Příběh smečky Kirigakure III.

Brloh
Zívla jsem a opatrně se protáhla, tak abych neprobudila Demona, který odpočíval hned vedle mě. Je tak roztomilý, když spí. Pomyslela jsem si, až mě mé myšlenky i zaskočily. Pohled jsem upřela ke vchodu do doupěte. Dovnitř pronikalo jen pár slunečních paprsků, ale i tak to značilo další den. Což znamenalo, že jsme spali docela dlouho. Mohla bych jít ulovit něco ke snídani než se Demon vzbudí. Napadlo mě a ještě jednou jsem se na svého partnera zahleděla.

Tábor
Povzdechla jsem si při slovech Eldünarí, protože mě ji bylo líto. I když jsem si myslela, že vlastní vlčata nikdy nebudu mít, tak kdyby ano, tak by mě taky moc mrzelo, kdybych to zaspala a teď jsem nechtěla zaspat děctví Koku. "Řekla bych ti, že je mi to líto, ale sama vím, že tobě ta slova nepomůžou," to jsem věděla z vlastní zkušenosti. Lítost jsem nenáviděla. Doufala jsem, že neusnu a vychovám z Koku hodnou a pracovitou vlčici. Ta představa se mi moc líbila i když mě u srdce bolet bude až jednou odejde z doupěte, jako každé vlče. Sklonila jsem provinile hlavu, když Eldü mluvila o malém roztomilém, ale zabijáckém vlčeti. Hlavu jsem zvedla až začala mluvit o Crystal. "To je pravda a asi bohužel spí. Jako jsi spala ty a spousta jiných vlků," vadilo mně, že moji přátelé spali. Stejně tak jako, že umírali nebo odcházeli z Niwatu. "Neboj se Eldünarí, Yllin je a bude dobrá Alfa. Já spíše pochybuji o Varoxovi, ale už čím dál tím míň," vlídně jsem se pousmála a pak do ni zace drcla. "Vždyť má podobný, příbuzenecký pach jako ty, nádherné zelené oči jako ty i barvu kožichu. Jdi za ním. Určitě by zase rád viděl svoji matku a ty by si byla hned šťastnější," řeknu povzbudivě své kamarádce.
Posmutněla jsem, když došlo téma na mě a jejího partnera. "Ano. Potkala jsem ho se Zhiou, když pronásledoval to vlče. Měl u sebe Northie a my jsme mu zabránily, aby mu něco udělal. To co se stalo mi řekla Northie a mě vadilo, že jí nechává mluvit místo toho, aby to řekl on sám. Zuřil a teď si asi na mě naštvaná taky. Vím, že bych se zachovala stejně jako on a pochopím, když mě už nebudeš chtít v životě vidět," zašeptám k ní a kouknu se jí do očí. Chtěla jsem vědět jak to vezme.
"Samozdřejmě, už jdu. Jen jsem Eldünarí dlouho neviděla, ale nechci zdržovat lov," pošlu Yll myšlenku, když mi jednu taky pošle a kývnu k zelenooké kamarádce. "Promiň, ale už budu muset jít. Lov a Alfa na mě čekají. A prosím nezlob se na mě," vzdychnu a pomalu se rozejdu za Alfou Yllin.

Tábor
Zamyšleně jsem se zamračila, když jsem uslyšela její myšlenku, kterou mi poslala. Nevěděla jsem co by po mě mohla chtít, ale ptát jsem se nechtěla, protože jsem věděla, že se to brzy dozvím. "Možná zůstanu v táboře, ale gamma má lovit a to by tu mohl zůstat třeba Aetas," přemýšlela jsem a když jsem k Alfě Yllin, tak jsem se jí hluboko uklonila. Klidně, ale zvědavě jsem čekala na její slova, ale ta mě vyvedla z míry. Zalapala jsem po dechu a v hlavě se mi míchaly různé myšlenky. "Nejsem skvělá Gamma, ale čím jsem si zasloužila degradaci? Jo, rok jsem jsem byla mimo, ale myslela jsem, že mi to Yll odpustí... Možná zaslechla to, že jsem se postavila na stranu vlčete zabijáka místo Hige. Kdybych tak věděla co je to vlče zač...,ale možná je to kvůli tomu, že jsem se nepoklonila Varoxovi...," myšlenky se mi dál hemžily hlavou a já hledala důvod čím jsem Yllin zklamala. Sklonila jsem smutně hlavu a vzdychla. "Dobře, chápu, Alfo Yllin," šeptla jsem a neodvážila jsem se jí kouknout do očí. Byla jsem zmatená a smutná.

Tábor
Čekala jsem na Yllina slova, kterých jsem se obávala. Vlastně jsem nevěděla co čekat, protože jsem ještě neviděla Alfu degradovat nějakého vlka. Jenom, když si o to řekl sám jako tenkrát jsem si o to řekla já. Vypadalo to, že ani teď na Gammu nemám. Připadalo mi, že se mi mozek zpomalil, protože mi chvíli trvalo než jsem její další slova plně pochopila. "Betou Kirigakure? Co? Vždyť máme dost Bet, ale málo Gamm," pomyslela jsem si a když se mě dotkla čumákem, tak teprve jsem zvedla hlavu. Můj výraz byl chvíli překvapený, ale pak děkovný. "Vyděsila jste mě, Alfo Yllin," podotkla jsem a pak jsem se usmála. "Děkuji, moc si vážím Vaší důvěry a postu Bety. Moc si toho vážím a slibuji, že se budu snažit Vás nezklamat," pověděla jsem vážně a upřímně. Na důkaz vděku jsem se bílé vlčici poklonila.

Brloh Riti

Bol som ponoreni do ríše snov. Ktorá nemala konca. Také nádherné veci som videl, ako aj rodinu ktorá mohla byť. Na tvary som mohol mať úsmev. Ráj ktorý bol v tom sne som dúfal že bude nakoniec aj realitou. To ma nejako prinútilo pomaly sa prebúdzať. Otvoril som očko, ale všetko som videl rozmazane. Tak som ho ešte zavrel a nejako sa prevrátil na chrbát. Ale to som začal cítiť lúče svetla na mojej tvary. Čo. Mi trocha vadilo. Tak som nespokojne vidal nejaký zvuk. Snažil som sa aspoň počúvať čo sa okolo mňa deje.

Tábor
Z nějakého důvodu jsem jí to nevěřil. Ovšem neřekl jsem nic. Sledoval jsem pár kapek, které přistály na mém kožichu, ale nijak mi to nevadilo. "To nevadí, to uschne." Rozhlédl jsem se po okolí. "Myslím, že tady poblíž je docela pěkná jeskyňka, kam bychom se mohli schovat. Není dobré abys tu běhala takhle promočená." Byl jsem tolik zaujatý Grafity, že jsem dočista přehlédl dva povědomé vlky, své rodiče. Ani jsem si nevšiml, že se na mě tmavě hnědá vlčice zadívala. Moc jsem si na svou rodinu nepamatoval, ale pokud bych se s ní dal do řeči, určitě bych si vzpomněl. Jenže k ničemu takovému nedošlo.

Tábor
"Příště to nezkoušejte, protože tímhle se mě doopravdy zbavíte," zabručím naoko naštvaně, pak se zasměji a znovu se na ní děkovně podívám. Musela jsem se s tou skutečností, že jsem Beta sžít, protože to byl další pokrok, stala jsem se někým, kdo musí být více zodpovědný. Přišlo mi úplně neuvěřitelné, že jsem toho dosáhla, dosáhla vrcholu. Překvapovalo mě, že mi Yllin tak věří, ale přemýšlela jsem nad tím jestli i Varox. Moje modré oči se stočily k šedé vlčce (Grafity) a zřejmě k synovi mé kamarádky Eldünarí (Teebihe). Měla jsem nutkání mu poslat myšlenku, že támhle je jeho mamka, ale pak jsem se otočila na samotnou hnědou vlčici. "Určitě by chtěl líp poznat svoji mamku," pošlu jí myšlenku a vlídně se na ní usměji. Sednu si a čekám na začátek lovu.

Tábor
Natočím uši k Teebiheovi. "Super, kde?" zeptám se. Z pomyšlení na teplý brloh se mi zavíraly oči. Poslední dnešní cesta bude do pelechu. Podívám se po okolí. Občas jsem opětovala něčí pohled. Přeměřím si Tobyho opět pohledem a pak se mu kouknu do očí. Pořád mě okouzlovalo to jeho zbarvení. "Veď mě, mrknu na něj a pouměju se.

Tábor
Ustoupila jsem od Yllin, když k ní přišel Acio. Byli jsme teď na stejným postě? To jsem netušila, ale nejspíše ano. Slyšela jsem jeho slova i když bych neměla poslouchat. Samozdřejmě bych brala raději jeho za Alfu než Varoxe, ale Yllin rozhodla jinak a možná to bude taky dobře. Odmítla jsem se poklonit Varoxovi, protože se mi nezamlouval. Přemýšlela jsem zda byl Ayl udělal pro mě to samé. Zda by kvůli mě vstoupil do Kirigakure, aby mohl žít po mém boku. Nevěděla jsem to, ale nedávala jsem si naději, protože jsem nechtěla být zklamaná. Aciova slova byla krutá, ale oprávněná. Kdyby mě to udělal můj partner, tak bych se zmohla jen na to, že skočím z nějakého útesu. Nikdy bych neopustila partnera kvůli spavé nemoci a nebo jsem si to jen nalhávala? Netušila jsem, protože jsem byla zmatená. Věděla jsem však, že Yllin se dřív nechovala moudře, ale když byla Delta, tak se ro změnilo. Když získala post Alfy, tak se věnovala Alfování a situaci s Varoxem. I Darkness, když získala post Bety, tak se věnovala povinnostem více než přátelům. Muselo to být pro Yllin těžké a i když jsem chtěla nějakou myšlenku Aciovi poslat, tak jsem nevěděla co. Pomalu jsem došla ke své Alfě a povzbudivě do ní strčila čumákem. "Yllin i kdyby měl pravdu, tak vím, že v posledních slovech nikoliv. Pořád máš taky přátele," šeptla jsem k ni soucitně. Ona mi byla podoporou, když Ayl zemřel, tak já její chtěla bý taky.

Tábor
Znovu jsem se probudila z myšlenek a zamrkám. "Oh, to je... škoda. To bych vůbec do ní neřekla... třeba má k tomu důvody. A Varox? V životě jsem o něm neslyšela... kdo je to?" než však Hil odpoví, objeví se Yllin. Trochu zkoprním, ale stále jsem v klidu. Ani jsem je moc neposlouchala, spíše jsem se zahleděla na mladého vlka. Bála jsem se. A ani jsem netušila, co bych mu řekla. "Podle mě bude lepší, že si na mě nevzpomene." prohodím tiše. Viděla jsem s ním vlčici, a lehce jsem se usmála. Alespoň nedopadl špatně napadne mě. Pak jsem si všimla mohutného vlka, co přišel za Yllin. Ou

Utíkám. Před čím? Před svou rodinou. Všude ticho. Všude bahno, ale na mé černé srsti to nejde tolik vidět. Pomalu jsem přešla do klusu a rozhlížela se. Kde se to vlastně nacházím? Rozhodně tohle nebylo místo, které by bylo nějak opuštěné. Nakonec jsem přešla něčí hranice. Za ty dny, kdy jsem prošla tolik území jsem už poznala, jestli jsem na území něčí smečky či nikoliv. Zastavila jsem u nějakého stromu a popadla dech. Už jsem nechtěla utíkat. ''Tak jo, Rio. Si už pěkně daleko, od té nevděčné rodiny. Třeba se už někde usadit, jinak tě to cestování jednou zničí.'' Ujišťovala jsem sama sebe. Zhluboka jsem se nadechla a vydala se chůzí napříč územím. 
Došla jsem k nějakému jezeru. Z toho jsem se pořádně napila. Bylo zvláštní, že když je zima, vody tady bylo celkem dost. Byla, ale opravdu studená, ale přesto mě to příjemně ochladilo. Tak jsem se nakonec jen usadila a sledovala poklidnou hladinu vody.

Po chvíli mi do čenichu vlétl nějaký pach. Rozhlížela jsem se ze strany na stranu a spatřila jsem vlastníka pachu. (Aragorn) Postavila jsem se a podívala se čelem k němu. ''Kdo si?'' Zeptala jsem se nedůvěřivě a prohlédla si ho od uší až po ocas a v mé tváři, bylo vidět, že nepatřím mezi ty co začnou vlkovy věřit ihned. Střihla jsem ouškem a mávla dlouhým ocasem a celkem trpělivě čekala na jeho odpověď.