy. ,,Neměli bychom ho už vzít ven?" zeptal se lehce starostlivě a poté se otočil na hnědé vlče. Nakonec se přátelsky zakřenil a zašvihal ocasem. ,,Nepůjdeme se projít ven?" navrhl a přivřel oči. ,,Třeba by si mohl objevit svoji magii, co ty na to skrčku?" zeptal se ho a zašvihal ocasem, doufal že ten malý tvor s ním bude souhlasit. Zatřásl hlavou a zastříhal ušima.

Sat Apr 08, 2017 6:00 pm

REEL ARASHI

Tábor

Ako som si to kráčal po Tábore, zrazu som uzrel... Nie je to Kay? spýtam sa v duchu. neviem či mi šibe, alebo je to naozaj on, ale nie, je to on. Naozaj. Konečne ho vidím. pomyslel som si a pozrel som sa smerom k Spirit. Už sa mi zdá, že Ishimura sa konečne prebúdza. Neviem, ći mám na tom nejakú zásluhu, ale bol som tak rád, že sa všetko vracia do starých kolají. Terraz... Sa musiš venovať trrochu sebe Rreel. ozval sa hlas operenca. Som Rreddy. zaškriekal krkavec a pristál na mojom pleci.

Sat Apr 08, 2017 6:56 pm

Tábor

"Tak, čo spravíš Kayi?" vyzval ma Fev k otázke a ja si hlasito povzdychnem. U draka prírody, ty ma ničíš. Teraz sa prebudím z tej spavej nemoci a ty takto na mňa...
Nervózne máchnem chvosotom, no potom si všimnem Reela. Tot, ide vlčák, ktorého som asi veky nevidel. Už je dospelí... stal sa liečiteľom? Pokračoval v tom, dúfam, že hej.. snáď som ho niečo naučil z toho čo viem ja. Sakra... koľko vlkov umrelo bez mojej prítomnosti?!
Zatnem zuby, no v tom sa mi Fev zasmial: "Ach, si smiešny. Nikto.. všetci žijú. Ale predsa, ako Beta by si si mal zistiť situáciu vo svorke, potom by som ti doporučil sa poriadne nažrať a nájsť Dema a Telanta... Iie?"
Uch.. Hai Fev, máš pravdu... Povzdyhnem si opäť, v tom sťaža vyskočím na nohy. Mal som pocit, že som aj zabudol chodiť, keď som takú dlhú dobu ležal.
Teraz kam. Ale predsa... vydám sa k Reelovi, pomalým krokom - snáď na mňa nebude vrčať, keď som sa takú dobu neozýval.
"Zdravíčko Reeli!" pousmejem sa a postojím vedľa neho a očkom pozriem na krkavca. Ach, Rio umrel... chudák malý...
"Ako sa máš? Vlastne, som sa chcel spýtať, že čo sa vo svorke za tú poslednú dobu stalo..."

Sat Apr 08, 2017 8:26 pm

Dawano
Doupě -> ven

"Nemněj bych býť?" Zeptal jsem se a naklonil hlavičku na stranu. Slovu "hlad" jsem nerozumněl, šle vyptával jsem se nechtěl. Zato těm dalším tátovým slovům už ano. "Veň? Jako... pjyč z ťohohje ďoupáťka? No, víš..." Vyhýbal jsem se odpovědi. Najednou jsem však na čumáku ucítil nespokojeně se vrtící Cassie a za malou chvíli mě oslovila. "Půjdeme ven, že ano? Prosím... Mám už zahojené křídlo, ráda bych se trochu proletěla a ukázala ti pár hezkých míst." Řekla. "No, vlastně proč ne. Půjdeme. Rád uvidím svět o kterém jsi mi vyprávěla." Odpověděl jsem berušce v myšlenkách. "Ťak jo, půjďem veň." Řekl jsem tátovi a neohrabaně se vydal k východu z doupěte.

Sat Apr 08, 2017 8:39 pm

Tenebris
Tábor

Po chvilce mě to přestalo bavit a já se vrátila zpět k Reelovi. "Ahoj lásko. Tak to zvýšení postu nechám na jindy, Alfa teď asi nemá čas." Pak jsem uviděla černého vlka stojícího u Reela(Kay). "Zdravím." Řekla jsem odměřeně s kamenným výrazem. Ten vlk mi někoho připomínal. Nevěděla jsem, zda ho znám ale minimálně jsem si byla jistá, že je nebo byl to Reelův kamarád. "Hoj, opeřenče." Pozdravila jsem i Reelova krkavce s kapku zlomyslným úšklebkem na tváři. Ráda jsem tomu tvořící dělala naschvály, ale v hloubi duše jsem ho měla ráda a jeho ztrátu bych těžce nesla. Pak jsem se obrátila zpět na cizího vlka. "Měl byste něco sníst. Vypadáte až nezdravě pohuble. Dlouho jste spal, že?" Zeptala jsem se.

Sat Apr 08, 2017 11:38 pm

Haske
Tábor --> Směr Zeiss
Vzbudila jsem se na místečku nedaleko tábora. Skoro by se dalo říct, že v táboře. Už jsem se tu válela docela dlouho a byl čas někam vyrazit. Pomalu jsem se zvedla a protáhla se, moje svaly byly z toho dlouhého nicnedělání pěkně ztuhlé. Jak dlouho jsem asi spa... Ne! nechci to vědět, buď zticha. Jistě, mohla jsem dostat okamžitou odpověď, ale byly věci, které vědět nepotřebuju. Rozhlédla jsme se po okolí a spatřila Baldirana, sedícího na stromě nedaleko. "Neuletěl jsi. Já se divím, že tě baví se mnou zůstávat." Zavolala jsem na něj s úsměvem a vybrala si náhodný směr pryč od tábora. Pak jsem rychlým klusem vyrazila.

Sun Apr 09, 2017 10:12 am

Doupě - Ven
Pousmála jsem se na Sanita. "A víš, že já Jo? Můžeme něco ulovit pro nás, pro Dawiho a Nikiho. Nemělili ještě maso totiž a měli by se naučit příjmat tuhou potravu." Navrhla jsem šťastně. "Asi ano, ale co Nikolai? Ten spí a já ho tu nechci nechávat samotnýho." Pomocí magie jsem uviděla svého synka Nikolaie jak spinká. Bohužel opět dlouho a já jsem tušila, že za to může rodinná spavá nemoc. Kvůli které spí třeba Lumine. "Dawi venku je to prima. Jednou bys stejně musel ven." Usmála jsem se na synka, který po chvilce souhlasil. Já jsem si opět všimla berušky. Musela to být jeho kamarádka. Když se synek vydal ven, tak já jsem šla za nim. Venku byla zmrzlá tráva, jezero mělo tenkou vrstvu ledu a bylo chladněji.

Sun Apr 09, 2017 3:45 pm

~Tábor~
"Ach, Libro, omlouvám se, vůbec jsem si tě nevšimnula. Moje chyba... Tak tady, nicméně vidím, že jsi úkol splnila. Výborně, takže, jak jsem slibovala..." Trochu se zastaví, aby nabrala dech, a vrhne po Libře trochu unaveným pohledem, který zmírní jemným úsměvem. "Stáváš se Kappou Ishimury. Gratuluji!" Pochvalně na ni kývne a trhne sebou, když uslyší hlas Dina. Taky nevypadá zrovna nejlépe. "Hezký den, Dino," pozdraví ho za dobrovodu vstřícného gesta hlavou. "Co tě sem přivádí?"

Sun Apr 09, 2017 6:31 pm

/Tábor/
Mírně sklopím pohled ke svým tlapám, jakmile Spirit hovoří s vlčicí, poté pomalu přejde pohledem opět k ní. ,,Můj patron mě sem přivedl," přiznal jsem. ,,...dal mi vědět, že s tebou něco není v pořádku. Oč jde? V čem je problém?" zeptám se tiše. Jen tak mimo zaslechnu Spiritinu myšlenku, načež se oklepu, abych se aspoň pokusil vypadat líp. Úsměv se teď nehodí. Teď ne. Těknu očima k Zhie.

Sun Apr 09, 2017 6:39 pm

ZA SPIRIT

~Tábor~

"Zapomínáš, že ovládám telepatii stejně dobře, jako ty," neudrží úsměv a mávne ocasem. Přimhouří oči a trochu klesne v kolenou. "Jen jsem trochu unavená," prohlásí hlasem, ve kterém se snaží známky únavy úplně vynechat. "Vlastně to moc nezvládám," pošle Dinovi rychlou myšlenku. Nechce to říkat nahlas zřejmě z toho důvodu, že by taková věc moc nepozvedla všeobecnou morálku. Dinovi se s tím kupodivu svěřit dokázala.