Příběh smečky Ishimura I.

Tenebris sa uložila k spánku a ja, keďže sa mi nechcelo váľať v pelechu, oblizol som Tenuškyn ňufák a vyliezol som z brlohu. Zažmúril som do Tábora. Švihol som chvostom a pozrel som sa naokolo. Zívol som si a s vlajúcou hrivou vo vetre som sa vybral na obhliadku Tábora. Pozdravil som sa vlkmi a pozeral som sa naokolo. Rád žijem, život je... uvažoval som a vykračoval som si krajinou.

Jezero Omega
Vlk nijak nereagoval a tak jsem poznal, že nadešel čas jít zase pryč. Sice mi bylo trochu líto tu nechat svoje doupě z rákosu, ale přeci jen jsem si mohl kdykoliv udělat nové. Vyhodil jsem si tašku na záda a Kastu si posadil na hlavu. Pak jsem se otočil a pomalým kolébavým krokem jsem zamířil pryč. Tlapky se mi na kamínkách a kořenech občas lehce podlomily, ale já na to už nijak nereagoval. Dokonce mi přišlo, že chodím trochu lépe. Postupně jsem se dostal na druhou stranu jezera, kde jsem si rychle zbudoval další přístřešek pro případ deště. Déšť byl fajn, ale přeci jen se hodilo se před ním někam do sucha schovat. A já vždy měl rád ten pocit, když ležíte v teplíčku a suchu a posloucháte kapky bubnující do země, které jsou jen pár centimentů od vás.

Dino de Mal:
/Útesy Omeg/
Usmál jsem se, už jen ze slušnosti, protože se to hodilo. ,,Prd. Jsem troska, budu umírat sám, za trest, že jsem opustil Richu..." prohodil jsem rezignovačně, poté se mi ale zablýsklo v očích. Sedl jsem si, švihl ocasem a střihnul uchem. Toto jsem dělával i Richu. Měla to ráda. I Odimax...kde ten se zase toulá...? Žije ještě? napadlo mě. Svěsil jsem hlavu ve snaze uklidit stranou ty špatné myšlenky. ,,Smečka Verde Imperio. Já, sestra Tlapina, Dwajtos, Lynn a Myoko." začal jsem, na chvíli se odmlčel a poté pokračoval. ,,Bylo to chvíli poté, co jsme se se sestrou vydali pryč od lidí, kteří se o nás starali, jak jsme byly zatoulaná vlčátka... narazili jsme na vlka, který byl křížencem arktického vlka s americkým pittbullem, majitel ho opustil. Tedy... on narazil na nás. Ze začátku to nevypadalo, že bychom se mohli snést, poté se nám povedlo dát se dohromady. Byli jsme skvělá trojka, Dwajt v sobě měl ale démona, jehož se snažil potlačovat, jak se dalo. Neměl problém být na nás zlý..." vysvětlil jsem. Zatřepal jsem hlavou. Je to div, že si to ještě pamatuju... pomyslel jsem si. ,,...chápej, ale všichni jsme byli tuláci na území tehdejší smečky SnowStorm. Včetně vlčic Diamond a Queen, které nás vystopovaly a protože jsme zde byli noví, ihned zaútočily..." povídal jsem, na chvilku se odmlčel.

Uzrel som slnko svojho života ako kráča za Alfou. Čože? ona y chcela byť deltou, to ja som ju získal hodne dávno po prijatí na Kappu, ale čo uź je to jej život a jej plán. pomyslel som si a švihol chvostom. Zároveň ma napadlo, že som celkom dávno nelovil a potreboval by som si pretiahnúť svoje zlenivelé packy. A tak som sa vytratil do lesa neďaleko Tábora, ktorý bol bohatý na srny. Kráčal som pod majestátnnymi korunami starých stromov a vetril pachy. Snažil som sa kráčať čo najtichšie ako sa mi len dalo. Doprkýnka takto nič neulovim. pomyslel som si a dvihol som hlavu. Oblohu mi zakryl tmavý tvor. Perie mi zaclonilo výhľad a v ušiach sa mi ozval havraní škrek. Mám pre teba lovisko, Reel Arashi, nasleduj ma a naješ sa ty a tvoja svorka. začul som v hlave havraní hlas. Havran sa rozletel a ja za ním. Bežal som za letiacim tieňom a preskakoval padnuté kmene. Krajina okolo mňa sa rýchlo menila. Havran ma doviedol až do hustého lesa, kde stromy rástli blízko pri sebe. Havran si zosadol na vetvu stromu a začal si čistiť pierka. ,,Ideme na to." zašepkal som a strčil som ňufák k zemi a ňuchal som. A naozaj opernec neklamal Onedlho som narazil na stopu a tá má doviedla ku malému stádočku sŕn. Do kelu, len ten srnec keby tu tak bol. pomyslel som si, ale čo už aj srna je úlovok. Priplazil som sa ku svojej obeti a vletel som do stáda. Počul som okolo seba dusot kopýt a vyľakané ručanie sŕn. Pod im kázal aby sa vyhýbali lovcom a mne pud kázal aby som ich lovil, lebo som lovec a oni sú len korisť. Dobre sme vedeli svoje položenie v potravinovom reťazci. Srny sa pustili do bezhlavého behu. A ja ako hlupák za nimi. Hnal som sa rýchlym behom aby som si niečo uchmatol a už už som im dýchal na chrbty. Oddeľoval som mladú srnu, ktorá trochu krívala. Bežal som ako som len mohol aby som tú potvoru dostihol. Napokon som sa vymrštil a skočil som na chrbát svojej koristi. Srna začala poskakovať a chcela sa ma striasť. Ale ja som sa držal a nepustil ani keď sa krútila okolo svojej osi a vyhadzovala zadkom. Svet sa mi šialene točil, už som mal celú sánku ubolenú, ale just som sa nepustil. Napokon som sa prehryzol až ku krku srny. Tá bohužiaľ, už umorená poskakovaním spadla. Bolo to ako v zlom sne. Srna padá a padá do mäkkého lístia a buchne na zem. Má zlomené obe predné nohy ako sa jej ťažisko prevážilo na prednú časť tela. Ja som z nej skočil. Nie spadol. Pád mi vyrazil dych a nemohol som sa nadýchnuť. Ležal som vedľa svojej koristi napoly omráčený, no napokon som vstal a dorazil som srnu jedným obratným zahryznutím do  krčnej tepny. Áno dokázal som to. pomyslel som si šťastne. Nevzal som si zo srny nič, ani očné buľvy, proste som ju celú v celku vliekol do Tábora. Nohy sa mi pod jej mŕtvou váhou podlamovali a ja som kráčal do Tábora. Konečne sa mi to podarilo a ja som sa ocitol celý vprostred zhromaždiska dokrvavený. Hriva polepená srnčou krvou a sem tam nejaká aj moja vlastná krv. Ale bol som šťastný, že sa mi to podarilo. ,,Vlci." povedal som nahlas tak aby ma mohli počuť. ,,Je tu srna. Môžete si ju rozdeliť." povedal som hlasno a zavyl som.

Venoval som pohľad svojmu úlovku. Dlho som nevidel ani jednu Betu a pokiaľ sa nemýlim sú tri. Kay viem, že buď spí alebo rieši niečo iné, ale tých zvyšných som ani nepoznal. Bolo by dobré mať vo svorke moc, ale ten kto ju má, ju nevyužíva. Keby ja som bol na nejakom vyššom poste, išiel by som sa pretrhnúť aby bola svorka spokojná. Pozrel som sa na Tenebris. Myslím, že koná správne. Zívol som si a ľahoľ si na zem. Laby som si položil jednu cez druhú a pokojne som sa rozhliadal naokolo.

Zíval som na celú tlamu. Áách... Kedy sa tu bude niečo diať? Územie spustnuté, Gammy a Bety sú voľakde, neviem kde a alfy? Ani nehovorím, celé územie ide do zajačích. Nemá správu. Chýba disciplína, poriadok. Niekto by im mal pritiahnúť uzdu. Ishimura má najväčšie územie na Niwate a nikde nevidím hraničiarov ani nič.Neverím, že pokiaľ sa s tým nezačne robiť niečo, ta prídeme o vlkov a svorka bez členov je fakt na figu. uvažoval som a prechádzal sa po Tábore rezkým krokom. Všade som videl príznaky značného zanedbávania územia. Odišlo niekoľko votrelcov, svorka potrebuje posily.