Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Tábor Zeiss
Yuki chvilku pozoroval představení, které se před ním odehrávalo. Měl chladnou hlavu, z útoků a agresivního chování si nic moc nedělal. Jakmile však spatřil alfu, jemně pokývl na znak respektu. Poté jí ale pohlédl do očí, byť s hlavou submisivně skloněnou. 
"Ať to bude znít jako jakákoliv blbost, hledal jsem vás. Potřebuju vás... varovat. Lidé se zbrojí. Přicházejí. A prosti strojům, které mají, nic nezmůžete - ani vaše magie, ani vaše hranice. Jakmile zruší CHKO, celá vaše smečka bude v ohrožení života. Věřte mi, alfo, protože... protože pokud nebudete..." Yukimu se podlomily tlapy a on s těžkým vydechnutím položil hlavu na tlapy. Potřeboval si odpočinout, potřeboval spát - než půjde za další alfou, což měl v plánu během několika dalších dnů.
"Přišel jsem od lidí. Stopoval jsem vaše vlky, nebudu lhát, byl jsem k tomu vycvičený. Ale tohle musí skončit," uvedl na rovinu ze země. Teď už jen čekat, jak moc bude Naiome naštvaná.

Tábor Zeiss
Naiome sa započúvala do vlkových slov. čím viac ale pokračoval v jeho slovách, tým viac sa začala Naiomina tvár mračiť a z jej chladného výrazu sa menil na naštvaný. Obzrela sa za svoje rameno na členov len tak letmo, museli to určite všetci počuť. Samozrejme, boli len dve možnosti, buď vlk, vraví pravdu. Alebo klame. Tu si však ani Naiome nebola istá, či to je pravda alebo nie. Vedela čo ľudia dokážu a ak toto celé je pravda vlk ju staval do situácie, pred akou kedysi stál jej otec. Drápy zaryla do zeme. Pristúpila bližšie k vlkovi, z ktorého bola cítiť človečina. Nakrčila ňufák a ostro zavrčala. "Chcem dôkaz, dôkaz, že sa ľudia naozaj blížia a až keď ti uverím, začnú sa opatrenia." - zavrčala na vlka a mágiou telekinézie ho pritlačila k zemi. Tlak postupne navyšovala. "Ak ale klameš, zomrieš." - zasyčala. Uvoľnila tlak telekinézie a švihla chvostom. Jej otec sa rozhodol proti ľuďom bojovať a obetoval tak skoro celú jeho svorku a on miesto toho, aby položil za ňu život, za vlkov, ktorí mu boli verní a oddaní sa pridal k ľuďom. Brala to za zbabelé a bojovať s ľuďmi ľahkomyselné. Nezopakuje chybu svôjho otca. Všetci členi jej svorky prežijú, aj keby to malo stáť život samotnej Naiome. Čakala, čo jej na to vlk odpovie, bola sama pomerne nervózna a v jej krvi prúdil adrenalín. K tomu ju štvalo, kde je Velether...."Naiome, ja by som sa zachránil sám." - začal Zhrrak. To preto, že si nikdy nemal na starosti svorku. Ak sa ľudia blížia a je pravda, čo vraví tento vlk. Nedovolím, aby bolo ublížené žiadnemu z mojich členov, alebo aby niekto položil život. Pôjdeme všetci ako svorka do bezpečia a keby mal niekto padnúť, budem to ja. - odpovedala Zhrrakovi. Chladne sa pozrela do očí Yukimu. Nemali zjavne veľa času.

Tábor Zeiss
Yuki se Alfě zpříma zahleděl do očí - působil ale oproti vysoké vlčici komicky - a ušklíbl se. Neměl žádný důkaz, neměl nic, čím by mohl potvrdit svá slova. Proto jen střihnul ušima a polkl.
"Pokud chcete důkaz, pak vás bohužel musím zklamat. Nic nemám. Je to vaše rozhodnutí, jestli to risknete, nebo ne - mým úkolem bylo dojít k alfám a říct jim... že se blíží pohroma," jeho monolog občas přerušovalo sípání, Yuki nakonec ale opět vstal a pohlédl i na okolní vlky. Nechtěl, aby všichni přišli o svůj domov, ale co se dá dělat, pokud se nerozhodnou odejít.
"Můžu vám nabídnout svůj doprovod. Abyste věděla, že když je to past, zemřu taky. Jen... nemám, co jiného nabídnout," pokračoval ve svém... omlouvání a zároveň nucení k odchodu.

Vyslechla jsem si proslov Naiome, ano- zřejmě bylo na čase dát do pořádku i naše nové hranice. Zelektrizovanou vodu kolem Tábora, vrátit zpět na místo kde měla být a kůly, také povracet na svá místa a opět naostřit. Jenže nový cizácký pach v Táboře opět narušil plány Naiome. Než jsem se vůbec stihla otočil už stáli u cizince Acheron a Asmia. Jak jinak. Popošla jsem tak jenom blíž a sledovala jsem a poslouchala jak se s ním dala do řeči Naiome. Nepatrně jsem se zarazila při slovech o lidech. Pamatovala jsem si je. Co provedli mojí rodné smečce. Mezi zaťatými tesáky se mi dostalo tiché zavrčení a srst se zježila. Máchla jsem ocasem. ''Sám se přiznal, že jeho úkolem bylo nás špehovat. Proč by to celé nemohla být jedna velká past.'' Z hrdla se mi dostalo další tiché zavrčení směrem k bílému vlku. Nemá jak potvrdit svá slova. Zemřel by tak či tak. Ať už zradou těch prohnilých dvojnožců, nebo zradou Alfy. Takže jsou pravda jeho slova, či jsou jednou obrovskou pastí jak nalákat celou smečku?

Tábor- Hranice blízko ľudí
Naiome premýšľala. Do toho sa aj pridala Nira. Však jej slová jej nijak nepomohli. Naiome si veľmi dobre uvedomovala všetky riziká a možnosti aké má. "Ak mi ty nedokážeš poskytnúť dôkaz, poskytnem si ho sama" - odpovedala vlkovi rázne. Z jej kožuchu sa začala uvoľňovať čierna para. "Všetci Zeissani zostanú v Tábore!" - vyštekla dostatočne nahlas, aby to všetci počuli. Para začala ju a aj Yukiho obklopovať, než zmizli úplne, za hranice k obydliam ľudí. K miestu, kde sa každý vlk bojí len vkročiť. Yuki sa musel vyrovnať pár sekúnd s pálčivou bolesťou čiernej pary, ktorá mu akoby sťahovala mäso od kostí. Bol to však len pocit, nedialo sa to naozaj. Objavili sa za hranicami. Bolesť pomaly utichla. "teraz ma veď a dokáž mi to, čo vravíš. Ak klameš mňa, skončíš ako moja rohožka vedľa ďaľších pár vlkov. Hádam všetkému rozumieš, cukríček." - prehovorila k nemu chladne, na psoledné slová sa však zaškerila. Uši mala pri zátylku a čakala.

Tábor - Hranice blízko lidí
Yuki rychle pokýval hlavou - hned, jak se vzpamatoval z divného přenosu. Napadlo ho, že by alfinu schopnost mohl využít k přenosu na území svitu, proto se plíživě vydal k místu, kde lidi viděl naposledy. Netrvalo dlouho a zaslechl je - stroje, lidskou řeč, štěkot psů a vytí uvězněných vlků. Ucítil zápach cigaretového kouře a benzínu, začal se rozhlížet po pastech a po lovcích - i alfě dal najevo, aby byla zticha. Zanedlouho dokonce spatřil první auto, které před jejima očima začalo zvláštně vrčet a poté odjelo pryč. Yuki se přikrčil a pohodil hlavou k ceduli - neuměl sice číst, ale věděl, že to není nic dobrého pro Niwat.

Oblasť ľudí- Tábor Z
Naiome nasledovala Yukiho, než sa dostali blízko k obydliam ľudí. Stúpal v nej hnev a nenávisť...postupne. Všade bolo cítiť nepríjemné pachy, ktoré akoby vlkom brali všetko zdravie a silu. Naiome to začala cítiť ako hrozbu pre svorku. Stroje so zubami, autá...Všetko naokolo umieralo. Bolo zaujímavé, že Naiome by normálne toto tešilo, však bola v ohrození ona a jej svorka. Územie nieje dôležité. Dôležité sú mi životy mojich členov a tie neohrozím. nezopakujem chybu svôjho otca. - pomyslela si. Naiome bola ticho a len všetko sledovala. Sledovala dvojnohé stvorenia. Brali laná, ostré náradia podobné dýkam. Začula aj uväznených vlkov. To však brala za ich chybu, že sa chytili do pasce. Nemienila im pomáhať. Zazrela ceduľu. Pár krát sa už s ľuďmi stretl a aj s ich písmom, preto dokázala prečítať len chabý útržok. Asi 3 slová. Vlk má pravdu, ľudia sa chystajú na územia." - potvrdil Naiome Zhrrak. Prečo si mi to nepovedal? Musel si to vedieť! - odpovedala Zhrrakovi Naiome myšlienkou. "Pretože nemôžem zasahovať do pozemského života, pokiaľ by sa nejednalo o výhodu mne. To, že bude pár mŕtvych vlkov, bude pre mňa výhoda, nie ich zachránenie." - odpovedal. Naiome kývla. Zbadala jeden stroj, ktorý bol obďaleč od nich. Videla, že z neho trčia káble a dráty. Malinký zhlúčik pary, sa oddelil od Naiome a cestoval popri zemi. Dostal sa až k stroju, k daným káblom. Obláčik bol takmer neviditeľný. Naiome ho rozdelila ešte na menšie časti a dané časti sa posadili na káble, cez ktoré viedla elektrina. Rozpustili ochrannú časť kábla a...motor stroja vybuchol. Daný stroj pomaly zaplavovali ohne, dokonca aj ich niektoré náčinie či zbrane. Naiome sa s azurovo modrými očami zahľadela na ľudí. Jej chladný výraz bol bodavý, akoby sa im dívala priamo do duše. Vidíme sa. - pomyslela si a oboch znova zaplavila čierna para. Zmizli. Objavili sa naspäť v Tábore. Naiome premýšľala ako oznámiť členom blížiacu sa hrozbu. Letmým pohľadom sa pozrela na Yukiho, potom však odvrátila pohľad a kráčala k jej jaskyni.

Oblasti lidí - Tábor
Yuki se nechal opět teleportovat zpět a s tichostí pohlédl na alfu a pak na ostatní členy. Odkašlal si, než pomalu přešel k Naiome a upozornil na sebe dřív, než stihla odejít do své temné jeskyně.
"Teleportujete mne prosím za skály? Věřím, že si s druhou smečkou nerozumíte, ale i tak je na to chci upozornit. Zaslouží si stejnou šanci, jako vy," pronesl ještě docela důležitě a pokusil se působit co nejhrději. Ano, byl v cizí smečce a v cizím táboře, ale to mu teď bylo jedno - nechtěl znova zbytečně zažít ty ostny na skalách, potřeboval se jen dostat za ně. Bylo mu jedno, jestli ho alfa teleportuje k táboru, nebo jen za své území, ale fakt by se mu šikla pomoct - a upřímně, svým způsobem mu to i dlužila. Ne?

Tábor
"Myslím, že si si odpovedal. Prečo by som im mala dávať čas? Svitu? Šancu? Nie, dám im šancu v to, že ťa neuväzním a že sa im vôbec dostane upozornenia." - zaškerila sa temne. Predsa toto bude jej láskavosť, že on žije. "A teraz bež, kým si to všetko nerozmyslím." - dodala k vlkovi. Potom sa znova otočila a vyskočila na jej jaskyňu. Musím sa stretnúť s Drakom. - pomyslela si. "Vlci, je možné, že nám naozaj hrozí nebezpečie v podobe ľudí. Zostaňte pokojní, kým zatiaľ ja budem zisťovať informácie. Bolo by dobré však nadobudnúť sily a pripraviť sa k odchodu ak bude treba. Čo si vezmete to bude na vás, ale aby vás to neobmedzovalo. Uvidíme, čo nás čaká a budem vás informovať. Netreba upravovať územie, šetrite si sily a nalovte si čerstvé mäso." - prehlásila Naiome k vlkom rázne. čakala na otázky, ktoré jej zrejme budú vlci dávať.

Tábor-Územie elity- M.pyramída
Naiome sedel na jej jaskyni, hrdo vystrená a premýšľajúc. Zrazu začula v jej hlave hlas. Toto nebol Zhrrak, tento hlas ešte nikdy nepočula. Potom však pochopila...
"Zeissani, pôjdem zistiť viac informácii o danej situácii. Prosím aby vedenie svorky zatiaľ prebrali najvyššie posty tu prítomné v Tábore, takže delty, je to na vás."- oznámila všade prítomným. Ľudia sa približovali a Naiome nemohla strácať drahocenný čas. Dúfala, že slová Draka zobudia aj Velethera, ktorý tuho spal. Naiome to vnútorne aj vytáčalo. Okolo nej sa začala tvoriť čierna para, ktorá ju neskôr celú obklopila a Naiome zmizla. Objavila sa na území elitných vlkov. Vedela, že tam budú aj alfy Elloris a na to náladu úplne nemala. Chcela dostať len svoju svorku do bezpečia. Keď sa nachádzala v okolí pyramídy, začala sa rozhliadať s ušami pritisknutými na zátylku. Dúfala, že Velether príde, keď nie asi mu rozbije ňufák.

Tábor -> Nejbližší les a okolí
Vyslechla jsem si Naiomine slova a už jsem neseděla. Postavila jsem se a když najednou odešla, řekla že to Delty, tady v její nepřítomnosti mají aktuálně na starost. Pohlédla jsem na vlky. Čekala nás asi cesta. A velmi dlouhá. ''Možná shodíš pár kilo.'' Zachechtala se Auriel. Já na ní zhurta zavrčela, nebyl čas na její rádoby vtipy. Nikdo jiný však, kromě Easy nehnul ani brvou. ''Nevím a je mi to už asi jedno.'' Odpověděla jsem ji lhostejným tónem. Jedno mi to nebylo, ani náhodou, ale teď jsem to vážně řešit nechtěla. Postavila jsem se tak, abych viděla na všechny přítomné. Někteří se možná s lidmi nikdy nesetkali. Já ano a vím jaké to jsou zrůdy. ''Zeissani, hejbněte trošku těmi svými zadky! Alfu jste slyšeli.'' Řekla jsem chladným hlasem a sledovala je nic neříkajícím pohledem. ''Chtělo by to jednu skupinu co zajde nalovit. Ale nutit vás nebudu. Kdo se bude chtít přidat, ať se přidá!'' Řekla jsem, upravila jsem si svůj plášť a vyběhla z Tábora. Ano, musíme šetřit síly, ale já dokážu kořist znehybnit i na dálku a ostatní se k ní můžou dostat s tím, že ji mohou zabít. Sorinn mi prolétl nad hlavou. Ze všech zvířat co zmizli, on zůstal. A měl jediné štěstí. Potřebovala jsem ho, teď. ''Hledej mi srny, či zajíce ze vzduchu, dělej!'' Štěkla jsem na něj a sova pálená vzlétla. Kupodivu začal kroužit na jednom místě celkem brzo. Našla jsem tak zaječí rodinku co se snažila dostat asi do svého doupěte. Svůj vlastní stín jsem rozdělila do několika dlouhých a ostrých šipek co se vyzvedli ze země. Rychlostí větru zamířili k jejich obětem. Rány byly přesně do hrudi. Tak, aby je to zabilo, ale tak, aby v nich zůstalo dostatek krve... Přišla jsem k nim a nahromadila je na kupičku. To by bylo pět zajíců. Ale pro celou smečku je to málo a drak ví na jak dlouho se pravděpodobně bude cestovat. Tak nějak jsem doufala, že se přidá víc Zeissanů.
Saura
Už nyní dospělá učenkyně Naiome se podívala na modrošedou deltu, která se po odchodu jejich učitelky postavila do čela. Poslouchala její řeči a něco na tom bylo. Pohlédla na Aysu. Sic Saura nesnášela spolupráci z ostatními- vyjímkou byla právě Aysu, ale asi teď nic nezbývalo, než spolupracovat i s ostatními. ''Půjdeš taky?'' Zeptala se a poté roztáhla svá dlouhá dračí křídla a vletěla. Letěla chvíli, než spatřila modrošedou Deltu, jak lovila zrovna zajíce. Přistála u ní a Nira ji propálila pohledem. ''Tak jdeme teď na větší kořist. Zastavím a ty je zabiješ.'' Promluvila a vydali se dále hledat další. Niřina sova pálená mezitím se snažila mrtvé zajíce nanosit postupně do Tábora. ''Budu hledat z výšky. A z výšky se na ně vrhnu.'' Odpověděla Saura a Nira kývla a tak hleděla na Sauru ve vzduchu jak hledala srny, či další zajíce.

Tábor -> Nejbližší les a okolí
Žíhaný trpělivě poslouchal slova své alfy a učitelky a poslušně zůstal sedět, když do tábora zavítal bílý pes, neodpustil si však zavrčení. To mají cizinci v téhle době až takovou drzost, že vlezou obávane smečce až do tábora? Zakroutil nad tím hlavou a napjatě švihl ocasem, očima cizince sledoval. Teprve když Naiome i s tím vystrašeným psem zmizli, zavládl v jeho mysli zmatek... opět. Co že se to dělo? Lidé? Nejsou to ty dvounohé bytosti z pohádek? Zamračí se. Tohle tu ještě nebylo, tohle on ještě za života nepoznal. To slovo mu ale znělo jako název pro nějaké jídlo, jako každé neznámé slovo, nečekaně. Tiše seděl a čekal. Nechce se stěhovat, ne znovu. Proč by je nějaké dvounohé bytosti měly právo vyhnat z území, které jejich alfy tak pracně vydobily? Ta myšlenka se mu vůbec nelíbila, ale bylo jisté, že jestli půjdou alfy, půjde také. Pro ně přece cokoliv!
Když Naiome zmizla podruhé, Argdem se podíval na Niru. To byla jediná delta, které si všiml hned. Mluvila o lovu. Zvednout ten líný zadek by normálně byl problém, teď však viděl šanci si šplhnout u výše postavených. Rozběhl se tedy bez keců z tábora za Nirou a okamžitě měl smysly na stopkách, aby mu neunikla ani jediná jedlá duše. Po chvíli běhu vyřkl kouzelné slůvko a na zádech se mu objevila velká černo-bílá křídla, která ho vynesla nad les na úroveň Saury. Té si nevšímal do chvíle, kdy uviděl potencionální kořist. Osamělá srnka vypadala mezi stromy úplně nepatrně. "Hej Sauro," mrkl na dračí vlčici, "srna." Musel si přiznat, že potřeboval pomocnou tlapku, protože kdyby vysokou lovil sám, tak by to trvalo moc dlouho a víc by se vysílil. Mohl tedy jen doufat, že Saura bude alespoň krapet ochotná udělat něco pro svou smečku, i když bude kvůli tomu muset spolupracovat s někým, koho jeho kamarádka nenávidí. Argdem klesl a tiše dosedl do trávy, kde to šlo. Potřeboval srnu vyplašit a nahnat někam, kde by jí Saura mohla přepadnout i ze vzduchu, protože tam, kde byla srna teď, se nešlo skrz husté koruny stromů spustit. Žíhaný si prohlížel okolí, křídla přitom zmizela, aby se mohl lépe pohybovat v lese. Když uviděl dobrou příležitost, pustil se za srnou s vzteklým vrčením a ta se dala do běhu. Měl co dělat, aby s ní udržel tempo, ale dokázal ji nahnat do mýtiny, kam už přístup z nebe byl.

Brzy nad mou hlavou kromě dračí učenkyně létal další Naiomin učeň. Odfrkla jsem si. To nikdo jiný kromě učňů nehodlá hnout zadkem!? Zavrčela jsem si v mysli. I já jsem mohla z výšky hledat. Díky kouzelnému pírku, které jsem začala nosit jako náušnici. Mohla jsem si vyvolat svá modro-šedá křídla a útočit ze vzduchu, ale mé stíny na ovládání těla, byly účinné když jsem byla tlapami pevně na zemi, měla jsem tak se stíny přímé spojení. Saura potlačila zavrčení, když spatřila Argdema. Musela prostě teď spolupracovat a věděla to. I ona spatřila srnu, ale zůstala ve vzduchu. Vždyť hledat další kořist je taky pomoc, když už je tu Argdem, tak se nemusí pouštět na zabití. Já jsem viděla, kde krouží Saura a také jsem si všimla jak Argdem útočí. Protočila jsem očima. Mohl ušetřit to utíkání srny i sobě. Když jsem byla už dost blízko, můj stín zachytil ten srnčin a ona se zastavila tak nečekaně a prudce, že ztratila rovnováhu a nabila si tlamu. Cítila jsem její strach, díky tomu spojení. ''Posloužíš vyššímu cíli, můžeš být hrdá, že tvůj bídný život k něčemu bude. Vlastně tělo, život už ne.'' Zavrčela jsem ji a čekala, až ji Saura, nebo Argdem zabijí. ''Šetřete síly tím plašením kořisti a jejím následným chytáním. Řekněte mi kde je a já ji zastavím tak, že se nehne.'' Zopakovala jsem výhradně pro Argdema. Saura mezitím začala hledat další kořist. Přičemž spatřila další dvě srnky, ale každá byla dost daleko od sebe. Vybrala si jednu a začala mě upozorňovat na další.
-> Telantes
Zelený si odfrkl. Proč by to měl dělat? Proč by měl poslouchat nějakou obyčejnou Deltu? Jenže, když promluvila modrošedá Nira, tak nad tím jen protočil očima a nakonec po chvíli zvedl svůj zelenej zadek a vydal se svým tempem za Nirou a těmi dvěma. Spatřil i sovu, která nesla zajíce pomalu do Tábora. Pokud dobře napočítal, tak za tu dobu co létal sem a tam, přinesl zajíců pět. Nakonec přistál na již ulovené králičí kořisti a skoro až vypadal, že to hlídá. Ta sova mu taky někoho připomínala. Asi patřila Niře a ona typicky mu nechává těžší práci.
V lese nakonec trojici vlků dohnal. Zrovna zabíjeli jednu srnku. ''A co mám dělat teda.'' Pověděl spíš stylem, aby se vymáčkli rychle, než si tuhle rádoby pomoc rozmyslí. ''Třeba mrtvé začni nosit do Tábora, nebo jdi za Saurou, zabít další.'' Odpověděla chladně modrošedá vlčice. Telo nad tím si odfrkl a pomalým tempem se vydal za černou dračí vlčicí, která nedaleko ve vzduchu kroužila nad další srnkou. Šel svojí rychlostí, jakoby měl času na rozdávání.

[size=46]Seely Gája[/size]
[size=46]Rohaté skály - hranice Zeiss: [/size]
[size=46]Otevřela jsem oči a rozhledla se: ,,[/size][size=46] Já spala? "[/size][size=46] Otazka mi prolétla hlavou a podívala se na otce, který spal: ,,[/size][size=46] Otče, vstavej."[/size][size=46] Řeknu a strcim do něj cumakem, ale otec se neprobudil. Pak jsem uslyšela, jak mi zakrucelo v břiše: ,,[/size][size=46] Musím najít jídlo a vodu."[/size][size=46] Po myslím si a vydam se nějakým směrem, který mě jako první napadne. Jdu dlouho, přičemž se mi podlamuji nohy, a když začínam ztrácet naději, dorazim k hranicím jiného území, které zvláštně pachne. Prekrocim ho a po pár krocích se mi podlomi nohy a já se svalim na zem. [/size]

[size=46]// Znova mi bylo dovoleno hrát za Seely. Pokud by byl problém, můžu poslat screen s dovolením.[/size]

Jakýsi les -> Hranice - > Tábor
Po chvíli měli Saura a Telantes další dvě srny. Proto je obě vzali a začali táhnout do Tábora, kde zjistili, že všichni stále stojí jako přimražení a Naiome s Veletherem se ještě nevrátili. Srny dali k pěti zajícům, u kterých seděl můj sovák. A usadili se opodál. Saura si sedla opět k Aysu. "Měla bych nápad jak udržet maso čerstvé, ale musela by jsi mi pomoci, sama tohle neudržím dlouho. Spíš kvůli sil, by jsme se měli střídat." Řekla směrem k Aysu. Telantes si jen sedl a neutrálně pozoroval ostatní. Ve skutečnosti se bál o svou rodinu, když se začalo dít tohle, ale nic nedával najevo a ani si nic nemyslel.
Já jsem kývla na Argdema. "Odveď tuhle do Tábora." Přikázala jsem a sama se vydala jiným směrem. Kouzelným slůvkem jsem si vyvolala modrošedá křídla a vzlétla. Letěla jsem směrem k hranicím. Tam jsem ucítila pach. Bylo tam asi roční vlče. Tiše jsem zavrčela. I přes to co se dělo, lidi a tak, byly pro mě zákony smečky svatostí. "Kdo jsi a co tu chceš?" Zavrčela jsem po přistání na pohublou černobílou vlčku, která se tu vyvalovala na zemi. V houby prohnilého srdce se však, ozývala taková ta mateřská povinnost, touha postarat se o vlče. Ani po té době, co jsme spolu se Sauronem, ehm, na mě nebyly ani znát známky o tom, že bych měla na svět přivést vlčata. Nepovedlo se mi to ani s Luthienem, ani se Sauronem, je snad chyba na mé straně? Neslyšně jsem si povzdechla,stylem, že jsem vydechla přebytečný vzduch z plic a tak jsem nad tím přestala přemýšlet a můj výraz jen chladně pozoroval, onu vlčku.

Seely Gája
Hranice Zeiss: 
Ležela jsem tu na zemi a těžce oddechovala. Cesta byla pro mě namáhavá, kvůli nedostatku energie. Na chvíli jsem zavřela oči, abych si odpocinula, když uslysim hlas, který zní nepřátelsky. Otevřu oči a podivam se na onu vlcici. Můj výraz byl bez emocí, ale oči zvědavé: ,, Jmenuji se Seely z rodu Gája."  Řeknu a postavim se na slabé nohy: ,, Hledám zde úkryt a možnost se začlenit." Dodam a uvnitř cítím, že by mi tu mohlo jít o život. Aniž bych o tom věděla, upru svůj pohled na vlcici a oči mi začnou zářit. Cítila jsem její strach: ,, Čeho se tak bojis?" Probehlo mi hlavou a slyším, jak někdo přímo k ní septa. Bylo to víc hlasů na jednou, takže jim pořádně nebylo rozumět, ale slova jako strach, vina, neodpusti, byla jedna z těch, které z celého šeptání se opakovala.

Když se postavila a představila se, pozvedla jsem ocas do dominantní polohy a vlastně celkově jsem stála v dominantním postoji. ''Na to sis, zlatá Seely z rodu Gája, vybrala špatnou dobu.'' Procedila jsem mezi tesáky. Jenže, jak mě vlčka propalovala pohledem, okolo se začal ozývat divný šepot. 'Zničila jsi vše.' Byl jeden hlas. 'Zabila jsi je.' Šeptal další. Před očima mi proběhla má minulost. ''Je to její magie!'' Zařvala mi v mysli Auriel, ale její hlas zněl vzdáleně, protože mi v uších znělo příliš mnoho temných hlasů z minulosti. Zavrčela jsem, zaryla drápy do země a i přesto jsem pohnula se stínem, tak, že jsem zachytila ten Seelyn. Hlasy se najednou vypařili a ještě pár vteřin trvalo, než jsem se začala úplně soustředit. Naštvaným pohledem jsem se koukla na vlčku. Její myšlenka mi, díkydraku pro ní, utekla. Nesnáším ty nečekané magie, které se aktivují pohledem. Zavrčela jsem v mysli, tehdy se mi to stalo i s tím jedním učněm od Naiome, Osem. Dále jsem ji 'sledovala' pouze slepým okem. I když jsem nemusela, protože jakmile byla v mých stínech, nedokázala ovládat svou magii. Vycenila jsem tesáky. ''Jestli chceš přežít, pro tvé vlastní dobro ti radím, už to nikdy nedělej!'' Vyštěkla jsem a uši sklopila k zátylku. ''Jinak se nedostaneš, ani k mé Alfě. Zabiji tě já sama!''