Příběh smečky Ishimura III.

Osud přináší mnohá překvapení a stejně tomu bylo i nyní. Vlci smečky Zeiss prokázali svou sílu a obsadili území Ishimury a tak si vzali zpět své bývalé území. Vlci jsou momentálně v očekávání, avšak každý vlk se smíří s daným osudem a smečky Niwatské tak čeká cosi nové. Vlčka Tenebris odvede členy, kteří se rozhodli odejít za hranice dané smečky a připojí se ke smečce jiné, či si zvolí tulácký život. Alfa Kirigakure, Jessie, naváže vztah s živočichem, který jí bude ochotný nosit z území Temných informace. Zároveň informuje smečku o bezpečnosti. Alfa Orfeon stejně jako Alfa Kirigakure informuje smečku o bezpečnosti a zabezpečí Hraničáře. Osud bude, jaký jsem jej určil.

Velether nadzdvihl pysk a sledoval Tenebris, jak opouští tábor. Nevěděl, co od ní čekat - ona nebojovala. Třeba byla silnější, než její slabý partner. Ale to už se možná nedozví. Kývl směrem k Minorovi. "Minor, tedy. Dobrá, Minore. Magii iluzí, tuším, nikdo v Zeiss v současné době neovládá. Respektive, do teď," Temně se usmál. Byl to široký úsměv, s vysoce zdviženými pysky a odhalenými dlouhými tesáky. "Jsi první vlk z Ishimury, který se rozhodl vystoupit z řady a přidat se k nám, stát se pravým vlkem mezi ovcemi. Budu si to pamatovat."

Jeho pohled přilákal světlý vlk s tím, že se chce přidat (Nuka). Dračí vlk jej přelétl pohledem krvavých, štěrbinovitých očí od hlavy až k patě, s ostnatým ocasem zdviženým do vzduchu. "Ano... vítej v Zeiss, vlku. Jak zní tvé jméno a tvůj dosavadní post?" přimhouřil na něj pronikavé oči. Vlci ze smečky postupně ocházeli, však zůstávali pouze ti nejsilnější. Ti, co v sobě měli s trochou štěstí ukrytou pravou podstatu vlka.

Následně mu přímo před čumák přitančil další vlk. Dle pachu se nejednalo o Ishimuřana, takže se na něj nevztahovala dohoda. Velether zavrčel a tlapou jej povalil na zem pod sebe.  Jeho rozostřený pohled vykazoval, že byl slepý, chybějící končetina zase to, že byl neužitečný a vstrašený postoj, že byl psychicky slabý. Neměl Zeiss co nabídnout. "A o ty tu chceš? Ty nejsi Ishimuřan." Zavrčel mu do tváře Velether, tlapou mu tlačíc na hruď.

Tenebris
~SSL -> Tábor~
Tenebris na chvíli ztuhla. Opravdu chceš odejít? Jsou tam čtyři smečkové vlčata, dvě tvé. Ozvala se jí v hlavě.
"Navrhuji jít pro začátek do Kirigakure..." Nadhodila.
"Někdo tu však musí zůstat..." Pokračovala a pevným rozhodným pohledem se rozhlédla po ostatních,
teď už jí nikdo nerozmluví to, pro co se rozhodla. ...ten někdo budu já." Dokončila větu, pak vstala, věnovala členům své bývalé smečky poslední pohled a vydala se pomalu k táboru.
Před táborem se několikrát zhluboka nadechla. Pak vešla a předstoupila před Naiome, její budoucí Alfu a poklonila se jí. "Rozmyslela jsem si to." Oznámila jí v myšlenkách, její hlas teď zněl mnohem chladněji než předtím. "Platí-li stále tvá nabídka, ráda bych ji přijala a stala se tak členkou smečky Zeiss."

S lehkým bezstarostným vlčecím úsměvem se otočila na svoji okřídlenou sestřičku a šťastně zavrtěla ocasem. "Ploč ne? Ale nesmíme plyč z leša, šlíbili jsme to ťatínkovi," zašišlala k Isle, ale netušila, co by se jim mohlo stát. Přece všude bylo bezpečno, no ne? Tahle naivní mladá vlčka neměla ani ponětí o zlu, o Zeiss a o tom, co se děje v jejich táboře. Ona si žila svůj život, který viděla svými růžovými brýlemi, které ji ještě nikdo nesundal. Ani si nevšimla obrovského patrona, který patřil jejich dědovi, ale ona by mu stejně důvěřovala, ikdyby vypadal sebe děsivěji. Kývla na bratříčka, ale to k nim přiletěl jejich otec. Jako většina vlčat vycítila z jeho hlasu smutek a tak zvědavě nahnula hlavičku. Avšak proti procházce nic neměla, protože si neuvědomovala, jak dlouhá bude. Její úsměv vyměnil smutný výraz, když uviděla i dědečka a tu vlčici s nim (Tenebris). Její droboulinká makovička to nechápala a tak si ani nevšímala příchozího zelenáče (Teli). "Bežpečno?" Zakňučela, ikdyž ji význam slov pořád nedocházel, tak stejně věděla, že je něco velmi špatně. Vždyť domov je bezpečný, ale stejně se rozcupitala za svojí rodinou.

,,Opatruj sa." povedal som Tenerbis keď sa rozhodla vybrať sa do Zeiss. Bolo to zvláštne, všetko bolo ako jedna nočná mora, z ktorej sa nie a nie prebrať. Cítil som sa hrozne, poszviechal som sa, moje rany boli čiastočne stabilizované, vďaka Diegovi. Nevnímal som že Tenebris ide preč, vadilo mi to, ale ako som ju mal zastaviť bola tvrdohlavá a nevyše ja som jej nemohol odporovať. Krívajúc a šmaltlajúc som sa vybral smerom do Kirigakure, všetko ma bolelo, hlava na prasknutie. Nemal som tam ostať? Sužovali ma pochyby. Necítil som sa ktovieako normálne a unavene som sa odšuchtal cez hranice. Bolo mi to treba, tak Reel bolo ti to treba? pomyslel som si, keď som sa došuchctal cez hranice a tmolil sa hmlou. Tábor som našiel poľahky, netrvalo dlho aby som ho našiel a doň aj vztúpil, nebol som v ňom dlho. Vyzeral ozaj udržiavane. Táboru dominovala socha bielej vlčice, vytesaná do chladného kameňa a predsa ako živá. Yllin, vlčica čo padla za svorku a ja? Ja som len zbabelý zbabelec, nič viac, videl som zopár Ishimurských utečencov, medzi ktorými som videl Haske a Mitril, ktorých strážil Aragorn. Zničil som životy toľkým vlkom. Hanbil som sa za to, stál som tam so sklopenými ušami a zveseným chvostom. Chcel som sa zahrabať pod zem, dvihol som zrak na košatý dub a akoby som ucítiľ slabý závan vánku v jeho korune. Yllin. napadlo ma. Ktovie keby som zomrel, spomenul by si niekto na mňa, chýbal by som niekomu? Som zradca a zbabelec.