Příběh smečky Ishimura II.

Tábor
"Správně", zazubila jsem se. Když jsem zachytila jeho zprávu, zvedla jsem obočí. "Ale no tak. Proč se pořád oháníte těmi posty? Kdybys teď odešel ze smečky a chtěl vstoupit do jiné, nikoho by nezajímalo, jaký post ve své původní smečce měl, ale jaké máš schopnosti. A co se tvé otázky týče, řekněme, že nemám nic lepšího na práci." Na jeho další otázku jsem nedopovídala. Nebavilo mě, jak všichni hledali v mých větách nějaké skryté výhrůžky nebo zprávy.

//lol

Zdálo se, že s Kyurabi je vše vyřešeno, prozatím. Tenebris teď už jen čekala na opozdilce, kteří se ještě nedostavili. Hodlala počkat ještě asi půl hodiny (//: do pátku), poté začít. Najednou se jí v hlavě ozval Caellin hlas. "Vpořádku, nespěchej. Přidat se můžeš kdykoliv. Za hodinu, za den, za měsíc, za rok. To je jen ta tobě." Odpověděla jí. Na to, že se účastní lovu, jen s úsměvem přikývla. "Lovíš radši menší nebo větší zvířata?" Zeptala se jí.
Caelle se očividně přestala věnovat jí a teď řešila něco s Kayem. To Tenebris nevadilo, naopak, byla ráda, že se Caelle s někým baví a že se někdo baví s ní, ikdyž je Caelle "Zeissačka". Tenebris se nehodlala do jejich konverzace míchat a tak si obou vlků přestala všímat a rozhlížela se po táboře, zda není potřeba něco vyřešit, případně jestli tu není nějaký tulák co by rád do smečky.

Tábor
Skutočne som toho prešvihol dosť. Moja svorka mala novú alfu. Celkom sympoška, čierna lesklá srsť s červeným fliačikom na chvoste a ušiach. Nemal som v úmysle pútať pozornosť, len si pozrieť a zaspomínať ako vyzerá prijatie do svorky. Či sa niečo na tom zmenilo. Z toho všetkého ruchu som si to poskladal tak, že sa chystajú na lov. Pokojne som sa usadil a odvrátil od skupiny vlkov zrak. Pozeral som do húštia, kde sa pohlo lístie. Nastrážil som uši a lačne sa oblizol. No z veľkej radosti bolo nakoniec sklamanie. Očakával som chutného zajaca, no miesto toho z húštia vybehla len vyplašená líška.

Angelo Amadeo FKA
Tábor
Neviem... bola to nehoda... s mágiou a tak. Ale ak pôjde Eveline, určite to skúsim, odpovedal na myšlienku ktorú mu poslala matka. Podišiel k sestre a pousmial sa. Znaky sa znova rozžiarili, bolo jasné, že už je pri plnom vedomí. Hoci sa stále cítil pomerne unavene, nemienil sa nezúčastniť lovu len pre takú hlúposť. ,,Ahoj, Eveline... dlho som ťa nevidel," povedal smerom k sestre a zľahka švihol chvostom. ,,Tešíš sa na lov?" dodal po chvíli.

/Tábor/
Ta nevděčnice ze Zeiss byla zpátky. Slyšel jsem myšlenky její i Kaye a vůbec se mi jejich konverzace nelíbila. Takže ta s námi půjde lovit? Na ni si ještě musím dát pozor. Nebudu schopen ji vidět u nás ve smečce, stejně na nás akorát hází špínu. pomyslel jsem si a pohledem se věnoval opět své lovecké skupince. Koukl jsem na Teebris. ,,Znám jej, trochu. Ať ti o sobě něco řekne sám. Loeki?" promluvil jsem už nahlas a vybídl vlka, kterého jsem vzápětí vyhledal pohledem.

Tábor

Mierne prikývnem hlavou a na to sa jej opýtam: "A chcela by si ostať tu? V Ishimure?" spýtam sa, neboď je dobré vedieť, či tu ostane nebo nie. "Neviem či sme sa vôbec niekedy predstavili, jaj... volám sa Kay.." poviem jej svoje meno a na to si vypočujem jej myšlienku ktorá mi vyčarovala úsmev na tvári: "Neviem, post je post.. no. No, dobre viem, že moje schopnosti sú zo všetkých strán na najlepšej úrovni.." zazubím sa na ňu, keď jej pošlem myšlienku. "A keď už tu je reč o schopnostiach.. aké máš ty? Na prestup k nám som sa ťa spýtal, tak prečo sa nedozvedieť, či by si bola k úžitku keby sme v niečom potrebovali tlapu naviac. Prieskum, liečenie a tak... Chystáš sa snami na lov? Prizvala ťa alfa?" spýtam sa jej pritom pozerám do jej modrých (asi .D) očí.

Tábor
Loeki...Loeki v dave vlkov som začul svoje meno. Zbystrel som. Počul som dobre? vykročím dopredu. Áno počul známa tvár, pozerajúc rovno na mňa ma vyzvala predstaviť sa novej alfe. Vlka som poznal, teda z videnia aspoň. Pár krát som ho tu už stretol, a to som tu aj 3 roky ak nie viac. Kráčal som vpred a v hlave si už pripravoval sloh, aby som niečo nepokašľal. Kývnutím hlavy som pozdravil Dina. Niekoľlko metrov od alfy som zastavil a poklonil sa na znak úcty. Dúfam že to takto funguje stále a nerobím zo seba ido*a "Volali ste ma?" podvihnem sa.

Angelo řekl, že lovit bude a Tenebris se trochu starostlivě Usmála. "Lina určitě lovit bude..." Řekla. Byla ráda, že spolu její děti vycházejí tak dobře, nebylo to obvyklé. "Dino, dej na Angela prosimtě pozor a kdyby se ti zdálo, že už nemůže, zatrhni mu to lovení. On by byl schopný i zemřít na vyčerpání jen aby něco ulovil..." Poslala myšlenku Dinovi. Poté zaslechla Dinovy myšlenky. Očividně Caelle podezírá. "Nebuď tak podezíravý. To že je ze Zeiss ještě nic neznamená. Vždyť i Fantomas byl ze Zeiss a taky jsme ho přijali, nic jsi proti tomu neměl. Slibuju ti, že si na ni dám pozor." Poslala mu ještě jednu myšlenku.
Dino oslovil cizího vlka Loeki a z toho Tenebris usoudila, že vlk se tak jmenuje nebo se mu tak říká. Loeki... to si musím zapamatovat. Pomyslela si. Za pár vteřin už stàl vlk před ní. "Dalo by se to tak říct..." Odpověděla Tenebris na jeho otázku. "Jsi členem smečky, že? Účastníš se lovu?" Zeptala se ho. Pak kritickým pohledem přejela jeho vyhublé tělo. "Vypadáš jako bys dlouho nic nejedl... posluž si." Kývla k hromadě masa uprostřed tábora. Nějakým zázrakem ještě nebylo zkažené ani nesmrdělo a to už tu leželo několik dní. "Není to nic moc, já vím, čerstvé maso je lepší, ale... jíst se to dá." Dodala, ale mluvila spíš už sama se sebou než s Loekim.

Tábor
Na moje prekvapenie sa alfa správala milo. A to aj napriek tomu, že nevedela kto som. "Áno, som, do svorky som vstúpil za čias, keď tu bol ešte Altair v postavení alfy" odpoviem na otázku. K tomu mi dá ponuku na lov. " Prečo nie, tak či tak som sa chystal niečo uloviť" súhlasím s pozvaním. Alfa mi ponúkne mäso , ktoré mala svorka v zásobe. Trochu ma to zarazi. "To vyzerám až tak úboho?" zamračim sa, no po chvíli sa zasmejem. " Nie nie vďaka, na love sa nájde niečo" dodam.

Přikývla na Loekiho slova. "Altair... kéž by tu ještě byl když jsem vstoupila do smečky. Ráda bych ho poznala, ale on spí..." Zasnila se a ani si neuvědomila, že mluví nahlas. Když se zase vrátila do reality, usmála se. "Dobře." Odpověděla. Opět se rozhlédla po táboře. Teď před ní stálo asi 15 vlků. To nebylo mnoho, ale Tenebris byla ráda, že se dostavil aspoň takový počet. Když o tom tak přemýšlela, od toho, co se stala Alfou, nikde neviděla Spirit. Asi spí, potřebuje si odpočinout. Nebo je na území jiné smečky, užívá si toho, źe ji tu nikdo nepotřebuje a může se konečně vzdálit z tábora dýl než na pár hodin. Pomyslela si a nechala to plavat.
Když zaslechla další Loekiho slova, trhla sebou a zrudla. "Tak jsem to nemyslela, jen... když vlk dlouho spí, mívá potom obvykle velký hlad, to vím z vlastních zkušeností." Usmála se. "Dobře." Odpověděla.

// omlouvám se že ten lov zdržuju, ale dneska jedu na dovolenou kde nebude wifi, takže nebudu moct odepisovat. Takže... s největší pravděpodobností nezačne lov zítra(v pátek) ale až v neděli odpoledne

NEYEW >> KIRIGAKURE TÁBOR (MOLLY)
Vlčice zavřela hlavou. "Nemyslím si. Rozhodně zněla jinak... začala si hnedka poroučet a na to zvědavá fakt nejsem," odfrkla si. "Kirigakure, huh... taky tam mířím. Ale spíš jako bod na cestě - mířím za bratrem do jeho smečky," pohodila hlavou a lehce zavrtěla hlavou nad další otázkou. Poté se rozběhla do Kirigakure.
Cesta byla poměrně krátká, páč jí už měla zmáklou. Ale jakmile se přiblížila k táboru, ucítila právě svého bratra. A ten pach byl čerstvý. Se zaujetím tedy trochu pozměnila trasu a vydala se do tábora, jen aby viděla Varoxe stojícího u Yllin. Tohle modlo být zajímavé. Yllin u ní měla nulový respekt i jako beta, natož Alfa a o jejím partnerovi nikdy neslyšela, tak si tedy sedla a sledovala, jak se vypořádá s Ragnarokem, jestli spíše ne on s ní.

Neyew >> Hranice s Kirigakure >> Tábor


Po chvíli som sa dočkal zápornej odpovede od vĺčky, ktorá sa už rozbehla do Kirigakure. A na mňa nepočká... Povzdychnem si, no na tom som sa dal do behu a o chvíľu som opustil les Neyew. Predo mnou čakala ešte dlhšia cesta ako som si mohol myslieť. Čakal ma kus územia, a keď sa mi pamäť nemýli tak do tábora to taktiež bude nejakú dobu trvať. Nuž, čo už. 
Zamyslene pokračujem v behu po nejakej lúčke a po boku som mal horu. Nakoniec som obešiel jazero, pri ktorom sa zastavím a napijem sa vody. Po chvíli odpočinku sa dám opäť do behu, no to už som sa ocitol na hraniciach, ktoré som prešiel a na to som bol v Kirigakure.
Od hraníc útekám cez lúčku, les priamo do tábora, kde sa niečo konalo. Niektorý vlci boli v okolí a niečo riešili. Skôr sa schromáždili na jednom mieste kde bola biela vlčia (Yllin) a dva ďalší vcli (Varox, Acio) niečo tam riešili. Pritom som sa posadil a prekvapene som sa prizeral. Takto tu mamu či taťka nenájdem, ani o skúšku nepožiadam.. 

Tábor
Zaslechla jsem útočné myšlenky zeleného vlka, ale rozhodla jsem se je ignorovat. To chce klid.Staří vlci mají často svou pravdu a je pro ně těžké přijmout takové změny.  Na lov jsem se docela těšila, neměla jsem sice takovou výdrž, ale měla jsem svou magii, která mi ji nahrazovala. "Nezáleží mi ani tak na druhu zvířete, spíš bych byla ráda v jiné skupině než váš zelený betta. Myslím, že jsme si napadli do oka", poslala jsem Tenebris zprávu a pak jsem se otočila zpět na Kaye. "Nevím," odpověděla jsem popravdě. Nemít celou rodinu v Zeiss, rozhodovalo by se mi hned jinak. "Cäelle," představila jsem se po chvíli. "Tak to je jen dobře". Když se mě zeptal na moje schopnosti, znejistěla jsem. Nechtěla jsem o sobě jen tak všechno vyžvanit. "Nejsem si jistá, na co se nejlépe hodím. Nikdy jsem žádnou profesi nevykonávala. Na průzkum nemám trpělivost a podle toho, jak rychle jste mě odhalili, se na to ani nehodím. I když je pravda, že při příchodu sem jsem se pach Zeiss maskovat nesnažila. Co se léčitelství týče, díky magii můžu léčit, ale stejně tak jejím prostřednictvím můžu i ubližovat. Pracovat s magií mi docela jde, ale v bylinách se nevyznám vůbec. Naiome nepovažovala za důležité učit mě byliny, na to jsme měli magického léčitele," řekla jsem a při myšlence na bratra jsem na okamžik posmutněla. Vybavilo se mi pár vzpomínek, přála jsem si aby jich bylo víc. Teď ne. Vrať se do reality. Opět jsem znejistěla, když jsem si uvědomila, že se dívám někam mimo a mám na tváři mám jeden z těch pitomých emocionálních výrazů. Rychle jsem se zase začala tvářit vážně. "Eh. Ano, pozvala mě."

Tábor
Začul som útržky myšlienok strýca, no nesnažil som sa ich čítať aj keď bolo asi zrejme jasné, že sa to týka tejto vĺčky a Zeiss. Som zvedavý, akoby prijal Niru. Heh, Zeiss či ne Zeiss. Stále platí pravidlo Ying a Yang. Ani mi, sviťáci, nie sme dokonalý.
Zo zamysleným výrazom som prizeral na vĺčku, ktorá sa mi predstavila ako Cäelle. Načúvam jej a prikývnem: "Tak či tak, nemám žiadnú silnú zášť proti tvojej bývalej svorke. Takže, keď tu chceš ostať, pokojne.. len dopredu varujem, že.. no, veď vieš.." prehovorím, nenapadli mi žiadne vhodné slová, no stále som ju skúmal a vypočul som si jej dlhý monológ. "Profesie ti pridajú buď možnosti alebo povinnosti. Ja som vychovávateľ.. mám možnosť sa starať o malých a zároveň aj liečiteľ a obránca.. čo mi dáva povinnosti.." povzdychnem si, prejde očkom po tábore. Nikto nebol zranení, teda aspoň som nič nespatril. 
"Magický liečiteľ.. takého vlka by som chcel raz potkať. V podstate, keď máš dokážeš liečiť i zraňovať, dávalo by ti to ako liečitela dosť výhodnú šancu..." mávnem chvostom a pousmejem sa. "Tak to je výborné. Ďalší vlk do loveckej bandy.." zasmejem sa, pritom strihnem ušami a drápkom si v pôde kreslím ryhy. Už ani neviem čo som do teraz rozprával.. pf, blbé starosti. Zamyslene spravým ďalšiu ryhu.

Tábor
"Vím. A také vím,  že kdyby přišlo na boj, nedokázala bych v něm zabít svou sestru nebo bratry. To se však myslím dá pochopit," řekla jsem. Nevěděla jsem, jestli oni by byli schopni zabít mě, ale doufala jsem, že ne. "Náš magický léčitel byl nadaný. Stačilo mu podívat se na vlka a hned věděl, jakou nemocí trpí nebo kterou kost má zlomenou. Jeho magie byla navíc v Zeiss velmi neobvyklá, většina vlků tam má magii, která jen ubližuje. Škoda, že jeho kvality nebyly dostatečně oceněny," povzdechla jsem si a cítila jsem se při myšlence na něj provinile. Měla jsem se zastat jeho namísto Naiome. "Takhle jsem nad svou magií nikdy nepřemýšlela," odvětila jsem a usmála jsem se. Byla jsem ráda, že neměl žádnou připomínku k tomu výrazu. Nerada jsem dávala najevo jakoukoliv slabost. Po vyslechnutí jeho myšlenek se mi však úsměv vytratil.  "Souvisí ty starosti s tím, že z tebe je mírně cítit jedna nejmenovaná smečka?" zeptala jsem se přímo.

Tábor
Načúvam jej, pritom súhlasne prikývnem: "Tak.. dúfajme, že k ničomu nedojde.." prehovorím priam tichým hlasom a na to som odvrátil nachvíľu zrak a pozerám sa na tlapy. Čo to k čertu kreslím. Kso, tá nervozita už je vidieť.. meh, zlihal som v menšom utajení. 
S povzdychom dodám: "Normálne, keď niekto na niekoho žárly, tak ho nespomína či ohovára. Nežiarlili na jeho moc?" nadvihnem očko. Ja sám žiarlim na pár vlkov s úplne dokonalými schopnosťami, ktoré žiaľ ovládať nebudem. Buď nie sú zemnej podstaty alebo to je úplne niečo iné. "Nie?" dodám hneď nad to. "Meh, tak som ti vsadil brouka do hlavy aby si o tom popremýšľala. Neskrývaj svoj dar, používaj ho.." mrknem na ňu a v tom mi niečo povie v myšlienkach. Zabudol som, že ich číta a pýta sa priamo. Má cenu to držať takto pod pokličkov? Pff. "Jop." pošlem jej späť myšlienku a na to jej pošlem ďalšiu: "Tak to dopadne, keď sa do seba buchnú vlci s rozličných svoriek a rozličnou filozofiou a zvyklosťami.." myšlienku jej pošlem priamo, pritom zem pod mojou labou popraskala a vyrašil z nej rubín krížený s onyxom. Čím mi aj poraní brúšku na labe. "Hm.." pozriem na tlapu a pak na kryštál. Stále sa to deje pre emočnom zížitku.. pf. Hlúpa mágia a prepojenie..

Tábor
Přikývla jsem, i když jsem si byla celkem jistá, že v budoucnu k něčemu dojít musí. V tomhle jsem byla docela pesimistka. "Kdyby byl v jiné smečce než v Zeiss, určitě by žárlili všichni. Naiome bohužel oceňovala jiné kvality". Vzpomínky na Asklépia jsem byly čím dál víc zamlžené. A  čím víc zamlžené byly, tím víc jsem litovala, že jsem s ním nestrávila víc času. "Pokusím se," řekla jsem a přitom sledovala čmáranice. "Ah tak. To se občas stává. Kdyby se to nestávalo, nebyla bych tu," odpověděla jsem mu v myšlenkách. Jeho neklid nejspíš narůstal, protože svévolně použil magii. Kámen mu poranil tlapku. Bylo to nepatrné zranění, ale na lovu by mi překáželo. "Stalo se. Nemusíš se kvůli tomu hned mrzačit", řekla jsem a škrábanec mu pomocí magie zahojila. "Když sviťák přijde do Zeiss kvůli Zeissačce, nedopadá to dobře. Jak dlouho je ta vlčice v Zeiss?"

Tábor
Pozerám na ranenú tlapu a na kryštálmi, ktoré nakoniec popraskajú a rozpadnú sa v prah. "Promiň. To už je mojou súčasťou, že sa takéto veci stanu.." poviem na ten incident s labou a pak chvíľu porozmýšľam o tom magickom liečiteli. S povzdychom potom prizerám ako mi vyliečila tú ranu. "Behom chvíle.." pousmejem sa, no skôr to bol ako smiech. "Dokonalá mágia.. meh, samozrejme nechcem vidieť tú druhú schopnosť.." dokončím a na konci sa zasmejem, pritom si vypočujem jej myšlienky. "Počkaj, čiže.. teba.. vikázali kvôli podobnému incidentu ako sa deje mne?" opýtam sa jej v mysli pritom jej opäť odpovedám na druhú myšlienku: "Malú chvílu, keď tu bola na posledy, bola ako tuláčka. Modrá vlčica, šmírovala na našom území. Toho toľko sa medzi nami stalo, že ani neviem kde začať, kde skončiť alebo ako to správne podať aby to vyznelo špatne.. Úprimne mám o ňu strach a mierni strach z álf, preto som takto nervózny. Meh, moja hrdosť je teraz v tahu.." moja druhá odpoveď bola trochu dlhšia, ale čo už. Okrem toho, som čakal akýsi druh výsmechu, ale to už prežijem. Sa teším na moment, kedy sa táto zapeklitá situácia vyrieši a ja si dám na dlhú dobu voľno niekde v lese.

Tábor
"Občas se i ta druhá celkem hodí, ale tuhle používám radši", řekla jsem. Kdybych byla po Naiome, nejspíš by to bylo obráceně. "Ne, tak jsem to nemyslela. Odešla jsem ze smečky, protože jsem chtěla. Myslela jsem to tak, že kdyby se to nestávalo, nebyla bych na světe. Matka je démonická a otec byl sviťák z Insieme. Oba spolu zůstali v Zeiss," vysvětlila jsem. To že jejich vztah nefungoval vědět nemusel. Když mluvil o modré vlčici, hned jsem si na ni vzpomněla. Byla to ta, kterou se mi jen tak tak proklouzla. "Aha, tahle. Když tu šmírovala společně s Manyakem, bylo mi hned divné, že jsem ji v Zeiss nikdy neviděla. Nejspíš to byla zkouška do smečky. Každopádně pokud v sobě nemá démona, tak by jí přechod do svitu neměl dělat žádný problém. Z vašich alf bych strach neměla. Pokud Tenebris nevadím já, pak jí nebude vadit ani ona. Horší to bude s Naiome." Poté jsem se odmlčela. Nechtěla jsem ho stresovat vyprávěním o tom, jak tyhle "odchody" ze smečky fungují.

Tábor
Počúvam jej myšlienky na ktoré prikyvujem a občas sa zatvárim tak, ako sa v poslednej dobe tvárim. Aha, zle som to pochopil.. pomyslím si, pritom opäť začnem drápkom robiť v pôde ryhy.  "Aha, takže si pol na pol aj keď sa viacej prikláňaš k tej ´sviťáckej´ stránke?" spýtam sa, pritom aj sviťácke spomeniem v rádoby uvodzovkách. Už prestávam veriť, že je nejaké dobro alebo zlo. Naozaj, teraz som zvedavý či mi táto myšlienka ostane.
"Meh, snažila sa tváriť jak démon krížený s čivavou, no nedarilo sa jej to. Prekúkol som ju a pak sa stalo toto. Nuž, už som taký.." zazubím sa na ňu a pak prekvapene natočím hlavu. "Man.. kto?" spýtam sa, musel to byť ten druhý. Vôbec som na neho do teraz nepomyslel. "Naiome... tak či tak stať sa to stane. A dúfam, keď to bude skoro tak aj aby to už skorej skončilo a my si opäť mohli žiť v pokoji a bez stresu.." zamyslene poviem v jej mysli, pritom pozriem na oblohu. Začalo vychádzať slnko.