Re: Příběh vyhnané smečky Zeiss II.

Fri Oct 27, 2017 11:55 am

Tábor
Zívla si a protáhla ztuhlé tlapy. Tenhle spánek pro ni byl zřejmě dosavad nejdelší a šlo to i poznat, zvedla své oslabené tělo z tvrdé země a rozhlédla se po táboře. Měla bys s tím něco udělat, než tu exneš. Pomyslela si zklamaná sama sebou a očima bloudila mezi tvářemi všech vlků, nových i starých známých. Až narazila na již ne tak novopečenou alfu, zavrtěla lehce hlavou jako by z ní chtěla setřást i poslední zbytky rozespalosti, nasadila hrdý postoj a normální chůzí k ní došla. Pár metrů před ní sklonila hlavu na znak jisté úcty a poté ji zvedla. ,,Mohu rušit?" Zeptala se s chraplavým hlasem, cítila se jako zrezivělý stroj, který se pomalu rozpadá, avšak navenek se snažila stále tvářit co nejnormálněji. Navíc si byla jistá, že pokud se bude snažit dá se do kupy během chvíle.

Fri Oct 27, 2017 12:27 pm

Tábor - Hranice, za Tristanem
Sklonila jsem hlavu, uši a ocas a poslouchala slova své Alfy Naiome, které směřovaly ke mně. Ta slova mě překvapila, ale taky jsem si uvědomila, proč jsem sestru nechránila a třeba s ni neutekla. Allweenu jsem měla ráda, ale tady byl můj domov a naše Alfa byla temná a spravedlivá. Lepší Alfu si vyhnanci nemohli přát. “Děkuji,” řekla jsem oddaně, ale více sebevědomě. “Dobře,” kývla jsem na souhlas a hluboce se své Temné královně uklonila. Otočila jsem se a rozešla jsem se k východu z tábora. Kývla jsem na pozdrav k Man’yakovi a jeho družice, protože to nebyli špatní vlci. Narovnala jsem hlavu, ocas i uši, upravila si svůj plášť a zkontrolovala zda mám u sebe svoji dýku. Vše bylo v pořádku, ale zastavila jsem se a otočila svoji hlavu za svým jménem. To vyslovila Nira a já na ni kývla. Musela jsem se nad tím zamyslet. Chtěla mi zabít sestru, ale darovala ji život a já sama jsme nechtěla narušovat náš pracovní vztah. Otočila jsem tedy hlavu a rozběhla jsem se k hranicím, abych mohla plnit to, co jsem dostala za úkol dříve.

Fri Oct 27, 2017 12:31 pm

Skály Naiome

Při náhlé otázce se otráveně ušklíbl. "Kerber? Nevím. Tohle území pojmenovávali ještě staří vůdci. Pravděpodobně to byl někdo, koho znali a uznávali." vyblekotal ze sebe. "Jinak by po něm nic nezbylo." doplnil nenuceně a v očích mu na chvilku zaplál ten temný oheň, který se mu za ta léta strávená zde, vepsal do duše. "Fajn, budu na tebe čekat nahoře." řekl pevným hlasem a s prudkým máchnutím křídel se vznesl k obloze. Poslední slova, co řekla, ignoroval, poněvadž tušil, že se bude tak či tak jednat o něco úplně nepodstatného. Silnými pohyby křídel se zanedlouho dostal až k vrcholkům ošlehaných prudkým větrem. Stále nedokázal svá křídla moc dobře ovládat, a tak se musel snažit, aby ho nějaký poryv větru neztrhl. Na krátkou chvíli se mu poskytl pohled na širokou krajinu mimo jejich území - přesněji vzato na jejich bývalé území. Ani sami draci by teď nedokázali identifikovat Tristanův výraz. Jednou. Jednou si ho dobudeme zpátky. Pomyslel si a vydal se hledat průchozí průsmyky.
Jakmile po zjištění, kde je potřeba posilnit hranice, usedl na balvan, tak se zamračil. Pořád tady není? Nějaká pomalá. pomyslel si, a již teď přemýšlel, jak ji dá pořádně do těla. "Teď jen počkat na tu chlupatou kouli." prohodil směrem k havranovi, který zakrákoral v odpověď. Vsadil by se, že v jeho černém lesklém oku viděl pobavení.

Fri Oct 27, 2017 1:04 pm

Tábor - Hranice - Skály Naiome
Běžela jsem a vzpomínala na Tristanovi poslední slova. “Fajn, budu na tebe čekat nahoře,” zopakovala jsem je v mysli a sama jsem věděla, že to bude namáhavá cesta a nahoře bude čekat vlk, který zaručí, že mě čeká těžší práce než byla cesta. Plášť za mnou vlál a moje packy se bořily do bahna. “Snad to Allweena přežije a začne svůj život odznova. Ne v Kirigakure, ne v Zeiss, ale asi v nějaký hloupý sviťácký smečce,” pomyslela jsem si a ušklíbla se při pomyšlení, že bude ve svitu. Hlavní bylo však, že ji Nira nezabila. Skoro celou cestu jsem na ni myslela a až k místu, kde jsme byli s Tristanem, se zeisskou Deltou. Zvedla jsem hlavu nahoru a opatrně jsem se vydala za pachem, který se zesiloval, když jsem se blížila. Začínala jsem mu závidět křídla, protože měl díky nim rychlejší cestu a špinavé tlapy od bláta to mu taky moc nepomáhaly.
“O kom to mluvíš?” Zeptala jsem se s úšklebkem, když jsem se dostala nahoru a uslyšela jeho slova. Nelíbila se mi, ale s tím jsem nemohla nic dělat. Já byla Kappa a on Delta. “Ta co si vymyslel?” Zeptám se po tom a dojdu k němu, abych si ho vyslechla.

Fri Oct 27, 2017 1:24 pm

Skály Naiome

Začínal být poměrně netrpělivý. Když však zaslechl hlas černé vlčice, tak ji úšklebek oplatil. "O tobě. Tak pomalého vlka vidím snad poprvé." odpověděl ji bez ostychu. "Co tě tak zdrželo?" zavrčel na ni potom tlumeně a v očích mu blýsklo. Ze svého ležérního lehu se se zívnutím posadil, aby snad dal důraz na to, jak dlouho tu na ni musel čekat. "Našel jsem tady dvě cesty, které musíme zabezpečit." začal. "Odvalíme tam nějaké balvany, kterými je zaterasíme. Dokázala bys nabít elektřinou i kameny, aby vydržely nabité napořád?" optal se ji. Pokud by to zvládla, nemuseli by je složitě ostřit. Výboje elektřiny by byly dostatečným zabezpečením - společně se štěrkem, který dokázal Tristan vytvořit. Přeměřil si ji nic neříkajícím pronikavým pohledem.

Fri Oct 27, 2017 2:11 pm

Skály Naiome
Při jeho odpovědi jsem nadzvedla horní pysk i když jsem jeho odpověď sama dávno znala. Na jediného vlka, kterýho mohl čekat jsem byla já. “U Průsmyku byl Vetřelec a s nim to bylo nadlouho. Pak jsem se stavila ještě v Táboře, ale hned jsem se vydala sem,” řeknu mu klidně a jeho vrčení i zívnutí ignoruji. O tom, že ten Vetřelec byla moje sestra jsem se taky nezmiňovala, protože jemu do toho nic nebylo. Sedla jsem si a poslouchala jeho plán. Byla jsem ráda, že aspoň něco dělal a jen se tu neválel a nepřipravoval poznámky na můj účet o tom jak jsem pomalá. “Myslím, že když se budu hodně soustředit, tak to zvládnu,” řeknu zamyšleně a vstanu. “Tak jdeme pracovat?” Oklepu se a jsem připravena na těžkou práci. Vypadalo to, že začneme kameny.

Fri Oct 27, 2017 7:19 pm

TÁBOR

Man'yak se pousmál. "Samozřejmě. Ani by mě nenapadlo porušit zákony smečky," přikývl na slova své matky, přičemž si koutkem oka všiml, že Asmia vypadala poněkud... nervózně. Trochu neklidně pohodil ocasem. Nechtěl jí takhle rozhodit, možná to s ní měl jako první probrat a jeho blbost byla, že s tím šel rovnou za Alfou. Na druhou stranu, nemyslel to tak, že by se na to hnedka vrhli a do několika týdnů už tu pobýhala jejich vlčata. Hodlal jí to ještě zdůraznit. Když je Naiome propustila, opět se uklonil, se slovy "děkuji, matko" a nechal mohutnou vlčici být v klidu v její jeskyni. Jakmile byli venku, naklonil se k Mie. "Nemyslel jsem to tak, že se staneme rodiči hned zítra. Jen, kdyby přišla vhodná situace, abychom se už o povolení nemuseli strachovat," žďuchnul do ní čumákem. Poté se ušklíbl. "Navíc, nejsme ještě tak starý, abychom museli spěchat," podotknul a své kroky začal směrovat ke svému doupěti.

Sat Oct 28, 2017 2:07 pm

SN

Sledoval její rozhořčený výraz a v duchu se slizce tetelil. Jak rád on štval ostatní vlky. Seskočil ze skalky, na které byl ještě před chvíli majestátně rozvalený, a dopadl těsně před její čumák. "Často takhle odbíháš od svých povinností?" zeptal se ji s chladným hněvem. "Jestli se to bude opakovat, garantuju ti, že to bude mít špatné následky. Hlavně pro tebe." dokončil a na patě se otočil. "Skvěle, následuj mě tedy. Dovedu tě k prvnímu průsmyku." promluvil, aniž by se na ni byť jen podíval, a rozešel se mezi skály. "A tentokrát žádné flákání!" houkl na ni dozadu pro jistotu.

Cesta po pevné zemi byla o mnoho obtížnější, než když používal křídla. Ale co taky čekal, že? Na jednu stranu si byl jistý, že by se bez doprovodu obešel, ale zase na tu druhou, věděl, že by pak hranice nebyly zabezpečené dostatečně. Již v Průsmyku smrti se přesvědčil, že spolupráce je občas velmi důležitá. Ke všemu, Naiome se ho vždy snažila vést, aby dokázal pracovat ve skupině - na tom si velmi potrpěla. Přeskočil kámen, který mu zavazel v cestě a zastavil se. "Jsme tady." ohlásil a kývl k úzké cestičce mezi dvěma hřebeny, kterou bylo potřeba pokrýt. Ve výhledu se široko daleko rozprostíralo Niwatské území a otevřená krajina za horami. "Zkus najít prvně nějaké větší kameny, mezi kterými pak vyplníme mezery menšími." zavelel a sám se vydal nějaké hledat. "Kdyby něco, řvi."

Sun Oct 29, 2017 11:46 am

Tabor

Pozoroval som tábor. A sledoval ostatních vlkov. Vedel som že by som mal ísť k Alfe ale vedel som že to bude zlé. Ale smečka bola premna všetko tak som pomalym krokom sa vybral k Alfe. Nasucho som prehltol, a bol dosť nervozny. Len som dúfal že moja Alfa nebude mať zlú náladu. Ale išiel som vpred lebo viník som bol ja a tak som musel aj pikať. Zo sklopenimi ušami, som dosiel k doupeti alfy . A silno som ssa poklonil k zemi až. A hlavu som ani nechcel zdvihnúť. ,,Má alfo, má paní som tu, a prišiel som si pre trest. Povedal som trochu nervozne lebo alfy som sa aj bál.

Sun Oct 29, 2017 1:06 pm

Skály Naiome
Znechuceně jsem nakrčila čumák, když seškočil přímo přede mne. On totiž věděl, jak vlky štvát a u mě se mu to dařilo. “Zajistit Vetřelce je taky povinnost,” ohradím se chladně. “Špatné následky? Jako že mě necháš degradovat? To by ti neprošlo, protože Alfa Naiome o tomhle věděla,” namítnu rozhořčeně, ale jméno Alfy povím se vší úctou a respektem. Na jeho další slova jsem jen kývla a vydala se za ním do skal, kde měl být průsmyk. “Já se neflákala. Jediný kdo se tu ještě před chvílí rozvaloval si byl ty!” povím s povytaženým pyskem. S tímhle vlkem jsem chtěla být na neutrálu, ale to by si musel nechat svoje štiplavý poznámky pro sebe.
Dál jsme pokračovali mlčky a já se mohla soustředit na cestu. Byla obtížná, ale ne tak jako cesta nahoru. Sem tam jsem šlápla do kaluže bláta, ale to mi moc nevadilo. Jen z jednoho důvodu a to, že to na kamenech klouzalo. Brzy jsem však přeskočila větší kámen jako Tristan a postavila se po jeho boku. Pohlédla jsem na úzkou cestu mezi hřebeny a pak svůj pohled zvedla. Hleděla jsem do dálky, směrem ke Kirigakure. Tam byl můj bratr Rian a jeho matka Yllin, která mi zničila rodinu a já se ji za to chtěla pomstít. Zajímalo mě jakým směrem je teďka Allweena a otec, ale z myšlenek mě vytrhl Tristanův hlas. Na ten jsem reagovala pouze rázným kývnutím a pak se vydala hledat balvany. Nad jeho posledními slovy jsem jen protočila očima a pokračovala v hledání. Netrvalo dlouho a našla jsem pár vhodných kamenů.

Sun Oct 29, 2017 1:43 pm

SN

"Jo, ale ne tvoje. Ty máš momentálně zajišťovat hranice." odsekl ji, ale pak nastražil se zájmem uši. "Kdo tu mluvil o degradování?" neodpustil si jízlivou poznámku. "Znám spoustu jiných způsobů, jak tě potrestat. I když musím uznat, že vidět tě jako Omegu je jeden z nich." zazubil se na ni podle, ale pak už se vrátil k informaci, která ho zaujala. "Co myslíš tím, že o tom Alfa věděla?" optal se ji, nikoliv však provokativním tónem.

Tristan se zájmem čenichal kolem a zkoumal kameny různých velikostí. Při každém kameni, který našel, ale nebyl vhodný, se jen otráveně ušklíbl a popošel o něco dál. Zanedlouho ho však do zorného pole udeřil poměrně dobře vypadající balvan, který velikostně odpovídal jeho požadavkům. Háček byl v tom, že byl zaklíněný v puklině. "Pecka." zamumlal si pro sebe a neochotně se do něj zapřel. Zatnul zuby a s napnutými svaly do něj začal z jedné strany usilovně tlačit. Kámen se však ani nehnul. Naiomin havran se mezitím posadil na nedalekou skalku a s nakloněnou hlavou ho pronikavě pozoroval. "Běž hlídat radši ji. Nechci mít její smrt na krku, když se zabije." broukl k němu, ale havran zůstal sedět na místě, podobně jako onen balvan. Tristan se podrážděně naježil, a už už chtěl po opeřenci křiknou nějakou urážlivou poznámku. Když v tom ho něco napadlo. "Nebude ti vadit, když si vypůjčím trochu tvé energie?" optal se ptáka, a ten na něj šokovaně vykulil černé oko. Tristan věděl, že pták mu moc energie asi nepropůjčí, ale pořád lepší než nic. Potom, co si krkavec Tristana dlouze vypočítavě změřil, však nakonec zakrákal, jako znamení, že jeho čin schvaluje. Tristan na nic nečekal a mezi nimi se vytvořilo malé modré lanko přecházející energie. Tristan cítil, jak se jeho svaly nabíjejí novou silou. Netrvalo dlouho a po pár mocných zatlačeních byl balvan s hlasitým 'puk' venku z díry. "Díky, opeřenče." zazubil se na svého společníka a začal kámen neohrabaně valit k místu setkání.

Mon Oct 30, 2017 10:00 am

NAIOME/ASMIA
Tábor
Asmia sa uklonila Naiome na znak vďaky a vyšla von z nory. Pozrela Manyakovi do očí, pri jeho slovách. " Ja viem." pousmiala sa a olízala mu ňufák. "Čo teraz?" opýtala sa ho. Chcela si pozrieť jeho jaskyňu. Mohli by sa tam poriadne zabývať.
Naiome si ľahla, než počula hlas. Dlho ho nepočula. Hotaru. - pomyslela si. Postavila sa a vybrala sa k vchodu/východu jej jaskyne. Uši mala pri zátylku. "Áno, Hotaru." - odpovedala na jej otázku. Vlčka sa jej však nezdala. "Si v poriadku?" - pozrela vlčke azurovým pohľadom do očí. Táto otázka bola viac než nutná, nakoľko ak by potrebovala pomoc, dostala by ju včas. Prišiel aj Ragnarok. "Počkaj ešte na auru, dostanete trest spoločne." - tlmene zavrčala. Nechaj nás s Hotaru o samote. - poslala Ragnarokovi myšlienku. Potom sa sústredila už iba na vlčku s hviezdou na čele a čakala, čo z nej vypadne.

Mon Oct 30, 2017 10:44 am

Tábor

Keby som nemala štipku sebaovládania, zabila by som ju, avšak chcela som, aby sa aj ona zapojila,lebo to by som mala len pocit, že bojujem len s handrou a nie so živým tvorom. ,,Rozpáram ti hrdlo, áno naozaj!" vyštekla som. Zabila by som ju, rozflákla by som ju hneď na mieste, ale chcela som vyrovnaný súboj. Tá suka si z toho asi nič nerobila. ,,Zabiť!" zasipela som po nej. Áno chcela som toho bastarda zabiť, zmiesť ho z povrchu zemského. Tento balvan asi city nemá ani nič, rozflákam ju na kúsočky a potom bude ich zbierať. pomyslela som si a tentoraz som sa jej zahryzla do krku a nepustila, presúvala som čeľuste po jej voľnej koži.

Mon Oct 30, 2017 11:51 am

Tábor
Ragnarok

Čakal som na Alfu. Ale keď došla povedala aby som čakal aj na Auru. Potom som dostal jej myšlienku. Ako si prajete má paní. Odpovedal som. Poklonil som sa a išiel som od nich ďalej. Sadol som si k jednému stromu a tam som začal vyrivat znaky ktoré znazornovali smrť. Ale aj to ma prestalo baviť a tak som čakal. Kde sakra je tá Aura. Pomyslel som si s nervami. A mal som ju chuť naozaj prizabiť lebo iba na ňu som musel čakal dúfal som že sa jej dočkam.

Mon Oct 30, 2017 8:46 pm

AURA QUEEN ELSA
Pohoří samoty -> Tábor (Za Naiome)
---> přesun z SH

Pomalu jsem šla za Alfou směrem do tábora a přemýšlela. Společně se mnou šel ještě Ragnarokem. Šli jsme si pro trest za porušení pravidel smečky. Jistě je spravedlivý. A jestli si ten idiot myslí něco jiného, utrhni mu hlavu. S touhle myšlenkou jsem došla až do tábora a zde jsem pokorně sklonila hlavu před Alfou.

Wed Nov 01, 2017 3:54 pm

Tábor
Otázka ji trochu vyvedla z míry, ať už kvůli tomu, že se snažila vypadat naopak co nejvíc v pohodě a nedat najevo žádnou slabost, nebo prostě kvůli tomu lehkému náznaku starosti, který v sobě měla otázka v hloubi zakořeněný. Polkla, když na ni koukla jako by viděla skrz a zhluboka se nadechla. ,,Jsem v pohodě, děkuju." Pronesla a očima se vyhýbala těm jejím, po takové době si nebyla svým postavením ve smečce zcela jistá. ,,Jen, vím že v posledních měsících byl i šutr užitečnější jak já, chci to...Napravit." Řekla již jistěji a trochu vypla hruď. ,,Být zase trochu ku prospěchu a nedělat ostudu." Dodala poté tišeji a letmo se rozhlédla po ostatních, téměř polovinu z nich neznala nebo viděla prvně a jenom to už podle ní značilo jak špatně to v poslední době vedla.

Thu Nov 02, 2017 5:44 pm

Tábor
Zaslechla jsem Ragnarokova slova. Něco mi uniklo? Proč má trest? Jdu blíž, hehe. Srdíčko se mi zatetelilo radostí, když jsem se pomalu přikrádala blíže k dění. Zaragistrovala jsem i přítomnost Aury. Soustředila jsem se na Ragnrokovy tlapky a pod jednou z nich mu udělala špičatý krystalek, abych připoutala jeho pozornost, protože mu mělo být jasné, od koho ty krystalky jsou. Škodolibě jsem se jeho směrem zubila, takže pokud by se otočil, spatřil by jen můj úsměv.

Fri Nov 03, 2017 11:32 pm

Skály Naiome
"Ale Vetřelce máme přivést před Alfu a nebo ho zabít. I když je zabezpečen Průsmyk smrti, tak teprve hranice zabezpečujeme, ale to sis asi všimnul. Co třeba kdyby zase nějaký sviťák přeběhl hranice? A pak zase zpátky. Pak bychom byli všem pro smích," nadzvednu pysk při těch slovech, protože ta představa se mi nijak nelíbila. Na těch hranicích, ale byla moje sestra, kterou jsem zradila a teď jsem jen doufala, že žije. "To každou Kappu by si viděl nejradši jako Omegu? Co musí udělat, aby si nevyžádala tvoje opovržení?" Uchechtla jsem se, protože jsem pochybovala, že se mu nějaká Kappa kdy zavděčila. Maximálně tak jeho partnerka, pokud nějakou vůbec měl, ale přátele asi ne. "Protože tam pak Naše Afa Naiome přišla," řekla jsem klidně a s respektem.
Došla jsem blíže ke kamenům a pořádně jsem si je prohlídla. Stačilo je jen dovalit k průsmyku, ale stejně jsem věděla, že to bude velmi těžká práce. Do jedno balvanu jsem se vší silou opřela a doufala, že se otočí. Naštěstí to bylo trošku z kopečka, takže to nebyla zrovna nemožná práce. Znovu jsem zabrala a pomalu valila šutr k cestě mezi hřebeny, která potřebovala zaterasit, aby sem nelezli sviťáci a vetřelci. Ti co se chtěli přidat do temné smečky, tak měli možnost. "Pokud tuhle práci přežiji, tak to bude zázrak," pomyslela jsem si nabručeně, ale na druhou stranu jsem byla velmi ráda, že mohu pomáhat při rozvoji téhle smečky a být její součást. Když jsem už byla u Tristana, tak jsem se zastavila a sedla si. Byla to vyčerpávají práce, ale přesto jsem si neodpustila ušklíbnutí, když jsem před chvílí uslšela ránu. "Myslela jsem si, že ti upadla hlava," zašklebila jsem se, ale pak pokračovala v té úmorné dřině.

Sat Nov 04, 2017 12:13 pm

SN

Začínaly ho její kecy unavovat. "Pokud dobře vím, nejsi tady jediná Kappa, která by musela lítat z místa na místo, aby udělala vše, co je potřeba. Když máš jeden úkol, tak se ho striktně drž a ostatní věci přenechej jiným. Troufám si říct, že by si s tím zvládli poradit možná i lépe než ty." zabručel k ní. "Anebo si zdekuj svých pět švestek a táhni vodkud si přilezla, když neumíš plnit rozkazy." utnul její dlouhý monolog. Její další otázka ho zarazila a jeho obličej krapet zvážněl. Neznatelně se na ni otočil a zamračil se. Sám si tuhle otázku kladl snad už tisíckrát, ale nikdy na nic kloudného nepřišel. Opovrhoval vším a všemi, mnohdy dokonce i sám sebou. Většina nových členů sem přicházela ze sviťáckých smeček, které přímo nenáviděl. Nezvládl tedy být v přítomnosti někoho, kdo sebou přinášel kus jeho minulosti. Nezvládl by se s někým přátelit potom, co ho všichni zradili. Co se týče tohoto bloku, tak se ani samotný Tristan nedokázal vyznat ve svých podivných nepříjemných pocitech. "Nevím, měla by být poslušná, nápomocná a věrná své smečce. Zrádce ani citlivky tu nebereme." zamumlal. Jeho tón hlasu naznačoval, že tohle už nechce dál probírat. "Vidíš, a ta to rozhodně vyřešila lépe než ty. Hádám, že si tam potom byla úplně zbytečná."
Jakmile se i s balvanem doškobrtal k Easy, tak se při její poznámce jen pobaveně zaksichtil. "A já si zase myslel, že jsi už konečně chcípla. No, asi musíme oba čelit jistému zklamání." oplatil ji a žduchl do masivního kamene, který se díky mírnému svahu skutálel přesně do pukliny, a alespoň částečně znepřístupnil cestu, kterou měli zaterasit. Podíval se škodolibě na Easy a čekal, jak si ona poradí se svým nákladem.

Sat Nov 04, 2017 1:10 pm

Skály Naiome
"Věř Tristane, že příště kvůli obyčejnýmu tulákovi nikam nepůjdu, když se o to postarají jiní," prskla jsem na něj, protože jsem se o tom už nechtěla bavit. Allweena nebyla obyčejná tulačka, ale moje sestra. Byla stejné krve jako já a proto mi nebyl lhostejná, ale každý jiný ano. To on sice nevěděl, ale kdyby ano, tak bych v jeho očích ještě více klesla. "Plnit rozkazy umím, protože bych tu jinak nebyla s tebou a nevalila tady těžký balvan. A nikdo by mě nedonutil jít zpátky k matce," poslední slovo jsem řekla s jasným opovrženým. Své otázky jsem však začala litovat, protože tohle asi nebyla dobrá poznámka. Jeho vážná zamračená tvář mi dokazovala, že příště bude lepší mlčet. Zamyslela jsem se nad tou otázkou, jako kdyby byla pro mě. Já považovala za kamarádku tak Niru, ale spíše se mi s ní jen dobře spolupracovalo. Na jeho slova jsem jen kývla a nechala to být, protože jsem z jeho hlasu slyšela, že to nechce dál řešit. "Pravda," utrousila jsem a pak se zase věnovala své práci.
Pohlédla jsem opět na Tristana, když se dostal až ke mně. "Promiň, ale takovou radost ti neudělám," zašklebila jsem se na něj. "Je to smutné, ale snad se to někdy podaří," vzdychnu hraným smutkem, ale pak se zasměji. Nepřála jsem si jeho smrt, protože patřil do smečky, ale bavily mě ty poznámky na jeho účet. Hleděla jsem na jeho kámen jak se skutálel až do průsmyku a částečně ho zaterasil. Oplatila jsem mu škodolibý pohled a strčila silně do kamenu. Ten udělal to samé co ten Tristanův a docela dobře zaterasil ten zbytek.