Příběh vyhnané smečky Zeiss II.

Před Průsmykem Smrti
Před průsmyk se obezřetně připlížil bílý vlk. Opatrně našlapoval, přičemž se rozhlížel po svém okolí světle modrýma očima. Citlivé uši měl v pozoru, nastražené a připravené varovat mozek před jakýmkoliv nebezpečím. V kroku se zastavil až tehdy, když se před ním objevila velká zeď, tvořena ostrými kluzkými kameny. Nakrčil čumák a přistoupil blíž. Co to je za pach? Pomyslil si a jednou svou tlapou se pokusil stoupnout na kámen. Čumák zvedl vzhůru. Pche. Tak na to nepolezu. Pomyslil si. V tu chvíli se Javier necítil nijak dobře - místo, na kterém se nacházel, mu zřejmě naháněl větší strach, než dokázal sám sobě připustit. Avšak i přes to se rozhodl zůstat a vyčkat, zda jej někdo nenajde, protože přeci jen, do smečky chtěl.

Stála jsem a trpělivě vyčkávala na slova Alfy co s Allweenou, která ke své mluvě, nebyla ani vyzvána. Najednou další pach. Otočila jsem se směrem odkud vycházel. Byl za zátarasem. Mrskla jsem ocasem. Opravdu jsou chvíle, kdybych si přála křídla. ''Další vetřelec.'' Řekla jsem a jemně zavrčela. Tohle je práce zase zřejmě pro Ragnaroka. Pomyslela jsem si a podívala se na vlka obaleného řetězy. Vypadalo to, že se ještě chvíli od Průsmyku nevzdálíme.

PS
Zatímco stála skloněná, zavětřila. Cítila tu někoho dalšího. Tak bezva, aspoň nebudu jediná, koho tu budou chtít zabít! Pomyslela si doufajíc, že vlk, který se za šutrostěnou nachází, ji nebude chtít taky zabít. To už by se opravdu musela spoléhat jen na to, že ji Alfa nezaškrtí za nedovolené mluvení. Prosím, prosím, ať to není někdo, kdo chce prolít krev zatím ještě nevinné hubeňoučké vlčky s temným srdíčkem, které je plné prázdnoty. Pomyslela si a oca stáhla ještě víc, uši sklopila a podřízeně čekala na rozsudek.

PS

Čakal som na rozkazi od alfy ale v tom sme všetci zacítili další pach. Pozrel som sa na Nir, a prikivol na znamenie súhlasu.  ,,Moja temná královna. Privediem vám aj tohto cudzinca." Poklonil som sa, a vznisol som sa do oblakov.  Preletel som tesnu u okraja priesmyku. A náhle uvidel toho votrelca. Zasa další biely vlk. Pomyslel som si. Chcel som si spraviť z neho srandu, a nahnať mu strach.  Začal som, rýchlo preletovať z miesta na miesto, ale vždy som bol krití. Zarachotil som reťazami, a varovne zavrčal. Nakoniec zom ešte raz vzlietol , a pristal zaním. Zavrčal som naňho. a prezrel si ho. Ale nedalo mi to a hned som ponom skočil. Lebo sa mi nechcelo pitať.

PS
Naiome sa zamračila na vlčku, keďže prehovorila bez vyzvania. Potom ani poklona nemala žiadnu váhu. Vypočula si ju, však ju zarazilo pár jej viet. Zachytila aj myšlienky Niry, preto hneď vedela o koho vlastne ide. "Nenávisť či nie sme svorkou. Každý každému stráži chrbát. A ja Vás nebudem kontrolovať či ste na nože alebo nie." zavrčala smerom k vlčke. Bola povýšenecká a dávala samé podmienky. Bohužiaľ zatiaľ, živý dôkaz, ale verte, že večne to nevydrží. - pomyslela si jej slová, ktoré jej jednoducho prekážali. "Nehraj sa na niekoho, kým niesi. A radšej sa vráť tam kam patríš. Dávam ti šancu odísť živá." dodala a podvihla horný pysk na znak varovania. Táto vlčka nebola hodná sa pridať do Zeiss. 
Zavetrila. Nira jej votrelca potvrdila. "Ragnarok! Vráť sa!" - vyštekla ostro. Dala snáď na to príkaz?! "Priesmyk tu je od toho, aby sa tadiaľto nikto nedostal, nie , že ešte ty budeš niekoho prenášať!" - vysvetlila nahnevaným tónom. Bola nahnevaná... naozaj nahnevaná. Hranice boli posilnené. Naozaj bolo ťažké sa do zeiss dostať ale cez priesmyk šanca naozaj bola minimálna, aby vlk zostal živý. Zhlboka sa nadýchla. Zrejme som im príliš povolila.
/Priesmyk je nepriechodný podotýkam!

PS
Naslouchala slovům Alfy. No to snad není možný! Já si tady ničím záda, vykládám, jaký temno mnou proudí... A jí to není dost dobrý?! Zvedla hlavu z poklony a narovnala přední nohy. "Oh... Nevím, co vám o mně Nira nakecala, ale doufám, se také zmínila, že jsem ji zachránila z prostřed jezera za bouřky, bylo by bývalo po ní, hm? Zachránila jsem jí ten její mrzký život, i když ji nesnáším, bývala bych byla loajální k vám a nevstáhla bych na ni ani tlapu jen z Vašeho příkazu... Ale víte, co vám mohu říct? Já se tam nevrátím! Já se tam nemůžu vrátit pod nadvládu toho hnusného tyrana, který mi rozbil rodinu! Vy to prostě nechápete... Ale fajn!", prskla a zavrčela na všechny kolem. "Poznám, když někde nejsem vítána.", mrskla ocasem. A jak se mám asi dostat pryč, když sem mě měl přenést támhleten? Pomyslela si nakrknutě. Opravdu se nikam jinam nehodila, vlastně by ji mohli vždycky poslat pryč, sama nevěděla, co jen teď bude dělat.

Vyslechla jsem slova Alfy a následně naprosto naštvané Allweeny, která si zřejmě neuvědomila, že před ní stále stojí Alfa a během chvíle mohla být Allweena mrtvá. ''To bylo tvé rozhodnutí.'' Řekla jsem naprosto vyrovnaně. Nestát tu Alfa určitě by se tu něco strhlo. Zachovávala jsem však až podezřele chladný klid. Poznala jsem, že je Temná královna opravdu, ale opravdu vytočená. To asi schytáme všichni.. Pomyslela jsem si a stála jsem. Stála jsem a sledovala jsem a čekala jak na její drzost vůči naší Alfě skončí.

PS
Naiome sa úžili zrenice. Ako si môže niekto ako ona dovoliť takto somnou rozprávať?! - pomyslela si nahnevane a zaškrípala tesákmi. "Členi mojej svorky sú mi svedkami, že si šancu dostala - odísť. A hlavne živá. Tvoja šanca, bola však tvojimi slovami premrhaná." zavrčala s podvihnutým pyskom. Chvost vztýčila do výšky a drápy zaryla do zeme. Rozbehla sa a zvalila ju na chrbát. (Sila100%) Drápy predných láb jej zaryla do ramien. Ak by sa metala, drápy by sa zarývali do mäsa ešte väčšmi. V Naiominých očiach sa zračila temnota. Zahryzla sa jej do tlamy aby jej ju zavrela.Celá naježená trhla hlavou zo strany na stranu. Jazvy jej pripomenú, že niekedy je dobré držať jazyk za zubami. Tlmene zavrčala a potom povolila stisk. "Hádam si zapamätáš ako sa má správať  votrelec s právami Omegy!" zasyčala. Zliezla z nej a spravila okolo nej kolečko. Medzitým si olízala krvavý pysk. Zablýsklo sa jej v očiach. "Nira... je tvoja." dala ako príkaz a temne sa uškrnula. Naiome jej príliš neublížila, ale rany boli určite cítiť. Hlavne na tom pysku. Keby chcela, bola by z nej úplná hračka. Nechcela sa však zapodievať s nevyspelím vlkom. Chcela sledovať boj medzi Nirou a Alweenou. To bolo pre ňu oveľa zaujímavejšie, akoby si mala ona špiniť laby s niekym tak bezvýznamným. Pre Niru však významná bola. Nepatríš sem. A preto skončíš ako každý sviťák, ktorý sem príde. - poslala Alweene myšlienku.

PS
Ani se nestihla vzpamatovat. Když ji Alfa povalila na zem a zaryla do ní drápy, bolestně zaskučela, ale to se zastavilo, když jí zavřela svou tlamou tlamu. Čekajíc na bolest a utrpení se tomu oddala. Pak čekala na jistou smrt, ale ona z ní slezla. Nechávala krev stékat po těle a čenichu, ochromená bolestí se pomalu zvedla, oči po Alfiných slovech zabodla do Niry, věděla, že na tohle Nira celou dobu čeká. Chtěla se bránit, ale zároveň už byla dost zoufalá. Jestli má být tohle můj poslední nádech, tak ať za něco stojí... Pokusila se o bojovou pozici, přestože však v hloubi duše doufala, že Nira své chování nehrála a prostě nebude chtít bojovat. Objevily by se jí v očích slzy, ale na to byla moc povýšenecká, nepotřebovala ukazovat slabost, jenomže to pro ni byla vždycky chyba.

Průsmyk smrti
Hleděla jsem na Allweenu a zahlédla její pohled, který patřil mě. Poslouchala jsem její slova a při zmíňce o Yllin jsem tiše zavrčela. Nikdy bych ji nezapomněla to, co udělala mému otci, že ublížila Allweeně a určitě i ostatním sourozencům. Ona zničila rodinu a ublížila mým blízkým. Nelíbilo se mi, jak se zmiňovala o Niře. Takhle si to dělala ještě těžší a já nechtěla, aby se jí něco stalo. Alfa Naiome ji po tom co řekla nepříjme a bude mít štěstí, když se odsud dostane živá. Ucítila jsem další pach vetřelce a zavrčela. Tenhle mi byl naštěstí úplně lhostejný. Ragnarok letěl pro cizince, ale bez příkazu, kterýmu měla dát Alfa. Temné královně se nelíbilo, že Allweena Niru nenávidí a naopak a tak nemohou být ve stejný smečce, protože pak by nebyla tak silná, kdyby se členi nenáviděli. "Odejdi Allweeno," šeptla jsem k sestře v naději, že si zachrání život, ale to neměla asi v úmyslu. Alfa Naiome seřvala Ragnaroka, ale to mi nevadilo, protože nepočkal na slova své paní a byla to tedy jeho chyba. "Ne, nech toho," zavrčela jsem na bílou vlčku, ale bylo pozdě. Její slova už vyšla z její tlamy a já věděla, že teď promrhala svoji šanci odejít živa a taky to byla pravda. Přihlížela jsem pouze, jak Alfa svalila mojí sestru k zemi a kousla jí do pysku. Nechtěla jsem se stavět někomu, komu jsem darovala svůj život, jenom kvůli drzosti Allweeny. Ta si tahle zranění zasloužila a já doufala, že si vezmě nějaký ponaučení. Překvapeně jsem se však zahleděla na Alfu, když moji sestřičku přenechala Niře. Ta ji mohla zabít a to já nesměla dopustit. "Niro? Počkej chvíli," otočila jsem se na modrou vlčku, kterou jsem brala za kamarádku a došla k Allweeně. "Sestřičko," zašeptala jsem k ní a bylo mi jedno, že to teď každý ví. "Vím, že Varoxe a Yllin nenávidíš. Taky tvoji matku nenávidím za to, co udělala mému otci. A věř, že ji to nikdy neodpustím. Nebudu ji chtít zabít, protože tebe, Riana a další nechci připravit o matku," můj hlas přecházel ze šepotu, do normální hlasitosti a pořád zesiloval a já věděla, že na ni za chvíli budu křičet. "Nenávidíš Niru a co třeba si to nechat pro sebe? Překonat to v sobě a jen ji tiše nenávidět. Nikdo by tě nenutil ji mít ráda, ale jen by si ji prostě nezabila a ona tebe taky ne. A když to tedy řekneš, tak co třeba využít laskavosti Afy?" křikla jsem ji poslední větu do tváře. "Ne, ty se musíš jít nechat zabít a nebo si sem šla, aby ses poprala s Nirou? Myslíš, že tě starší sestra bude zachraňovat?" vrčela jsem už naštvaně a přiblížila se k ni natolik, že jsem se ji dotkla a ona dostala malou elektrickou ránu. Pokusila jsem se ji shodit, stoupnout si nad ni a zavrčet ji do tváře. "Chceš, abych pak tvoji mrtvolu někde tady zakopávala? Chceš mě k tomu donutit?" Byla jsem tak naštvaná, že jsem sama od sebe jiskřila, ale nechtěla jsem, aby to Allweeně ještě více ublížilo a tak jsem zařídila, aby to necítila. "Tvoje drzost tě zabije, sestřičko... A ty nemáš dostatek rozumu na to, aby si věděla, že by bylo dobré utéc. Radši tady s hrdostí umřeš, ale nezapomeň, že tohle nikdo nebude brát za hrdost, ale paličatost. Kirigakure není jediná smečka na světě. Můžeš jít do Ishimury nebo Fénixe, toulat se nebo odejít za hranice Niwatu. Je plno možností a nemusíš si vybrat smrt. Jsi mladá a nerozvážná," křičela jsem na ni z plných plic. "Už bych tě raději viděla jako Omegu než umřít takhle. Pošpiníš rod "von Bella". Rod našeho otce, kterýho zradila tvá matka," snažila jsem se proměnit její zlost k matce na rozumější úvahy.

Napjatě jsem čekala jak to schytá Allweena se svou drzostí. Kromě toho, že měla šanci odejít bez zranění, byla drzá. Velmi. Nakonec ji Alfa povalila a na čenichu způsobila hezké rány. Když s ní slezla a řekla, že je má temně jsem se zachechtala a povytáhla pysky a vrčela. ''Dokončíme to, co jsme začaly.'' Řekla jsem a pomalu šla k ní. Najednou mě Easy zastavila ať počkám. Poslechla jsem si její kázání. Easy s tím, že mě vyrušila z rozkazu od temné královny si taky zadělává na problém a to velký. Avšak čekala jsem až skončí. ''Ten váš rod pošpinila už tím že je.'' Zavrčela jsem a udělala další kroky blíž k ní a už jsem byla opravdu odhodlaná s tím, že si s Allweenou trošku pohraji, ale pouze za doprovodu vrčení jsem se k ní blížila. Schválně jsem ještě čekala jestli mi to ještě někdo zkazí, nebo už ji budu moct konečně dorazit. Ještě někdo má něco, nebo už konečně můžu? Pomyslela jsem si a bohužel jsem na to sama neznala odpověď.

PS
Čekala, až Nira udělá první krok, až po ní skočí, ale tu se do toho vložila Easy, pohlédla na ni s jiskrou v očích, nebyla to jiskra naděje, byla to jen slabý záchvěv toho, že tu je jen jeden jediný vlk, který ji zná a nemá potřabu ji nenávidět, naslouchala jejím slovům, naslouchala tomu, jak se jí stupňoval hlas, dokonce se i nechala trošku shodit, aby Easy byla nad ní a postupně jí tvář měkla, postupně jí oči plnily slzičky. Chceš, abych pak tvoji mrtvolu někde tady zakopávala? Chceš mě k tomu donutit? Tato slova zasadila poslední ránu, Allweena se zmohla jen na zavrtění hlavou. V krku se jí tvořil obrovský knedlík. Jakmile Easy domluvila, slzy jí tekly po zrvaveném čenichu i po lících a smáčely její vlastní krví nasáklý kožíšek. "J-já...", zmohla se vykoktat, ale absolutně netušila, co chtěla vlastně říct, tuhle větu si nepředpřipravila, mozková předvolba slov jakoby se porouchala a jí nezbylo než čekat na to, co jí udělá Nira, jak se jí vysměje. Takyže si neodpustila poznámku o jejím rodu. Sama je špína, tak co mele? (Ber to s nadhledem, pls :d) Pomyslela si nakvašeně, ikdyž to bylo spíš jen takové sebeuspokojení, které jí mělo zlepšit náladu, což se samozřejmě nestalo, slzy začaly koncentrovat její krev na kožichu, takže těžko říct, čeho bylo víc, heh. Ale do žil se jí vlil adrenalin, byla opravdu naštvaná na to, že ji tu Nira takhle ponižuje, měla už všeho dost. "Tak to pojď dokončit, doufám, že se pak Alfě vetřeš do přízně ještě víc!", s těmito slovy se zvedla a pohlédla na Easy. "Přestože jsi má sestra, záchranu jsem od tebe ani nečekala, ani nechtěla, buď si s nimi, když tě tu chtějí, jen mi prosím řekni... Jak mohli přijmout ji, když má chování sviťáka?", těmito slovy skončila, věděla, že to všichni popřou. Jak by Nira mohla být sviťák, když je jí jedno, zda Allweenu zabije? Ale nenávist dělá divy. Allweena na Niru zavrčela ve vyzývavém gestu. "Neboj, už ti do toho nikdo nepoleze.", zasyčela. Ať už to máme za sebou, Švestkoidní borůvko!

Průsmyk smrti
Mlčky jsem hleděla na sestru a spatřila její slzy, které ji zaplňovaly oči. Teď jsem věděla, že jsem to přehnala. Jako starší sestra jsem ji měla podržet a chránit ji a ne na ni křičet. Dobře, já jsem si nepřála její smrt a vlastně jsem ji chránila. Nepostavila jsem se svoji Alfě, protože jsem věděla, že by to bylo jen horší. Zabila bych nás obě a  ještě bych si zničila vysněný život. A aspoň dostala zavyučenou a příště si snad rozmyslí, zda bude drzá. Když jsem spatřila její kožich promočený krví a slzami, tak jsem svých slov a činů začala litovat. Přála jsem si, aby se čas vrátil zpět a Allweena měla znovu možnost se přidat do Zeiss a nebo, aby aspoň mohla odejít. Možnost být živá. Při Niřiný poznámce jsem ji darovala zamračený pohled, protože se mi nelíbilo, že mi uráží sestru. Ustoupila jsem od ni, aby mohla stát. "Nemluv, protože každým slovem to zhoršuješ," zašeptala jsem k ni a zavrtěla hlavou. "A blížíš se k smrti," pomyslela jsem si. "Zeiss je můj domov a nechci o něj přijít. Ty patříš do mé rodiny a taky nechci o tebe přijít. Chci toho až moc," uchechtla jsem se a ustoupila od sestry tak, abych Niře nebránila útok. "Nemá a ty to víš," odpověděla jsem na Allweeninu otázku už klidným hlasem. Stejně jsem nevěděla zda dokáži přihlížet záhubě sestřičky, ale hodlala jsem si zachovat domov. Chtěla jsem oboje, ale tušila jsem, že nakonec nebudu mít nic.

Uchechtla jsem se při jejím vyštěknutí, že už nás nikdo rušit nebude. Udělala jsem dalších pár kroků blíž k ní a zase se do toho vložila Easy. Už jsem ani nekontrolovala své vrčení. Prostě jsem výhružně vrčela. Jak mile ustoupila a řekla svá poslední slova už jsem neváhala. Už to stačilo. Stačilo slov. Allweena potřebovala poučit, že někdy je dobré držet jazyk za zuby. Nějak mi nedalo a propojila jsem svůj stín s jejím a tahala jí blíže k zátarasu. Pokud si dobře pamatuje ví, že se z mé magie nedostane dokud mě to neunaví. Ale trénovala jsem. Vydržím zase o něco déle. Určitě si toho je vědoma. Brzy se zadkem dostala k prvnímu kameni. Ty malinké kameny popadali. Věřila bych tomu, že by se to časem i zbořilo. Líbila se mi představa zaplácnuté Allweeny. Jelikož ona už neměla kam se pohybovat já se k ní nebezpečně pomalu blížila až jsem ji skoro dejchala na její zkrvácený čenich a už nechybělo moc. A brzy, velmi brzy ji nebezpečně neublížím a jestli mě někdo nezastaví teď naposledy, protože jak mile se do Allweeny konečně pustím nepřestanu dokud nebude prosit o svůj bídný život. ''Konečně to skončíme, co říkáš?'' Zechechtala jsem se a v nejméně vhodný okamžik, že si nemohla všimnou zrušení magie jsem po ní skočila a vyhýbala se nejméně zakrváceným místům.

PS
"Neboj se, Easy.", vydechla slova dříve, než stačila přemýšlet. Nevěřila tomu, že by mohla přežít, když ji potom Nira dotáhla až ke kamenné stěně, ani se nestihla rozhoupat a Nira už se na ní vezla, avšak se pokusila vydržet její o hodně větší váhu, zkoušela to ustát a přitom se soustředila na magii. "S radostí." Prskla a zavrčela  ni. Pomocí mysli, kterou dost narušovala Nira naplácnutá na jejím těle, nechala si stéct vodou naředěnou krev téct po nohou dolů. U tlapiček ji zastavila, držela ji a pak se zahryzla ostrými zuby do Niřina krku, potom silně škubla. Pomocí své magie krev zvedla do vzduchu a utvořila z ní silný a celkem dlouhý provázek, krev z čenichu k němu taktéž připojila. Pak nechala loužičku krve na zemi a začala se soustředit na boj. Objala Niru tlapami a škubla na stranu, aby ji shodila, ale byla jen malá pravděpodobnost, že by ji převážila, proto vzala louži krve, udělala z ní znovu provázek a podrazila tom Niře nohy.

I přesto, že jsem dávala pozor na krev, kterou má schopnost ovládat, to dokázala a pomocí ní mě od ní trošku oddálila, přičemž se mi dokázala zakousnout do krku. Škubla. Vypadá to, že budu mít další jizvy. Pomyslela jsem si v průběhu a úplně jsem ignorovala bolest. Nemohla jsem ukázat před Alfou žádnou slabost. Tenhle boj vyhraji ať mě to bude stát cokoliv. Následně mě tak nějak pustila, ale najednou se mě snažila shodit a opět u toho stihla použít magii. Pomocí krvavého provázku mi projela pod tlapami. Nějak nečekaně jsem však svým pádem jsem zachytila i Allweenu a ta spadla se mnou. Dokázala jsem se zvednout, jelikož nespadla na mě. Má tlapa se usadila na Allweeline hrudi a drápy zarývala, ale tak, aby netekla další krev. Avšak cítit to mohla.
Dívala jsem se do jejích očí. Leskly se. Než jsme se pustily do boje brečela. Zakousla jsem se do krku a každou chvíli můj stisk o hodně sílil. Bylo to nebezpečně blízko krčních tepen, životně důležitých, ale stále dost daleko. Když se bude chtít vyškubnout hrozí zatím jenom odrhnutí kousku kůže a masa. Když mě bude chtít shodit, taky z toho nevyjde bez nějakého zranění. V zubech jsem ji tiskla tak, aby si jakýmkoliv pohybem sama ublížila..

Tábor --> Průsmyk smrti
OLWË - Lúthien
Pokojně kývl ke slovům velectěné Alfy a opět se jí při jejím odchodu podřízenecky poklonil, jak se sluší a patří k temné Alfě. Dal na její slova a přistoupil ku zmiňované skále, aby si pročetl pravidla smečky. Netrvalo však dlouho a zákoník byl prostudovaný, proto se rozhodl vyhledat jeho milovanou. Stopy byly jen den staré a on měl čenich vytrénovaný poněkud dobře, proto pro něj byla hračka ji vyhledat. Byla tam Naiome, Ragnarok - neznámý, Nira a... Není to ta, co jsem tam za nima tenkrát přišel, jak se rozbrečela, když jsem s Nirou odcházel? Hned se mu vybavily vzpomínky na jediný okamžik, kdy neznámou Allweenu viděl. „Niro..” pronesl naprosto klidným hlasem, když je "viděl" opět v sobě. Tak nějak doufal, že ji alespoň prozatím nechá být. Sice nevěděl, co se tu stalo, ale když tu cítí přítomnost Alfy, nějak pochopil, že tu Allweena není vítána a že Nira dostala příkaz ji zabít. V tom ji ale bránit nemohl. Oklepal se a pouze směrem k Allweeně kývnul, aby pokračovala. Přeci jen nijak ji nenadržoval, aby se nemyslelo. Byla nepřítel Niry a tím i nepřítel jeho. Proto to jediné slovo, jež vyslovil, se rozhodl vysvětlit tak, že ji prostě chtěl vyhledat a její jméno vyslovil dřív, než si uvědomil co zde dělají. Však ono to přesvědčivě znít bude, protože tón jeho hlasu neukazoval naprosto nic. Žádné emoce, žádnou snahu, nic. A to ani nejzkušenější vlk, či cokoliv jiného nemohl poznat. Jeho myšlenky se neubíraly stejně tak žádným směrem.

PS
RAGNAROK

Než som čokoľvek ďalšieho mohol spraviť. Začul som Alfu ktorá naštvane ma volala. Tak som sa len obrátil a vyletel odtiaľ preč pričom som absolvoval to isté ako predtým. Než som sa dostal na druhú stranu. Pristál som, a uklonil sa alfe. ,,Ospravedlňujem sa má paní." Povedal som, a obrátil som sa na prebiehajúci boj. Cítil som pach krve. A mal som chuť sa pridať aby som aj okúsil zasa trochu krve. Dúfam že aj mňa do toho zapoja. Pomyslel som si a snažil potlačiť touhu po boji a krvi.

Průsmyk smrti
Slyšela jsem hlasité vrčení Niry, která nenáviděla moji sestru a teď se ji naskytla skvělá příležitost ji zabít. A já tomu mohla přihlížet a nebo se do toho vložit a čekat trest od mé Alfy. Chtěla jsem zůstat navždycky věrna své Alfě a smečce, ale taky jsem chtěla život pro svoji sestru. “Tak ukaž co dokážeš, sestřičko,” řekla jsem a přimhouřila oči. “A hlavně to přežij,” kývla jsem na ni a to už ji Nira ovládla pomocí magie. Znala jsem její magii, protože už přede mnou ovládla dvě srnky, který jsem pak zbavila života. Když jsem zaslechla Niřinu větu, tak jsem ji začala nenávidět. Nenávidět za to, že s radostí mi zabije sestru. A pokud by k tomu došlo, tak by mohla čekat pomstu. Allweena použila zase svoji magii, kterou už použila jednou na Rianovi. To byli oba ještě malí, ale teď byla silnější. Když obě spadly, tak jsem běžela blíže, abych souboj mohla pozorovat. Přišel sem další vlk, ale toho jsem ignorovala a hleděla na Niru a Allweenu. “Ne!” Vykřikla jsem nevědomky, když se Nira zakousla do krku Allweeny. Přála jsem si, abych mohla bojovat taky. Po boku své sestry, protože bych udělala cokoliv jen, abych odvrátila nejhorší.

PS
Bohužel, jak Niru převážila, převážila se i sní, nepodařilo se jí však dopadnout na její tělo, což ji tak trochu hodně štvalo. Cítila Niřinu tlapu na své hrudi, jež se prudce zvedala a klesala. Pak se do ní dokonce i zakousla, Allweena zaslechla výkřik sestry. Polila ji lítost, pohled lesklých očí se změnil na odhodlaný. Ještě se jí můžu vytrhnout... Dokonce sem přišel i další vlk, jeho pach jí byl tak povědomý, dokonce ho nenáviděla podobně jako ten Niřin. Až s tebou skončím, bude z tebe mošt, ale teď to ještě nesmí být, zesílila... Není možné, abych ji porazila... Zadníma nohama se zapřela do Niry a prudce škubla směrem nahoru, aby ji dostala od sebe, přičemž jí objala tlapama kolem krku, ale ne úplně a zaryla do něj drápy, aby ji to při tom odhození, které mohlo být i jen malinké, přecijen Nira něco vážila a Allweena byla oproti ní jako věchýtek, zranit. Pak se rychle překulila na bok, aby se vyhnula Niřinu dopadu. Věděla, že tento boj nemůže přežít, ale nechtěla, aby se Easy musela vypořádávat se smrtí sestry, nechtěla přeci umřít, musela tedy o ten svůj holý život bojovat...