Příběh smečky Ishimura I.

/Tábor/
,,Zapomínám. To je ono," tiše si povzdechne, také se usměje a taktéž, jako Spirit, švihne ocasem. "Spirit, přiznejme si to... stárneme. Rychleji, než nám to připadne," odpoví na myšlenku Spirit a pouze si zatřepe hlavou. Nelíbí se mi to. Ani trochu, ale dá se s tím něco nadělat? Může s tím starý zelený vlk něco udělat, když si uvědomuje, že je se Spirit podobný ročník? Otázky k filozofii však Dinovi hlavou nyní probíhají jen matně.

Zamračí se. "Když jsem sem přišla... Totiž, když mi byly tři roky, nikdy jsem nevěděla, že... no, že prostě zestárnu, nešlo tomu ani uvěřit." Trochu se uchechtne, což musí působit dost podivně vzhledem k tomu, že nemluví nahlas. Zajímalo by mě, komu smečku předám. Těch, kdo by o ní stáli je bezpochybuy pěkná řádka, ale komu ji opravdu s lehkým srdcem můžu svěřit? Nemůžu se spolehnout ani na svá vlčata! ...Vzhledem k tomu, že už jich tak polovina nežije. Zklamaně zavrtí hlavou a nadechne se čerstvého, zimního vzduchu.

Jezero Duší
Čumák jsem natáhla k hladině vody a začala hltat doušky chladné vody. Spokojeně jsem střihla uchem a olízla si pysky načež se opět podívala na svého partnera, který vypadal lehce posmutněle. ,,Bych tě to mohla někdy naučit kdybys chtěl.'' řekla jsem klidným hlasem. Srst mi profoukl chladný vítr. Zima se blíží. Pomyslela jsem si spokojeně. Konečně zmiznou ta příšerná vedra! ,,Myslím, že bych se měla jít podívat domů, můžeš jít se mnou jestli chceš.'' zadumala jsem s neutrálním pohledem a začala plavat zpátky na břeh.

Jazero Duší

Pozrel som sa do očí mojej partnerky. ,,Budem veľmi rád keď ma to naučíš ty." Poviem jej a nasleduje ju na breh sa osusit. Keď som došiel na breh, zatrepal som sa. Aby voda z mojej srsti vyšla von. Keď povedala že chce ísť sa domov pozrieť. A dala mi na viber. Neváhal som. ,,Určite chcem byť pri tebe, takže pôjdem s tebou. Poprípade spoznám tvoju rodinu." Dopoviem, a fúkne studeni vietor. Porad sa odrasiem zimou. Nevaham a použijem svoju mágiu a vysuším si srsť. Potom som došiel k partnerke, a netlačil sa nanu. Aby aj jej uschla srsť.

jezero Kappa
Mé probuzení bylo chladné a nepříjemné. Jediné roční období, v kterém bych nejraději spal a já se musím probudit. Zajisté to nebude náhoda... Pomyslel jsem si, když jsem cítil všechnu tu zimu obklopující mé tělo. Otevřel jsem své oči a jen se rozhlédl. Jezero bylo zamrzlé, ovšem neudrželo by ani štěně. Sníh však nikde nebyl. Dosti mě to zaskočilo. I když byla zima, tak byla celkem teplá s porovnáním ostatních zim. Však zima mi stále byla. Neváhal jsem ani sekundu a vyskočil na všechny čtyři. Bylo by bláhové ležet celý den. Rozešel jsem se podél břehu a každým krokem se objevovala jedna modrá šmouha na mé tváři. S úsměvem jakou moc jsem opět nashromáždil jsem aktivoval svoje eso v rukávu. Stal jsem se nehmotným, tudíž jsem si mohl jít stoupnout na jezero. Bez strachu jsem vkročil na tenký let, který ani nezapraskal, a asi pět metrů od břehu jsem si sedl. Zima mi již nebyla, jelikož jsem tam teoreticky nebyl.

KANO
Území smečky Kirigakure -> Území smečky Ishimura -> Jezero Kappa
Kdo ví, co ho to hned poté, co se konečně zase probudil, popadlo a proč se tak rychle zvedl a rozběhl se přímo směrem k území smečky Ishimura, ale jelikož si ho nejspíše ani nikdo nevšiml, mohlo to být všem naprosto ukradené. Po chvíli běhu ovšem musel zpomalit, chvílemi byl nucen jít normálním tempem chůze, jelikož ho začínaly bolet tlapy a cítil se být lehce unavený. Brzy se konečně dostal na území jiné smečky, přičemž se blížil k jednomu z jezer, která tu ležela.

Mlčky jsem sledovala rozhovor svého partnera a jeho kamaráda a občas přikývla na tu nebo tamtu otázku. Už jsme takhle stáli docela dlouho. Nespokojeně jsem mrskla oháňkou. "Půjdu zkontrolovat hranice." Řekla jsem. "Hraničáře buď nemáme nebo spí, hranice nikdo nehlídá. Jsou jako otevřené dveře. Zatím si tu popovídejte, já si jdu pro vynavení a mizím." Dodala jsem, olízla Reelovi ucho a vydala se k doupěti. Zde jsem si na sebe natáhla tmavý hraničářský plášť, připla zlatou náušnici, vklouzla do sovích ponožek a do bezedné neviditelné brašny vložila lesklou dýku v pouzdře. Takto vybavená jsem vyběhla k hranicím Kirigakure zkontrolovat území, případně vyhazovat příživníky.

KANO
-> Jezero Kappa
Už byl téměř u jezera, ovšem v tom ho do čenichu udeřil čísi pach. Zastavil se a zamračil se, přičemž mžoural do dáli a doufal, že majitele pachu zahlédne. Věděl, že se jedná o vlka samčího pohlaví, ale to bylo vše. Naneštěstí ovšem viděl jen jezero, které se před ním rozléhalo, nic víc, nic míň. V tom ale uviděl, jak se kdosi vynořuje z vody a tak usoudil, že se jedná právě o onoho vlka. Pomalu se rozešel směrem k němu, ovšem zároveň by se dalo říci, že i od něj. Zatáčel lehce doprava, tak, aby měl od vlka stále určitý odstup a mohl si ho lépe prohlédnout, jelikož si uvědomil, že kdyby k němu přišel normálně zezadu, nemohl by odhadovat, co cizinec udělá tak dobře, jelikož by na něj tolik neviděl.

Tábor --> po brehu Jazera Omega --> Večné pláne


Chcel som namietat, no Tenebris to vzala do vlastných tlapiek a ja sa len pousmial. "No dobre..." všimnem si ako odchádza a potom pozriem na Reela. "Chcel som ísť sám, aby som vás nevyrušoval..." mohlo mu dojsť, že myslím jeho a Ten.
"Tak predsa.. poďme spolu Reeli, aspoň mi pripomenieš ako sa správne loví," zasmejem sa mierne. Potom očkom pozriem ako opustila tábor. 
Nakoniec aj já spravím krok, očkom pozriem na Reela, či ide za mnou a pak pokojným krokom opustím tábor.
Prekvapene sa pozriem na jazero, ktoré ľežalo vedľa tábora. No, novinka...  Pousmjem sa a pokračujem ďalej po brehu až moja tlapka vstúpila na planiny.
Pocítil som vybrácie okolitých zvierat, ktoré sa pohybujú buď po zemi či pod zemou. "Je to tu živé... ešte, ale asi sa blíži.. zima?!" očkom pozriem na nebo.

Jezero Kappa

Můj psychopatický úsměv na tváři se zvětšoval, jelikož pach onoho vlka stále sílil a sílil. Zanedlouho jsem již uslyšel i prvotní kroky a tak jsem jen čekal, zda bude tak podlý a vpadne mi do zad. Však kroky začaly směřovat na pravou stranu, takže jsem automaticky usoudil, že je spíše zvědavý, ale ne na tolik, aby se ptal. Naštěstí nemohl rozpoznat, že jsem nehmotný. Má podoba byla stále na zemi, však jakmile mnou cosi prošlo, automaticky se vše přemístilo do mé dimenze a poté, když to bylo pryč, tak zase zpátky. Byla to dokonalá schopnost, která neměla mezeru, však teleportace, ta mě vždy zbavila nehmotnosti. "Jaký v tobě vzbuzuji pocit? Jak moc se mě bojíš? Jak moc se bojíš... smrti?" S těmito otázkami mi zmizel úsměv z tváře a jen jsem na onoho vlka otočil hlavu.

Jezero Duší
Doplavala jsem na břeh a oklepal si z kožichu kapky vody. Zavětřila jsem a ujistila se tak, že sem nikdo nepřišel. Nestála jsem o nějakou společnost. Tedy až na Demona, to je vyjímka. ,,Dobře, tak vyrazíme teď hned či se chceš ještě stačit do doupěte?'' otázala jsem se. Nechtěla jsem se sušit, zima mi nevadila ba naopak, ale nevadilo mi to. Lehce jsem pohodila spokojeně ocasem. ,,Rodinu? To by byl zázrak kdybychom některé z vlčat potkali.'' uchechtla jsem se a pak dodala: ,,Jen co se naučili chodit zmizeli. Od té doby jsem je neviděla.'' 

Pallas


Jezero Kappa
Mladá nezkušená Pallas se objevila kousek od jezera.Puf, zaznělo jí v mysli.Krůček po krůčku se přibližovala jezeru které se před ní rozpínalo možná kilometry daleko!Jak se odtud dostane?Nikdo zatím neví...
Krok,ťap.Další krok,další ťap.Pall vzhlédla.Neslyšně se blížila k vodě a dvojici vlků.Jeden byl podivnější než druhý!Jeden s páskou přes oko,druhý s modrými znaky.Kdo jsou?Odkud pochází?To Pallas nevěděla...a...prozatím jí to nezajímalo.Když usoudila,že je dostatečně blízko,aby si jí všimli oba,ale zároveň měla krásný odstup,zastavila se a prostě sledovala,co se bude dít.

KANO
Jezero Kappa
Opatrně a tiše nakračoval a když byl od vlka na vzdálenost asi patnácti metrů, zastavil se a přestal se hýbat, jen od úst mu odcházely obláčky páry. Uši měl našpicované a oči upřené na vlka, který před ním stál. Najednou se na něj cizinec otočil a promluvil. Kano jen tiše zamlaskal, na kratičký okamžik se ušklíbl, avšak úšklebek mu z tváře v několika sekundách opět zmizel. ,,Všichni jednou zemřeme," řekl po krátkém přemýšlení nakonec.

Pallas
Jezero Kappa
Jeden z vlků si Pallas všiml.Ona se však stále nehla a nezúčastněně je sledovala.Vedli krátký rozhovor,než se jí někdo optal na jméno.Čekal snad,jak zareagujeme?Pallas se jen "ušklíbla" a nedůvěřivě udělala jeden jediný a pouhý krok vpřed.Co vydedukuje z tohoto činu?To bude jen překvapením.  Zanedlouho Pallas očkem hodila po tom druhém,neznámém.