Příběh smečky Kirigakure III.

Polovičně již spala, ale stále vnímala krátký hluk z okolí. Slyšela i příjemná slova Hilary, která pro její uši byla krásnou písničkou, melodií, po které toužila. "Ne," zamumlala, sama nebyla schopna odpovědět plnohodnotně. Ačkoliv normálně by pokračovala, teď ji neviditelná ruka odtáhla do říše snů a nočních můr zároveň. Tentokrát však doufala v něco pěkného, protože přesně tak se i cítila.
Nespala dlouho. Když znovu otevřela oči, slunce bylo téměř na stejném místě. Vlastně nespala téměř nikdy a těchto deset minut, odhadovala, pro ní bylo dostačujících, jako kdyby spala deset hodin. Možná by za normálních okolností ani neusnula, pomohl tomu fakt, že předešlé dny nespala vůbec. Podívala se na vlčici vedle ní. Nebyla si jistá, jestli se také snažila usnout, nebo tu jen ležela. Otočila se na svého medvídka, do kterého jemně žďuchla, aby zkontrolovala, jestli je v pořádku. Pak se přesunula k Hilary, která ležela na zemi a z toho důvodu měla Koku větší přístup k ní. Přiblížila se tiše, svým studeným čumákem se dotkla toho jejího a mírně zamávala ocasem. Pak se rychle stáhla a sledovala, jestli stále spí, nebo ji to probudilo. Netušila, že normální vlci spí dlouho - nikdy se s "normálním vlkem" nesetkala.

Doupě Hilary a Ayla
Než jsem se pokusila usnout a než se mi to povedlo, tak jsem ještě zaslechla její odpověď. Nevěděla jsem zda nemluví jen ze spaní nebo zda si je vědoma o co by přišla. Nechtěla jsem ji to vymluvit, protože už asi spala a já se nechtěla k tomu pak vracet až se vyspí. Sama jsem usnula rychle. To bylo překvapivé, protože jsem poslední dobou nic moc nedělala a spíše jsem odpočívala či spala. 
Než se mi mohlo cokkoliv hezkého či ošklivého zdát, tak jsem ucítila studený čumáček na tom mém. Usmála jsem se, když jsem se probudila a nabyla zpět vědomí. Tušila jsem, že je to Koku a tak jsem klidně otevřela oči. Nebyla jsem unavená, protože jsem byla už z dřívějška odpočatá. Když jsem se podívala ven z doupěte, tak jsem se zamračila. "Jak dlouho jsem spala? Pár minut, den či víc? Spavá nemoc?" To mi nepřišlo pravdivé. Myslela jsem, že to byl den, protože vlčata potřebuji více spánku. Netušila jsem, že jsem spala jen asi deset minut. "Jak ses vyspala, Koku?" 

Doupě Hilary a Ayla - ven (Zrcadlové jezero)
Byla jsem ráda, že se vyspinkala dobře. I za tu kratičkou chvíli mi přirostla k srdci. "O adopci by měla vědět asi Alfa..." Napadlo mě, ale pořád jsem pro její dobro uvažovala, že by jí adoptovala rodina s vlčaty. Ta představa se mi nelíbila. Když se zadívala ven a podala otázku, tak jsem přikývla. "Jasně, pojď." Zazubila jsem se a vydala jsem se pomalu z doupěte. Trochu mě překvapilo, že nechala svého medvídka v doupěti, ale taky jsme věděla, že se mu nemůže nic stát. Když jsem vyšla ven, tak jsem pohlédla na jezero. Bylo krásné a já jsem cítila, že přichází léto. Sice nejoblíbenější roční období byla pro mě zima, ale léto jsem měla taky ráda pokud tedy není moc sucho. "Líbí se ti to tu?" Podala jsem ji s úsměvem otázku a rozhlídla se po okolí. Mě se to tu líbilo, byl a je to můj domov.

Zrcadlové jezero
Došla jsem až k břehu jezera a sedla jsem si tam. Očima jsem hlídala Koku, aby se jí něco nestalo. Lehce jsem do ni drkla čumákem a darovala ji úsměv. Byla jsem ráda, když řekla, že se jí tu líbí. Koku se vydala k vodě, ale byla pro ni moc studená. Starostlivě jsem na ni pohlédla, vstala jsem a udělala pár kroků k ní. "Brzy bude voda teplejší." Ujistila jsem ji a lehce se na ni usmála. "Jsi šikovná. Krásně si řekla "r", Koku." Pochválila jsem ji a došla až k vodě. Vzala jsem pomocí magie trochu vody do vzduchu a vytvarovala jsem z ní medvídka. Pak jsem vodu nechala zmrznout na led. "Brzy roztaje a je ještě studenější než voda v jezeře." Řekla jsem ji klidným a vlídným hlasem.

Zrcadlové jezero
"Ano, vážně. Bude horko a tak se oteplá voda. Minulý roky dokonce tohle jezero skoro vyschlo, jak bylo horko. A v zimě bude voda ledová a bude pokryta ledem." Vystvětlovala jsem Koku s úsměvem na tváři. "To budeš až budeš větší." Zazubím se na ni a zavrtím ocasem. Pak pohlédnu na medvídka a snesu ho do výšky, aby pro něj Koku nemusela skákat. "Pomocí magie vody. Ty určitě taky nějakou máš a brzy ji objevíš." Usměji se a položím medvídka na zem. Do tlamky si ho vzít nemohla, protože byl moc tvrdý a to by si jen zoubky vylámala. "Ale jak jsem řekla brzy roztaje, ale v zimě ti udělám novýho a ten ti vydrží delší dobu." Slíbila jsem ji a doufala jsem, že na to nezapomenu. Ale jak bych mohla zapomenout slib, který jsem dala jí?

LKS

Nakoniec povedal aj on že má menší hlad. To ma potešilo. A tak som mohol mu niečo uloviť, a tak si ho získavať. Dobre,
tak počkaj tu hned sa vrátim." Povedsl dom mu, a nasial som pachy. A vybral som sa po pachu dvoch zajacov. Rozbehol som sa, a pach sílil čím som bol bližšie. Ked som sich zbadal tak som sa prikrčil, a čakal. Keď boli pokojni tak som vyštartoval a začalo chytanie. Po chvili som jedneho dobehol a aj chytil, ale dalo mi to zabrať. A hned som išiel po tom druhom. Keď som aj toho druheho chytil, tak som sa aj s ulovkami vrátil k Amiasovi. A položil som mu ich pred laby. Odstupil, ale nič nevravel.

Lks

Povedal ze sa hned vrati a odbehol. Ja som sa rozhliadol a uvidel som pekny kamen. Vyskocil som nanho a vyvalil som sa tam samozrejme elegantne ako ja vzdy. Po case sa vratil s 2ma zajacmi. Polozil mi oboch pred laby. "Dakujem" povedal som a jedneho som si zobral. 2ch neziem urcite. Pomali konzumujem zajaca a cakam co on spravi s jeho zajacom.

LKS

Podakoval, a jedného zajaca si zobral. Chvílu som naňho pozeral, a nakoniec som si zobral toho druheho zajaca. A pomaly si ho začal vichutnávať. Moja bliesa srst okolo tlamy začala byť od krvi červená. A kutkom oka som pozoroval Amiasa. Byť v jeho blízkosti bolo prekrásne. A ja som mal od štastia zavíjať.

Snazil som sa jest tak aby som sa ani kusok nezaspinil. Podarilo sa yay. Ked som dojedol pozrel som na na Jira
 "Dakujem este raz pane" a cakam co povie on dalej

LKS

Dojedol on a nakoniec aj ja. Oblízol som, a pozrel naňho. ,,Nemáš začo ďakovať. A prosím nehovor mi pane. HOvor mi Jiraiya. Oslovenie pane moc nemusím." Povedal som a obrel sa okolo seba. ,,Pôjdeme ďalej lesom. A zaťial mi môžeš niečo o sebe povedať aspoň sa spoznáme viac." Dopovedal som a išiel som ďalej lesom, a boli sme čoraz viac hlbšie v lese. Vedel som že tu nink neni, a že som tu sním úplne sám.

Lks

Dojedol aj on. Bol trochu od krve. Povedal nech ho nevolam pane. *ok pani* poviem si v hlave "ako si zelate Jiraiya" odpoviem. "Co by ste si o mne priali vediet ?" Chcel som sby to povedal konkretne lebo toho mohlo byt viac

Louka Svitu
Kde se vzal, tu se vzal, nějaký mladý zelený vlk. "Cože to? Je to člověk. A ti jsou nebezpeční." Odpověděl jsem zelenáči. Kdo to vůbec je? Nový člen? Jak jsem pochopil, asi také plnil zkoušku. Kývl jsem na něj a pak jsem se zase zaměřil na dívku. Udělal jsem pár kroků k ní a pokusil se o něco, čemu by se dalo říci, zavrtění ocasem. Ale aby jste nebyly na omylu. Nebylo to takové to gesto, které znáte u psů. Nic jako klopení uší nebo snížení hlavy a zběsilé máchání ocasu ze strany na stranu se nekonalo. Jen takové mírné pokývání. Pak jsem otočil hlavu na místo, kde byla Yllin a rozešel jsem se k ní, ale jen dva tři kroky a zastavil se a ohlédl se na dívku. Tohle jsem udělal asi třikrát a zase se vrátil k dívce. Pochopí, co chci? Sám jsem byl zvědavý, zda dívka pochopí, co ji naznačuji.

??? - SSF
Nezdálo se, že by Rose toužila po pokračování v tom krátkém rozhovoru, jednak už zřejmě ani nebylo žádné téma a také usnula. Samozřejmě ji to kříženka neměla nijak za zlé, ona sama si poté na chvíli zdřímla a Rose také nebyla zrovna nejmladší. Po podobné myšlence se musela uvnitř nahlas napomenout, jelikož říkání, že vlčice co se o ní postarala je stará bylo doopravdy neslušné.
Naklonila hlavu na stranu s úsměvem a pozorovala podřimující vlčici, načež situaci doplnila pár slovy: ,,pozdravuj ostatní. Někdy toho probereme víc." A ačkoliv to Rose nemohla přes svůj spánek slyšet, vydala se přes tábor k hranicím.
Zdálo se ji že sezení na zadku již bylo dost a její stereotypní život potřebuje opět trochu oživit, mohla si najít nějaký zajímavý koníček, nebo se pokusit o ten post ve smečce. Ve finále ji ale na mysl stejně přišel starý známý dobrodruh.
Kráčela známou cestou přes planiny k horám jako už hodně krát předtím s úsměvem na tváři a broukáním v pozadí.
Přechod přes hranice vždy považovala za zajímavý a oslavy vhodný počin, jelikož si poté připadala jako v novém světě, bylo kouzelné poznávat cizí tradice a způsob života.
Ty světy byly tak odlišné a přitom neskonale blízko.

To je dobře, lidé jsou divní. Někteří se chovají hnusně, jiní zase hezky a ano, máš úplnou pravdu, že je těžké, zjistit, co má člověk za lubem. Poslal jsem myšlenku Yllin. Něco se mi stalo, když jsem se naposledy střetl s lidmi, z nějakého důvodu jsem jim začal rozumnět. Ale proč a jak se to stalo, to je záhada. Možná to byl dar Draků, možná. Ale bylo dobré znát, co říkají. Ovšem tahle zkouška patřila Isseyovi, takže jsem své tajemství neodhaloval.

Měl jsem pocit, že něco slyším. Zdá se mi to, nebo slyším hlásek? Snad nezačínám opět bláznit. Už jednou se mi to stalo... Ale ne, byl jsem si víc a víc jistý, že jsem něco slyšel. Jen takové pípnutí, ale přece. Půjdu to omrknout. Na tyto myšlenky jsem se vydal na obhlídku.