Příběh smečky Ishimura I.

Tábor
Slova Alfy Reela mě překvapila. "To se ptá doopravdy mě? Mě obyčejné Kappy?" Málem jsem zalapala po dechu z toho překvapení. Nasadila jsem kamennou masku a pár vteřin promýšlela svojí odpověď. "Kdyby Cäelle chtěla přestoupit do naší smečky, tak by mohla dostat úkol, ale pokud ne, tak nemá na našem území nic pohledávat. Ishimura není žádný holubník, aby se tu potulovali tuláci, kteří by nechtěli do smečky." Na chvilku jsem se odmlčela, ale pak pokračovala. "Na uvážení je asi také zda patřila k věrnějším vlkům nebo k Omegám či si jako Kappa rozmyslela směr svojí životní cesty. Nebo také jestli odešla sama či ji vyhnali a proč. " Brala jsem to tak, že Omega nebude věrná Zeiss jako Gamma. Porušila zákon nebo je až moc světlá? "Jednou Zeissák, navždy Zeissák." "Může být taky špeh a může ohrožovat celou smečku. To však může být každý Vetřelec. Navrhuji tedy, že pokud chce do smečky ať splní úkol jako každý kdo chce získat Post Kappy jen trochu těžší, aby prokázala věrnost a pokud ne, tak ji vyžeňme." Švihnu ocasem a pořád udržuji kamennou masku. "Možná ví o stavu smečky až moc na to, abychom ji vyhnali." "Rozhodněte moudře Alfo Reele. Tahle vlčice může být smečce prospěšná, ale může být taky pro ni nebezpečná. Stejně pokud ji vyženeme můžeme zahnat nebezpečí, ale taky ho přivolat, kdyby věrně podala hlášení o stavu smečky." Pochopila jsem, že to má Alfa těžké. Vlci žijí ve smečce a mají tu rodiny a jedno špatné rozhodnutí může dopadnout velmi špatně. Byla jsem asi pro to, aby dostala zkouška a neopouštěla smečku jako každý jiný bez povolení.

/Tábor/

Když se mi povede Greenyho trochu zmást mým útokem, kterému říkám "Skákavá veverka", vítězoslavně se pousměju. Jenže mi tento úsměv nevydrží dlouho. Brácha mě totiž zcela nečekaně povalí na záda a svými tlapkami mi zabrání v útěku. Uh, co teď? Oplatím Greenymu vrčení. A po tom, co mě kousne, po něm loupnu očima s vražedným pohledem. Vypadá ten pohled věrohodně? Hm, snad jo. V této pro mě nedobré pozici se rozhodnu nezůstat. Proč taky ano?
Zašermuju horními končetinami a drápnu Greenyho do krku. Nijak hluboko, spíš povrchově. Můj plán totiž není ho zranit, ale odvést pozornost od jeho noh. Pak vrazím čumákem do bratrovy nohy, čímž mu ji podrazím. Překulím se pryč od něj a vyskočím na všechny čtyři. Tak jo. Teďkomc bych mohl... Ve tváři se mi mihne trošku zlověstný úsměv. Udělám pár rychlých krůčků a do zubů uchopím bratrův švihající ocas. Začnu za něj tahat a rychle u toho couvat. Promiň, Greeny.

Sledovala jsem, jak se ke mně Antares připlazil a ukryl se mezi mými tlapkami. Poznala jsem, že o něj bylo dobře postaráno. Vděčně jsem kývla směrem k vlčici s maskou.  když alfa požádal o radu mladou kappu,nadzvedla jsem obočí. Nevzbuzoval ve mně ani špetku respektu. Byl pravým opakem sebevědomé, respekt vzbuzující Naiome. Kde jsou nějaké vůdčí schopnosti? Kde je rozhodnost? Proč se se sakra ptá kappy na  to, co má udělat? Tiše jsem se zasmála. Chtěla jsem si nejprve projít všechny smečky. Nebyla jsem si jistá, zda nakonec vůbec skončím v nějaké smečce, ale rozhodně jsem neodcházela ze Zeiss proto, abych se nějaké zakřiknuté rádoby alfy ptala, zda se můžu toulat. Jakoby mi některý z nich dokázal zabránit, abych si chodila, kam se mi zlíbí.

hranice - ř. Wolf

Běžela jsem, bůh ví, kolik už jsem toho za poslední dobu uběhla a nachodila. Nikomu bych rozhodně nepřála to počítat přeskočila jsem kámen a prudce se zastavila. Něco tu nehrálo, měla jsem divný pocit. Sehnula jsem hlavu k zemi a prohlédla si zřetelnou vlčí stopu. Ano, opravdu, i můj nos mi napovídal, že kolem musí být vlci. Chvíli jsem slídila kolem toho místa, všechno nasvědčovalo tomu, že předemnou se dozajista rozkládá území patřící vlčí smečce, nejspíš opravdu velké vlčí smečce. Zaprskala jsem a zakoulela očima, možná ze závisti, kdo ví? I když už jsem očividně byla na jejich území, žádné vlky jsem tu neviděla. Hranice si moc dobře nechrání... Poznamenala jsem si jen tak pro sebe v mysli a rozklusala se směrek do středu území. Tam bych už měla na někoho narazit. Cestou jsem procházela loukou poblíž lesa, na které se páslo několik srn. Ihned jak mě spatřily, rozeběhly se schovat zpět do bezpečí stromů. Neměla jsem teď zájem si naplnit žaludek, stejně to byl ale podmět k zamyšlení - zdejší území se zdálo být hojné. Dostala jsem se až k řece nabízející čistou, studenou vodu. Dlouho jsem se nerozmýšlela a vody se napila.

Tábor 
Pečlivě jsem hlídala Cäelle pomocí magie a to mě začínalo vyčerpávat. Na venek jsem samozdřejmě nedávala nic znát. Neuniklo mi nadzvednutí obočí, když se mě Alfa zeptala na můj názor. Nelíbilo se mi to, ale držela jsem se. Mým bystrým uším neuniklo tiché zasmání. Ohrnula jsem horní pysk a tiše zavrčela. Přišlo mi to, že urážela Alfu Reel a tím i celou Ishimuru, ale taky tím urazila mě. "Cäelle... chovej se uctivě a ani jsem si nevšimla, že si se uklonila Alfě..." Zasyčela jsem na ní, ale pak jsem se uklidnila. "Nezapomeň, že tu nejsi v Zeiss a ani za Zeiss. Jsi obyčejná tulačka a můžeš být ráda, že tě ještě nikdo nevyhnal a Alfa Reel nepotrestal za tvoje chování. Měj k Alfě Reelovi respekt."  "Ishimura zažila asi lepší Alfy, ale přes to jsou to Alfy a být Alfou muselo být těžké. A snad brzy nabydou mezi vlky respektu a úcty jakou jako Alfa měla Spirit a pořád má, ale jen jako Beta." Poslouchala jsem slova Alfy a souhlasila jsem s ním v duchu. Ishimura byla silná sviťácká smečka, ale nebyla a ani jsme nebyli vyhnaní vyhnanci.

Luna Verinen Lumen Terät
??? - Ishimura - Ishimura Tábor
Kde sa nachádzam? A kde je vlastne Aer? Myslí na mňa? Kam sa podel? - premýšľala Luna a hlavu si privinula smutne k hrudi. Zdvihla hlavu, keď zacítila množstvo pachov. Ale nie tie z Kirigakure, no z inej svorky. Tu som ešte nebola. - pomyslela si a vkročila na územie Ishimury. V očných dolkoch sa jej objavili dve svetielka. Bola zvedavá. Čím bližšie sa k pachom približovala, tým viac videla Tábor. Bol úplne iný ako v Kirigakure, ale tam je aj oveľa viac vlkov. Čierna srsť sa leskla na slnku a odhaľovalo to jej chrdé telo. Zmierila sa už dávno s tým, že je iná ako ostatní vlci. Teda aspoň výzorovo. Vlčica s  odhalenou lebkou sa rozhodla, že vkročí medzi neznámych vlkov. Zaujal ju jeden zhluk okolo vlčice, ktorú sa jej zdalo, že už niekedy videla. Natočila preto na ňu hlavu na stranu a z diaľky pozorovala.

Tábor
"Nevzdala jsem se všeho jen pro to, aby mi někdo nabízel dvě možnosti", odvětila jsem klidně alfě. Pka jsem popšla blíže k Hexy a pomalu ji obešla. "V zásadě se neklaním každému, kdo si o to řekne. Klaním se jen těm, kdo si vyslouží mou úctu a respekt." Poté jsem se vrátila na své původní místo. "A získat si mou úctu a respekt je těžší, než si vůbec dokážeš představit, drahá Hexy".

Tábor 
"Další návštěva." Zjistila jsem pomocí magie, ale pak jsem magii vypla, protože jsem nechtěla, abych vypadala vyčerpaně. Ještě než jsem to udělala, tak ta vlčice (Luna) mi připadala zvláštní. Místo hlavy měla jen lebku, ale to mi bylo jedno. Jediné co mě zajímalo bylo to, že jsem z ní necítila Ishimuru. To znamenalo jediné a to, že je to Vetřelkyně. Svoji pozornost jsem otočila opět ke Cäelle. "Myslela jsem, že v Zeiss se klade na posty větší důraz než ve svitu," zamumlala jsem tak, že to Cäelle mohla slyšet. Vlastně jsem to měla v úmyslu a své slova jsem pověděla sebejistě. Na její slova jsem jen tiše zavrčela a hlavně na to jak si mě obešla. Na to neměla právo."V tomhle případě by tu vůbec neměla ztrácet čas, když nechce respektovat Alfu." Napadlo mě nakvašeně, ale neříkalo jsem to nahlas. Každý nový člen je pro smečku přínosem a nechtěla jsem ničit reputaci smečky, kterou jsem měla ráda.

Tábor
Usmála jsem se na Caelle a pak začala věnovat pozornost dění ve skupině. Kdy se tenhle vlk stal alfou? Spirit se sice za dobu mého pobytu tady dost změnila a, i když to jsem odmítala připustit, zestárla, ale proč se alfou nestal někdo kdo... vzbuzoval víc respektu. Tenhle vlk mi na takovou zodpovědnost připadal mladý a zoufale nezkušený, i když já nebyla ta, kdo měl právo soudit. Třeba se ale osvědčí, to nebyla moje starost. Pohled mi padl na zvláštní černou vlčici s bílou hlavou... ne, ne bílou hlavou, ale holou lebkou místo hlavy. Usmála jsem se na ni. "Ahoj."

Opět jsem se pousmála. "Post v Zeiss prakticky znamená, že buď jsi bezcenný nebo ne. Omega prakticky znamená smrt a kappa život v nejistotě. Životní úroveň se zvyšuje s postem. Jen ti nejsilnější a nejmocnější mají dobré posty. A proto mají respekt," odpověděla jsem Hexy klidně. Ani ona, ani tenhle alfa by to v Zeiss dál než na kappu určitě nedotáhli, tím jsem si byla jistá. Koutkem oka jsem zahlédla vlčici s lebkou místo hlavy. Dobře jsem si vybavovala naše první a zároveň poslední shledání, když jsem byly ještě vlčata, teď jsem však neměla prostor k tomu, abych jí věnovala větší pozornost.

Řeka Wolf - tábor
Všude tu bylo až podivné ticho, nějak mi to nesedělo. Právě jsem narušila území cizí smečky, ještě jsem ale nepotkala ani jediného vlka. Prostě...zvláštní. Nejspíš jsem si koledovala o pěkný průšvih, ale šla jsem jednoduše tam. Kde jsem je cítila. Svižným krokem jsem se vzdalovala od řeky, vstříc vlčímu táboru a brzy zahlédla i obyvatele. Jistým zpùsobem mě to potěšilo, na druhou stranu, kdyby něco, neměla bych sebemenší šanci se jim vůbec postavit, natož se úspěšně ubránit. Byl to velký risk, neznala jsem je. Zvědavě jsem přišla blíž, jen tak na oko a snažila se pochopit, proč je tu takový shon.

LUNA
Tábor
Preberala sa daná vlčica. Pamätala si, keď boli malé. Tuším vtedy videla aj jej matku. Zeiss? Tak ona je zo Zeiss? - pomyslela si prekvapene. O tej svorke veľa počula, avšak nie veľa dobrého. Chcela sa tam však niekedy pozrieť. "Aké to tam je?" spýtala sa priamo na Cäelle. Chcela o tom zistiť viac. Otočila sa na vlčicu s maskou a kývla jej na odzdrav. Jemne sa pousmiala ale nevedela, či to je vlastne vidieť. Čítať jej z tváre vedel zrejme len Aer. Celkovú mimiku tváre mala odlišnú. Hlavu natočila na Hexy. Zdala sa jej, že sa snaží podliezať Alfe, ktorá ani nevyzerala ako Alfa. Pfuh, tu je to tak zložité.- pomyslela si a posadila sa.

Zaječí les - U řeky Wolf
Cesta ubíhala rychle a zdálo se, že by nakonec ani nemusela dopadnout kde jak špatně. Vlastně šlo o poklidnou chůzi po pachu směrem k táboru, teda alespoň mysleli že jdou správně k táboru, Terreon sám si přitom uvnitř nebyl ani zcela jistý jeho opravdovou existencí aby pravdu řekl. Zkrátka jenom ucítil nějaké vlky a usoudil že oni když tak pomohou.
A vypadalo to i jako poměrně dobrý plán dokud nezahlédl nedaleko před nimi řeku, dělící les od louky. ,,Nezklamu a povedu si výborně." Pronesl a hrdě pozvedl hlavu, to že mezi zkouškou na cvičáku, které se mu dostalo u lidí a zkouškou do smečky je rozdíl si nijak moc neuvědomoval.
,,Říkám na to, že nic nebude pokud se nedostaneme přes jednu louži." Zašilhal k nebezpečně se přibližující řece, jako by šlo o predátora a naprosto tím potopil Aeonino "svádění".

ZL//U ŘW
Po boku Terreona jsem se celkem blízko tiskla k němu, jako bych se bála o to, že by mi hned někam utekl, ale tentokrát tomu tak nebude, dokud mu nebudu na blízku a s těžkým povzdechem věrna. Ano, moc jsem si to nechtěla přiznat, že budu někoho brát něco více jako majetek a poddaného, ale tak co už? Nic jsem s tím nemohla dělat, protože jinak bych ho urazila nebo přinejmenším zase naštvala. Vlastně, sama jsem jsem nerozuměla této kultuře, proč by měli mít vlci jednoho partnera, když jich může mít více a přitom větší obzor na možnost lepších vlčat?
Hm, raději jsem si s tím nijak extrémně nelámala hlavu a vykašlala se na tu myšlenku s jistotou toho, že zdejší vlci jsou těžcí podivíni. Poohlédla jsem se na Terreona a protočila jsem očima. ,,To doufám,'' odpověděla jsem mu s úsměvem. Zahleděla jsem se před sebe a zahleděla se na prudkou řeku již před našimi tlapkami. Stáhla jsem uši k zátylku. Nezdá se mi to jako bezpečná cesta. pomyslela jsem si. ,,No, tak ji budem muset asi překonat. Cesta nikam jinam nevede,'' řekla jsem, když jsem si tak prohlížela tok. Teda, byla jsem si celkem dost jista, že nikde jinde cesta nevede, než skrze řeku. Teda spíše jenom pro Terreona. Já to mohla přeletět, ale on nikoliv.

U řeky Wolf
Její slova ho poměrně překvapila, snad nechtěla přijít do tábora jako zmoklá slepice, ne? ,,A nebo ji obejdeme." Pronesl s ohromným ironickým úsměvem a jeho hlas zněl jako by přemlouval malé vlče. ,,Pro Tebe je totiž překonání něčeho takového asi hračka. Ale já nemám křídla." Odtáhl od ní hlavu, jelikož mu až v tu chvíli došlo jak děsivě s tím výrazem a vším okolo musí vypadat, nebo spíš šáhle.
Uvědomoval si jak dlouhá ta řeka může být, ale někde třeba nebyla tak prudká nebo tu bylo místo ve kterém se dalo v pořádku přejít. Přece tu vlci museli mít nějaký záložní plán jak ji překonat. Tekla jim uprostřed území. ,,Myslíš, že v ní žije něco nebezpečného? Možná to nevíš, ale o nadpřirozených věcech toho vím docela hodně, nechci se teda chlubit."

U ŘW
Opět jsem na Terreona dohlédla s tím velice posměšným pohledem, jako bych už mu rovnou chtěla se vysmát do tváře. Ale přece, jen jsem ze všech těch různých možností jak udělat z něj hlupáka jsem nic neřekla. Jenom jsem po něm zamrkala, jako bych tomu sama nevěřila, co jsem zaslechla z jeho tlamy za takovou pitomost. ,,Ne, nemáme ji jak obejít, než ji přeplavat,'' řekla jsem mu na rovinu, protože mě prostě nepřesvědčil o tom, že by jsme měli jít ještě někam dále a najít jenom tu stejnou cestu. Ano, přesně tak, přes řeku.
,,Myslíš, že jsem až tak podle tebe blbá?'' optala jsem se ho trošičku naštvaně, ale nijak jsem to nepopírala najevo ve tváři. ,,Hrabe ti?'' podívala jsem na něj nevěřícně a už bych to tak nějak vzdala, dokud mě nenapadl nápad. Povytáhla jsem uši vzhůru a popošla jsem před něj, než jsem ho vzala za ten jeho obojek. Tak a jdeme! pomyslela jsem si celkem bláznivě. Avšak, za zkoušku to stálo. Začala jsem ho vší silou tahat a mířila jsem si to rovnou k vodě, abych ho tam předhodila. Plavat uměl, no ne?

U ŘW
S otevřenou tlamou na ni hleděl a očima přitom přebíhal mezi ní a vodou. ,,Všechno někde končí a to i tahle voda!" Lehce si dupl aby tomu dodal na dramatičnosti, kdo ví proč, myslel si že tak bude vypadat věrohodněji, nevypadal.
,,Támhle jsou hory, určitě tam někde končí." Zvedl tlapu do vzduchu a ukázal směrem k Temným skalám, to že se jmenují Temné asi kvůli nějakému důvodu moc neřešil. Udělal by cokoliv proto aby se tomuhle vyhnul, i kdyby museli obejít celý Niwat, do té vody nevkročí.
,,Neřekl jsem že jsi blbá, jenom trochu opožděná." Zamumlal po její zřejmě spíš řečnické otázce a když si uvědomil jaké následky by tahle věta mohla mít, otřel se jí hlavou o tvář a již víc nahlas dodal: ,,a to mám na tobě rád!" Snad aby nedostal klackem zase po hlavě, jak u ní bylo zvykem.
,,Znáš Nessie? To je vodní příšera, ale já si myslím že tak příšerná beztak nebude." Naschvál přeslechl její poznámku a možná by i spustil o té příšeře, kdyby ho nečapla za obojek a nezačala táhnout do vody.
Zapřel se tlapama a tím zarazil její postup k řece. ,,Co to vyvádíš?!" Vyvřískl.

U ŘW
Jeho kde jakou poznámku jsem samozřejmě ignorovala, tušila jsem, že někde poblíž musí také končit tato řeka, ale tak možná v jezeře. Určitě bych ho nenechala plavat v nějakém hlubokém jezeru, natož se tam ještě lépe utopit. I když, zde máme ten problém. Je tu pravděpodobnost stejná, že by se mohl utopit, akorát toto bude rychlejší cesta. Navíc, nehodlala jsem se štrachat ještě někam daleko odtud a zabloudit.
Když vykřikl tak jsem zastavila již blízko krajíčku, která oddělovala vodu od země. Pohlédla jsem na něj, ale stále jsem ho držela za obojek. ,,Jdeme.'' odpověděla jsem skrze obojek v mé tlamě a již jsem zase začala táhnout, tentokrát ještě více silněji a rychleji. Teda, než se mi zadní tlapky podlomily pod vodou. Proud sice nějak tak byl silným, ale dalo se jej překonat. A proto jsem již kopala ve vodě, abych se vyhnula ponoření, mezi tím jsem samozřejmě také táhla Terreona do vody. Nechtěla jsem strávit svůj drahocenný čas mládí, abychom se jenom dohnali k něčemu, co stejnak nebude překonatelné, a proto jsem to chtěla urychlit.