Příběh smečky Kirigakure III.

Tábor
Zastříhal jsem ušima a prohlédl si celé tohle shromáždění. Jak jsem stihl pochopit, všechno se tady změnilo. Ještě, že se mi podařilo dokončit zkoušku včas, jinak bych musel, patrně, dělat novou. Uf. Byl jsem za to opravdu rád, protože by všechno úsilí přišlo v niveč. No, jak to bylo se smečkou předtím jsem stejně zapomněl, takže jsem se cítil skoro jako nováček, ačkoliv jsem se tady narodil. Tedy, alespoň myslím. Automaticky jsem se postavil po bok bílé vlčice Hilary. Doufal jsem, že se Kuriko přidá k téhle vlčici také. "Rád bych se připojil k tvé skupině... ehm..." Jak se jmenuje? Znám ji? Co když ji znám z minulosti, ale nepamatuji si ji? To je takový trapas. Skoro na všechny jsem zapomněl. Cítil jsem se pro to trochu nesvůj, ale co se dalo dělat? Musel jsem brát život takový, jaký je. A že jsem měl život předtím, ale po nehodě jsem ho ztratil, s tím už asi nic lepšího nesvedu.

Přicupitala jsem k tátovi. "Já půjdu s naší Alfou. Tedy, pokud mi to dovolí." Řekla jsem a šťouchla do táty. "Půjdeš taky s Yllin?" Zeptala jsem se a vesele jsem tátu oběhla. Už jsem nebyla malé vlčátko, ale dospělá mladá slečna. Pohlédla jsem na Yllin. Ulovíme srnu, ulovíme srnce, možná, když budeme mít štěstí, bude na zimu spíž plná. Zaradovala jsem se a byla jsem natěšená na akci.

Tábor
Do mysli mi přiletěla myšlenka od Yllin a já ji pozorně poslouchala. "Chtěla jsem se jen ujistit," pošlu své Alfě na vysvětlenou a pak svoji pozornost stočím k Rias, Aragornovi a samozdřejmě k Yllin, ale už ne v myšlenkách, ale v realitě. Tulačce trpělivost zřejmě chyběla a ve smečce je ona vlastnost důležitá. To však neznamená, že to nemusí být chytrá, mrštná, rychlá a silná vlčka. Taky kdo by nebyl netrpělivý, když šlo o jeho nový útočiště? Yllin se ji ujala a nabídla, že může získat post Kappy ulovením srny. Samozdřejmě, že bez pomoci ostatních jako jakoukoliv jinou zkoušku. Nebyla to lehká zkouška, ale tak mohla vlčka prokázat, že je schopná ulovit něco pro smečku a ke všemu se ukážou jiné dovednosti. Vypadalo to, že celý lov se blíží a tak jsem poslouchala Alfina slova. Svoji skupinku chtěla vést do lesa kirigakurských srn, druhá šla s Varoxem a pro mé překvapení jsem tu třetí měla vést já, jako Beta. Mohla jsem si dokonce zvolit kde chci lovit, což byl přepych. Většina vlků ve smečce věděla, že les kam Yllin míří je velmi bohatý. Musela jsem přemýšlet nad tím co budeme lovit, protože na zajíce a jiné hlodavce je nejlepší Louka Svitu, ale proč lovit malé hraboše, když máme ve smečce silné vlky? Na ryby, zvláště pstruhy a lososy je dobré Zrcadlové jezero, ale to teď bylo zmrzlé a ryby na samém dně. Nebyl by problém je ulovit, ale taky je tu proudící řeka Jasu a v té se nacházejí lahodní pstruzi. Nejlepší by byla vysoká a proto jsem uvažovala o nějakém lese. Z myšlenek mě vytrhl hlas vlka (Aite), který měl podobný pach jako Haru a tak jsem očekávala, že je to její příbuzný, například syn. Neuniklo mě ani opravení jména Rias, ale to jsem ignorovala. "Samozdřejmě," kývla jsem vlčkovi na pozdrav a vlídně se na něj usmála. Zaslechla jsem jeho myšlenky a rozhodla se mu pomoc. "Hilary," představila jsem se zdvořile a povzbudivě se na něj pousmála. Vstala jsem a čekala až se vlci rozdělí a budeme moc odejít.

Najednou se ta Alfa Yllin otočila na mě. Změnila názor. Dala mi něco jiného. Zase však to byl lov. Lov ptáků. No to bude zábava s opeřenci. Pomyslela jsem si. Podívala jsem se na na ni. ''Dobrá tedy.'' Přikývla jsem a otočila se. ''Poté se přidám k vaší skupině Alfo.'' Oznámila jsem a rozešla jsem se mimo tábor. Jeho pachy jsem si už začala pamatovat, takže poté ho najít znova nebude tak těžké. Teď je otázkou zda, je pak najdu v tom lese. Neznala jsem to tu a proto jsem doufala, že budu mít štěstí a pěnkavu se sojkou najdu. Poté musím vymyslet jak zamezit tomu, aby mi neuletěli. Já vážně nedokážu létat, tudíž je potřebuji uzemnit. 
Občas jsem se zastavila a větřila jsem s čumákem ve vzduchu. Ptactvo mělo jiné pachy, než měli savci. Také jsem při chůzi hodně sledovala zemi. Nějaké to pírko, či ptačí trus. 
Nakonec mi přímo nad hlavou proletěla Sojka. Zazubila jsem se. Zatřepala jsem hlavou a s ní mi spadlo hnědobílé pírko. Očichala jsem ho. Zašimralo mě to na čenichu a tak jsem se neubránila pšiknutí. Oklepala jsem se a vydala se ke stromu, kde Sojka přistála. Postavila jsem se však tak, aby si mě nevšimla. I tak vypadala, že tuší o nějakém blížícím se nebezpečí. Mávla jsem ocasem. 
Začala jsem se soustředit. Nejdřív jsem ji potřebovala dostat ze stromu. Nejlépe tak, aby si poranila křídlo. Jestli mi uletí, bude v tom problém. Buď, bych za ní musela utíkat a počkat až znovu někde usedne, nebo najít další. Tiše jsem vydechla. Zaměřila jsem se na místo kde chci, aby můj nádherný černý plamen začal hořet. Vyplašil ji a nejlépe, aby nevzlétla, ale spadla. 
Plamen se objevil před ní, po jejich stranách a nad ní. Zakrátko plápolal i za ní. Skutečně spadla. Rychle jsem k ní přiběhla. Energie z magie mi ubývala a tak jsem ji rychle zrušila a místa na stromě přestala hořet. 
Očichala jsem Sojku, abych věděla jestli dostalo její malé srdéčko z toho infarkt, či je v šoku a za chvíli se probudí. Vypadala dosti mrtvě, ale projistotu jsem ji kousla do krčku a pořádně prokousla, tudíž teď už bylo jisté, že se neprobudí. 
''Tak a teď ten druhej pták. Toho vezmeme kde? Hm..'' Pověděla jsem zamyšleně a poté si vzala ptačí mrtvolku do tlamy. Přece jen Alfa Yllin, bude potřebovat důkaz. Vydala jsem se blíž k lesu a doufajích, že ji najdu...

Tábor
Uslyšela jsem Yllininu myšlenku, kterou mi poslala do hlavy a týkala se ohledně lovu. Radila mi místo kam bych mohla jít lovit. "Přemýšlela jsem, že půjdeme do Mlžných kopců i když je tam většinou mlha, tak jsou tam daňci a srnci. Vysoká bude na zimu důležitější než ryby či hlodavci," pošlu bílé vlčce myšlenku a čekám na ostatní vlky. Zajímalo by mě kdo se ještě přidá do mé skupiny. K Yllin se přidal Aragorn, Rias a mladá Kappa (Cassie). Se mnou šel příbuzný -nejspíše syn- Haru a s Varoxem zatím nikdo. Yllin se nakonec rozhodla dát Rias jinou úlohu a ta odešla ji plnit. Měla ulovit sojku a pěnkavu. Když odcházela, tak se ani Yllin neuklonila. Sama jsem se ukláněla Yllin, když jsem byla Gamma a to  poměrně na vysokém postě a Rias ani nepatřila do smečky, ale brala jsem to tak, že neznala místní zvyky a zákony a taky Yllin si dokázala respekt vytvořit.

Telantes
Tábor
Po prebudení som mal hlavu pokrytú jemnou, snehovou pokrývkou čo vyzeralo na vlka mojej farby celkom dosť smiešne. Po miernom otrase som to zo seba striasol a potom sa pohľadom obzrel po tábore. Čo sa tu deje? Prebudil ma ten hluk.. S pomyslením som sa postavil a spravil krok vpred. Nevedel som čo sa tu deje preto som zamieril k najbližšiemu vlkovi, ktorý bol pri mne (Cassie). Pozriem na neho a nesmelo som mu položil otázku: "Ehm, prepáč no.. čo sa tu deje?" spýtam sa, pritom strihnem uchom a to mi zacinkali strieborné krúžky na uchu.

V tlamě jsem držela Sojku. Teď byla na řadě Pěnkava. Chodila jsem mezi stromy a sledovala každou větev. Občas jsem koukla k zemi zda nenajdu nějakou stopu. Na zemi jsem viděla mrvou sovici. Tu jsem, ale nepotřebovala. Kromě toho, že se ji rozpadalo maso a mravenci v ní různě chodily a nevím co že to mravenci vlastně na mrtvolách dělají, jsem poznala, že tato sova, byla už hodně stará. Nevím jak. Prostě jsem to poznala. Sojka, kterou jsem zabila, byla zase čerstvě dospělá. Zatřepala jsem hlavou a mrtvolu sovy jsem obešla. Chodila jsem sem a tam a už snad prohlédla každý strom. Nikde žádná pěnkava. Zamračila jsem se nad tím.
Vyšla jsem z druhé strany lesa a rozhlédla se. To už jsem ho vážně prošla? Podivila jsem se a otočila se k čelem k lesu. Pustila jsem s tlamy mrtvého ptáka a olízla se. ''Je tak těžké najít malého barevného ptáka? Barevnost ve sněhu jde přece dobře spatřit.'' Vzdychla jsem a prohlížela si krajní stromy. Nakonec jsem přece jen moji druhou polovinu zkoušky spatřila. Celkem starý pták. To nemůže být problém. Vletěl do lesa a tak jsem rychle popadla mrtvou sojku a zamířila za ní a dávala si pozor, aby se mi mezi stromy neztratila. Přistála u mrtvé sovice a začal ďobat mravence. Opatrně jsem pustila již jeden úlovek a začala se znovu soustředit. 
Moje magie, byla opravdu skvělá iluze. 
Kolem ptáka se začali objevovat černé plameny a začal hořet. Ten začal šíleně panikařit. Rychle jsem po Pěnkavě skočila a tlapami ji přidržela křídla. Magii jsem poté přerušila a z očka mi vytekla červená slza. Stávalo se mi to pokaždé, když jsem pomocí magie, dávala určitý tvary a snažila se vložit do tvora i nějakou tu bolest. Pěnkava bolestně zapípala. Povedlo se mi to. Zakousla jsem se ji do malinkého krčku a prokousla tepnu, přičemž mi do tlapy stříkla její krev. 
Pustila jsem ji a nehýbala se. Jak jinak, když je mrtvá, že ano? 
Olízla jsem si tesáky a vzala ji za jednu její nožku. Došla jsem si pro druhého ptáka a obě jsem v tlamě zachytila tak že když jsem chodila často se bouchli o své bezvládné hlavičky.
Vyšla jsem lesa, stejnou stranou jakou jsem do něj vešla a zamířila si to k táboru. Vzala jsem to klusem a doufala, že se ještě neodebrali na lov. Teda aspoň Alfa jestli se zdržuje ještě chvíli v táboře. 
Když jsem tam došla. Opravdu tam byly všichni. Hrdě jsem vypnula hruď a svědomitou chůzí došla k bílé Alfě, která stále čekala na svou loveckou skupinu. To je fajn. Ještě se zvládnu účastnit toho lovu, ale už nebudu moct používat magii. Pro dnešek užívání magie bohatě stačilo. Pomyslela jsem si.
U tlap Alfy jsem položila dva mrtvé ptáky, které mi přikázala ulovit jako zkoušku. Tentokrát jsem ji nevěnovala úklonu jen na pozdrav, ale i s respektem, který si jako Alfa zaslouží. Dobře. Přiznávám, že jsem byla  přece jenom trošku nervózní, jestli mě tu zkoušku vůbec nechá splnit, ale teď už jsem naprosto v klidu a zkoušku jsem doufám splnila. 
Podívala jsem se ji po chvíli do očí. ''Hotovo, Alfo.'' Oznámila jsem ji a čekala na její odpověď a mezi mnou a ji leželi nehybně Sojka a Pěnkava.

//Fajn teď si představte délku, kdybych to nacpala do jednoho příspěvku xDD *což bylo původně v plánu* x'D

Tábor
Z rozhovor som pochopil to, že sa chystá na lov. Pred nedávnom som tvrdil , že dnes už labou nepohnem, na zdalo sa mi to ako zaujímavý nápad na spestrenie dňa. Podišiel som k skupine a úsmev venoval každému ako pozdrav. Posadil som sa tak, aby som nebol stredo-bodom pozornosti, ale ani tak, aby som bol vzduchom. "Ide sa na lov?" vydám zo seba, a čakám, kým niekto z vlkov odpovie. Pochopil som, že sme 3 skupiny. Či sa jedna však o svorkový, alebo o lov pre nováčikov som nevedel, preto som sa potreboval informovať.

Tábor
"To rozhodně ano." Graphy měla s chůzí ve sněhu trochu problémy. Ani pro mě nebyla chůze snadná a to jsem byl větší a měl jsem širší tlapy. Zpomalil jsem ještě o trošku víc, ale ne tak, aby to bylo nápadné. "To máš pravdu. Ale dokázal bych si tě představit jako princeznu... tedy takovou tu, jakou si pod pojmem princezna představí většina vlků. Krásnou, elegantní, statečnou, takovou, kterou mají všichni rádi..." Zatímco jsem to říkal, díval jsem se přímo na ni. "Ale ano, náš život je zajímavější. Můžeme si dělat co chceme, nikdo neorganizuje náš život a vstup i odchod ze smečky jsou dobrovolné." Vždy nebyly dobrovolné, ale o tom jsem zatím neměl ani tušení.

Tábor
Zastavím se. Znovu nasadím vážný výraz. "Tím chceš říct co? Že nejsem krásná, elegantní a statečná. A... Vlastně mě nemá nikdo rád, ale i tak!" povím a dělám uraženou. Sice jsem se sama sobě v duchu musela smát, ale schválně jsem chtěla vědět jak si s tou otázkou poradí. Sama bych asi nevěděla co odpovědět.

Tábor
Překvapeně jsem zastavil a podíval se na ni. Tohle jsem vážně řekl? "Cože? Ne, to rozhodně... vyznělo to tak?" Já měl za to, že jsem naopak řekl, že všechno z toho je... nebo ne? Byl jsem z toho tak zmatený, jak jen vlk z něčeho, co řekne vlčice může být. "Ne, ne, řekl jsem, že jsi Krásná, elegantní a statečná a že tě má každý rád, proto by nebylo tak těžké si tě představit jako princeznu toho typu... prostě takovou tu, kterou si všichni pod pojmem princezna představí, pokud nad tím moc nepřemýšlí a nebo neví, jak by si princezny ve skutečnosti žily." Mluvil jsem rychle, jako by snad nějak záleželo na tom, že na ni všechno vychrlím v co nejkratším čase. zatvářil jsem se schlíple a provinile. "Promiň, jestli to vyznělo opačně."

Tábor
Začnu se smát. Teď jsem to co jsem řekla vzala jako vtip. "Ty trubko, jsi ten nejlepší vlk jakého znám a to tě znám chvíli. Ale hrát umím dobře," dodám a uculím se. Rozběhnu se dál a stále mám úsměv na tváři. "Je ale fakt že mě nemá nikdo rád. Nemám přátele," řeknu ještě a trochu zpomalím. Doufala jsem, že to není daleko.

Tábor
Přestal jsem se tvářit tak schlíple a zkusil se opatrně usmát. "Takže nejsi uražená? Umíš hrát až moc dobře." Ano, a všechno dobře vypadlo. Zamířil jsem opět směrem, kde byla ona jeskyňka, už to byl jen kousek. "To není pravda já tě mám rád. Můžu být tvůj kamarád?" Zazubil jsem se na ni. "A kamarády si určitě najdeš, jsi tu teprve chvíli." Opět jsem zastavil a krátce se rozhlédl, pak jsem kývl k velkému kameni ve sněhu. "A támhle je náš cíl, vchod je z druhé strany, možná bude trochu zapadaný sněhem, ale měl by jít pořád najít."

Tábor
Opětoval jsem šťouchnutí své dcerky a přikývl na její otázku. "Jasně, že půjdu s tebou, chci vidět, jak lovíš." I já jsem se tedy zařadil k naší Alfě Yllin. Už jsem se těšil na to, jak si provětrám kožich a také na čas strávený s rodinou. Protáhl jsem se a sledoval, kolik vlků kam půjde. A co Safira, půjde s námi také, nebo bude spát? Ptal jsem se sám sebe.

Tábor
Konečně dorazíme na místo. Oči se mi radostně rozsvítí. Ještě kouknu na Teebiheo. "Doufám že ano, jsem sice přátelská, ale nemusím se smečce zalíbit. Každopádně už mám jednoho kamaráda," řeknu s úsměvem a dotknou se čumákem jeho boku. Možná budu oblíbená, nejsem přece zlá. Pohlédnu opět na jeskyňku a rozběhnu se opatrně k ní. Vchod byl opravdu trochu zapadaný. Vyskočím tedy na vrch a sníh trochu sleze. Pak seskočím do jeskyňky. Byla útulná. Jen si lehnout a spát, ale počkám na Teebiho.

seděl jsem v táboře trochu dál za Yllin ale stále více méně vedle ní. Vystřídalo se tu mnoho vlčků. Od její dcery která jí obvinila, přes Acia, u kterého jsem se jen tiše díval jak si se situací Yllin poradí. CHtěl jsem jí podpořit ale to už zvládla Hillary. Pak přišlo spousty vlků a dokonce nová vlčka pro úkol. Já jen seděl a přemýšlel. Jak jsem řekl. Vedení smečky nechám na Yllin takže to že se chopila úkolu jsem nechal bez odpovědi. nebo spíše bez komentáře. Alespoň jsem si vyslechl váhu jejích úkolů. Srna je pro některé vlky snadno zkolitelná a pro jiné zase neskutečně těžko zkolitelná. u této vlčky nevypadalo že by měla s úkolem problém ale nebyla trpělivá. to by mohl být sice problém ale tak je mladá, plná elánu, to je pochopitelné. Když ale zadala druhý úkol kde by pro změnu svůj temperament mohla opravdu využít, vlčce se viditelně poštěstilo protože se úkolu bez váhání chopila a brzy jej i splnila. Já stále hleděl na vlky. Když však Yllin řekla že se mají oni sami rozdělit do skupin, předem jsem očekával že ke mě nikdo nebude chtít. Přesto jsem se ale postavil hrději, vypl hruď a přejel všechny pohledem. Nic neříkajícím. Mezi tím jsme jen uvažoval nad tím kam půjdeme. napadly mě skály kvůli Takiňům. bylo by super donést sem takto velkou kořist. Také ale mufloni by stály za zamyšlení. Přemýšlel jsem a sledoval vlky okolo přičemž jsem mlčel.
Přemýšlel jsem ale že bych měl nějak podpořit Yllin. "Yllin" řekl jsme a přišel jsem k ní, klidně, pomalu a pohlédl jí do očí Jsi schopná alfa a já s ev tobě zprvu zmýlil. možná jsem předtím řekl špatné věci a v životě se řídím větou "nedělej nikdy nic čeho by jsi mohl litovat" v tomto jsme se jí neřídil, lituji svého názoru. Nejsi taková jakou jsem tě poznal. Změnila jsi se a možná to vidím jen já, možná ne ale vím že mi je ctí stát po tvém boku a věř že nikomu z vlků kterým jsem se postavil a nepokořili mě, jsem toto neřekl..." snad pro ní budou mít ta slova tu váhu co měly pro mě. Navzdory tomu že ty s Hillary máte vedle sebe spousty vlků, počítám předem že půjdu sám. Nevyčítám vlkům nedůvěru, neboj, a vydám se do hor pro Takiny. měli by tam ještě být." řeknu spíše k Yllin a pak se otočím na smečku "Půjdu do hor, cílem jsou Takini. Kdo z vás se cítí na tak náročný úkol, ocením, když půjde se mnou. Nebudu mít avšak za zlé těm, kteří se na to necítí" řeknu klidně a přitom si snažím vybavit cestu do hor a jejich přesný název "Půjdu do Skal Nebula." zakončím řeč a pohlédnu na Yllin, pak na Hilary A mimochodem, gratuluji k povýšení Hilary" pošlu Hilary v duchu a čekám na verdikt ostatních.

Minuimi stála opodál a hrdě pozorovala svou dcerku a tulila se ke svému partnerovi Lesterovi. Tiše uvažovala tak jako já, kde je jeden onen vlk, jehož bych velmi rád objal a olíznul na tváři, tak jako ona. Varg. Kde je asi můj otec? otec... ach ano. i já budu otec... ale... dožije se můj Táta té cti že mu vlčata řeknou dědo? nebo Minuimi toho že jí řeknou Babi? ... Mé myšlenky mi zasáhly srdce aníž bych o tom tušil se mi z očí spustily slzy. Pomalu mizely v srsti, navzdory tomu že mé tělo o nich nevědělo, tekly mi a já sám o nich neměl ponětí. Rinhorn mě pozoroval a já padl očima k zemi. Tělo bylo nehnuté ale oči pozorovaly kamínky na zemi, které, kdybych mohl, bych seskupil na obrázek několika vlků, kteří u sebe sedí jak rodina. Rodina? ... ach... sestřičko má milovaná. Kdepak jsi? Beo.... Kňůk... v duchu jsem teskně zakňučel. Chyběla mi má sestra Beatrix Kalla... Ach bože teď né.... Zavřel jsem bolestivě oči a až teď jsem ucítil slzy které se draly ven. oči zažehly v kamínky a slzy se začaly odpařovat pryč. Když jsem opět cítil že oči jsou suché, oteřel jsem je.

Pohledem jsem padl na Yllin a pak na její tlapy. "Měl bych ti něco říct. nevím zda je na to teď sice vhodná doba ale měla by si o tom vědět... čekám s Caendore vlčata a... chtěl bych tě požádat zda by mohla být zde v táboře. nejspíše stále čeká na mě u mě.... ehm... u Nás v táboře na území Křišťálového jezera... totiž... Indiánského jezera... Chtěl bych jí dovést sem, aby nedejbože neporodila tam a neohrozilo jí to... nerad bych aby se jí něco stalo." navzdory tomu že vlčata byla omyl, neplánovaná a nechtěná, měl jsem v plánu je milovat a Caendore opatrovat jako vlčku jež porodila mé děti. Jenže jak na ní mám dohlížet když leží sta kilometrů odemne.... Rinhorn jí sice kontroluje ale co když mi jednou řekne že se něco stalo, že se něco podělalo a já přišel o Matku svých dětí i o nenarozené prcky... Dokázal bych si odpustit svou neschopnost? ano byl jsem možná kus kamene ale vnímal jsem vše uvnitř. hluboko uvnitř mě. Tam kde byla Beatrix tam byla i Cymber.... ach Cymber. chyběla mi má jiskřička ale ta už roky neotevřela oči... tak jako se propadla zem pod Tosarem, zmizela i Cynber... Ach bylo mnoho jmen kteří byly a teď nejsou a mnoho dalších takových ještě bude a jednou i mé jméno. Jméno na které si nikdo nevzpomene. Možná ale... možná když bych se opravdu staral. držel se a byl pevný, smečka by mé jméno držela né jako omyl hlouposti ale tak jako Anku a Folika, tak jako Varga a Roxinor... tak by i držely Yllin a Varoxe... Varoxe? ano... Varoxe... stará smečka, staré jméno... v této smečce nemá Ragnarok co dělat... v této smečce jsem Varox... Jsem a budu a chci být. Chci aby smečka věděla že je nevede mocichtivý hajzl který láme vlky na kolena... jaký jsem to byl.

Pohlédl jsem na Yllin už tehdy mi do duchu dala moment kdy jsem se zamyslel a teď? historie se opakuje "Byla jsi pro mne důležitá ještě dřív než jsem si to vůbec mohl myslet... tehdy by mě ani za živého draka nenapadlo, že ta ustrašená, mladá vlčka jednoho dne dokáže tohle...." možná nevěděla o mých myšlenkových pochodech, možná neznala mé citové chodbičky ale myslím že ví co tato dlouhá chvíle pro mně znamená a možná že i to co jsem řekl si vezme k srdci. Vlci dělají chyby ale chybami se učí. Možná bych se měl poučit i já a možná bych měl dávat víc najevo své pocity... názory. myšlenky a otázky... maminka byla úžasná a já jí dlouho křivdil a málem o ní přišel. Neměl bych to dělat. neměl bych se hloupostmi nechat svést... měl bych být větší oporou? nejen fyzicky ale i psychicky.... potřebuje to? možná, kdo ví.. možná to ocení a možná to bude chyba.. chyba ze které se poučím

Pomalu jsem se bokem přitiskl k Yllin, čenich jsem dal pod její a zavřel oči. Byl to chvilku dlouhý ale silný okamžik. hlavně pro mě. Dal jsem jí najevo své podřízení. Jí... Poté jsem hlavu zvedl a pro změnu jí položil na její hřbet. a čenich jí dal k uchu "Jsi skvělá alfa a chci aby si věděla Yllin že ty jsi nezklamala. Možná si s Aciem zaváhala ale nenechala si ho na té váze co byl než tě měl. chtěla si mu dát šanci a to on jí zahodil. Kdyby tě miloval, uvědomil by si že nedělal co měl a proto si váhala. Nebyla chyba v tobě. Vím to. Vím že ty jsi dělala vše, dělala jsi toho tolik pro vás pro oba a snažila jsi se aby svět kolem byl dokonalý, nejen pro ostatní ale aby jste měly dokonalé místo kde být hlavně vy. Nevážil si tě a kdyby si uvědomil, že jakmile by sem přišel, řekl ti že se nenechá zmámit nemocí, že se pokusí napravit svou chybu a být tu pro tebe víc, šla by si k němu protože jsi ho milovala a milovat vlk jen tak nepřestane, ale vztah nemuže držet jen jeden, stejne tak jako smečku. Smečku musí vést dva ale vztah může trvat i díky trpělivosti jednoho. On spal a ty jsi měla trpělivost ve vztahu ale smečka čekat nemohla. Nezbavila si ho své lásky ale postu. Lásku tvou měl i když jiskra vyprchala, on jí mohl znovu vzplanout protože uhíky vaší lásky nevyhasli. Jenže on je polil vodou protože si myslel že je už pozdě. Mrzí mě co udělal a pakliže by sis to přála, došel bych pro něj říct mu co se stalo a to jak vím že to je. Vím to a znám ten pocit jak je to těžké. Vím že když se snažíš dělat vše, nezmůžeš nakonec nic protože tě to zničí... Věř mi že tohle se dá zachránit... ty ho jsi teď raněná a on také ale stačí když se budete oba chtít vrátit k tomu co bylo a půjde to... chceš?"

ahoj miláčci. Moc se omlouvám že jsem tu teď těch 14 dní nebyla... rozcházela jsem se po 3 letech s přítelem a situace do které se dostala Yllin a Acio mi to trochu připomněly. omlouvám se všem za tak dlouhý post ale musela jsem vyventilovat vše co se ve mě nashromáždilo... Bohužel něco starého končí a něco nového začíná. Díky úžasnému člověku jsem zase šťastná, zničená, slepená, a poté šťastná a ten úžasný člověk se rozhodl že po boku Rossiel bude hrát Varoxovo vlčátko a já jsem neskutečně za něj vděčná, vděčná i za vás a za tuhle hru. Děkuju že tu mužu být. tlap a líz, ahoj
tím to už skončilo vážně nebojte se delší to už nebude XD

MOLLY
Mimo území >> Tábor Kirigakure
Molly byla poměrně dlouhou dobu mimo Niwat. Od chvíle, co se rozloučila s Telantem to bylo bezmála několik měsíců. Za tu dobu toho prošla dost, nejen smečky Niwatu, ale i krajr mimoniwatské. A přesto se vrátila do své rodné smečky, na jejíž slávě se právě její předci podíleli.
Nebyla si jistá, co se změnilo, kdo vyhrál a tak. Proto když viděla Varoxe u Yllin, poměrně jí to překvapilo. Kdo byl nyní Alfou? Ale na konec, na tom zas tak nezáleželo. Pomalu došla k nim a směrem ke každému lehce sklonila hlavu. "Bratře... Alfo," pozdravila je a věnovala jim zkoumavý pohled.