Příběh smečky Ishimura II.

Hranice s Kiri -->smer Tábor Kiri
Keď spomalil, mohol som na chvíľu polapiť dych. Nejakú tú minútku som stál na mieste a pri najbližšej rieke som sa napil. "No, keď zvládneš kombinovať minerály s bahnom, manipulovať s bahnom, tak to budeš vedieť aj bez tréningu.." pozriem na neho, pritom som sa opäť dal do kroku a upaľoval som smerom k táboru Kirigakure. "Aj keď sú iné spôsoby ako takto uľaviť vlkovi.." nakoniec si všimnem malej prítomnosti Kirigakurských vlkov. "Skutočne, tak ich poďme kuknúť.." poviem. Úprimne sa teším, keď spatrím tábor Kiri, priamo v tábore som nebol iba okolo neho. Načúvam Reelovi a odvetím mu na otázku: "No priamo z mojej časti nikto, ale predpokládam, že tu je veľa vlkov rodu Mal, takže zrejme tu niekto bude.." mávnem chvostom.

~Tábor --> Vzduch nad smečkou Ishimura --> Kirigakure~
Bývalá alfa Ishimury se probudila a vůbec se necítila jako někdo, kdo by byl hoden byť jen žít. Velmi pomalu se postavila na své pohublé, šlachovité nohy a zakašlala. "Dnes by byl hezký výlet na procházku, že, Liss?" A patronka přesně věděla, jak to její svěřenkyně myslí. "Tak pojď." Zhmotnila se a roztáhla křídla tak prudce, až se listí a prach na zemi zvedli do vzduchu a pomalu dopadli zpátky. Spirit pomalu došla až ke své pegasí patronce, která se položila na zem. Vlčice na ni opatrně vylezla a usadila se na koňském hřbetě mezi křídly co nejpohodlněji to šlo. "Můžeš." "Já vím."
A tak se v mžiku obě vznesly do vzduchu, a jak se v táboře objevily, tak zase zmizely. Pokud se někdo díval, jistě to musela být zvláštní podívaná. Dvojice nyní byla tak vysoko, že se jen těžko rozeznávala její silueta.
"Vždyť tady umrzneme!" křičela Spirit, ale koutky jí cukaly ve šťastném úsměvu. Vnímala pohyb patronka pod sebou - lehce hýbala nohama jako v klusu a čas od času, když se zrovna nevezla po vzdušném proudu, mávla křídly.
Tak si to umrzání užij, ještě se neplánuju vrátit! zakřičela Liss nazpátek, natáhla krk dopředu a vyrazila jako šipka dopředu. Její hříva šimrala Spirit na čumáku, ale té to ani trochu nevadilo. Tiše se smála a na okamžik úplně zapomněla na všechno svoje starosti, protože měla krátkou příležitost ochutnat pár doušků mládí, těch hloupostí, co spolu s patronkou dělaly, když je ještě nic netrápilo.

* * *

Angaraw Newt
~Tábor~
"Aha," hlesl na odpověď Dina a v očích se mu lehce zablesklo - vždyť on by chtěl taky bojovat, akorát si o to neuměl tak trochu říct. "Dobře, jen jděte. Tedy jdi," opravil se a trochu si v duchu zanadával, že měl rovnou mlčet místo tohohle zbytečného gesta. Dino mohl klidně odejít i bez toho.
Vydal se víc do středu tábora. Překvapilo ho, že tu není tak plno, jak očekával. Hned mu došlo, proč asi - zaslechl kus rozhovoru. Sice mu to ze začátku nedávalo smysl, ale nyní pochopil. Tak Kirigakure... Ne že by mě to tam nějak lákalo. Možná využiju příležitosti a seznámím se tady s někým, kdo zůstal. Pokud tady tedy někdo krom mě ještě je. Bezmocně se rozhlédl kolem sebe a nasadil co nejvíc sympatický úsměv.

Tábor 
"Dobře Teli, ale napřed se musím zeptat Alfa zda mohu a pak to říct i rodině," řekla jsem klidně a otočila se na Alfu Reela, ale než jsem mohla cokkoliv říct, tak se vydal s Kayem pryč z tábora. Směr byl do mé rodné smečky do které jsem měla namířeno s bratrem. Tam kde byla moje sestra Zhia a rodiče. Zase jsem je chtěla moc vidět. Otočila jsem se zpět na Teliho a pak na Dina. Vzpomněla jsem si, že je Beta. "Dino? Nemohu se zeptat tebe? Mohu s Telantesem do Kirigakure na návštěvu k rodičům a sestře? A nechceš jít s námi? Táta by tě určitě taky ráda viděl," usmála jsem se na zeleného vlka a doufala, že s námi půjde nebo aspoň, že mi to povolí. "Zdravím Spirit," uklonila jsem se Betě, bývalé Alfě, která odcházela.

Tábor
Prikývnem: "Dobre opýtaj sa. Dúfam, že nás pustia..." zazubím sa na ňu, no alfa aktuálne nebol k dosahu. Tak sa opýtala Dina, ktorý stál hneď vedľa nás. Takže, takto to funguje. Keď tu nie je alfa, rozhoduje Beta. To si zapamätám, pomyslím si a pozriem na dedu. "Prosím, že môžeme?" hodím na neho psie očká.

Angelo Amadeo FKA
Tábor
Angelo znudene ležal v Tábore a hľadel kamsi... nikam. Vlastne, jediné na čo čakal bol západ slnka a hviezdy. Alebo na tú mačku ktorá k nemu občas prišla. Mal divný pocit, že ho niekto sleduje a tak sa opatrne postavil a otočil sa. Sedela tam mačka a ostražito ho pozorovala. ,,Zase ty, Nix?" povedal mierne otrávene smerom k mačke. ,,A ja, že ťa poteší niekto ochotný zbaviť ťa nudy," povedala chladne mačka. ,,No dobre teda," povzdychol si. ,,Fajn... stará známa hra: chyť ma!" povedala nadšene mačka a o chvíľu jej nebolo. Angelo sa iba zmätene obzeral okolo seba, po chvíli si však všimol čosi čo ju pripomínalo a tak sa šprintom rozbehol za tým. ,,To je všetko čo dokážeš?" odfrkla si Nix pohrdlivo. ,,Myslela som si, že si silnejší... myslela som si, že máš v sebe niečo viac ako bežné vĺča..." ,,Kto vlastne si?" vyštekol na ňu, strácajúc trpezlivosť. ,,Mačka? Alebo si myslíš, že som duch?" poznamenala mierne ironicky. ,,Dokáž mi, že... ovládaš svoju mágiu a nie si iba hlúpe rozmaznané decko," povedala chladne. ,,A čo mi dá, že si to nebudeš myslieť?" zamračil sa na ňu. ,,Dôveru jednej mačky... môžem ti pomáhať, budem užitočná," povedala Nix. ,,Fajn, fajn... skúsim to. Pomoc sa zíde. Čo mám spraviť?" povedal ticho. ,,Hm... videla som, čo dokáže tvoja mágia. Vidíš ten kameň? Znič ho," kývla hlavou k pomerne veľkému kameňu. Opatrne k nemu podišiel a obišiel ho dookola. ,,Skúsim to," povedal a zhlboka sa nadýchol. Čiernu hustú hmlu vlastne ani privolávať nemusel, krúžila okolo neho už dlhšiu dobu. Privrel oči od sústredenia hmla zhustla. Kameň... potrebujem, aby si zničila kameň, prikázal v duchu mágii. Hmota ktorá prúdila z jeho láb obmotávala skalu, zároveň sa mu pred očami začali zjavovať čierne škvrny a bolela ho hlava. Dychčal, no napriek tomu pokračoval. Hmlu už nevidel len okolo kameňa, bola pred jeho očami... všetko bolo v hmle a... svet zahalila tma. Nevedel o ničom a o nikom. Nevidel čiernu hmotu ktorá obklopila kameň, mačku ktorá sedela a chladne sa na neho pozerala. Upadol do bezvedomia.

Hranice --> Ishimura smer Tábor
Prikývnem hlavou: "Dobre.." poviem stroho a pozriem na územie. "O chvíľu budeme v tábore.." poviem. Konečne doma.. Žmurknem a premýšľam nad tým čo mi vravel. Celú dobu som bol v ilúzii, že všetko ide samo od seba, pritom realita bola iná. "Fajn.." nakoniec sa postavím a mávnem chvostom. "Ale aby si vedel, lojalitu vo mňa nestráčas. Stále budem oxidovať a pomáhať vo svorke ako predtým.." pousmejem sa. "K tomu, každý robíme chyby a problémy po svojom, nie?" zazubím sa, pritom som narážal na ten menší problém v tábore Kirigakure. Onedlho, som už spatril siluetu tábora.

//omlouvám se za neaktivitu... ještě nějakou tu dobu budu neaktivní, ale budu se snažit sem aspoň obden zavítat
Všechno se to událo hrozně rychle. Caelle něco ucítila, vyhnala ty vlky, pak za nimi běžela, vrátila se. Za tenhle čin jsem jí chtěla nabídnout post Kappy, ovšem ona hned zase odešla bůhví kam. Její poznámka mi však neušla. Potřebujeme hraničáře a obránce a to rychle. Pomyslela jsem si. Chtěla jsem se o tom domluvit s Reelem, ale ten se s Kayem někam vydal, podle jejich slov do Kirigakure. Tak ať to tam omrkne, to je jen dobře. Taky se tam musím zase někdy podívat, ale někdy, až tu bude Reel. Nepřítomnost obou Alf by nemusela být dobrá pro smečku. Chystala jsem se svolat vlky kvůli té věci co se týče hranic, ale najednou zafoukal studený vítr. Oznamoval, že zima se pomalu, ale jistě blíží. Hranice počkají. V zimě stejně nikdo nebude chtít útočit, všechny smečky budou zesláblé, bylo by šílenství v té době na někoho útočit. Naiome je toho sice schopná, ale ani ona není blbá aby na někoho útočila, když její smečka nebude v nejlepší kondici. Pomyslela jsem si. Došla jsem na malou skalku uprostřed tábora, vpodstatě jenom takové vyvýšené místo, ze kterého mě ale bylo dobře vidět ze všech stran. "Smečko!" Zavyla jsem tak hlasitě, aby to bylo slyšet po celém území. "Jistě jste si už všimli, že se blíží zima. Ochlazuje se, listí se barví a opadá. Ti pozornější z vás si jistě všimli, že zvěř z území začíná pomalu mizet. A naše smečka stále nemá zásoby na zimu. Za několik týdnů už bude zázrak, když někdo něco uloví, proto je čas na poslední velký lov v tomto roce! Potřebujeme nalovit tolik jídla, aby nás to uživilo celou smečku!" Hlas mladé Alfy se nesl územím, byl slyšet ve všech zákoutích i na hranicích a tak ho všichni, nacházející se na Ishimurském území, museli slyšet.
Náhle ucítila, že se s jejím synkem něco děje. Ráda by se za ním rozběhla, ale nemohla. Teď musela zůstat tady minimálně do doby, než se tu shromáždí celá smečka. Mohla mu jedině poslat myšlenku a toho také využila. "Angelo?! Jsi v pořádku?" Zeptala se. Poté se rozhodla poslat myšlenky ještě dvoum novým vlčicím (Luna a June). "Máš-li zájem se přidat do smečky, máš teď možnost. Lov je dobrá příležitost jak ukázat své schopnosti." Poslala vlčici s lebkou místo hlavy. Pak se vrhla na mladou fialovou vlčici. "O ostatních smečkách? A co bys chtěla vědět? Jak to tam chodí? Kdo to tam vede?" Zeptala se jí.

/Tábor/

Jsem zažraný v našem souboji, že si ani nevšimnu, že na mě byla použita Dinova magie. Zelených šlahounů, co se mi obmotaly kolem tlapek, si všimnu až když ztratím rovnováhu a praštím sebou o zem. Kde se to tu sebralo...? podivím se v duchu. Pak mi ale padne zrak na onoho zeleného vlka, jenž nám s Greenym zadal tento úkol. To byl určitě on! Mírně se na něj zamračím a zahýbu tlapkami. Snažím se uvolnit sevření rostlin, ale moc se mi to nedaří. Nakonec zvednu přední ke své tlamě a šlahouny překoušu. Když mám přední končetiny volné, skrčím se a uvolním si i ty zadní. Tlumeně zavrčím a skočím na Greenyho. Ale nezaútočím na něj, přestože mám dobrou šanci vyhrát, je to totiž nefér. Skloním se k němu a potom seknu drápy. Rozseknu jimi popínavku a Greeny je tak volný. „Tak pokračujeme, ne?" mrknu na něj a ustoupím pár krůčků.

Tábor 
"Taky doufám, protože bych ráda zase viděla rodiče a sestru Zhiu," zazubím se na bratra a čekám na slova Dina, našeho dědy. I Teli se ke mně přimluvil, abych mohla. "Brácho? A ty vlastně si v Ishimuře nebo kam se hodláš přidat? Do jaké smečky?" Optala jsem se ho a doufala, že si vybere nebo vybral Ishimuru nebo Kirigakure či popřípadě Stříbrný Fénix. Telantes nebyl někdo kdo by se hodil do Zeiss. Svoji magii jsem nepoužívala a tak jsem "neviděla" jak upadl do bezvědomí Alfin syn (Angelo) a radši jsem se soustředila na pachy okolo. Brzy jsem uslyšela Alfu Tenebris jak svolává smečku na velký lov. Trošku jsem posmutněla a sklonila hlavu. Mrzelo mě, že se nemohu za rodiči jít, když je lov, ale na druhou stranu jsem milovala lov a vcelku se na něj těšila. "Teli, promiň, ale do Kirigakure budeš muset jít asi sám, protože se budu muset zúčastnit lovu. Nepřipadá v úvahu, abych teďka zmizela," řekla jsem Telimu a otočila se k Sanito a Dawanovi a pak zpět k Telimu a Dinovi a cítila jsem i pach Kaye. Mé obrovské rodiny.

Tábor
Dino ešte nejak neodpovedal v tom sa ma Hex spýtala na svorku: "No, zrejme ostanem u rodičov. Predsa, v Kirigakure som sa narodil a tam by som mal aj byť, nie?" zamyslene si obzriem okolie. Zdá sa, že niekto všetkých zvolával na lov a keď mi oznámila, že nemôže ísť.. som si mierne povzdychol. "To je v poriadku, keby som ich našiel, tak ich budem za teba pozdravovať.." usmejem sa na svoju sestričku a mávnem chvostom. Asi by som mal ísť, prevetrať si kožuch.. Zamyslene pozriem k východu. "Môžem ísť, nie? Nemusím tu byť cez lov.. či?" nadvihnem uši a spýtam sa. Teraz som si nebol istý.

//Rada by som sa zapojila, no najskôr by niekto musel preplieskať Angela, hoci by sa mohol prebudiť aj sám, ale neviem či na to nie je trochu príliš vyčerpaný.

Nově dospělá Molly přeběhla hranice jakoby nic, načež zpomalila a začala větřit. Cítila tu méně pachů, než v Kirigakure, přesto si ale byla jistá, jak najít tábor - shluk neznámých pachů. Rozešla se tedy tím směrem, přičemž zaslechla zavytí. Mobilizovala se smečka nebo co? Zanedlouho už zahlédla tábor, do kterého trošku nejistě vešla. Byla si jistá, že Kirigakure mělo s Ishimurou celkem dobré vztahy, i tak ale byla na území něoho jiného. Její krok byl tedy značně nejistý a co si budeme povídat, když Molly nebyla ve svém živlu, necítila se dvakrát nejlépe. Vyhlédla si dva vlky, hnědou vlčici a zvláštně zbarveného zelenáčka (Hexy a Telantes). Tiše se k nim tedy přikradla a tlapkou jemně šťouchla do zeleného vlka. "Uhm... nazdar?" Začala s nervózně sklopenými ušisky. "Eh... nevíte, co se to tu děje? Jsem správně v Ishimuře?" Zeptala se.

HEXY DE MAL
Tábor 
S lehkým úsměvem jsem poslouchala slova svého bratra Telantese. "Kirigakure je dobrá smečka a asi ano, ale někdy mě navštiv. Sanito tě rád pozná a i Dawano, ale ten si brzy bude vybírat smečku kam se přidá a taky nezapomeň na Dina a Kaye," doopravdy jsem doufala, že mě bráška navštíví a nebo já jeho. "To by si byl skvělý Teli a kdyby si potkal Zhiu, naši starší sestru, tak ji taky pozdravuj," pousměji se a vzpomenu si na setkání mě a Zhii. Zhia byla podle mě skvělá vlčice. "Ne to je v pořádku. Můžeš jít, protože lovit budou jen členové smečky Ishimury," ujistím ho a otočím se na mladou vlčku (Molly) díky jejíž mu pachu jsem zjistila, že pochází z Kirigakure a nebo tam trávila docela dlouhou dobu. "Ahoj," pozdravím ji klidně a vyslechnu si její otázky. "Ano, jsi na území Ishimury a tady se bude konat velký lov," vysvětlím mladé vlčici z Kirigakure.

Tábor -> Neyew
Prikývnem: "Neboj, navštívim.." prikývnem než do mňa niekto ťukne. Pozriem na tú vĺčku (Molly) a vypočujem si jej slová. "Ahoj.." pozdravím a na to jej Hexy zodpovedala jej otázku. "Jop, lov. Bohužiaľ iba pre Ishimurčanov.." prehovorím a pozriem ešte ráz na svoju sestru: "Dobre, takže.. ja pôjdem.." poviem jej, pritom jej venujem úsmev. "Majte sa.. ešte sa uvidíme sestry.." mrknem na ňu, pritom sa rozbehnem z tábora do najbližšieho lesa. Neviem ako sa volal, no pod tlapkami som mal niečo ako machový koberček.
Vtáci v lese spievali, vietor si pohrával s korunami stromov a ja som si pokojne klusal hlbšie lesom.

//Pááárdon za mou neaktivitu
Tábor
Spala jsem. Jak jen mohu usnout, když se mají rodiče stát Alfami?! Ale než jsem tomu stačila zabránit, BÁC! Spala jsem tedy nějakou dobu a všechno dění mi mohlo políbit šos. Vzbudil mne až hlas mé matky, jež svolávala lov. Otevřela jsem šedé oči a několikrát zamrkala, abych neviděla rozmazaně. O co jsem přišla? Rozeběhla jsem se k mamince a skočila na její záda. "My budeme lovit? Takže konečně? A oni nám budou pomáhat?", zeptala jsem se a při slově "oni" jsem se rozhlédla po ccelém táboře. Myslela jsem, že jen budeme pokračovat v našem lovu, který jsme chtěli uskutečnit ještě předtím, než se z rodičů staly Alfy.

/Tábor/
,,Omlouvám se, ale já mám teď práci tady. Jít byste měli až poté, co přispějete úlovkem," pravím konečně k Hexy a koutky tlamky mi cuknou k úsměvu. To už se ale otáčím zase na dva bojující zelenáče, kteří se dostali (respektive jeden z nich z toho dostal oba) přes mé šlahouny. Pohledem přejedu i po Newtovi s letmým úsměvem, avšak se seberu a přiblížím se k zeleným. Než jeden z nich (Greeny) stihne zareagovat, skočím ně. ,,Dobrá, dobrá. Nechal bych vás dále bojovat, ale asi byste si neměli zbytečně kožich třísnit krví a navíc, jak pravila alfa Tensbris, je třeba sehnat zásoby. Jděte a nalovte toho co nejvíc. Spolu toho zvládnete více než jednotlivec. A Newt vám pomůže. Mimo to, ještě neznám vaše jména. Nebo jsem je přeslechl? Každopádně, já jsem Dino, beta této smečky - Ishimura," dopověděl jsem delší monolog a oběhl jednoho z nich, míříc k Newtovi. Vrhl jsem na něj prosebný pohled. Greeny se usmál a zaradoval, přiskočil k bratrovi. ,,Lovit je větší legrace, než se zabíjet navzájem!" pověděl nadšeně a packou do něj dloubl. Poté kouknul po Newtovi.

HEXY DE MAL
Tábor 
"Já tebe taky," usměji se na něj a otočím se na vlčku a zpět na Teliho. "Ráda jsem tě zase viděla, brácho," rozloučila jsem se s ním a svoji pozornost obrátila na tulačku z Kirigakure. "Ano, ano," ujistila jsem klidným hlasem a úsměv mi nahradila kamenná maska. "Jde do Kirigakure, od tam tuď já i on pocházíme. Jde navštívit naše rodiče," "Stejně jako ty jsme z Kirigakure," Pomyslela jsem si, když se představila jako Molly, dcera bývalých kirigakurský Alf. "Mé jméno je Hexy de Mal, Kappa Ishimury, dcera Gammy Kirigakure Crystal a Angela de Mala, vnučka Bety Ishimury Dina de Mala a Richu," jako vždycky jsem si neodpustila zdůraznit hrdě rod a pak jsem se uchechtla, když jsem vyjmenovala rodiče a prarodiče. "Ano, ano, smečka Stříbrný Fénix a já jsem z Ishimury. Můžou, ale ne moc dlouho, ale jen tak, aby se rozhodli zda se přidají nebo ne. To je dobře, Molly," odpovím na všechny vlčiny otázky klidně. "To je v pořádku, Dino. Do Kirigakure se vydám až bude po lovu. Nevěděla jsem, že bude nějaký společný, ale Telantes už šel. Není ve smečce a tak má na odchod právo," usměji se na Dina a čekám až se shromáždí v táboře vlci.