Příběh smečky Ishimura III.

-->Tábor Ishimurský
Prebehol som skrz hranice a rovno som si to zamieril do tábora. Nebudem ti nič rozkazovať, rob ako uznáš za vhodné, len potom si uvedom následky.. Upozorní ma moja patrónka a ja mĺčky utekal smerom k táboru. Už tam bola aj Tenebris, dokonca aj moja sestra. Yoy.. pomyslím si. Prepáč Hexy, ale pridám sa k Zeiss, ty prosím choď.. neostávaj, bež za strýcom.. pošlem myšlienku svojej sestre a zastanem až pred alfami Zeiss. Skloním im hlbokú poklonu: "Prepáčte, ale.. chcem Vám oznámiť, že by som sa rád pridal ku svorke Zeiss.." prehlásim rozhodne, bez pochýb.

Smutně jsem se snažila dostat Tessu co nejdál od tohoto prokletého místa. Když se probudila, spadl mi kámen ze srdce. ''Sestřičko.'' Potlačila jsem slzu, která se mi drala do očí. ''Jo, jdeme.'' Kývla jsem na sestřine slova a následně stejně tak na ty Hexyne. Chtěla jsem odsud vypadnout. I vzduch zde byl zkažený a dělalo se mi tu z toho zle. ''Já jsem Kleeia Aqua Silentew...'' Představila se vlčce, zatím co jsme kráčeli bůh ví kam. Mohla nás vést do pasti, možná ne. Rozhodně to už nemohlo být horší.

Tábor - Územie Z- Tábor Z
Naiome sledovala vlkov, ktorí sa postupne k nim pridávali. Jej zrenice sa zväčšili, naberala efóriu. Bolo pomerne dosť vlkov, ktorí sa chceli učiť od temných a ona ich mohla len s temným úsmevom privítať.
Pozrela na Velethera. "Preber to tu, idem na naše minulé územie všetkých oboznámiť so situáciou." - povedala Veletherovi a olízala mu líce. Okolo nej sa začala tvoriť čierna para, ktorá ju nakoniec celú pohltila a Naiome zmizla. Než zmizla para stihla vytvoriť tvar vlčej lebky. Objavila sa na území Zeiss, kde sa po všetkých rozkukala. Rozbehla sa do Tábora.
Po chvíli tam aj došla. uši mala pri zátylku, chvost dominantne vztýčený... Vyskočila na jej jaskyňu a vyštekla po Tábore. "Ticho!"... počkala, kým jej vlci venujú pozornosť. "Svorka Ishimura, padla. Jej územie patrí nám! Ishimura už neexistuje. Existuje len veľké a obávané územie Zeiss!" - vyhlásila. Potom však zaňuchala psačinu. Podvihla horný pysk a olízala si tesáky. Dupla labou, ayb vypustila von psa Traureho. Však zaznamenala ešte jedného psa. "Asklépios, čo sa tu počas mojej neprítomnosti dialo?!" - spýtala sa ho s hnevom v hlase. Nie naňho, na psov. Od zenchutenia si odfrkla. Vlastne mi to môžete povedať všetci.- poslala jej členom myšlienky. Viac informácii o novom území sa dozviete neskôr, držte sa teraz v tom starom, všetci. - rozposlala ďaľšiu myšlienku. "Učni do radu predomňa nastúpiť!"- zavrčala.

Noemie
Tábor
Obímala (ako vlk) Cäelle. Nakoniec sa jemne odtiahla a zvesila hlavu. Slzy jej stále stekali po lícach. Olízala si ňufák. "Neopúšťaj ma Cäelle. Nezvládnem to bez teba."
- dodala do ticha. Všimla si, že Cäelle nieje ľahostajná. Plakala aj ona. Noemie štuchla do nej ňufákom. "Všetko spolu ako sestry zvládneme..." - pošepkala. Pozrela jej s vodnatými očami do očí. Mali ich tak podobné. Zdalo sa jej, že hádam všetci jej biologickí súrodenci mali oči po Naiome. Neobyčajné oči.

Tábor bývalej Ishimury- Za Hexy (smer Kirigakure)
,,Budeme radi," povedala. Pridala do kroku najviac ako sa jej dalo, vzhľadom na to, že sa len pred pár chvíľami prebrala z bezvedomia. ,,A ja som Comtessa Apollonia Lesath Aqua, teda vlastne aj Stellae. No stačí Comtessa, alebo Tessa. Poprípade Viridi. Kleeia je moja o niekoľko hodín mladšia sestra. Nie sme odtiaľto," vysvetlila Hexy. Kirigakure? To je nejaká ďalšia svorka? Dúfam, že nezničia aj tú. Vážne sme asi nenašli najlepšie miesto. Alebo sme ho našli v nevhodný čas, pomyslela si. Ešte stále trochu omámene kráčala za Kleeiou a Hexy. Jej dych bol trochu sípavejší než zvyčajne, čo sa zvyčajne stávalo tesne pred tým, než dostala ďalší astmatický záchvat.

Temný les
Sklonila jsem hlavu. Měla jsem pocit, že jsem během jediného dne přišla úplně o všechno. Bylo to poněkud ironické, vzhledem k tomu, že jsem opět nalezla svou sestru. Můj život byl plný zrad, zklamání a těžkých rozhodnutí. Všechna pro mě byla složitá a stresující. Tohle však bylo to úplně nejtěžší. V životě jsem si přála jen jednu věc. Aby svět respektoval, že chci být neutrální. Že se chci bavit a stýkat s kýmkoliv bez ohledu na jejich stranu. Že nechci být odtržena od těch, kteří dávají mému životu smysl a že se nechci neustále omlouvat a zpovídat se ze svých činů, zvlášť pokud byly z mého pohledu správné. Být volná a šťastná. Nic víc jsem si od života nepřála. A v Zeiss se mi nic z toho nemohlo splnit. Můj čas na tomto světě byl omezený. Krátil se a počet opravdu šťastných dní bych mohla spočítat na tlapkách. Snažila jsem si vybavit dny, kdy jsem se cítila skutečně šťastně. Smutně jsem se usmívala, zatímco proud slz neustával. Den, kdy jsem obdivně hleděla na tvář své nevlastní sestry Cynber a na listy zapálené její ohnivou magií, když mě objal můj mladší bratr, večer když jsem mířila ze Zeiss a chvíle předtím, než jsem se propadla do zamrzlého jezera. Jakoby můj život představoval obří zakalené zrcadlo, které se rázem roztříštilo a zasypalo mě stovkami malých střepů. V mysli jsem vybrala těch pár vybraných střípků a snažila slepit zrcadlo nové. Ovšem kousky odmítly držet pohromadě. A najednou mi došlo, že už nemám sílu vzdorovat.
Z myšlenek mě vytrhl hlas Noemie. Párkrát jsem se zhluboka nadechla, abych uvolnila sevřené hrdlo. Pomocí vodní magie jsem slzy, co mi ulpěly na tvářích, proměnila do podoby páry a nechala je odplynout. Je na čase dělat to, co umím nejlíp. Předstírat, že jsem taková, jakou chtějí abych byla. "Potřebuju trochu času. Vezmu tě tam, kam jsem původně plánovala. Nemusíš mít strach, není to mimo Zeiss. Jen potřebujeme klidné prostředí, kde by ses mohla dát dohromady," řekla jsem směrem k Noemie. Usmála jsem se. Trvalo roky, než jsem se naučila skrývat své emoce tak, aby to jen stěží někdo poznal. Přála jsem si jen jedinou věc, která se ovšem zdála nesplnitelnou. Chtěla jsem být se svou sestrou aniž bych se musela vracet do Zeiss. Kdyby si uvědomovala, o co mě žádá. Věděla jsem, že v Zeiss budu velmi nešťastná, ale nedokázala jsem tu Noemie jen tak nechat. Nepřemýšlela jsem nad tím, co i o mně teď myslí Sinha. Zeissáci a sviťáci nejsou v kontaktu, takže se už nejspíš neuvidíme. Za celou tu dobu jsem se na Sinhu ani nepodívala. Věděla jsem, že jakmile bych to udělala, opět by mě ovládly emoce. Neuvidím ani Diega ani jeho rodinu a už vůbec ne Haske, první vlčici kterou jsem mohla nazývat svou kamarádkou.
Konečně jsem se sebrala dost síly, abych se věnovala vlčeti, které toho muselo být svědkem. Pochybovala jsem, že by se mnou teď chtělo jít, ale i tak jsem to zkusila. Už jsem neměla co ztratit. Bud ho vychovám já nebo Naiome. A ta druhá možnost by sviťáckému vlčeti zničila život. "Tak jak ses rozhodla?" zeptala jsem se přátelsky s milým úsměvem.

//Nevím jak jsme na tom přesně s pořadím, nespíš někoho přeskakuju, ale netuším jak budu zítra aktivní, tak ať to tu zbytečně nestojí

/Tábor -> Území Elitních/
Když vlk nějakou dobu neodpovídal, bral jsem to jako příležitost. Měl jsem naposledy možnost se rozhodnout, zda zde chci být nebo ne. Nevěděl jsem, kudy jsem měl jít, pokud jsem měl jít. Sám bych si to nedovolil. Tím, jak jsem se schoulel, se ve mě probudila moje lidská proměna. Mé tělo nejprve vzplálo, než začalo měnit tvar, tak jako obvykle. Tím jsem získal trochu času. Ale nezískal jsem tím, bohužel, ani trochu ze zraku. Nicméně, zadní končetiny, tedy nohy, jsem měl celé, takže jsem toho hned využil a jakmile se mi povedlo dostat se na ně s udržením rovnováhy, dal jsem se k útěku neznámo kam. Já jsem možná nevěděl, kam směřuju. Ale moje vlčí srdce ano. Opouštěl jsem tedy území bývalé Ishimury, opouštěl jsem současné území Zeiss. Nelíbilo se mi, jak mě to tady děsí. Byl jsem tedy nyní člověkem ve vlčím světě.

//Myslím, Caell, že na příběhu se nikdy pořadí neřešilo. Je to zbytečné.

Kráčela jsem vedle své sestry a následovala jsem Hexy. Co jsme potkali vypadala nejdůvěryhodněji. Doufala jsem, že to nebyla nějaká past do které nás vedla. Ale za celou dlouhou cestu k hranicím se nic nestalo a my jsme hranice přešli. I zde ve vzduchu byly cítit změny, ale nesmrděli tak jako v tom území ze kterého jsme odešli."Tesso, opravdu myslíš, že byl dobrý nápad tady přicestovat?" Zakňučela jsem tiše.

Za Hexy- Územie Elloris, Zrkadlové jazero
,,Nie, to len, mám astmu a občas sa to trochu zhorší, po námahe, niekedy v nervozite a podobne. Myslím si, že to spúšťa mágia," vysvetlila Hexy. Snažila sa dýchať čo najpokojnejšie a najnormálnejšie. Keď bola v strese alebo v takomto stave krátko po bezvedomí a musela ísť dlhšie na vlastných labách, bývalo to horšie. Pri nejakom jazere sa odkiaľsi vynoril leguán, ktorý Hexy doniesol nejaké veci. To zvieratá dokážu? Zvláštne. Hoci, po všetkých tých gryfoch by som sa nad tým asi nemala až tak čudovať, pomyslela si. Mĺkvo prešli cez hranice. Neušlo jej sestrino tiché zaskučanie. ,,Vieš, že som tam nemohla zostať. Tebe by neublížili, no Hydra... ona ma nenávidela. Vieš, že ak by nebolo mňa, bola by ona dedičkou," povedala jej rovnako ticho. Samozrejme, Hexy s jej bystrým sluchom to pravdepodobne mohla zachytiť, no až tak jej na tom nezáležalo. Už sa jej raz rozhodla veriť a nebola to nejaká úplne podstatná informácia.

Bývalý tábor
"Ospravedlňujem sa za moju nevychovanosť môj pane. Moje meno je Telantes de Mal, moje postavenie vo svorke bolo neoficiálne na poste Kappy. Tudíš si nie som vedomí o finálnom rozhodnutí mojej bývalej alfy, pane," poviem potichu, bez toho, že by som naznačil niečo iné ako úctu a podradené postavenie voči alfovy. Po výzve jeho novej alfy, spravil som to oč žiadal, síce som už poklonení bol to však neznamenalo, že by som to nespravil. Poklonil som sa ešte hlbšie.