Příběh smečky Kirigakure III.

Tábor
Popravdě, nikde jsem svou rodinu neviděla ani necítila. Sklopila jsem uši, poněvadž jsem doopravdy doufala, že tu alespoň jeden z nich bude. Sama v roji plném vlků, pche... když jsem tak přejížděla pohledem celé tohle publikum, pohledem jsem se střetla s... Yllin? I při lehkém rozhlížení mi došlo, kolik vlků se na ní dívá. Eh... to je vtip? moc jsem si nebyla jistá, zda to znamená, že Yllin je Alfa, ale... byla to pro mě vcelku nereálná myšlenka. Možná měla Northie krapet pravdu, jak se to tu mění...

Tábor - Zrcadlové jezero (doupě) - Tábor 
Varoxův patron prý všechno to zkažený maso odteleportoval pryč a tak jedna starost byla pryč a my jsme se mohli soustředit na lov. Pousmála jsem se na Varoxe při jeho slovech. “Je to moje povinnost a taky radost. A je to v pořádku. Koku ještě odnesu do doupěte a hned budu zpátky. Nechci zdržovat,” pokývnu k Varoxovi a Yllin se ukloním. Vzala jsem opatrně Koku na hřbet a než jsem odešla, tak jsem na všechny lehce pokývla hlavou. Za Yll přišla i její dcera, který se Varox nelíbil. To bylo, ale na Yllin, která ji to klidně a možná trochu necitlivě vysvětlila. Ano, už to byla velká slečna. Ten zelený vlk (Issey), který vypadal jako syn Dina, přišel se lovu zúčastnit. Byl Deltou a i když vypadal na vlka “de Mal”, tak pach tomu neodpovídal. Byl hodně podobný Reelovi, ale taky Brandovi. Možná to byl jeho syn a otec Alfy Ishimury. Otočila jsem se a rozklusala se k Zrcadlovýmu jezeru, kde jsem měla s Aylem doupě, s vlkem, kterýho jsem tak dlouho neviděla. Klusala jsem opatrně, aby Koku nespadla a brzy se po mém boku objevila Kat a nad námi letělo káně. 
Zpomalila jsem, když jsme tam doběhli a pomalu vstoupili do doupěte. Položila jsem Koku na rouno a čumákem jsem k ní přistrčila jejího medvídka. V doupěti bylo teplo a měla tu jídlo. Ještě jsem vzala misku na vodu a vyběhla s ní před doupě, k jezeru kde jsem ji dala vodu. Misku jsem ji dala k misce s masem a láskyplně jsem ji olízla hlavičku. Vzala jsem pomocí magie vodu a snažila jsem se jí trochu umýt od bláta. “Zlatíčko, ta voda bude brzy teplá, ale studenou ji nepij,” věděla jsem, že třeba Ayl nastydl, když byl mladý. “A já se brzy vrátím, jdu na lov, ale ty tu budeš mít vždy jídlo. A Kat s Batem se o tebe postarají,” pousmála jsem se a kývla na mé mazlíky, který souhlasně přitakali i když se jim chůvy dělat nechtělo a nebo aspoň Batovi ne. Podívala jsem se ještě jednou na Koku a zamračila jsem se. Přišla mi stejná jako by nerostla, ale brala jsem to tak, že ji vidím pořád a nemůžu to porovnat. Nechtěla jsem, aby na mě v táboře čekali a tak jsem se tam rozcválala.
Ucítila jsem známí pach, když jsem dobíhala do tábora a na tváři se mi rozlil široký úsměv. Spatřila jsem hnědý kožich a svoji kamarádku Eldünarí. Tak dlouho jsem ji neviděla a snažila jsem se jí nečíst myšlenky, protože jako kamarádka jsem nechtěla. Zpomalila jsem a s lehkým úsměvem jen k ni došla. “Tak ráda tě zase vidím Eldünarí,” usmála jsem se a viděla jsem, že je lehce zesláblá. “Je ti dobře? Nepotřebuješ něco?” Zeptala jsem se stratostlivě. Poprvé jsem ji viděla jako malé vlče, když jsme bojovaly ještě s Rose a Darky o úrodu hrášků, ale taky jsem pamatovala na setkání jejího partnera Hige a její dceru Northie.

Tábor
Hm? docela mě překvapilo, když mi Yllin odpověděla v hlavě. Možná že jsi Alfa, přesto není slušné někomu se hrabat v myšlenkách. pomyslím si. Přestože se mi dvakrát nelíbilo, že je z NÍ Alfa, zeptala jsem se. Neviděla jsi... eh... mého partnera? Takový pískový vlk... dále jsem to rozvádět nechtěla, nevím zda by měla pochopení pro to, kdo doopravdy Hige je.
Z mých myšlenek mě však vyruší Hilary, což mě trochu rozveselí. "Hil! lehce se zazubím na kamarádku. Když se však zeptá, jestli je mi dobře, trochu mi nálada zase poklesne. "Víš..." řeknu tiše. "Spala jsem.
A dlouho. Zapomněla jsem na rodinu i na přátelé, a teď jsou všichni pryč. Můj partner, mé děti, všichni odešli a teď nevím, kde jsou, kromě Northie. Ta mi řekla, že jeden můj syn tu je, ale o zbytku nic neví. A tak... tak..." selhal mi hlas.

Tábor

Byla jsem nadšená, že zase vidím svoji kamarádku, ale její nálada ještě více poklesla, když jsem ji podala tu otázku, jestli její dobře. Měla jsem pravdu nebylo ji dobře. Starostlivě jsem na ní pohlédla a přátelsky do ní štouchla čumákem. "Plno vlků se zmocní spavá nemoc Eldü i já jsem nějakou dobu spala a taky jsem byla rok mimo realitu. Taky jsem zapomněla na přátelé. Nevěš hlavu dolů, protože je hlavní, že jsi se probrala," řeknu povzbudivě a máchnu oacasem. "Tvého partnera Hige a tvoji dcerku Northie jsem potkala. Byla ještě vlče, ale to je jedno. Nebuď smutná, protože jsou všichni určitě v porádku," zašeptám a skloním hlavu. Byla jsem nešťasná z jejího smutku a jak jsem se poprvé a naposledy potkala Hige a jejich dceru.

Tábor
"Fajn, matko.", začala jakoby zapomněla, že matce někdy říkala s citem aspoň "mami". "Je mi jedno, jestli řekneš, zda jsi měla nebo neměla na výběr, je mi jedno, jestli je to pro smečku, upřímně je mi jedno všechno, kromě jeho. A on to jistě také ví, ví, že k němu nechovám a nebudu chovat respekt...", vychrlila ze sebe lhostejným tónem, avšak z pohledu jejích fialových očí byla cítit bolest, která se vzápětí několikrát znásobila. "Chci odstoupit ze smečky.", vyhrkla náhle a sklonila provinile hlavu. Vlastně to nebylo provinilostí, spíš jen nechtěla, aby ostatní viděli, že pláče. Čelisti měla pevně secvaknuté, aby jí z tlamy nevyšel ani vzlyk. Po chvíli celý ten smutek, vztek a lítost vypustila a tvář jí zkameněla, zvedla hlavu i s uslzenýma očima, které teď nabývaly až překvapivě mrazivého chladu. "Ale jedno mi není ještě tohle, připravila jsi nás všechny o otce, který byl moudrý a byl zvolen, zůstala jsi s tamtím...", hodila hlavou k Varoxovi, "Nezničila jsi život jen mně, ale i sobě, hodně štěstí, Alfo Yllin.", řekla s mrazivým klidem a pevně se postavila i s vypnutou hrudí, připravena na všechno.

Zrcadlove jazero
Odpovedi od snehovo bielej vlčici som sa nedočkal. Kývol som hlavou na pozdrav a klusom sa stratil z jej spoločnosti. Napadlo ma potrénovať a dostať sa do formy. Jediny problém bol blato, na ktorom sa mi laby šmýkali ako na ľade. Našiel som si cestičku, kde blata bolo najmenej.Tryskom som prekonával časť lesa. Hlboké mláky mi slúžili ako prekážky, ktoré nebolo vždy ľahké prekonať. Pri každom dopade blato vyprsklo rovno na moju srsť. Po brucho som bol zašpinený ako prasa. Počas tréningu som si dával od určitého miesta po iný bod čas, ktorý musím prekonať. Aj keď so silami som už bol na dne, nechcel som tréning poflákať. Posledné minúty boli najhoršie. Prešiel som do klusu a predychaval. "Pfu" zastavil som a vydýchol, pri čom som si poobzeral zasvinené laby. Aj keď vonku bolo chladno, budem musieť vojsť do jazera a blata sa zbaviť.

Tábor
Povzdechla jsem si. "Ano, občas se to stává, ale... měla jsem vlčata, novorozená. Jedno nepřežilo. Vždycky jsem chtěla být lepší než moji praví rodiče - což se nestalo." když však řekne, že Hige a Northie viděla, lehce se usměji. "To už musí být dávno... z Northie je teď mladá dospělá vlčice. Já... začínám se bát. Nevím kde by mohl být. V našem doupěti nebyl, ani tady, a kdyby šel do Zeiss, Northie by mi řekla. Kde je?" podám si otázku spíše jen tak sobě. Netušila jsem však zda tím náhodou Hilary neotravuji, a tak zkusím přejít na jiné téma. "Pro koho si vlastně hlasovala na Alfu?" prohodím jen tak.

Tábor
Podíval jsem se směrem, kde předtím stála Yllin a pak se otočil zase na Graphy. "Asi by to bylo lepší, řekl bych, že je to po cestě k tomu tvému úkolu." Usmál jsem se. "Ale osobně hlasuju taky pro nabrání sil a úkoly až pak. Myslím, že malé zdržení ničemu neuškodí." Sice bych rád byl členem smečky co nejdříve, ale zas tak jsem na to nespěchal. pokud si Graphy chtěla nejdřív odpočinout, ani by mě nenapadlo ji nutit rovnou do plnění úkolů. "Není ti zima?" Zeptal jsem se starostlivě.

??? → Tábor
Dlouze jsem zívl a protáhl si ztuhlé tlapy. Musel jsem několikrát zamrkat, aby si mé oči přivykli dennímu světlu. Kde to sakra jsem?! Zmateně jsem se rozhlédl. Vůbec jsem si nepamatoval jak jsem se sem dostal. Možná v zápalu lovu ... ,,No to je dost. Už jsem si myslela, že se neprobudíš nikdy!'' ozvalo se odfrknutí si jež doprovázelo tiché škrábání o kůru stromu. Ze stromu vedle kterého jsem ležel slezla Abeky. ,,Mohla jsi mě vzbudit ...'' zamručel jsem a pomalu se posadil. ,,Heh, nechci mít ukousnutou hlavu.'' uchechtla se a své mohutné, přesto však elegantní tělo usadila vedle toho mého. ,,Něco nového?'' přešel jsem na nové téma. Ale v duchu jsem jí musel dát za pravdu. ,,No dohromady ne. Jen jsem zaslechla něco o nových alfách.'' Nové alfy? Zopakoval jsem v duchu. To by mohlo znamenat, že už tu pro mě s Aby není místo. Přece jen jsem pořád tulák a nové alfy možná nebudou tak tolerantní jako ty staré. ,,Tak to abychom to šli omrknout.'' prudce jsem vstal načež se ozvalo křupnutí v mých zádech. Bez dalšího otálení jsem se i se svou společnicí rozeběhl do tábora.

Bylo hezké sledovat, jak se smečka konečně začíná uklidňovat, po změně jedné z Alf. I když byli někteří vlci stále proti, jiní se s tím smířili. Yllin chystala společný lov. Byl to skvělý nápad. Smečka se stmelí, přijde na jiné myšlenky a pochopí, že společně může fungovat. Jen tak dál. Věřím, že všechno bude v pořádku. Všechno se spraví. Ono to vlastně ani nebylo tak úplně rozbité, jen se to zdálo jako poškozené, byl to však klam. Protože je smečka velká a mnozí vlci spí, dochází mezi vlky k psychickému tření. Je jasné, že v tak velké smečce mohou a většinou i nastanou, komplikace. Je to přirozené. Ale to se srovná, uhladí se to. Pomyslel jsem si.

Po té jsem své myšlenky upřel k Yllin, abych ji sdělil své momentální stanovisko. Díky Asuně a jejímu opatření v mé mysli, mohla mé myšlenky nyní číst pouze a jedině Yllin, nikdo jiný nemohl. Yllin? Věřím, že se prokážeš jako skvělá Alfa. I když se v tento okamžik zdá, že máš kolem sebe hodně dobrých a silných vlků, jako, zatím stále ještě Beta, ti doporučuji, vyhlédnout si několik aktivních členů smečky a dosadit je na místo Bet a Gamm. Ten stav Bet totiž nebude trvat dlouho. Radím ti to proto předem. Řeknu ti svůj názor. Aciem si nejsem jistý. Nemyslím si, že je schopen tě zastoupit, pokud bys měla jiné povinnosti. Roxynor stále spí. Už je to dlouho, několik měsíců, kdo ví, zda se vůbec probere. Varg je starý, pomůže ti, ale na jak dlouho? Je to můj přítel a plně mu důvěřuji, jenže s časem si nejde zahrávat věčně. Zbývá ti Jessie, jediná schopná a aktivní Beta. Máš tedy pouze Jessie, jednu schopnou Betu. Jako by má slova v mysli Yllin mohla něco napovídat. A také, že ano. A aktivní Gammy máš také jenom dvě. Hilary a Crystal. Teď zůstávalo otázkou, proč jí to vlastně říkám? Proč teď a proč tato slova? Čas, ačkoliv jsem jej částečně ovládal, byl neuprosný, jenže pak tu byli Draci a ti byli ještě neúprosnější, než samotný čas. Asi si říkáš, proč ti to vlastně říkám? Je to jen rada. Dobře míněná rada. Brzy odejdu. Nevím přesně kdy to bude. Ale až se tak stane, už se nebudeš moci na mě spolehnout, protože tady nebudu. Můj čas na Niwatu se chýlí ke konci. Narodil jsem se zde, Draci vymezili čas pro životní cyklus na zhruba patnáct let. A mně je čtrnáct let i když fyzicky vypadám na čtyři roky. Já sice neumřu, ani za rok a ani za dalších patnáct let, ale musím odejít. Nebudu tady smět zůstat - kvůli zákonu Draků. Bylo by to proti pravidlům. Ano, mohl bych jít do Mayorské pyramidy, ale co tam? Čekat na co? Mohl bych být užitečný jinde. A proto odejdu z Kirigakure i z Niwatu.

Tábor --> Vysoké hory

"Fajn.", kývla chladně hlavou a upřela fialové oči do těch matčiných safírových. Chtěla se otočit k odchodu, jako že už skončily, ale v tom padla otázka. "Víš, Yllin... Takhle jsi zničila rodinu, otce jsi milovala, ale vytěsnila jsi ho ze svého života. Miluješ ho ještě, vím to!", vlastně to All nevěděla, jen si chtěla připadat cool, když se otočila zády k matce. "Skončily jsme.", podotkla a rozeběhla se pryč. Snad na tomhle území ještě můžu zůstat, hned potom uvidím, kam půjdu... Potřebuju Cerona. Pomyslela a oči se jí zalily slzami. Běžela až nahoru do hor. Nezastavila se, přestože hrudník už jí stoupal a klesal poměrně rychle. V uších slyšela pulz, motala se jí hlava, bylo jí špatně od žaludku a před očima se jí dělaly mžitky. Co jsem to udělala?! Kam asi tak půjdu? Jsem to ale hlava! Doběhla až nahoru, kde si lehla a dalo by se říct, že vypadala jako mrtvola, ale nebyla, žila, ale nedávala to najevo jinak než dýcháním a hlasitým funěním. Z očí jí stékaly slzy po černé vlnovce na čumáčku až dolů. Zatnula zuby.

Tábor
Hilary chvilku neodpovídala, ale nedávala jsem ji to za zlé. Aspoň jsem měla chvilku zamyslet se. Nelíbilo se mi, že je z Yllin Alfa. Ano, přeci jen jsme se trochu usmířili, ale nezapomenu na ty chvíle, kdy si povídala s pařezem - to samo o sobě svědčí, že ten daný vlk neni v pořádku. Ale zase musím říct, je to dávno. Tak či onak, zatím k ní necítím respekt, ale třeba se to časem změní. Jen se bude muset prokázat, že to neni jen nějaká hlupačka co jen smečku stáhne ke dnu. Ale kdo ví.
Přestože jsem byla zamyšlená, do čumáku mi přímo vrazil povědomý pach. Nastražím uši a čmuchám, zda se mi to nezdá. "Hige?" zamrkám.

HILARY
Tábor
"I to se stává, že se spavá nemoc projeví, když má daný vlk vlčata. Znám jednoho vlka jménem Reel. Byl zoufalý, že jeho partnerka spala místo, aby vychovávala vlčata a teď? Jsou to Alfy Ishimury a Reel si snad na mě ani nevzpomněl, když sem přišel už jako Alfa. Přišel pogratulovat Alfě Yllin a jejímu partnerovi Aciovi a vypadalo to, že u nás hledá nějaké hraničáře do své smečky," řekla jsem povzbudivě, aby nebyla Eldü smutná. Polkla jsem, když řekla, že jedno vlče nepřežilo. "Emh... promiň, že se ptám. Je to ode mne hrubé, ale...To vlče zabila taková mladá vlčka?" Přimhouřila jsem oči a omluvně na ni zahleděla, ale musela jsem znát pravdu. Ignorovala jsem zmínku o Northie v souvislosti se Zeiss. "Neboj, určitě ho brzy najdeš," pousměji se na ni a taky jsem v to doufala. Nechtěla jsem, aby byla smutná a přála jsem ji, aby se její rodina zase ucelila. "Pro koho? Pro Crystal... Znám ji dost dobře. Samozdřejmě Yllin je dobrá a moudrá vlčice, ale neznala jsem Acia," vysvětlím, ale otázku ji neoplatím, protože jsem nevěděla zda v tu dobu nespala a sama mi to mohla říct. "Není tam ten vlček tvoje vlče?" pošlu ji, když si všimnu vlčka (Teebihe) s podobným pachem, zbarvením a dokonce se stejnýma zelenýma očima a kývnu jeho směrem. Při tom jsem si všimla jak Yllin nechala odejít svoji dceru. Věděla jsem, že já bych nemohla být Alfou. Já bych nedokázala nechat jít svoje vlče pryč jenom z naštvanosti. Jiná by byla, kdyby si to moudře a bez vzteku vybralo. Do čumáku mi vpadl pach docela neznámí, ale rozpoznala jsem ho. Hige. A toho si všimla i Eldünarí. "Ano, vypadá to, že sem jde, jde za tebou. Určitě by byl naštvaný, kdyby mě tu potkat. Nechci kazit vaše setkání a proto se půjdu radši zase věnovat lovu. Vyřiď mu, že mě mrzí, co se stalo ale, že to byla moje povinnost. Pokud jsem se zmýlila já, tak mu vyřiď i moji omluvu. Věřím, že mě nenávidí," řekla jsem rychle a ještě počkala na její reakci.

Tábor
Usměju se. Aspoň si odpočinu. Pak mi Toby položí další otázku. "Já...
Jsem zvyklá," pokusím se to zakecat, ale zima mi opravdu byla. Oklepu se. Z mého kožichu odlétly kapky vody a dopadly na Teebiheo kožich. "Promiň, jsem promočená až po záda," povím. Ušklíbnu se a čekám jestli navrhne kam půjdem.

Tábor
I poslouchala jsem příběh od Hil a zamyslím se. "Ale mrzí mě to. Snila jsem o tom, jak budeme učit vlčata lovit. Učit je všemu, co my umíme, hrát si s nimi, vyprávět jim... všechno mi ale proplulo mezi tlapkami a jak to dopadlo." nadechnu se. "A ano, vypadalo to jako malé, nevinné vlče, mezitím to však bylo..." monstrum? Napadalo mě mnoho dalších slov, jak takovouhle zrůdu nazvat. Docela se mi uleví že řekne Crystal. "Byla by dobrá Alfa, i když jsem jí dlouho neviděla. U Yllin... si nejsem jistá." poslední slova řeknu tišeji, přestože jsem věděla jaká je šance že nás někdo uslyší. Tak ať. Když se však zeptá, zda to támhle je mé vlče, otočím hlavou a mrknu se. Popravdě, nebyla jsem si jistá - je to pár... let? zpět. Postavou se podobal Higeovi, ale barvou spíše jako já. "Je to možné, ale..." určitě by si mě nepamatoval. A i kdyby, co pak? Co by mi řekl? Určitě by mi vyčítal, že jsem se takhle na ně vykašlala...
Trochu mě překvapilo, jak začala "mizet". "Počkej, vy se.. znáte? Určitě by ti nic nemohl vyčítat! A i kdyby, neodcházej!"