Příběh smečky Ishimura I.

/Tábor/
Jedna z vlčic (Caelle), co zde dorazila, mi výrazně páchla po vyhnancích. Začala vmžiku urážet naši smečku. Otočil jsem k ní hlavu a hrdelně zavrčel. Nebýt mé práce tady, možná bych po ní už i vystartoval, byť bych to nebyl já. Okamžitě jsem se otočil zpět na dva zelené bratry (Greeny a Horrie) a snažil se na tváři zachovat klidný výraz. V tom už Greeny začal nejistě hovořit. ,,No... ano. Já jsem Greeny a tamto je bratr Horrie. Chceme požádat o vstup do vaší smečky," promluvil. Viděl jsem jeho zjevnou nejistotu. ,,Nemějte strach, to je jen cizí vlčice, jde od vyhnanců a něco tu chce. Je nás zatím více, nemá se co stát." poslal jsem jim myšlenku a poočku tu vlčici sledoval. ,,Každopádně, asi čekáte, že po vás budeme chtít prokázat, že smečce budete věrní a budete k něčemu..." začal jsem, poté jsem se na chvilku odmlčel. Poprvé mám zadávat zkoušku... hmm... dobrá... jen doufám, že nezklamou. Jdou cítit po Kirigakure. napadlo mě a začal jsem skenovat jejich myšlenky. Když se zdálo, že mi nemají co tajit, pousmál jsem se. ,,Vašim úkolem bude si dát zápas. Teď a tady, bez použití magie. Budu vás sledovat a asi nebudu jediný," zkonstatoval jsem nakonec pyšně a odvrátil se od nich, na chvíli. Namísto toho jsem z dálky sledoval páchnoucí vlčici. Hlavně nic nezkoušej... lehce jsem se zježil a vycenil na ni zuby.

/Tábor/

Stojím hned vedle Greenyho, ocáskem lehce nervózně švihám ze strany na stranu. Jakmile brácha konečně promluví, moje domněnky se potvrdí. Tak jo, Greeník chce do jejich smečky. No, tím pádem chci i já. Ale to se budeme muset utkat. Spolu. Kouknu se na svého milovaného brášku. ,,A kdo vyhraje? Ten, kdo toho druhého... přizabije?" zeptám se zděšeně Dina a ustoupím krok od bráchy. Nechci mu ublížit, je to přece moje dvojče! Těkám červenýma očima mezi těmi dvěma zelenáči. U všech všudy, jak ho to vůbec napadlo?

Tábor 
Dawano i Sanito nic neříkali a já jsem bedlivě naslouchala okolí. Nechtěla jsem poslouchat cizí rozhovory, ale většinou jeden člen z rozhovoru byl Vetlřelcem na našem územím. Já jsem podle magie pak mohla vidět jejich pohyby. Kdyby chtěli zaútočit, tak bych jako první mohla zareagovat, ikdyž na ně nehledím. Ucítila jsem pach Zeissačky. Srst se mi automaticky naježila z toho pachu, ikdyž mi žádný vlk či vlčice ze Zeiss nic neudělali. Byla jsem vychována, že nemám Zeiss důvěřovat a vlastně moje povaha nedůvěřovala nikomu. Tedy až na rodinu, Spirit, Elitě a chtěla jsem začít plně důvěřovat i Reelovi a Tenebris. K té vlčici ze Zeiss se vydala nová Kappa (Thea). Nevěděla jsem zda ta vlčice je normální nebo nezdravě důvěřivě nebo spoléhá na ostatní či o Zeiss neslyšela. Naštěstí se přidal k rozhovoru novopečený Alfa. "To tedy nemohla!" Otočila jsem se a došla k Zeissačce, Alfě a vlčeti. "Je tu plno vlků, kteří Alfu a jeho potomka budou chránit. A je jedno zda mu plně důvěřují nebo ne." Ohrnula jsem horní pysk, ale pak jsem nasadila kamennou masku, když mluvila o připravenosti Ishimury. "Musíme začít trénovat... Já i Spirit jsme měly pravdu... Smečka musí sílit." Projelo mi hlavou a já jsem byla připravena splnit slova Spirit a to navrhnout ten nápad se společnými tréninky novým Alfám. Se svými slovy jsem byla jistá. Sama jsem se nebála o svého syna Dawana, protože jsem věděla, že ho dokáži ochránit nebo ho ochrání Sani nebo Dino či někdo jiný.

Tábor
"Ne, byla to čistě má volba", odpověděla jsem s ledovým klidem. Pak jsem se otočila na starého zeleného vlka a hnědozelenou vlčici, kteří si nemohli odpustit vychloubačné řeči. Na kňourání dvou zelených vlčat jsem protočila oči. "Kdybych chtěla někomu ublížit, už bych to dávno udělala," řekla jsem směrem k vlčici. "Širší kontext chápeš docela dobře," řekla jsem, když jsem přečetla její myšlenky. Zeleného jsem si celou dobu nevšímala. Pak jsem se otočila opět k vlčeti. Zajímalo mě, jestli se dozvím o "teoriích, kterými jsem poznamenána.

Tábor 
Přemýšlela jsem zda ta vlčice lže nebo mluví pravdu. Byla jsem vždy vcelku skeptická a to v tomhle případě ještě několikanásobně víckrát, protože se jednalo o vlčici, která strávila nějaký čas v Zeiss. "Nebo by si čekala až získáš naši důvěru." Pověděla jsem nedůvěřivě a nemusela jsem ani říkat, že by nám takzvaně pak píchla kudlu do zad. Možná jsem se však mýlila a ta vlčice mluví pravdu, ale rozhodně nebyla uctivá k Alfě, který na ni byl vlídný. "Chtělo by to vlka, který má magii díky který pozná zda nějaký vlk mluví pravdu nebo lže." Přemýšlela jsem taky zda takový vlk s takovou magií vůbec existuje. Mít ho ve smečce by bylo skvělé. Při jejich dalších slovech jsem se zamračila, protože jsem nevěděla co tím myslí. Nevěděla jsem, že mi čte myšlenky.

TABOR
Zdvihol som hlacu a pozrel sa na cudzinku. Nerozumiem jej, naco sem lezie ked nema v zaujme nic dobreho. Preco?Mam ju brat ako nebezpecie?  uvazoval som.

/Tábor/
Koukl jsem po zeleném, po bratrovi a poté znovu po tom velkém zeleném. Myslí to vážně? My dva máme spolu bojovat? nechtělo se mi tomu věřit. ,,Myslím, že to budememuset zkusit. Smečky mívají léčitele, ne? A ve smečce je vždy třeba bojovat za čest... myslím," pověděl jsem a povzdechl si. Bylo mi jasné, že velký zelený nesleduje jen divně páchnoucí, ale zároveň taky nás. ,,Tak začni," vybídl jsem ho a švihl ocasem.

Tábor
Stále jsem tam seděla jako přikovaná. Rozhlédla jsem se kolem a viděla ty dva zelenáče. Chtěli do smečky a jako úkol jim byl přidělen souboj. Se zvědavostí jsem se zvedla a šla k nim blíž. Oba vypadali nejistě ale nakonec stejně začali. Nebo spíš ten dalo by se říct větší (Greeny) Vybídl svého bratra aby začal.

/Tábor/

Kývnu na Greenyho a ustoupím od něj ještě asi tři kroky. ,,Tak dobře..." odpovím a přimhouřím oči. Zhluboka se nadechni... Zhluboka se nadechnu. Vydechni... Vydechnu. A začni! A tak začnu. Lehce se přikrčím a pak se vymrštím a skočím po svém zeleném bráchovi. Ve vzduchu seknu tlapkou a tou stejnou končetinou ho plesknu po hřbetu, když na něj konečně dopadnu.

Tábor
Na slova vlčice jsem se pousmála. Byla o mnoho nedůvěřivěší než alfa smečky."Proč něco dělat složitě, když to jde jednoduše?" Alfa mi evidentně moc nerozuměl, takže sem se mu to rozhodla vysvětlit. "Řekneme, že když má démonický vlk potomky s členem Insieme, ne všechna vlčata jsou pak démonická. A ani temná výchova není zárukou toho, že se do všech vlčat ta temnota vsákne," poslala jsem mu myšlenku. Nechtěla jsem prozrazovat víc, než  co bylo nutné.

Tábor
Neisto to sledoval. Nechápal čo tá vlčica hľadá a prečo sem prišla- mohla byť dobrá i zlá, mohla od vyhnancov utiecť, mohla však byť aj na ich strane. Rozhodne jej však neveril. ,,Tie teórie," prehovoril nakoniec. Pohľad zabodol do zeme. ,,Moja sestra je zo Zeiss a predtým... predtým bola normálna, aspoň podľa toho čo som počul. Teraz si myslí, že ju zradila celá jej rodina, alebo niečo v tom zmysle. Je iba vrahyňou... alebo sa tak správa. A tie vaše teórie o temnota a o jej sile... v tme je predsa svetlo a v svetle tma, môže byť deň bez noci a noc bez dňa?" povedal ticho a neisto. Nebol si istý svojimi slovami, nebol si istý, či to povedal správne.

Tábor
Polehávala jsme kdesi ve středu tábora a přemýšlela, co bych mohla dělat. Mohla bych se pokusit najít někoho ze svých známých, mohla bych... Pohled mi padl na Caellina mazlíčka. Mohla bych zjistit, jak Caelle dopadla, tohle zvířátko vypadalo, že by se k ní rádo co nejdřív vrátilo. Pomalu jsem se zvedla. Tak jo. Je Caelle stále v Zeiss? Pokud ne, kde ji mám hledat? jakmile jsem dostala odpověď, na tváři se mi objevil úsměv. Kývla jsem na jejího mazlíka. "Tak pojď, je čas, aby jsi se vrátil ke Caelle." Počkala jsem, než se mi usadí na hřbetě a pak jsem vyrazila. věděla jsem přesně, kde mám hledat, rozhodně jsem nepřeháněla, když jsem Caelle říkala, že si ji najdu, až bude po všem. byla v táboře a netrvalo mi dlouho, než jsem ji našla. Ale nebyla jsme první, okolo tu bylo ještě několik dalších vlků ze smečky. Doběhla jsem až k nim. "Caelle?"

SMP - Zaječí les
,,Nemyslím, vím." Opětoval ji ten sebevědomý úšklebek a dál pokračoval tou čerstvou trávou ke smečce a přemýšlel nad tím jak zvláštní ráno to je. Rozhodně se tohle nedalo nazvat udobřením, spíše takovým nalezením kompromisu, či remízou. Jako by oba dva mezi sebou neustále vedli boje a teď na chvíli jim došli síly. A tak se opět spojili aby je nalezli a mohli opět vyústit v nějakou rvačku. ,,Ty taky myslíš jenom tím co máš mezi nohama, co? To máme asi podobné." Řekl poněkud pobaveně, však ono se ani nebylo čemu divit, bylo jaro. Snad se od něj nečekalo že bude tenhle fakt nějak ignorovat.
Netrvalo to ani tak dlouho a hranice vyvolené smečky v pořádku přešli, les byl první místo kterým museli projít a jak tak procházel mezi stromy začal si uvědomovat jeden poměrně důležitý fakt. A to, že neví kde leží tábor.

SMP -- ZL
Bylo mi opět dobře, slunce svítilo, ptáci poletovali kolem a tráva se vlnila ve větru. Zářila jsem tou svou dobrou stranou jako lesklá mince na zemi, která jenom čeká, až by ji někdo utratil za kde jakou pitomost. Strčila jsem do Terreona bokem a zazubila jsem se. ,,Jasně.'' prohodila jsem mezi tímto pochodem do neznáma.
Rozhlížela jsem se tak kolem než opět promluvil. ,,Spíše myslím na to, jak si povedeš při zkoušce'' řekla jsem mu, a pak jsem tak něžně zafňukala ,,a jak moc mě zklameš.'' Zahleděla jsem se tak dramaticky k zahalenému nebi těmi obklopujícími korunami stromů, už by mi z toho ukápla slza jak moc dobře jsem dramatizovala. Ale tak, pokazit jsem si to nechtěla, takže jsem upřesnila spíše pohled jemu. ,,Takže bych byla raději, kdyby jsme oba uspěli a mohli víš co dělat,'' upřesnila jsem mu a dodala jsem do toho s tím samozvaným ,tázavým' pohledem ,,co na to říkáš, hm?''

"Každý,kdo se jde dobrovolně přidat k Zeiss není normální. Démonem,psychopatem či sociopatem se většinou vlk už rodí. Ano, Zeiss vychovává svá vlčata k temnotě, ale vlci co od vás přijdou, už to v sobě zkrátka mají. I ona to v sobě měla, odpověděla jsem vlčeti. Vlčici s podobným pachem jako měl on jsem si vybavovala. A ráda jsem ji rozhodně neměla. Sama jsem si byla jistá, že nestojím na straně zla, ale vzhledem k tomu kde jsem žila jsem nedokázala žít ani na straně čistého dobra.
Než mi stačil na mé myšlenky odpovědět alfa, uslyšela jsem někoho volat moje jméno, tušila jsem o koho se jedná. Otočila jsem se za hlasem a usmála se. "Ráda tě opět vidím," řekla jsem.

/Tábor/
Pod ranou, no a hlavně vahou bratra jsem se okamžitě podlomil a celý skončil na zemi. Opravdu - čekal bych snad od něj naprosto všechny tahy, kromě útoku zvrchu. Zatřepal jsem hlavou a vyhrabal se ze země opět na nohy. Zavrčím hrdelně, snad možná poprvé za celý svůj život, avšak v mém vrčení jde stále poznat to, že jej nemyslím vůbec vážně. Postavím se nad svého bratra a také po něm skočím, čímž se mi povede ho převážit na záda a lehce ho hryznu do pysků, ale vážně pouze lehce. Tlapami mu blokuju obě postranní únikové cesty a jakmile hlavu opět zvednu a mám tendenci použít magii, trochu se zarazím.

Tábor
Rozhlédla jsem se po ostatních a pak se na Caelle usmála. "Já tebe taky." A byla jsem ráda, že pro ni všechno dobře dopadlo, ale to jsem nahlas neříkala. Bylo tu příliš cizích vlků. Vlastně jsem z téhle skupinky neznala vůbec nikoho, ale to mě nepřekvapovalo. netrávím v táboře moc času a nedávám se do řeči s každým, koho tu zahlédnu, přesto bych ráda znala svou smečku lépe. Kývla jsem na Antarese na svém hřbetě. "No tak běž."

Tábor
Čekala jsem na slova Alfy Reela, který si s tou situací poradí a třeba mi řekne ať se věnuji synkovi. Což jsem taky chtěla, ale ta vlčice představovala nebezpečí i pro něj a já jsem chtěla chránit Dawa. "Získat si něčí důvěru je pravda složitější, ale pak i účinnější." Ušklíbnu se na vlčici ze Zeiss. Do rozhovoru se znovu pustilo vlče Alf a ta vlčice mu odpověděla. Nechtěla jsem se míchat do rozhovoru o Alfin vlčeti, který se rozhodlo pro Zeiss - jak jsem z toho pochopila. Dali svému vlčeti volnost a to se mi líbilo, ikdyž Zeiss... Ucítila jsem pach vlčice (Haske) jak jde k nám a volá na vlčici přede mnou. "Takže Caelle..." Pomyslím si a napadne mě, že ona má co tady ta vlčice hledá. Pomocí magie jsem ji prohlédla a spatřila tak nějakýho mazlíčka. "Ten mazlíček..., že by?" A taky že ano.

/Tábor/
Koutkem oka jsem spozoroval, že dva vlčí zelenáče sleduje Thea. Pousmál jsem se na ni, bylo od ní hezké, že mi takto pomáhá. Nemusel jsem teď totiž roztržitě řešit několik rozličných věcí najednou. Chvilkama jsem uvažoval, zda se pustit do oné páchnoucí po vyhnancích, ale ani to jsem nakonec dělat nemusel, neboť alfa s Hexy a nějaká neznámá z naší smečky (Haske) se o ni již starali, spolu s mladým Dawanem. Vše jsem tedy jen pozoroval připraven okamžitě zakročit.