Příběh smečky Ishimura II.

//Omlouvám se za případné chyby v poštu, jsem zmatená...
Po dlouhém spánku jsem se probrala v doupěti. Nevěděla jsem, jak jsem se sem dostala ani jak dlouho jsem spala. Měla jsem totální okno. Vstala jsem, líně se protáhla a vyšla ven před doupě. Zahlédla jsem Reela. Vypadal, že už toho má dost. "Ahoj Reele." Pozdravila jsem vesele. "Vypadáš unaveně... Nechceš si jít odpočinout? Zvládnu to tu." Řekla jsem s úsměvem.

Poslouchala jsem Reelova slova a přikyvovala. Souhlasila jsem. "Pokud by ti to nevadilo, jmenuji deltou ještě Hexy, zaslouží si to. A co se týče Demona... Nemám důvod ho degradovat na Omegu, ovšem nepochybuji že ty důvod máš, no přesto bych ráda věděla, proč se má stát Omegou,
takže to zatím necháme být a vyřešíme to později, ano?" Řekla jsem a když Reel vděčně odešel, jen jsem se pousmála. Opravdu si potřeboval odpočinout.
Po jeho odchodu jsem si sedla doprostřed tábora a čekala, co se bude dít. Když mě někdo bude potřebovat, budu se mu věnovat, když ne, tak tu budu jen tak sedět... Pomýšlela jsem si a rozhlédl se po táboře.měla jsem celkem hlad, ale nemohla jsem odejít. Ne teď. Reel ani nikdo z Bet tu nebyl. Vzpomněla jsem si na Spiritina slova a musela jsem jí dát za pravdu. Jako Alfa jsem opravdu téměř neměla šanci vypadnout z tábora, byť jen na chviličku.

"Ano, to mám." Přikývla jsem na Fantomasova slova. "Ale ty vypadáš, že jsi nebo že jsi byl nešťastně zamilovaný, nemám pravdu?" Zeptala jsem se. Opravdu tak vypadal. Asi se snažil přetvařovat, no moc mu to nešlo. Bylo na něm vidět, jak je nešťastný. Prohlížela jsem si ho od hlavy až k patě a všimla jsem si znaku ve tvaru písmene N na jeho zadní noze. tento znak jsem znala. Měli ho ti, kteří zradili smečku Zeiss. "Přicházíš ze Zeiss?" Zeptala jsem se jen tak mimochodem, ačkoliv jsem odpověď znala.

Ze spánku Dawana probudil mráz, ketrý ho štípal do kožichu. Dawano zavrčel a vstal. Protáhl se a rozhlédl se po táboře. Jak dlouho jsem asi spal? Ptal se sám sebe. A jak jsem teď vlastně starý? Tahle otázka ho, upřímně, dost iritovala. Nevědět ani kolik vám je let nebylo dobré... Najednou zahlédl na kraji tábora matku. "Mami?" Zeptal se a nejistě doběhl k ní. "Eh... ahoj." Pozdravil. Nevěděl, jak se k ní má chovat. Byla to sice jeho matka, ale on už byl dávno dospělý, takže se zase nemohl chovat jako vlče. Tak jo, dawano. Je čas postavit se na vlastní nohy. Takže ty se teď přidáš do smečky, nebo odejdeš. Nakázal si. Avšak sám věděl, že to nedokáže. zatím. velmi rád by zůstal tady, ale věděl, že nemůže. Nevěděl proč, ale něco mu nedovolovalo se tady přidat do smečky. jakoby podvědomě věděl, že tato smečka není nic pro něj.

Tábor 
Alfa Reel zněl unaveně a já doufala, že ho moc neotravuji, ale já jsem jen chtěla pomoc smečce. Pozorně jsem poslouchala jeho slova, která říkala, že mám zjistit jaký jsou Alfy ve smečce Stříbrnýho Fénixe. Nikdy jsem v té smečce nebyla, ale znala jsem jednoho vlka z té smečky a ten se jmenoval Aiko. “Možná ho tam potkám,” pomyslím si a kývnu na Alfu. “Dobrá, vydám se do smečky Stříbrnýho Fénixe,” poklonila jsem se mu a poté i jeho partnerce Alfě Tenebris, když sem přišla. “Gratuluji k postu Kappy, Sapho,” řekla jsem s lehkým úsměvem k partnerce mého strýce. Zavrtěla jsem ocasem, když jsem ucítila, že jde ke mne můj synek. “Ano, Dawano?” Řeknu s úsměvem a drknu do něj čumákem. “Ahoj,” pozdravím ho. Byl to už velký vlk a mě zajímal jeho výběr smečky. “Tak co synu? Už sis vybral do jaké smečky se přidáš? Teď jdu do smečky Stříbrného Fénixe, tak můžeš jít se mnou. Můžeme si dyštak někdy udělat výlet do Kirigakure za rodinou. A nezapomeň, Dawe, nevadí mi, pokud se rozhodneš nepřidat do Ishimury,” pověděla jsem upřímně a čekala na jeho odpověď.

"Ještě ne. právě proto jsem přišel... Pokud by ti to nevadilo, je to možná naposledy, co mě uvidíš v téhle smečce. Myslím, že je nejvyšší čas postavit se na vlastní nohy, najít si vlastní smečku, založit vlastní rodinu..." Řekl jsem, ještě stále nejistě, ale odhdlaně. Věděl jsem však, že pokud si matka bude přát, zůstanu tu. Jak mi její další slova potvrdila, nevadilo by jí to. "Rád se s Tebou podívám do Fénixe. Vlastně... hodlám si prohlédnout celé Niwatské území, teda, kromě Zeiss. Myslím, že pak už budu vědět, do které smečky se přidat." Pousmál jsem se. "Tak jdeme?" Podíval jsem se na matku a vyrazil lehkým klusem z tábora.

Tábor Ishimury - Hranice SSF a Ishimury - směr Tábor SSF
Poslouchala jsem synova slova, ale jeho rozhodnutí jsem respektovala. Chtěla jsem mu nechat volnost a já sama odešla ze svý rodný smečky sem do Ishimury. Pravda, já tu rodinu mám. Mám tu partnera, spících syna, dědu a snad se tu zdrží i babička, strejdu a jeho vlče i partnerku a možná další o kterých nevím. “A to snad neplánuješ někdy navštívit rodinu?” Zeptám se naoko uraženě, ale pak se zasměji. Věřila jsem, že se tu občas ukáže, aby nás navštívil. Stejně jako já někdy zašla do Kirigakure za rodiči a sourozenci. “Nebránila bych ti jít do Zeiss, ale jsem ráda, že si to tam nepůjdeš prohlídnout. Nechci, aby se ti něco stalo,” povím starostlivě a pak kývnu. “Jdeme,” odpovím a klusem následuji syna z tábora pryč, k hranicím s Fénixem, tam kde jsem za deště potkala Aika. Podle nejsilnějšího pachu se vydám k tamějšímu táboru...

Tábor
"Děkuji" Zavolala jsme ještě za Reelem, než stihl zmizet z tábora a pak jsem zamířila na místo, kde jsme naposledy zahlédla Kaye a Diega. Tam jsme se posadila, zahleděla se před sebe a zamyslela se. Pravděpodobně chvilku potrvá, než se ti dva vrátí a možná že pak budou mít ještě nějakou práci, podle toho, co říkal Reel. Tedy Kay, Diego ne. Něco ohledně člena smečky. No, počkám tu na ně, bude to lepší, než abych někam vyrážela sama. Kdo ví, kdy bych Kaye pak zase potkala.

Tábor
Chvíli jenom tak postával u jednoho z doupat a pozoroval tiše dění kolem, přičemž se uvnitř snažil odhadnout kdo z těch všech trosek to zde vede. Byla to zkrátka taková ta typická smečka, nebo se to tak alespoň zdálo. Vlci se zřejmě znali jmény a navzájem si přáli jen to nejlepší, co jiného mohl čekat? Zvedl se ze země, jakmile zaznamenal že je jedna z Alf zřejmě na chvíli volná a pomalu se k ní vydal. Ze začátku trochu uvažoval nad vztahem vůdců, jelikož si byli až pozoruhodně podobní, avšak v téhle době nikdo neví kdo komu čumí do mysli a tak se začal ihned soustředit na kytičky, mrtvé zajíce a všechny ty klasické pro vlky pěkné věci. ,,Zdravím." Řekl k vlčici (Tenebris) monotónním hlasem, rozhodně se nijak nezajímal o první dojem, víceméně šlo jenom o pokus. Trochu opožděně pokývl hlavou, na znak té lehké úcty, aby se neřeklo.

"Vpořádku, mě to nevadí." Pousmála se na Fantomase. "Momentálně ani nic na práci nemám... Což je divné, obvykle je tu práce dost." Dodala po chvíli.
Najednou postřehla nějakého hnědého vlka (Terreon), který k ní právě přicházel. "Také zdravím... Potřebuješ něco?" Optala se.

Hranice-Tábor
Ticho zavrčal. Pach toho cudzinca bol blízko. No aj tak pre istotu zavetril- čo ak by ich bolo viac a chceli by ho napadnúť? Tá predstava sa mu rozhodne nepáčila. No nezacítil nič. No potom zacítil iný známy pach, ktorý sa však šíril z Tábora. Matka? pomyslel si prekvapene. Nevedel, čo sa s ňou stalo, no už predtým sa stávalo, že len tak zmizla- vtedy krátko po ich narodení a ešte aj párkrát inokedy. Zdalo sa, že u nej je to normálne. A aj jeho sestra Tsuri mu to kedysi povedala- ona samotná sa údajne narodila počas jej spánku. No o dôveryhodnosti jej slov dosť pochyboval. Každopádne, bol zvedavý či sa nestalo niečo nové alebo niečo podobné. Nechal teda cudzinca cudzincom a rozbehol sa do Tábora. Možno bude vedieť čo sa stalo s Eveline- skúšku nesplnila. Alebo či je Ranger skutočne mŕtvy. A rôzne iné veci. V akom stave je svorka? S čím môžem pomôcť? uvažoval. Nakoniec sa ocitol v Tábore.

Soustředila se na cizího vlka. Dávala mu čas. Ze soustředění ji vyrušil dobře známý pach. Byl to pach jejího syna. jejího jediného žijícího syna. Ranger byl mrtvý. "Ahoj Angelo." Pozdravila s úsměvem. "Splnil jsi zkoušku do smečky, nemám pravdu?" Poslala mu myšlenku. Ráda by se zeptala nahlas, ale styděla se, že to neví. "Jak se máš?" Zeptala se. Ráda by synovi věnovala více času, ale měla hodně práce. Byl tu Fantomas a ten hnědý cizí vlk, dále ostatní členi smečky. Zatím ji snad nikdo nepotřeboval, no přesto byla ve střehu.

Angelo Amadeo FKA
Tábor
Keď mu matka poslala myšlienku, mierne sa striasol-nemal to rád- no súhlasne kývol hlavou. ,,Celkom v poriadku. Eveline zmizla krátko po love, nevidel som ju, Ranger je zrejme mŕtvy, otec je ktovie kde, pri hraniciach sa obšmieta nejaký tulák, ja sa snažím predstierať, že niečo robím. Klasika ishimurského života," skonštatoval, jeho tón sa pohyboval niekde medzi sarkazmom a silnou iróniou. Ale čiastočne to bola pravda. Nudil sa. Nemal čo robiť, pretože tu nepoznal skoro nikoho a väčšina jeho rodiny bola zaneprázdnená. ,,A tak som uvažoval, že sa budem snažiť robiť niečo užitočné, napríklad loviť, no potom si sa tu veľkoryso zjavila ty. Ďalší dlhší spánok? Alebo choroba ktorú si preniesla na Rangera?" pokračoval predchádzajúcim tónom. Málokedy sa prestával ovládať, no teraz to pre neho bolo problematické. Oči mu teraz nabrali červenkastý nádych. Upokoj sa, nemôžeš vybuchnúť. Štve ťa to, to áno, no zachovaj si hrdosť, pomyslel si, snažiac sa upokojiť. Nakoniec sa mu na tvári usadil takmer neutrálny výraz a posadil sa. No napriek tomu nespúšťal z matky takmer odsudzujúci pohľad.
//Sorry, za Angelov výstup, no on je skrátka taký, niekedy...