Re: Příběh smečky Kirigakure I.

Mon Mar 06, 2017 2:35 pm

Tábor

Stála som pri svojom partnerovi, spal. Mal by sa zobudiť. Prepadala som úzkosti. Áno strachovala som sa. Obrátila som sa a ponand chrbát som sa pozerala na obe Alfy. Mala som sto chutí potiahnuť svojho partnera za ucho alebo ho uhryznúť do krku. Spať môže aj inkody ale nie teraz. Teraz rozhodne nie. Bolo to nesmierne dôležité a on si tu spí. Bola som nedočkavá. Ako Acio splní skúšku? Ako? pomyslela som si a pozrela som sa na Acia, ktorý si spokojne odfukoval ďalej. ,,Teraz nespi!" povedala som hlasom Gammy.

Mon Mar 06, 2017 2:47 pm

pri brlohu Eldu a Higeho-VS

Veľký preletel okolo mňa ako strela a hnal pred sebou zlú zubatku. Ja som sa postavila na svoje bucľaté hrabačky a vydala som sa smerom ktorým sa hnal hrubý a zubačka. Po pár metroch som bola unavená, vyšťavená, ale nechcela som tu byť sama. Kráčala som, každý krok ma bolel. Bola som malá a moje malé hrabačky sa nemohli rovnať hrabačkám zubaty a hrubého. Ale ja. Ja som zostala stáť kdesi upreostred cesty a unavene som si sadla na zem. Zrazu som dvihla hlavu. Bola som tu sama. nebol tu nikto. ,,Ú Alsom tuuu!" zajačala som a potom som sa postavila. Musím sa dosťať za hrubým, cesta späť nevedie, iba tam. pomyslela som si a kráčala som ďalej. Pred očami sa mi zjavili vysoké zubáľe. Boli veľké a ja som stiahla piatu hrabačku k brušku a vydala som sa hore strmým chodníčkom. Bolelo to, pár ráz som sa šmykla. Mala som odretú labku ale žiadostivosť bola silná. Bolelo ma to a tam som na jednom mieste narazila na cudzie (Hillary a Zhia) Bile čudo sa prihováralo zubačke. Videla som hrubého ako cvaká tesákmi pred zubačkou. Naprik ubolenému tielku som zavrtela hrabačkou. ,,Ana zuá. Ona zauť mojôjho blata!" skríkla som ako zmyslov zbavená. Toto bolo aj na mňa priveľa. Prekotila som sa na chrbátik a leźala som hrabačkami horeznakom. ,,Zuá Zubaika!" vykríkla som som na bielu (Manon) Pozrela som sa aj na farebnú (Zhia). Bola iná. Bola farebná...

Mon Mar 06, 2017 3:51 pm

// Jen bych chtěla upozornit, že Manon Northie lehce natrhla levé ucho. ^^

VS

Bezhlavě natahovala tlapky před sebe. Vzhledem k tomu, že nikdy takhle rychle a hlavně v tak rozlehlé kostrbaté krajině neběžela, tak ji nový terén činil problémy. Cítila, jak se ji do polštářků zabodávají kamínky a větvičky ji nepříjemně škrábají. Dala by i krk za to, že na svých rozedraných polštářcích ucítila krev. Nebyla na něco takového zvyklá, ale i přes tu bolest věděla, že pokud by zastavila byla by bolest ještě horší. Navíc zažila i horší bolest. Letmo se ohlédla, když uslyšela pravidelné hlasité funění, které ji pronásledovala jako hladový stín. Musela Béžovému vlkovi, kterému se v očích leskla čirá zlost, uniknout. Na chvíli ji před očima zablikal obraz jejího pána jehož oči měli v posledních několik minutách, kdy ho viděla, stejný nádech. Klopýtla a s očima rozšířenýma panikou se opět podívala dopředu, kde si rýsovaly dvě postavy. Opět oni. Opět ta divná stvoření. Kolik jich tu je? Přitáhla uši k zátylku a odhalila železné tesáky, když ji dvě vlčice zkřížily cestu. Byla odhodlaná si cestu i probít kdyby to bylo nutné - umřela by tak jako tak. Manon netušila, že jsou vlčice, dalo by se říct, na její straně. Rychlostí blesku se prosmýkla mezi tlapkami barevné vlčice (Zhia) a pokračovala rovně. Na tváři se ji mihl vítězoslavný úsměv, který se však rychle změnil ve vylekaný, když musela prudce zabrzdit u strmého srázu. Země se ji na chvilku přiblížila a ona cítila, jak ji gravitace táhne dolů - jediné, co však protentokrát spadlo, bylo jen pár kamínků. "Ne, ne, ne..." syčela si pro sebe rozrušeně a se ztrhaným sípavým dechem se otočila k, teď už čtveřici vlků. Očima zkoumala zda nemá nějakou únikovou cestu avšak jediná cesta vedla právě skrz vlky nebo dolů. Byla v pasti. Polkla a zaryla bolavé drápy do země. Jak teď už zjistila, tak nebylo pochyb, že za sebou nechávala krvavé stopy. Pysky ji neúnavně cukaly, ale jakmile zaslechla slova obou tvorů (Zhia a Hilary), které neměli nikoliv tak aromatický pach jako ten béžový, tak nastražila ouška. Zamračila se protože se zdálo, že vlčice ji nechtějí nic udělat. Očima propíchla opět tu malou kouli, které stále chyběl kus ucha. Měla chuť ji roztrhnout hrdlo a pozorovat, jak společně s vodopády krve opouští její tělo i živoucí lesk z jejich očí. Místo toho, aby se však jakkoliv slovně bránila, tak zkřivila obličej do melancholického výrazu a začala smutně kňučet a vzlykat. Vymáčkla ze svých slzných kanálků proudy slz a klepající se sesunula k zemi. "Oni-oni zlí!" zavzlykala a vydala ze sebe táhlé srdceryvné zakňučení plné neskrývaného smutku. Netušila, zda to zabere, ale co jiného ji v tuhle chvíli zbývalo?

Mon Mar 06, 2017 4:30 pm

NORTHIE
VS

Počúvadlo ma bolelo, až teraz som si uvedomila, že mi z neho tečie čosi červené a štípajúce. Zubatka sa na mňa škaredo pozerala. Zakňučala som. Pleco je taká zuá? nechápavo som naklonila hlávku nabok. Z počúvadla kvapla na zem kvapka toho červeného. Zrazu Zubatka sa zatvárila inak. Skrivila papuľu do smútku a plačlivo sa sťažovala bielej a farebnej. Išlo ma od jedu rozhodiť. Prestavte si drobné tielko napumpované adrenalínom a hnevom. Akože, že je hrubý zlý? veď nás len ochraňoval. ,,To ňue pravdla. Ona kuame. Kvoli nej mla boji pocluvadlo." povedala som a ukázala som hrabačkou na natrhnuté ucho, ktoré bolo ako dôkaz na súde. Víťazoslávne som sa pozrela na farebnú a na bielu, obdarila som pohľadom aj hrubého.

Mon Mar 06, 2017 5:16 pm

LKS - ÚM

Jak jsme se dohodli, tak jsem se vrhl do leva a přiblížil se ke stádu, stejně jako Safira z prava. Pečlivě jsem vybíral, který kus bude vhodný, tentokráte jsem se zaměřil spíš na vetší kus, protože Safí měla brzy porodit a tak abychom měli dost masa. Kývl jsem ji na znamení, aby věděla, kterou srnu lovíme a vyběhl jsem prudce ke stádu.
Zareagovaly bleskově a stádečko se rozprchlo. My jsme však se Safirou měli dobrou strategii a na srnu jsem zaútočili společnými silami. Abych si úspěch pojistil. Použil jsem i magii iluzí. Nejdříve jsem musel srnu dohnat adotknout se ji, což trvalo několik minut, kdy jsme ji byli v závěsu a štvali ji.
Zaútočil jsem na ni svými zuby a chňapl po jejím stehně. Zakousl jsem se a ona se mi vysmekla, ale způsobila si velkou tržnou ránu.
To mi stačilo na to, abych u ní navodil iluzi, že vběhla do rokle a musí bežet směrem k táboru. Hezky si ji naženeme domů a nebudeme se s ní muset smýkat.

Mon Mar 06, 2017 5:46 pm

Hige

VS

Mířila do skal. To že je pro ni cesta nepohodlná bylo znát. Já měl delší nohy a kameny jsem mohl bez větších problémů přeskočit. Navíc jsem si ty menší a ostřejší mohl ,,odhodit'' z cesty pomocí magie. Ale tím jsem se nechtěl zdržovat a vysilovat, takže brzy jsem v polštářku měl zaražený malý kamínek. To jen posílilo můj vztek. Nahněvaně jsem zavrčel a divoce prohodil hlavou, snad jako nějaký býk v aréně. Dorazili jsme až na takovou plošinku. Na tváři se mi rozlezl ďábelský úsměv. Byla v pasti. Z lovu mne však vyrušily dvě vlčice. Prudce jsem zastavil a přeměřil si je ignoranstkým pohledem. ,,Do toho Vám nic není!'' prskl jsem s táhlým zavrčením. Mírně jsem rozkročil nohy a sklonil hlavu, připravil jsem se do bojové pozice. Byly to ty samé vlčice co se tenkrát motaly mezi mě a Eldünarí. Co je jim ksakru do toho?! Ať si řeší své problémy! Pomyslel jsem si stále velmi podrážděně. Hodila by se mi tu Abeky. Kde jen je? Vždy když je k něčemu tak zmizí. Mumlal jsem v duchu. Očima jsem těkl na malou hnědou kouli, která právě přišla. Aby? Ne, to je ... moje vlče?! Líbilo se mi odhodlání té malé, ale teď by měla být u matky. Co když jí ty zrůdy něco provedou? Pohlédl jsem opě na vlčice a malou kanibalku. Něco mi říkalo že můj mazlík je poblíž. Možná se postará o dcerku a já můžu rozpárat tu malou zlounku. ,,Co?! Ty malá lhářská potvoro!'' zavrčel jsem a vystartoval. Rozeběhl jsem se přes dvě vlčice přímo na vlče. Odrazil jsem se a ramenem silně vrazil do té barevné (Zhia). Tím jsem si uvolnil cestu a mohl pokračovat ke kanibalce. Nějak jsem se nestaral o dcerku. V zápalu hnědu jsem neměl čas na ni myslet a to že je Abeky poblíž snižovalo můj strach o dcerku.

Mon Mar 06, 2017 6:05 pm

VS
Cukla sebou, když z tlamičky malé hnědé koule co docupitala těsně za Higeem, vyšlo pár žvatlavých slov. Přimhouřila oči, to už ji ale mezi tlapkami prosvištěla bílo hnědá vlčka, ke které měl béžový ten obří vztek. Ohlédla se za ní a poté káravým pohledem namířila k vlkovi. Náhle, jako by na sebe chtěla upozornit se vlčka ozvala se slzami v očích. Ačkoliv by se normálně nestavila na žádnou stranu, tentokrát se natočila směrem k Higeovi na znak toho, že vlčeti jen tak neublíží, pokud se přes ni nedostane. Hnědé vlče nebrala nijak vážně, vzhledem k tomu, že šlo zřejmě o dcerku béžového, kdo ví co ji mohl nalhat a kde si to ucho poranila. ,,Nech ji být!" Štěkla po něm a když do ní vrazil, ve snaze se k vlčeti dostat, stáhla ho pomocí gravitace k zemi. Jakmile jeho tělo dopadlo na kámen, vydechla, na takovéto používání magie již nebyla moc zvyklá. ,,Co ti provedla?!" Zeptala se po chvíli a vyšla k němu, očima přitom těkala po vlčeti.

Mon Mar 06, 2017 6:53 pm

NORTHIE

VS

Pozerala som sa vydesene okolo, atmosféra bola hustá a ja som sa preľaknuto pozrela na farebnú. ,,Ona zabiť brata." povedala som vážne ani som nešušľala. ,,Ona bola u nás a potom začala biť. Zabila ho, preto hrrubý má hnev. Preto naháňať zuatku." hovorila som farebnej, dúfam že tentoraz pochopila. z ucha mi tiekla krv. Bála som sa Bielej, bola veľká, huňatá a mala strašidelné modré oči. Takmer som zvrieskla od strachu. farebná bola o čosi sympatickejšia.

Mon Mar 06, 2017 7:26 pm

VH - VS
Zvedla jsem hlavu a koukla jsem se Zhie do očí. "Post mi je teď jedno. Nezáleží mi na tom, abych byla na co nejvyšším postu." Pověděla jsem upřímně. Věděla jsem, že moje slova Zhiu mohla urazit. Což by mě mrzelo. "Pokud jsem řekla něco, co tě urazilo, tak se omlouvám." Omluvně jsem na ni pohlédla. "Ano, může se to tak říct, ale plno vlků neznám ze smečky....nebavme se prosím už o tom." Ponechávám si klidný pohled, ale při tom ve vnitř mě to bolelo. Klidný pohled vystřídal ledový. "Ano?" Máchla jsem ocasem a pohledem jsem zabloudila k Zhie. Slova kamarádky jako že ,kazí náladu malým vlčkám' mě ještě více naštvala. Zavrčela jsem chladně, ale pak jsem spatřila vlče (Northie)."Ahoj maličká. Co pak to říkáš?" Moc jsem ji nerozumněla, protože byla ještě šišlající vlče a já jsem dlouho mezi vlčaty nebyla a přestala jsem jim tou dobou rozumět. Všimla jsem si však natrženého ouška. "Maličká, kdo ti to udělal? Pomohu ti ano? Už aby tě to nebolelo." Pověděla jsem přátelsky k vlčeti. "Ona? Doopravdy?" Hlavou jsem kývla k malé vlčce (Manon). "Bude to jen trochu studět." Zamyslela jsem se, ale pak jsem vzala vodu ze své lahvičky na krku a vodu jsem pomocí magie přiložila na ouško a začala jsem léčit. Po chvilce jsem se na ni mile usmála. "Lepší?" Kývla jsem k ni, ale pak jsem se rozešla k vlče (Manon). Zamračila jsem se a koukla jsem se na partnera Eldünarí. "Ale je! Koukej jak se chováš!! Ubližuješ vlčkám? To je odporný a ty si partner Eldünarí? Ten Zeissák? " Zavrčela jsem, protože se mi nelíbil vztek v jeho očích. Vzpomněla jsem si na chvíli kdy si Eldü myslela, že ji budu její volbu budu vymlouvat, ale já jsem to respektovala a teď?! "Možná, že se v tobě pletu, ale vím co vidím. " Zavrčím naštvaně. "Co se vůbec stalo? Proč ubližuješ vlčce? Co ti udělala?" Zeptala jsem se ledovým hlasem. Když však vrazil do Zhii, tak jsem se na něj začala vrčet. "To si přehnal... A co vůbec jsi? Gama, Beta Kirigakure?" Obořila jsem se na něj. Byla jsem mimo, protože jsem tohle nenáviděla. Avšak při slovech vlčetem jsem se zastavila. "Zabila...tvého bratra?" Zeptala jsem se opatrně. Zahleděla jsem se na Zhiu nechápavě.

Mon Mar 06, 2017 8:07 pm

VS

Stále klepající se na zemi pozorovala dění kolem sebe. Přikrčila se k zemi a napnula svaly, jakmile se béžový opět rozeběhl přímo na ni. Ohlédla se za sebe, kde se rozprostírala propast. V jednu chvíli opravdu nevěděla, co dělat a lehce vykulila oči, když se z ničeho nic onen béžový vlk ocitl na zemi. Skoro jakoby ho tam někdo přimáčkl. Manon však nikoho, kdo by za tím mohl stát, neviděla. Zdálo se, že barevná vlčice skočila na její intriku a to ji vnitřně dodalo o něco větší jistotu a sebevědomí. Plazící se po zemi s ocasem ustrašeně staženým mezi nohama, tak aby dokázala svoji bezmoc, se dostala až k barevné a zoufale ji pohlédla do očí. Žádající o pomoc. Podívala se na bílou, která začala té malé kouli omývat ránu na oušku vodou. Jen počkej, ty malá bonzačko. zasyčela v duchu a přitiskla se noze barevné. "Já-já nic takového neudělala..." fňukala ji do srsti. Pozvedla hlavičku a oběma vlčicím se se slzami v očích podívala o očí. "Ten béžový ji to namluvil. Unesl mě." Všechno říkala pečlivým, tichým a hlavně přesvědčivým hlasem.

Mon Mar 06, 2017 10:19 pm

LKS - ÚM

Pozorovalo a čekala na jakou srnu zaútočíme. Přikývla jsem mu když vyhlédl srnu a já se na ni podivala. Byla velká. Zajiskřilo mi v očích. Když Issy vyběhl běžela jsem také, co to jen to šlo. S břichem to totiž bylo hodně složité, ale snažila jsem se s ním držet tempo. Když držel srnu tak jsem se ji snažila skočit na záda, ale utekla.
Díky Issymu byla ale zraněná. Usmála jsem se a běžela za ní. Teď to bylo jednodušší když je zraněná.
Věděla jsem o co jde Issymu. Zahnat ji co nejblíže k domu, což je dobře. Docházeli mi síly a tak jsem rychle skočila srně na záda a zakousla se ji do šíje, ale schodila mě a já z ní strhla kus chlupů a kůži. Postavila jsem se, ale byla jsem už unavená.

Tue Mar 07, 2017 8:41 am

NORTHIE

VS

Pozerám sa na Bielu, ktorá sa ku mne priblíži. Boľa veľkáa strašidelná. Takmer som vypískla strachom. Ale čosi ma zaštípalo na uchu a potom to prestalo bolieť. ,,Ďakujem." povedala som a otriasla som sa, takmer som spadla z nôh. Zubatka klamala. Nepáčilo sa mi to. ,,Pjeco hrrrubému nevejíte?" spýtala som sa a potriasla som hlavou. ,,Pozjite sa na na ňu bližšie. Smjdí kjvou." povedala som a nasala som vzduch. Áno krv som cítila dosť dobre. Zubatkin dych, bolo v ňom cítiť krv, krv mojej Veľkej a Hrubého a toho zabitého. ,,Vaji vejky nemajú ňufak?" hovorí mi jazyk a hlavu mám kdesi v oblakoch.

Wed Mar 08, 2017 7:47 am

MM
střihl jsem uchem a všiml si jejích očí, které chvilkou těkli na mé čelo, kde jsem měl jedinou stopu mé prohry, která se již nikdy neměla opakovat. Nepozornost. Naivita? taky možná. Dávná slabost. která teď už nikdy nesmí nastat...
"Má smečka je za hranicemi této smečky, zde mám rodinu, kterou mě napadlo navštívit, ale jelikož se mi zachtělo spíše pozdravit starou známou, alfu Zeiss, chci se vydat tam." řekl jsem nehledě na to že by se vlci zdejší neměly kamarádit s "vyhnanci" mě toto "nařízení" nic neříkalo. Naopak, vlci jsi jsou všude rovni a všude vlk může najít silné nepřátele, tak proč je nevyhledat, abych o nich měl přehled. Teď mě tak napadlo, měl bych asi vyrazit co nejdříve. Bylo by fajn tam být a být zase brzy doma. Totiž u mě doma. "Chceš jít se mnou?" nabídnu dobrodružství, jelikož se zdála že zrovna jí cestování nedělá problém, spíše naopak vypadala jako dobrý průzkumník, možná bude fajn jí mít po boku...

Wed Mar 08, 2017 9:38 am

ÚM - Tábor

Srnu jsem hnali skrze les, dokud stromy nezřídli a pak dál z lesa ven. Logicky by měla přidat na rychlosti, neměla-li před sebou stromy, avšak ona zpomalila asi tak odhadem na polovinu původní rychlosti. Způsobil jsem to já, díky své magii. Přinutil jsem srnu, aby si myslela, že se řítí roklí dolů a že musí zdolávat ostré a různě velké kamení, což fiktivně přeskakovala a uhýbala prakticky neviditelným balvanům. Vše to bylo díky mé magii Iluzi pěti smyslů. Díky tomu ji mohla dohnat i Safira, protože srna běžela hodně pomalu, právě kvůli iluzi, kterou jsem u ní dokázal vyvolat.
Ještě víc jsem ji to ztížil a do iluze jsem srně vsunul představu, že ze strmých svahů rokle se na ni řítí kameny a jeden ji dokonce zadáhl a udeřil ji do boku. Pomhla v tom Safira, tím, že na srnu skočila. Další imaginární kámen srně dopadl na přední nohu a ona začala kulhat, protože iluze pěti smyslů ji způsobovala úplné uvěznění ve světě představ, které jsem ji podsunul.
Už jsme byli dost blízko táboru.

Wed Mar 08, 2017 9:53 am

Hige

VS

Rozevřel jsem tlamu a vyčlenil tesáky, které se každou vteřinkou přibližovaly k malé kanibalce, která měla na svědomí mého synka. Když v tom mě jakási síla srazila zpět k zemi. Hekl jsem při tvrdém dopadu na studený kámen. ,,Říkám, do toho Vám nic není!'' otočil jsem se s podrážděným vrčením na dvě vlčice. ,,Sir Higovič z rodu Gája, ale říkej si mi jak chceš.'' pohlédl jsem chladně na tu bílou co mě nazvala ,,ten Zeissák.'' O to jak se jmenujou ty dvě jsem se nezajímal. Stejně bych jejich jména za chvíli zapomněl. ,,Ne, odporná jsi ty! Strkáš čumák do věcí do kterých ti nic není. Styď se!'' zavrčel jsem. Otočil jsem se opět k vlčeti, očima těkl po barevné vlčici. Přibližovala se ke mě. Zůstal jsem stát a nezaujatým pohledem ji pozoroval. Promýšlel jsem co jí procesu, abych se konečně zbavil toho vlčete.

Abeky

Fosa madagaskarská, Higův mazlíček

Nenápadně jsem se proplétala mezi kameny a sledovala každičký pohyb skupinky vlků. Vylezla jsem z úkrytu a stoupla si za Higovo vlče (Northie). Nebyla potřeba slova, abych poznala že chce ať na ni dávám pozor zatímco on bude cupovat tu malou nevděčnici. Ta bílá vlčice se vydala k nám. Mé mohutné tělíčko se postavilo do pozoru připraveno bránit mou svěřenkyni. Avšak neútočila jsem. Věděla jsem že ji chce bílá jen ošetřit ouško. V pozoru jsem ale zůstala.

Wed Mar 08, 2017 10:54 am

Tábor
Zobudil som sa z dlhého spánku. Ostrá bolesť v hlave mi však nedovolila hneď sa postaviť na nohy. Zasyčal som od nepríjemnej bolesti a na tvári sa mi objavili vrásky z toho, že sa mráčim. Pomaly to začalo ustupovať a ja som sa pokojne postavil. Porozhliadol som sa. Bolo tu kopa nových vlkov, nikoho som nepoznal, no aj tak som si zachoval chladnú hlavu. Dal som sa do pohybu, a prechádzal sa po časti tábora. Zvláštne ako sa to tu zmenilo za ten čas

Wed Mar 08, 2017 6:49 pm

ÚM - Tábor

Issy musel používat svoji magii, protože srna dosti skákala všude možně a zpomalovala, což mi vyhovovalo. *Tak teď už ji jen zabít kus od tábora aby nezadupala nějaké vlčátko.* Po pár minutách co jsem byla za Issym jsem byla vedle něho a běželi jsem bok po boku na srnu, která opravdu se už blížila afurt uskakovala. Pak se musím zeptat co ji udělal a jestli by to nechtěl zkusit i na mě. Nějakou iluzi.
"Budem ji muset už zabít, aby nepodupala nějaké malé vlčátko." Řeknu směrem k Issymu a rozěběhnu se ještě rychle a snažím se skočit na srnu kterou stáhnu tlapama na zem. Kopala a zmítala se na zemi. Snažila jsem se dostat k jejímu krku, ale zároveň jsem nechtěla aby mne kopla do břicha.

Wed Mar 08, 2017 7:49 pm

ÚM - Tábor

Blížili jsme se k táboru, ten už byl na dohled. Běželi jsme bok po boku a v podstatě jsem se snažil hlavně o to, abych to srně zkomplikoval co nejvíce a tím to naopak co nejpohodlněji ulehčil Safiře. "Jo, máš naprostou pravdu." To mě ani nenapadlo. Ještě, že tady se mnou byla Safira. Spokojeně jsem se ušklíbl a když moje bílá princezna s červenými ozdobami skočila na srnu a povalila ji, soustředil jsem se na to, aby srna přestala kopat. Toho jsem docílil iluzí, že se ji na nohy sesypalo kamení a zavalilo srnu. Pak jsem na ni skočil také a kousal jsem ji do krku. Zahryzl jsem se a trhal hlavou ze strany na stranu.

Thu Mar 09, 2017 8:41 am

Tábor

Pozerám sa na Acia, ten si drieme a drieme. Mám toho pomaly dosť. Miesto toho aby na sebe makal, tu chrápe. Pozriem sa na svoje brucho, príde mi väčšie ako pri minulom vrhu. Alebo to je len moja domienka? Zrazu pocítim brnenie v pravom uchu. Asi to bola moja mágia, ktorá ma musela na niečo upozorniť. Zdvihla som hlavu a prijímala bolestné informácie, ucítila som to najviac vo Vysokých skalách. Nevedela som či tam mám ísť alebo nie, rozhodla som sa počkať. Porozhliadla som sa naokolo a rozhodla som sa. Opýtam sa Álf či to mám skontrolovať. A tak som prešla k obom alfám. ,,Zacítila som vo vo Vysokých skalách, napätie medzi vlkmi, mám to tam ísť skontrolovať?" opýtam sa oboch álf, naraz.

Thu Mar 09, 2017 3:27 pm

ÚM - Tábor

Přišlo mi že to srně komplikuje a mě zlehčuje. Oh, to je cukroušek. "Děkuji, že se mi to snažíš ulehčit." Zamrkám s usměvem na své tváři, ale neztrácím srnu z mého zorného pole. Issy srnu nějak donutil nekopat a on na ni skočil a začal ji kousatdo krku. Můj zeleno bílí vlček se do ní zahryzl a cloumal hlvaou ze strany na stranu. Nechtěla jsem se mu do toho plést a byl to nádherný pohled na Issyho, co zabíjí srnu. Na mysl mi přišlo pár ďábelských myšlenek, které jsem radši zahnala, co by si o mě pomyslel. "Dětičky mají hladíka." Zasměji se a já popravdě také. Dodám si jen tak pro sebe.