Příběh smečky Kirigakure I.

Angel de Mal

Doupě Crystal a Angela

Probudil jsem se po dlouhé době zase k životu a porozhlédl se po doupěti. Nikdo nikde. Snad je Crystal vpořádku. Protáhnu se a vyjdu před doupě. Porozhlédnu se i tady a nikde nevidím moji lásku. Snad si nenašla někoho jiného během mého spánku, ne to by mi neudělala. *Kde tě jen mám Crystal.*

Tábor - ZJ - VH
Jen jsem seděla a čekala na reakce Crystal. Když jsem se rozhlédla, tak jsem viděla šťastný páreček Yllin a asi toho vlka Acia jak o něm pořád básní. Trošku jsem se obávala kam běžela May a co se stalo. Vždyť mi ani neodpověděla. "Snad to nebude nic strašnýho...Asi běžela za rodinou." Napadlo mě. "Má snad vlčata, ne? A co ten modrásek, Emh Blix. Snad se chová normálně a je to šťastná rodinka. No nemůže být tak hrozný. May není hloupá, aby měla vlčata s někým s kým pak nechce být." Ty myšlenky mě uklidňovaly, že všichni měli šťastnou rodinu. Tedy skoro, ale IceMoon se snad z toho dostal... Po chvilce jsem začla vnímat, ale to se se mnou Crystal loučila. "Já tebe taky , pa." Pověděla jsem klidně k ní. Když jsem ji už neviděla, tak jsem sklonila hlavu. Zatřepala jsem s ní a rozběhla jsem se pryč. Vzpomněla jsem si na Kana jak přede mnou utekl. "Co jsem udělala špatně? Ne, to bude tím, že jsem špatná celá." Při té myšlence se mi zatočila hlava, ale to už jsem byla u doupěte. Nechtěla jsem tam chodit. Byla jsem ráda, že všichni měly rodiny, ale jedna myšlenka mě ničila. Že já rodinu nemám a nikdy ji mít nebudu. Věděla jsem, že pro mě život ztratil smysl a byla hloupost ho hned neukončit. Nepřemýšlela jsem nad smrtí patrona, že by mě ztratil Bato nebo že by to mohlo být nějakýmu vlkovi líto. Kvůli tomu to teď nechci udělat. Jen jsem věděla, že by všichni brzy na mě zapomněli a já bych byla šťastnější. Lehla jsem si k jezeru a packami jsem si zakryla hlavu. "Ty! Hilary, uvědom si pár věcí! Ty rodinu mít nebudeš to není tak hrozný. Samotný vlci jsou fajn...Nemají zátěž, rodinu." Zaječela jsem v mysli na sebe. I když jsem věděla, že rodina zátěž vůbec není. Naopak...Dál jsem o tom nechtěla přemýšlet. Po chvilce jsem vstala a začla trhat květiny. Když jsem jich pár měla, tak jsme se vydala do Vlčích skal na Vlčí hřbitov. Hřbitov se mi nikdy nelíbil, ale teď jsem tam chtěla trávit čas. Mnoho čas...možná i promarnit život... Tu myšlenku jsem zavrhla. Brzy jsem tam byla. Pohlédla jsem na hrob s nápisem 'AlyanGáj'. Vzdychla jsem a položila jsem tam květiny. Jen jednu jsem si nechala a tu položila na hrob s nápisem 'Yuani'. Sedla jsem si před hrob na koho jsem tak hodně vzpomínala. Snažila jsem se zadržet slzy...možná se mi to i povedlo, ale to mě nezajímalo. Nakonec jsem si lehla a pozorovala nápis na hrobě.

Angel de Mal

Doupě

Uviděl jsem v dáli známou hnědou srst mé lásky. "Ahoj, lásko." Vydechnu a obejmu ji a zavrtám do její srsti svůj čumák jako ona do moji. Chyběla mi hrozně moc. A jak ji miluji. "Dobře, ale bylo to dlouhé a chyběla si mi." Vydechl jsem a podival se ji do jejích nebeských očích, které mi chyběli.

Doupě - VH
Bylo podivné se probudit, opět po takové době, ještě horší ale bylo zjištění že není jediná, kdo spal. Ne už malé kuličky spaly v rohu doupěte, smutně na ně pohlédla, v jejích očí se blyštilo čiré zklamání, nikoliv ale kvůli tomu že vlčata spala, jako kvůli tomu že nezabránila jejich spánku. Cožpak se mohla považovat za dobrou matku, když svá vlčata nenaučila ani základním věcem? Problém byl v tom, že ona ani nechtěla být matka, nechtěla mít tu zodpovědnost. Bylo to na ní moc velké břímě, nebo si to ona alespoň myslela. Odvrátila od vyhublých vlčat zrak a pohlédla na další velkou kouli. ,,Ahoj." Řekla tiše, napila se a najedla z misek a poté opatrně vyšla z doupěte s medvědem za zády, zdálo se že ještě není pořádně vyrovnaný se smrtí Bonzačky, dalo se říct že od její smrti a celkově boji s Varoxem se spolu bavili ještě méně a oba dva se pomalu uzavírali do sebe, neschopni dát cokoliv najevo. Zavětřila, koutky ji lehce cukly, když ucítila známý pach, Hilary byla jedna z mála vlčic, kterým věřila, vlastně bylo jenom pár vlků, kterým by o sobě řekla něco víc a o vlčatech? Byla ráda že to dokázala říct Diar a Crystal, natož aby to prohlašovala po táboře. Navíc to bylo i spojené s Yllin a nechtěla pokazit život ještě ji. K jejímu zjištění prospala téměř celou zimu, dalo by se to brát jako deprese? Možná ano, zničehonic byla tak šťastná a během chvil to zase zmizelo. Následovala po pachu svou bílou kamarádku, možná ji tak věřila, protože to sama neměla nejlehčí. Možná.

ML
Překvapeně na něj pohlédla, bylo to poprvé co slyšela, že by se nějaký vlk kamarádil s lidmi, sama to kvůli povídačkám z tábora brala jako sebevraždu. Dosavad o nich nezaslechla dobrého slova. Na druhou stranu, byla pravda že k zmíněným Indiánům vlci až takový odpor zřejmě neměli. Pokrčila krátce rameny, v jednom měla jasno, ona se nehodlala přibližovat k žádnému člověku, ať už připravoval maso sebelépe. ,,Promiň, že ta bylinka nevyšla." Řekla poté co promluvil, stále nad tím myslela, nebo spíš na následky, které její chyba mohla mít, ale chutné maso tyto pochmurné myšlenky pěkně utlumilo. Při jeho poznámce lehce sklonila hlavu a provinile na něj pohlédla. ,,Promiňte, Alfo, už se to nebude opakovat, opustíte mi?"

VH
Zatřepala jsem hlavou. "Takhle to dál nejde!" Okřikla jsem se v mysli. Vstala jsem a došla ke kraji. Koukla jsem se dolů. "Určitě mě ještě něco hezkého v životě potká. Drak Osudu nemůže být, tak bezcitný." Nápadně mě, ale náladu mi to nezlepší. Byla jsem na smutným místě, ale cítila jsem blíž Ayla. Sedla jsem si a do čumáku mě praštil pach. Znala jsem ho, byla to Zhia. "Zhia, vlčice, kamarádka, ale když jsem ji snad naposledy spatřila, tak to u toho...a když jsme ji poprvé spatřila, tak to, když jsem neviděla ve tmě Maysie a nepomohla jsem ji. Pořád mě to mrzí, ale už se to stalo...a snad už na to Zhia i May zapomněly." Zavzpomínám trošku na minulost kdy jsem měla Ayla ještě poboku. Nakonec jsem vstala a čekala zda uvidím Zhiu nebo zda se vydala někam jinam.

MM
Když mě štípnul do ouška zamávala jsem velkým huňatým ocasem a opřela se o něj. Ušák ale vstal a za zabručela, byli mi dobře vedle něho, zachumlané v jeho srsti. Zamyšelně jsem se podívala na oblohu a pak hledala nějaký stín, ovšem, marně "Já bych ti to ráda ukázala, ovšem, na to potřebují stín...a tady žádný nevidím" řekla jsem a šibalsky se zazubila, pak jsem si sedla vedle Ušáka a zachumlala se do jeho srsti "A ty zůstaneš takhle!" řekla jsme a obmotala kolem něj svůj ocas.

Doupě LKS
Hige mi ani nestihl odpovědět, když jsem znovu ucítila, jak se další vlčátka derou na svět. Než jsme se nadáli, bylo jich všech dohromady šest. Šest! Pro Eldü to byl neuvěřitelný počet. Každé vlčátko pečlivě a s láskou olízala od všech špín, co měli na svých kožíšcích a poté je začala sledovat, jak začala sát mateřské mléko. Oči jí doslova plály radostí, jaká ta vlčátka byla překrásná. Tyhle zbylí už byly pouze holčičky, i když u toho posledního si nebyla jistá - i barva byla taková pomíjívá, plus to vlčátko bylo ze všech nejméně pohyblivé. I koutkem oka si všimla něčeho divného, a tak se hned otočila směrem k druhému chlapečkovi - nestihla to však zahlédnout, a tak jen překvapením zamrkala.

Doupě
Ještě že proměna netrvala vůbec dlouho. Pro Toboeho to byl docela šok. Téměř hned po narození cítit takové zvláštní pocity... Hrabátkem znovu přejel Tvorečkovi (Arisu) po hlavičce. Měl ji rád. Stejně jako Velké hebké stvoření (Eldü), u kterého se momentálně nacházel. Co bylo ale horší, byly jeho bolesti. Vtělení Draka to možná ještě více zhoršilo. Opět se křečovitě sevřel. Potřeboval se napít. Všechna ostatní vlčata již našla zdroj své výživy, jen on přes ty křeče nemohl. Vysokým písklavým hlasem zakníkal a doufal, že se mu dostaví pomoci.

Doupě
Cosi mokrého mi vyčistilo kožíšek. Mokrého, ale jinak docela příjemného. A já měl už zase hlad, takže jsem čumáčkem začal hledat v srsti té velké... obludy? No, dokud mě nenapadne jiný a lepší název, bude tenhle muset stačit. A našel jsem. A pořád z nich tekla ta dobré tekutina. Spokojeně jsem se jí napil. Jo, na tenhle svět jsem si dokázal zvyknout, nebyl vůbec špatný. Sice se tu vyskytovala i zima, ale za tohle to stálo. A zima mi teď nebyla. zaznamenal jsem i něco jiného, než tu velkou. Byly tu nějaké menší chlupaté kuličky, to by stálo za prozkoumání.

VH
Netrvalo to ani nějak dlouho a mezi šedými kameny a křovinami co se tu občas nacházely, zahlédla bílou srst. Možná by se i usmála, kdyby ji to tak moc nepřipomnělo Diar a to jak dlouho zase spala. Či se prostě vytratila. Pomalým krokem si to namířila k vlčici a až po chvíli, když k ní zvedla nazelenalé oči, uviděla hroby. Přes tu záplavu myšlenek ji ani nedošlo kde se právě nachází, lehce se zamračila, nelíbilo se ji že tu byla, na tohle místo sama nechodila ráda. Už jenom to, že několik těch vlků nalezlo smrt právě kousek od jejího domova ji dostatečně děsilo. ,,Zdravím." Řekla možná až moc tiše a došla pomalu až k ní, zvědavě přitom na ni pohlédla. ,,Neruším?"