Příběh smečky Ishimura II.

/Tábor/
Vmžiku přikývnu na myšlenku Tenebris. Dám na Angela pozor, neměj strach. odpověděl jsem poté stručně a s úsměvem už se otočil na Loekiho. Takže další lovec? Paráda. napadlo mě a ještě jsem se otočil na Caelle a poočku ji pozoroval. Nesedli jsme si. To je v pořádku, ne každý si sedne. Ale nelíbí se mi, její názor na naši smečku, kterou jsem ochoten chránit do posledního dechu. Vážně se nechová jako někdo, kdo přichází v míru. pomyslel jsem si. Melo to patřit spíše patronovi, ten okamžitě zareagoval. Ono je dost sporné, zda dát takové vlčici šanci. Na jednu stranu - když bychom ji vyhnali, bude si stěžovat, že házíme všechny Zeissany do jednoho pytle a když ji vyhánět nebudeme, bude si stěžovat, že naše smečka má mizerné vedení, že důvěřuje každému... Měl pravdu. A jednu z těchto cest jsme si vybrat museli.

Greeny se držel poblíž svého bratra a Newta, pravděpodobně všichni tři čekali, co se bude dít, zda se vůbec někam půjde.

"Tak nějak".Vzhledem k mé výchově a pobytu v Zeiss to ani nemohlo být jinak. Přiklonila jsem se ke světlé stránce a tím zklamala svou matku. Ale zkrátka jsem chtěla být sama sebou. Představa démonické čivavy mě rozesmála. "Manyak. Je to jeden z adoptovaných synů Naiome. Ona mu důvěřuje a on je jí slepě oddaný. Proto ho nejspíš poslala, aby dohlédl na tu zkoušku." "Dostat se ze Zeiss není jednoduché, ale ona je určitě dost silná, aby to zvládla." Modrá vlčice na mě při prvním setkání moc dobrý dojem neudělala a věděla jsem, že bude mít štěstí, když vyvázne s pár šrámy. To jsem si však opět nechala pro sebe. Mezitím začalo svítat. Sluneční paprsky postupně zalily tábor. Je jen otázkou času, kdy lov začne.

Tábor
Slnko mi začalo hriať na kožuch, čo po noci bolo dobré znamenie. Ešte, než začne ten plánovaný lov, si tu ležím s Cäelle a rozprávame sa. Mám pocit, akoby som sa jej vyspovedal z problémov, niečo sa priučil a občas v niektorých maličkostiach aj poradil. "Aha, takže keď ucítim ten pach, budem vedieť že to je on. Je niečo, kvôli čomu by som sa mu mal vyhnúť oblúkom?" opýtam sa.
"Je.. silná. Verím tomu." Odpoviem jej na myšlienku a pousmejem sa. "Keby niečo, môj patrón to zariadi" dokončím posielanie myšlienok a prejdem pohľadom po tábore.

Tábor
Když přišel Angelo, blýskla jsem po něm pohledem šedých oček a ukázala mu zoubky v širokém úsměvu. "Pravda, dlouho jsme se neviděli. A ano, těším se, náš rodinný lov se prostě nedostal ani k hlavnímu bodu a už jsme byli dětmi Alf.", poznamenala jsem a zasmála se tomu. "A co ty, jak se těšíš?", zeptala jsem se ho na oplátku. Neřešila jsem věci dospělých. Jen jsem nechápala, kde a s kým budu lovit.

Tábor
,,To áno, snáď to tentokrát pôjde. Lov je fajn, celkom sa teším," povedal mierne ticho. Zľahka mu myklo kútikmi, no inak si na tvári udržal pomerne neutrálny výraz. Lov bude určite fajn. Keby ma tá hlúpa mačka nevyprovokovala... pomyslel si a pohodil hlavou. ,,Čo myslíš, zobudí sa ešte niekedy Ranger? Nevidel som ho veľmi dlho..." pokúsil sa nahodiť tému ktorá ho skutočne zaujímala.

//Kdybych náhodou napsala nějakou blbost, tak to prostě ignorujte, prostě se něco stalo a Newt čeká na začátek lovu. Pokud na něj někdo mluvil, tak to asi bude muset zopakovat, nechce se mi projíždět dvacet stránek :/
"Super, lov," poznamenal spokojeně a zamával rozdvojeným ocasem. Přesně na tohle celou dobu čekal - na nějakou akci! Šťastně se pousmál a ani na chvilku se neposadil, celý napjatý a připravený se ve zlomku sekundy rozběhnout. Aby vybil přebytečnou energii, pohodil hlavou, dupl tlapkou do země a protáhl si křídla. Taky bych se mohl zapojit do konverzace, hm. Chvilku trochu nejistě postával a nakonec se s úsměvem obrátil na Greenyho. "Tak...," začal a přivřel oči. Tohle bude trapné, pokud rychle nic nevymyslím. "Ty se asi taky pokusíš co nejvíc zapojit, že?" zeptal se a mohl jen tiše doufat, že vlka vedle sebe odhladl správě - popravdě si vůbec nebyl jistý, protože moc dobře věděl, že v dedukci osobnosti ostatních úplně nevyniká.

Tábor
Tvář se mi rozjasnila v dalším úsměvu, namísto odpovědi, která by jistě byla zbytečná, jsem jen přikývla. Při zmínce jména mého ddruhého bratra jsem sebou mírně cukla. Musela jsem nějakou chvíli lovit v paměti, abych si na něj vzpomněla. Viděla jsem ho pár dní po narození, tohle si nepamatuje každý! "Jo, Ranger...", protáhla jsem, abych si získala trošku víc času. "kde tomu je konec...", povzdechla jsem si a zatvářila se sklesle. "Nevím, ale doufám, že se vzbudí, opravdu jsme ho dlouho neviděli.", přitakala jsem nakonec.

Tenebris se děkovně usmála na Dina. Veděla, že se na tohohle vlka může spolehnout a svěřit mu svá vlčata. Tenebris ještě chvilku počkala a když už nikdo jiný do tábora nepřišel, rozhodla se zahájit lov. Ti, co doposud nepřišli, měli jednoduše smůlu. Už nehodlala dále čekat. "Vlci smečky Ishimura..." Začala. "Předpokládám, že všichni, co se chtějí účastnit lovu, už dorazili, ti kteří ne, mají smůlu, už nebudeme dále čekat! Teď vás s konečnou platností rozdělím do dvou loveckých skupin. První z nich, která bude lovit převážně menší živočichy, povede Dino." Kývla na Dina. "S Dinem půjde Angaeaw Newt, Horrie, Greeny, Angelo Amadeo a Eveline. Ty, které jsem teď vyjmenovala, budou poslouchat Dinovi pokyny, nezapoměňte, že on vede vaši skupinu." Řekla. "Ti ostatní, tedy Kay, Kyurabi, Haske, Hexy, Loeki a Caelle budou v druhé skupině, kterou povedeme já s Reelem a budeme lovit vysokou zvěř, tedy srny, laně a podobně.." Dodala. "Tak, rozdělte se do skupin, každý doufám víte, do které ze skupin patříte. První skupina jde k Dinovi, druhá ke mně." Řekla a čekala na členy své skupiny.

Tábor
Rozhlédla jsem se po táboře. Všimla jsem si, že mě zelený betta stále sleduje. Moc příjemné mi to nebylo. Jen klid. Prostě ho dál ignoruj. Radši jsem se opět otočila na Kaye. Slíbila jsem si, že neřeknu nic, co by mohlo poškodit mou rodinu v Zeiss. Manyak však byl jen vlče, které na sebe strhlo pozornost mojí matky, kterou jsme se sourozenci potřebovali, když náš otec opustil. A proto se na něj můj slib nevztahoval. "Vypadá jakoby byl v posledním tažení, ale opak je pravdou. Moc o něm nevím, ale čte myšlenky a musíš si dát pozor na jeho krev". Nevěděla jsem přesně, jak to s jeho krví je, ale ani jsem to vědět nechtěla. Byla jsem rozhodnutá pokračovat, ale vtom jsem zaslechla slova alfy Tenebris. Po tváři se mi rozlil úsměv. Nejenže jsem nebyla ve skupině se zeleným bettou, ale v mé skupině byla i vlčice s maskou, Kay a Tenebris. Sice tu byla i Hexy a Reel, ale nic může být perfektní. "Myslím, že je na čase se trošku odreagovat", řekla jsem a zamířila jsem k Tenebris.

//Ten pocit, když se vám celý příspěvek smaže

Tábor
Na matčina slova jsem jen přikývla. "Vypadá to, že budeme spolu ve skupině.", ušklíbla jsem se na Angela. Jak jinak... Povzdechla jsem si v myšlenkách. Vypla jsem svou malou hrudičku a hrdě, spíš směšně, ale to jsem nevěděla, tak mě nechte žít, jsem se nesla směrem k zelenému vlkovi s kosočtverci, Dinovi. Po chvilce mě bolela páteř z toho protahování se a tak jsem se jen narovnala a u vlka se zastavila čekajíc na svého bratra.

Tábor
"Nemám s tím naštěstí osobní zkušenost, takže ti o tom víc nepovím," dodala jsem než jsme došli ke skupince. Všechny jsem už aspoň od vidění znala, kromě démonicky vypadajícího vlka (Loeki). Vypadal jako typický Zeissák, ale v Zeiss jsem ho nikdy neviděla. Přišlo mi to zvláštní, ze Zeiss jsem přece znala úplně všechny! Uvědomovala jsem si, že předtím mluvil s alfou, ale neposlouchala jsem jejich rozhovor. Váhala jsem, jestli se na něj mám zeptat Kaye. "Tenhle... tenhle nepochází ze Zeiss nebo ano?"

Tábor
Prikývnem. "Aha, veď v poriadku. Aj maličkosť pomôže v prípade potreby," mrknem na ňu a konečne sme došli do skupiny, ktorá má loviť vysokú zver. Pozorujem prítomných, Hexy, s ňou som sa stretol, ďalej tu bol nováčik Kyurabi, ktorý zároveň plnil skúšku na Kappu. Potom so všimol aj zvláštne vyzerajúceho vlka, mne osobne sa páčilo ako má sfarbený chvost. Potom som dostal myšlienku od Cäelle a s prekvapením som na ňu hodil očko: "Hmm, no neviem. Myslím si, že už tu bol skorej, než som tu bol ja. Alebo prišiel, keď som spal niekde v kríkoch. Mám totiž spavú nemoc a niekedy som mimo aj niekoľko týždňov. Niečo ako kóma.." pošlem jej myšlienku.

Tábor
Koukala jsem po okolí a moc nevnímala, dokud Tenebris nerozdělila všechny vlky, kteří se tu shromáždili, do loveckých skupin. Až pak jsem se obrátila na ni a poslechla si zbytek toho, co říkala. Měla jsem jít s ní a tím vlkem, co byl teď alfa, lovit vysokou. Proč ne? Jak dlouho už jsem nelovila něco většího? A zkoušela jsem vůbec někdy lovit ve skupině s dalšími vlky? Mohla by to být zajímavá zkušenost. Popošla jsem pár kroků vpřed a postavila se na místo blíž k Tenebris a dál od zeleného vlka, o kterém jsme věděla, že je to zmiňovaný Dino. pak jsem čekala, co bude dál.

Tábor
Pozorne som si vypočul rozdelenie skupín. Alfa ma zaradila pod jej skupinu , čo ma trocha aj upokojilo, predsa tých vlkov nepoznám. Kutikom oka som pozoroval moju skupinu. Spokojne som si odfrkol a čakal na ďalší krok. Na lov som sa tešil, jednak som bol hladný, a hlavne, dlho som v skupine nelovil. Oprašim staré schopnosti a možno s niekým prehodim pár slov.

//skupina Tenebris: ještě počkám na Hexy a Reela a pak začneme

Tábor 
Do tábora přišel nakonec i Reel, druhá Alfa ishimurská. "Lov doopravdy není těžký Dawe, můžeme lovit třeba zajíce," navrhla jsem znovu svému dospělému synovi. "Dobře, tak hlídej tábor," pousmála jsem se, protože jsem ho nechtěla do ničeho nutit. Chtěla jsem, aby měl volnost. Vděčně jsem kývla na Alfu Tenebris. "Děkuji," pomyslela jsem si a bylo jen na Alfě zda si moji myšlenku přečte nebo nikoliv. Nakonec stejně jsme se dělili jen na dvě skupiny. Lákala mě skupina, která půjde na vysokou, protože lov byl jedním z mých předností. Do čumáku mi znovu vrazil pach té bývalé Zeissačky. "Co tu zase chce? Byla v Kirigakure, tak proč se vrací?" Pomyslela jsem si trochu naštvaně, protože jsem Zeissáky neměla ráda. Jednou Zeissák, navždy Zeissák. Ucítila jsem i další pach nějaké vlčky (Kyurabi), která byla tulačka. Chtěla do smečky a stejně jako já pocházela z Kirigakure. Stejně jako já a Aiko a měla i podobný pach jako on. "Že by to byla sestra Aika že Stříbrného Fénixe?" Napadlo mě při vzpomínce na naše setkání s Aikem. Alfa Tenebris nás rozdělila do skupin. Jednu vedl Dino a druhou Alfy a já budu lovit vysokou. Ve skupině kde jsem já taky byla nejspíše sestra Aika, strejda, ale taky Zeissačka a další vlčka a vlk. "Sani, ty nebudeš tedy lovit? Tak tu zůstaň s Dawem a hlídejte tábor," olízla jsem partnerovi čumáček a usmála se na syna. Otočila jsen se a rozešla ke skupině Alf. "Ahoj, chtěla bych se tě na něco zeptat. Nejsi náhodou sestra Aika?" Zeptala jsem se zvědavě vlčky (Kyurabi).

Stál na místě, ale najednou jako kdyby ho něco zarazilo a překvapilo zároveň. Kyu... Kyurabi? potřásl hlavou, jako kdyby nechtěl věřit tomu, co slyší. Okamžitě začal natahovat krk, aby ve změti vlčích těl našel to jedno - bílý kožíšek Kyu. To nemá cenu, pomyslel si víc než zklamaně a raději se zařadil ke své skupince, myšlenkami trochu mimo. K Dinovi trefil téměř okamžitě, protože se jeho zelená srst nedala přehlédnout. Postavil se po jeho boku a opět zaujal pozici, ve které byl připravený okamžitě vyrazit. Nastražené uši, aby mu nic neuniklo, rozkročené tlapky - stačí jediný impulz, odraz, a už je o metr dál. Rozdvojený ocas lehce nadzvedl a se zájmem se zadíval nejprve na Dina, pak na alfy. Už se těším. Nelovil jsem už nějakou dobu.