Příběh smečky Ishimura II.

/Neyew/
Vedu svou loveckou skupinku směrem k mému oblíbenému lesu. Lehký klus tohoto typu jsem si velice užíval, vlastně bych se ani nedivil, kdybych přeslechl nějaký dotaz od kohokoli z mých svěřenců. Zhluboka jsem se nadechl, zvedl hlavu a s hrdým postojem klusal dál. Bylo mi opravdu skvěle, užíval jsem si to plnými doušky. Jakmile jsme do lesa dorazili, hlavu jsem opět trošičku sklonil a pomalu, pomaličku zastavoval.

/Tábor → Neyew/

„Tvářím se úplně normálně!" ohradím se a svůj kyselý výraz změním na úsměv od ucha k uchu odhalující moje bělostné zoubky. Rozběhnu se za Dinem, ale stále držím krok s bráškou Greenym a natěšeně po něm pokukuju.
„Těšíš se? Bude to v podstatě náš první lov!" obrátím se na bráchu. Nezpomaluju, dokud se nedostaneme do lesa a zelený dospělák nezačne zastavovat. Pozvolna nasaju vůni jehličí a mechu.

//Tak po menší přestávce... omlouvám se za neaktivitu x.x

"Jo, jdeme!" Newt radostí téměř zavyl a jal se následovat Dina do lesa. Byl celý napjatý, připravený k akci, vážně se těšil. Pořádný lov, to je něco, co dlouho potřeboval. Povzbudivě mrkl na náhodné vlky ve skupině a rychlým kroko-klusem dohnal zeleného vlka vepředu. Zatímco se dostávali blíž a blíž k lesu, Newt přerývavě přemýšlel a sem tam se snažil zachytit nějaký pach - tomu zrovna moc pozornosti nevěnoval, protože věřil, že kořit ucítí a vybere jako první Dino nebo někdo z výše postavených jedinců ve smečce. Anga poněkud užíralo, že to není on - nikdy nebyl přehnaně ambiciózní, ale být stále na postu obyčejné kappy ho někdy deprimovalo, připadal si takový nepoužitelný. Příliš normální. Potřásl hlavou a zahnal všechny pochybnosti. Teď není prostor na fylozofování, teď se loví! připomněl si radostně, zamával ocasem a srovnal krok s Dinem. "Co teď?" zeptal se tiše, když se skupina zastavila, jakmile všichni dorazili do stínu neyewských stromů.

Neyew
Následovala jsem Dina tak, jak se ode mne očekávalo a cestou jsem se sem tam zazubila na bratříčka. Ovšem mi probíhalo hlavou, že asi nebyl nějak moc vpořádku. Cítila jsem to... Nevěděla jsem jak, zřejmě přirozená starost sourozence. Šťouchla jsem do něj tlapoua ušklíbla se na něj: "Tak co, bráško, v kondici?" Nemohla jsem uvěřit, že ze mě něco takového vypadlo po tom, co jsem na něj tak starostlivě zírala... Nebo to nebyla starost? A už vůbec jsem nechápala, že jsem se ke všemu ještě samolibě ušklíbla a zrychlila krok, abych mu jakože "utekla". Proč se tak chovám k němu, je na mě přeci tak milý! Náhle jsem se zastavila, ovšem ne z provinilosti, ale z povinnosti. Dino totiž zastavil taky. Zaryla jsem tyrkysové drápky do země nedočkavostí a nervozitou, můj významný den.

U Cäell 

Stále stal za tlapami vlčice a čekal jak se to vyvine. Stály a mlčeli celkem dlouho a Diego začínal být nervózní. Chtěl za svým adoptivním tátou a vlk co stál před nimi se mu vážně nelíbil. Chtěl, také poznat tu Saph, která má být jeho adoptivní mámou, ale že si prý musí ještě něco zařídit, než příjde. Znuděně se posadil a upřímně se opravdu nudil, když tu jen tak stály a dospělci  mlčeli a jen na sebe tupě zíraly. Pár dní nespal, když cestoval a tak se na něm ještě projevovala únava.

Stála jsem a čekala až mi odpoví, ale stál jako opařený. Po chvíli mi začala docházet trpělivost. Otočila jsem se Diega a uvědomila jsem si, že je vážně unavený. Tohle celé začínalo být směšné. "Takže jestli je to všechno, tak my jdeme. Pokud ti to vadí, tak nebudeš mít jinou možnost než se s tím smířit," řekla jsem. Tím jsem ukončila diskuzi, tedy pokud se tomu tak dalo říkat. Prej strážce tábora. Vstala jsem a stejným tempem jako předtím jsem pokračovala do středu tábora. Očekávala jsem, že mě vlče bude následovat.

Angelo Amadeo FKA
,,Som v pohode," odsekol jej. Nespoznával sa no teraz mu na tom nezáležalo. Mal ju rád, áno, bola to jeho sestra, no nemienil sa ňou nechať zahanbiť. Zrýchlil teda a rozbehol sa za ňou až s ňou bol na rovnakej úrovni a potom taktiež zabrzdil. Víťazoslávne sa na ňu uškrnul. Sestrička, ja som v kondícii, heh, pomyslel si.

Mladá Alfa se plížila vstříc srnám, za ní celá její skupina včetně Reela. Už byla jen kousek od srn. Obrátila se na svou skupinu. "Můžeme?" Špitla, nečekala však na odpověď. Znala ji. Pokusila se ještě kousek připlížit k srnám. Bohužel ji zaslechly. Vmžiku byly ve střehu a utíkaly. "Zahajuji lov srn!" Zavyla Tenebris bez zábran a pustila se za velkou statnou srnou. Výhoda pozdních lovů byla ta, že všechna mláďata už byla po odstavu a tak se nikdo nemusel bát, že by ulovil matku nějakého malého srnčete.
Tenebris se teď plně soustředila na lov, všechno ostatní pustila z hlavy. Všechny její myšlenky zabírala velká srna před ní. tenebris zpomalila. Byla těsně za srnou, ale dost daleko na to, aby ji srna nemohla kopnout. Tenebris už věděla, že srna se dá ulovit pouze pokud je dostatečně vyčerpaná. Tato měla hodně energie a tak Tenebris věděla, že nejdřív ji bude muset dlouho prohánět.
Tenebris honila srnu po louce. Srna zpomalovala a ztěžka dýchala, Tenebris už však též cítila jisté vyčerpání. Přesto nepolevovala. Nemohla smečku zklamat. Musela jí jít příkladem, ne ostudou. Když už se jí zdálo, že srna už nemůže, rychle ji doběhla a skočila na ni. To však neměla dělat. Srna ji kopla. Zasáhla ji do břicha a Tenebris odlétla několik metrů dál. Ucítila palčivou bolest, přesto ale vstala a znovu se pustila za srnou. Tentokrát si však naběhla a narazila do srny bokem, čímž ji vyvedla z rovnováhy, srna spadla a zaryčela. Začala se zvedat, ale to už se jí Tenebris zakusovala do hrdla. Použila i trochu magie a tak měla najednou v puse oheň, čímž srnu spálila. Za chvíli už srna vydala poslední zaryčení a vydechla naposledy. Tenebris začala do hrdla proudit krev. Dala si ale jen pár loků a pak se, s pusou od krve, otočila k vlkům, aby zjistila, jak si vedou.

"Já nemám být na lovu, narozdíl od někoho." Řekl až překvapivě drze. Obvykle nebyl takový. No, asi se měnil. Doléhala na něj puberta. Každopádně, pak už nechal Caelle i vlče na pokoji a začal se věnovat jinému pachu. Bylo to vlče. nebo ne... to bylo štěně?! Nikdy štěně neviděl ale věděl, že to jsou měkkoty. To ale on byl taky. Vydal se za tím pachem a zy chvíli uviděl malé uplakané chlupaté stvoření. "Copak? Stalo se něco?" Zeptal se vlídně.

Okolí tábora - Tábor
Překvapilo mě, že se Dawano nakonec rozhodl odpovědět. Jen se utěšuj. "Dám ti dobrou radu. Nikdy neopouštěj smečku," řekla rádoby přátelským hlasem. Pokud ovšem bylo hloupý, pochopil skrytý význam. Sám bys totiž nepřežil ani minutu. Poté co odešel, začala jsem se opět věnovat Diegovi. "Tak to bychom měli." Povzbudivě jsem se na vlče usmála a vydala jsem se do tábora. Cítila jsem se mnohem líp. Přítomnost malého vlčete se mi kupodivu dost zamlouvala."Tak a jsme tady. Je tu spousta volných doupat, můžeš si vybrat kterékoliv budeš chtít" řekla jsem, když jsem dorazili na místo.

Vydal se za vlčicí a obešel vlka, který mu nebyl sympatický. Ten nakonec ještě promluvil, a vlčice mu odpověděla. Diego se tím však nezabýval a následoval dál vlčici. Bylo mu s ní celkem fajn. Byl rád, že mu neskáče po krku, či něco horšího, ale už by rád byl zase s Kayem. Zdálo se mu, že byl pryč až moc dlouho. Věděl, že by ho neopustil, ale stýkalo se mu. Zpátky do reality ho vrátila slova vlčice. ''Kterékoliv?'' Zopakoval po vlčici. ''A jak poznám, které je volné?'' Zeptal se. Nevěděl ještě, že doupata jsou nasákla pachem vlastníka. Nebo spíše věděl, ale zrovna v táboře, kde bylo ze všeho nejvíc pachů, to vážně nevěděl jak poznat volné a zabrané. ''A co to vlastně bylo za nepříjemného vlka?'' Položil další otázku. Byl jednoduše zvědaví a tak chrlil jednu otázku za druhou.

/Neyew/
Jakmile jsem zavětřil pach nějakého stáda zajíců, běžel jsem za ním. Vůbec jsem nevnímal ostatní vlky, proto jsem jim pro jistotu ještě všem do hlavy poslal myšlenku. ,,Omlouvám se, že vás nyní nevnímám. Ozvěte se mi znova, pokud potřebujete něco akutního." a prostě jsem následoval pach tak, jak mi to pravil můj vlčí lovecký pud. Větřil jsem a zároveň běžel doufajíc, že neběžím zbytečně. Byl jsem hrdý na tuto téměř-svobodu, která ve smečce vládla, i když toto už dávno nebylo ono. Nebyl jsem schopen zvyknout si psychicky na nové vedení. S Reelem i Tenebris jsem se sice předtím znal, ale ne dostatečně na to, abych jim věřil. Pokud mám být jejich beta, budu se to muset naučit.

/Neyew/
Pokývnul jsem na bratra a nadšeně se spolu s touto částí smečky rozběhnul za zeleným vlkem, který vedl naše přijímání do smečky, ale taky naši část skupinky. Nebylo mi moc dobrej, lehce jsem se i motal. Při běhu mě tak nějak chytla slabost, jakoby snad mé orgány již bez dostatečné energie ani nechtěly pracovat. Snesl jsem se k zemi v domnění, že usínáním, přitom mi však srdce tlouklo, tlouklo, až nakonec tlukot ustál, stejně jako poslední výdech, který už jsem si neuvědomoval.

//Tímto dnem zemřel mladý vlk Greeny Orcan na vyčerpání a srdeční vadu/slabost ve věku necelých čtyř let.

Tábor
"Obvykle to poznáme podle pachu. Pokud v doupěti ucítíš silný vlčí pach, pak je doupě obsazené. Pokud je pach velmi slabý nebo dokonce žádný, doupě je volné," vysvětlila jsem a nahlédla do jednoho z doupat. "Když si nejsi stoprocentně jistý, můžeš se letmo podívat, jak to v doupěti vypadá. Podívej se zda jsou tu nějaké dekorace, květiny nebo misky. V obsazeném pokoji je obvykle pelech, který je čistě upravený. Rozhodně se však nesmíš přehrabovat v cizích věcech, není to slušné", vysvětlila jsem. Věděla jsem, že většina vlků dává přednost doupěti mimo tábor, ale tohle bylo obsazené. Pak se Diego zeptal na Dawana. Zamračila jsem se. "Zrovna o tomhle vlkovi ti toho nemůžu moct říct, protože ho neznám. Nejsem tu dlouho." Byla jsem si téměř jistá tím, že je tento vlk do rodiny s Kayem, ale nechtěla na vztah Kaye a tohoto "nepříjemného vlka " upozorňovat. "Už mluvíš docela plynule", řekla jsem ve snaze změnit téma.

Posadil se a podíval se na vlčici, od které doposud neznal její jméno. Mávnul ocásky a tentokrát je měl spojené v jeden huňatý ocásek. "Ach takhléé." Střhl ouškem. Usoudil, že vlčice zřejmě taky přišla odněkud jinud, že tady se nenarodila. Potom vlčice změnila téma. Nepoznal ještě rozdíl mezi snahou změnit téma a normálním rozhovorem na jedno téma. Zazubil se. "Snažím se."

/Neyew/
Zanedlouho během běhu jsem zaregistroval nepříjemnou změnu jednoho pachu z naší skupiny. Trochu jsem zpomalil. ,,Newte, teď je prosím veď na chvilku ty. Tam jsou!" dal jsem povel jednomu z vlků naší smečky a hlavou kývnul k hejnu zajíců. Poté jsem odběhl stranou za Reelem. ,,S-skončil?" otázal jsem se nejistě a dloubnul do něj čumákem. Jak ale mohl? Vždyť... byl tak čilý, a zdravý, než jsme vyrazili... co se jen pokazilo? Nechápal jsem to. Zarmouceně jsem sklopil hlavu. Tento měl být po lovu kappou naší smečky... kdyby tu byl Greenix, dokázal by mu možná i pomoct. Ach draku jeden zelenej, kde se tak dlouho couráš?