Příběh smečky Stříbrného fénixe I.

Tábor
Vyrovnala sa a teraz hovorila k všetkým vĺčatám. ,,Behu, obratnosti, sily, vytrvalosti, plánovania, maskovania, stopovania, možno aj plávania a keď sa objaví tak aj mágie. A samozrejme, budeme sa rozprávať aj o mágii, histórii, územiach a podobných veciach. Skrátka taký všeobecný tréning-alebo skôr výcvik. Keď budete starší, pripojíme k tomu aj lov a nácvik boja," vysvetlila im. ,,Jednoducho chcem aby ste boli pripravení prežiť a pomôcť svojej svorke," dodala po chvíli. ,,A navyše, v živote sa vám to určite zíde. Hlavne ak máte skôr slabšiu mágiu podobne ako ja," povedala im.

Když mamka mluvila jenom ke mě, tak jsem ji jenom poslouchal. Nakonec jsem jenom přikývl. ''Dobře.. díky..'' Řekl jsem tiše. Když mluvila k nám všem napřímil jsem uši. Znělo to všechno nudně. Kromě jednoho. ''Jak zjistíme jakou máme magii?'' Zeptal jsem se. To celé mě na tom udivovalo a já ji chtěl ovládat co nejdřív. Nevěděl jsem jakou mám, ale zněla fajn. ''Historie, zní nudně.'' Odfrkl jsem a mávl ocasem.

Tábor
,,Áno mami! To bude skvelé!!!" vyskočím radostne, a začnem krútiť dvoma snehovobielymi chvostami. Budem ako dospelá, inteligentná! pomyslím si, no potom sa upokojím. Znelo to až príliš infantilne, vyčítam si. Trocha sa zamyslím. ,,Mami? Akú mám mágiu? Ako zistím, akú mám mágiu?" opýtam sa. Vedela som, že mama dokáže posielať myšlienky a vyvolávať u druhých jej pocity, avšak nevedela som, či to dokážem aj ja. Prirodzene, bola som zvedavá. A ako som zistila, mám dobrú pamäť. Snáď všetky informácie, čo mi povedala mama som si pamätala. Nechcela som byť otravná, a bola som rada, že mi je mama schopná ochotne odpovedať na každý môj dotaz. Ešte som bola slabá, no ja sa naučím loviť, vážne! Raz som to už skúšala, no nedopadlo to veľmi dobre... Zajac sa splašil, a utiekol. ,,Mami? A tréningu sa teraz zúčastní aj Electra, alebo je na to ešte príliš malá?" opýtam sa mamy. Potom sa otočím k Akiovi. ,,To je tvoj subjektívny názor, ale história nie je nudná, aspoň podľa mňa. Znie zaujímavo" zareagujem na brata.

Ptačí louka

Třebaže měl tóny svého nástroje velmi v oblibě, již dlouho na něj nic nezahrál. Zkrátka na to neměl moc času. Pořád někde lítal a vyřizoval věci, které Alfě přísluší řešit. Chtěl se tedy dát do hraní, když jeho spolucestovatelka tak velkoryse souhlasila, avšak Louie se opět rozmluvila. Když uslyšel, co měla na srdci, hlasitě se zasmál. Měl rád její praštěné nápady, které skoro nebylo možné zrealizovat. Vždy byly vtipné a jakýmsi zvláštním způsobem měly něco do sebe. ,,To je dobrej nápad." nakonec, se vším formálním chováním odhodil pryč i svou naučenou spisovnou mluvu. Bylo to tak lepší. Cítil se líp. Její bláznivý nápad v něm vzbudil zvláštní zájem. Vesele vrtěl ocasem a v jeho jantarových očích se spiklenecky blýskalo. ,,Taková sláva by mi nevadila." namítl. Sláva, kterou vám zajišťovalo Alfovství byla poměrně vyčerpávající. ,,Prosímtě." zastavil její pochyby ,,víš kolika způsoby se dá led využít ?" položil řečnickou otázku, načež svůj pohled sklonil k jejímu obličeji. ,,Tolika, že kdybys je chtěla spočítat, nedopočítáš se." pár kroky Louie předběhl a postavil se před ní. Mladý vlk se nevědomky snížil v kolenou, jako kdyby se měl záhy dát na útěk, což v žádném případě neplánoval. V zájmu věrohodnosti jeho tvrzení na ní hodil pohled, který přesně říkal: ,,Věr mi, vím o čem mluvím." ,,Třeba by z tebe byla skvělá léčitelka." navrhl směle. ,,Naučil bych tě, jaká bylinka je dobrá na určité problémy, jaké rostliny pomáhají a jaké zabíjejí a kdyby někdo měl nějakou pohmožděninu, ledem se dá poměrně dobře utišit bolest." zazubil se. Možná to znělo jako vtip, avšak Zeal to myslel zpola vážně. Rád by předal vědění o bylinkách, jemuž ho matka naučila a Louie byla skvělá adeptka. ,,Samozřejmě pokud budeš chtít, léčitelství může být tvůj vedlejšák." opět se zasmál nápadu s občerstvením.

Tábor --> Alfovské doupě

Když spatřila úsměvy na tvářích rozjařených vlčátek, zablesklo se jí v očích. Sama měla tenhle kousek ráda, proto nadšení vlčat plně chápala. Poté co se sníh opět usadil, vesele vyskočila na nohy. Měla toho v hlavě tolik, tolik vlčecích hrátek. Její ocas se vesele míhal ve vzduchu. Oklepala ze sebe sníh, který se na ní usadil, načež spiklenecky mrkla na dvojici, která stále fascinovaně hleděla k nebi. Její dokonalé plány na hravé odpoledne přerušil příchod strakaté vlčice. Byla překvapena. Třebaže byla zkouška poměrně těžká, Destiny jí zvládla rychle. ,,Oh, už jsi zpátky." spokojeně se usmála, když spatřila ryby v její tlamě. Její hravé já okamžitě vyměnilo formální, nudné Alfovské já. Prohlížejíc si ulovené ryby, přistoupila blíže k vlčici. ,,Ah, chovali se přímo ukázkově." odvětila. A byla to pravda. I kdyby se nechovala dobře, nezazlívala by jim to, jsou to vlčata, v tomto věku ještě nemají rozum, prostě si jen chtějí hrát. Po krátké debatě o vlčatech byl čas vyhodnotit zkoušku. Naposledy si pohledem prohlédla ryby, které před ní Desiny předložila, načež souhlasně kývla. Zvedla pohled k vlčici a hledíc jí přímo do očí, pronesla: ,,Destiny, splnila si zkoušku, tímto tě jmenuji na Deltu Stříbrného Fénixe." na znak uznání vyrovnaně kývla. ,,Obávám se, že teď budu nucena Vás opustit." oznámila skupince. Naposledy se usmála na vlčata a kývla na Destiny. ,,Přeji Vám hodně štěstí." řekla na rozloučenou, načež se pomalu rozešla do doupěte. Byla unavená. Alfovství je dřina. Povzdechla si. Prošla vchodem do přítmí doupěte, kde se složila na vyhřátou zem. Zavřela oči, dopřávajíc si zasloužený odpočinek.

Tábor-Aralský les
,,Ďakujem vám," povedala ticho. Otočila sa k vĺčatám. ,,Neboj sa, Akio, budú to predovšetkým praktické veci, takže ťa to bude vadiť. Čo sa týka mágie. Mágia je sila s ktorou sa rodí každý vlk a aj zopár psov. Je jedinečná a unikátna rovnako ako každý kto ju vlastní. Niektorí ovládajú aj viacero mágii, iní iba jednu. Ako vĺča však svoju mágiu nemôžete veľmi dobre ovládať- iba sa to učíte a zvyčajne príde z ničoho nič a znova zmizne. Ak sa to stane, začnem vás učiť ovládať ju, pretože silná a nepredvídateľná mágia toho môže spôsobiť veľa zlého. No teraz sa tým nezaoberajte. Ideme naspäť. Myslím, že vy dvaja to zvládnete, Electra sa odvezie spolu so mnou," povedala im. Potom podišla k Electre, chytila ju do papule-jemne- a vyložila si ju na chrbát. Pomalým klusom sa pobrala smerom k Aralskému lesu.

Tábor-Aralský les
,,Mama je Delta," usmejem sa na Akia, a potom aj na sestričku. Nasledujem mamu zrýchleným krokom smerom k Aralskému lesu, prezerajúc si územie. Zíde sa mi to v prípade, že by som sa náhodou stratila. Aspoň viem cestu k Táboru, kde by vždy mal byť nejaký vlk.

"Ano já vím." Řekl jsem směrem k Safi. Poté jsem se spolu s ostatními rozešel k našemu domovu. Celou dobu jsem byl zamlklý. Nemluvil jsem. Přemýšlel jsem nad tím jakou bych mohl mít magii. Teorie mě už teď nebavila, avšak praxe mě bavit bude. Chápeme? Nerad o tom poslouchám, rád to rovnou zkouším..

Tábor-Aralský les
Zobudím sa, keď ma mama chytí do papule a niekam všetci ideme. Započujem nejaké slová o Delte Čo je to Delta? rozmýšlam. Čo je ťo Delťa? pokúsim sa spýtať, ale neviem, že či mi rozumeli, no dúfam v to. Ťam ideme? spýtam sa ďalšiu otázku, no taktiež to nevyznelo tak, ako som chcela. Dúfam, že to tak nebude stále a budem vedieť hovoriť... pomyslím si s miernymi obavami.

Tábor-Aralský les
,,Delta je postavenie. Ideme domov," vysvetlila Electre. Potom pridala na tempe, ale zároveň išla dostatočne rýchlo na to aby jej ostatní stačili. ,,S akou časťou tréningu by ste chceli začať? Teoretickou alebo praktickou? V ktorej oblasti? Keďže ešte máme veľa času, nezáleží na tom až tak- no ako si ja myslím, čím skôr začneme, tým lepšie pre nás," povedala. Nedávam im však príliš veľkú voľnosť? Neviem, nikdy som nevychovávala vĺčatá. Ale no tak, musím sa vzchopiť, prepánajána, som Delta, musím sa správať lepšie, pomyslela si.

Aralský les
,,Osobne si myslím, že by bolo lepšie začať teóriou, aby sme mali predstavu, čo robíme a prečo to robíme," odpoviem mame mierne preafektovaným hlasom. Možno je nudná, ale je rozhodne neoddeliteľnou súčasťou tréningu, pomyslím si, a klusám ľahkým klusom tesne za mamou. Švihnem oboma chvostami a vysoko zdvihnem hlavu aj krk. ,,Dáme si preteky?" uškrniem sa, no potom si uvedomím, že to zrejme nebude dobrý nápad. ,,Ale až potom, ako dojdeme z tréningu," doplním sa rýchlo.

''Já bych radši praktické..'' Řekl jsem a mávl ocasem. ''Ale proč ne. Teorie je teorie.. Možná, že se přece jenom fakt bude hodit.'' Přikývl jsem a dal jsem tím tedy za pravdu Safi. Potom jsem se koukal po okolí. Sledoval jsem různé stromy. Nevěděl jsem proč. Zatřepal jsem hlavou a vrátil se do reality. ''Je mi jedno čím začneme.'' Mávl jsem znovu ocasem a snažil se tvářit tak, že to bude určitě zajímavé, ta teorie. Alsafi vypadá, jakože se ráda učí nové vědomosti. No já radši je přímo zkoušel. A Electra nevím. Ta byla ještě malá. Narodila se přece jen o pár dní později i přesto, že je našeho vrhu.

PL
Vykulila na něj překvapeně oči s pobaveným úsměvem, jako by doslova nemohla uvěřit jeho slovům. A taky že nemohla, brala to spíš jako pouho pouhé plácání, koneckonců. Zavrtěla lehce hlavou, přičemž jako by ze sebe udivený výraz setřášla a nahradila ho více podezíravým. ,,Nemusíš mi nic dokazovat." Uchechtla se, jelikož věděla jaký Zeal je, když si někdo jenom trochu nevěřil. ,,Vím, že je víc využití, ale co z toho by se zrovna mě, mohlo alespoň trochu týkat?" Pronesla s výrazem značícím, že ji tenhle holý fakt nijak moc netrápí, což byla i vlastně pravda, nehodlala si kazit náladu nevhodnou magií, byly tu důležitější a vážnější věci o které se mohla zajímat. Naklonila hlavu lehce na stranu, když ji předběhl a zastavil. ,,Léčitelka? Ne, ne, díky ale to asi nevyjde." Upřímně se zasmála a zavrtěla hlavou. ,,Ne že by to neznělo hezky, ale na tohle nemám odvahu." Dodala poté již vážnějším hlasem a trochu sklopila pohled, nerada po tom všem říkala že má z něčeho nahnáno, chtěla se změnit a být trochu samostatnější, avšak představa že by něčí život byl jenom v jejích tlapách ji po dlouhé době opravdu na chvíli nahnal strach. ,,Navíc, potom by z nás byla konkurence a to by nedělalo dobře ve společném byznysu." Řekla opět normálně a dala se do kroku, chtěla se už dostat z toho otevřeného prostranství, někam jinam a snad konečně i za hranice.

Aralský les-Magicae
,,Mohli by sme to striedať. Najskôr si niečo preberieme teoreticky a potom si to vyskúšame prakticky. No sú niektoré veci ktoré sa veľmi prakticky odskúšať nedajú- história a podobne. Preto najskôr začneme nimi," povedala im. Už boli pri ich úkryte- Magicae. Opatrne vošla dnu, otočila hlavu-našťastie Electra bola pomerne blízko, chytila ju do papule a jemne ju položila na zem.,,Takže. Začneme tými nudnejšími časťami aby ste ich mali čo najskôr za sebou. Začneme teda históriu. Keďže o histórii Niwatu toho sama veľa neviem-nenarodila som sa tu, ale prišla som sem- môžem vám povedať príbeh o jednom menšom rode, rode dvoch svoriek- Aqua. Ak teda chcete počúvať..." pri posledných slovách sa mierne zamračila, no posadila sa.

Magicae
,,Áno! A tie svorky sú mimo Niwatu, však?" opýtam sa. ,,A my sme z rodu Aqua tiež?" hneď nato vychrlím druhú otázku. Určite to nuda nebude. Mama nemusí byť smutná, pomyslím si mierne ustarostene, na výraze mami sa mi niečo nezdalo.

Procházeli jsme Aralským lesem a pomalu došli k našemu domovu. Po většinou jsem ty řeči neposlouchal, ale tvářil jsem že ano. V doupěti jsem se lehl blízko mamky a díval se na ni. "Hádám, že z toho rodu jsme taky.." Vydechl jsem spíš na odpověď k Alsafi. "A jde ta historie nějak shrnout?" Zeptal jsem se. Nechtěl jsem poslouchat dlouhé slohy o historii, ale proč ne. Jestli jednou budu mít své potomky, taky jim to budu muset říct, takže co jako no.. Je to nuda, ale hodí se to.

Magicae
,,Áno, prirodzene. Rod Aqua-hoci nie je veľmi veľký- založila vaša prapraprababička, Beatrix. Jej pôvodné meno bolo iba Beatrix, no nebola obyčajnou fenkou. Beatrix bola biely pes s čiernymi škvrnami, no mala vlčích predkov a jej duša nebola psia ale bola dušou gryfa. Vďaka tomu mohla ovládať mágiu- vodu. Preto keď sa stala dospelou, vybrala si druhé meno-Aqua. Našla si aj partnera, vlka tuláka-volal sa Rokheus. Spoločne založili svorku Ibex a mali dvojicu vĺčat, volali sa Nashira Aqua a Estrela Aqua. Nashira bola inteligentná a nadaná vlčica, no jej sestra nebola o nič horšia- problém bol v tom, že Estrela bola temná. A tak spoločne s viacerými vlkmi naplánovala útok na vlastnú svorku a spoločne ju zničili. V tom boji zahynul Rokheus a Beatrix vyviazla len o chlp. Beatrix zomrela pár dní po boji. Zronená Nashira pochovala oboch svojich rodičov spoločne a opustila územie svojej rodnej svorky. Pridala sa do svorky Gryfov kde sa stala Betou a urobila veľa múdrych rozhodnutí. Taktiež si našla partnera, volal sa Acrux- Acrux Aqua. Taktiež mali dvojicu vĺčat, volali sa Aer Aqua a Ignis Aqua. Aer zostal v svorke Gryfov, no Ignis ju opustila. Založila však vlastnú, svorku Flogero v ktorej je dodnes Alfou. Flogero je mocná svorka, no svorka Gryfov je o to mocnejšia, že ju nechránia len hranice a vlci, ale aj vodná mágia a gryfovia zaviazaní Beatrix," na chvíľu urobila pauzu.

Magicae
,,To je zaujímavé. Podľa Nashiry sa volám ja, však?" opýtam sa hrdo, avšak odpoveď som veľmi neočakávala. ,,A ty sa voláš Destiny Aqua? Prídeme ich niekedy navštíviť, alebo nie? Sú príliš ďaleko od Svorky Strieborného Fénixa?" vypytujem sa ďalej. Nenútene vycerím mliečne zuby, avšak tie nikoho nevystrašia- predsalen, sú malé a jazvy neurobia. ,,A tvoji rodičia boli kto, mami? Boli tiež zo svorky Gryfov?" smerujem mame ďalší dotaz. Potom, keď nám dopovie o histórii rodu Aqua tak sa jej opýtam na to odosielanie myšlienok, pomyslím si.

Poslouchal jsem historii rodu Aqua.. Našeho rodu. O našich předcích. Mě zajímal jediný dotaz. "Mami? Z jakého rodu byl náš otec?" Zeptal jsem se. "Co jsem pochopil, měli by se dědit od obou rodičů, tudíž bychom měli znát oba, i když používáme jen jeden.." Ujasnil jsem svůj dotaz a mávl ocasem.

Magicae
,,Áno. Destiny Aqua- v preklade osud a voda. Svorka Gryfov je ďaleko... a opúšťať hranice Niwatu nie je veľmi bezpečné. O chvíľu sa dozvieš," pousmiala sa. ,,Ignis teda odišla a tým vytvorila bočnú vetvu rodu Aqua. Mala štyri vĺčatá, no nemali spoločného otca. Volali sa Nemesis, Theseus, Universum a Hurricane, všetci Aqua. Žili v matkinej svorke a žijú tam s ňou dodnes. Aer však zostal v svorke Gryfov a mal pomerne vysoký post, no zamiloval sa do fenky. Margarita  bola skôr chladná, chcela niečo dosiahnuť, nie vychovávať vĺčatá. No možno Aera milovala, to neviem. Každopádne, mali spoločne prvý vrh vĺčat- Sophie, Lucasa, Hope a Destiny- všetci nosili po otcovi rod Aqua. Matka ich nevychovávala od doby čo prestali piť mlieko. Ich výchovu si zobral na starosť otec a starí rodičia, ktorí Margaritu odsudzovali od začiatku. No Aer a Margarita sa stretli ešte raz a znova mali vĺčat- Lay, May a Joya, no títo traja nosili rod matky- Pearl. Sophie bola lovkyňa, bola priateľská a mala dobré srdce. Milovala spev. Bola nízka a mala čiernu srsť a čierne oči. Hope bola nízka a bola magickou liečiteľkou- mala liečivú mágiu. Jej srsť bola krémová, mala biele škvrny a fialové oči. Lay mala motýlie krídla, čiernu srsť a jantárové oči. Bola trochu temná, no jej srdce bolo dobré. Lay, May a Joy boli malý, keď sa Lucas rozhodol zabiť ich. May a Joy boli jeho prvé obete. Boli to malé vĺčatá a on ich nenávidel- matka ich mala radšej. Nevedeli sa brániť. Lucas napadol aj otca, no on sa vedel brániť. No Lucas mal silnú mágiu a dobrý tréning. Sophie to videla a tak sme sa my-ja, Sophie a Lay- rozhodli pomstiť ich smrť a to, že si dovolil siahnuť na otca. Sophie to stálo život, mňa pár jaziev. Nanešťastie sa do toho zapojil človek a spôsobil ešte viac problémov. Otec v ten večer podľahol zraneniam. O pár dní na to som ušla," povedala ticho a v jej hlase bolo cítiť bolesť a smútok. Potom sa otočila na Akia. ,,Váš otec mal rod Nanaeri, no on nechcel, aby ste ho nosili. A úprimne, už to nechcem ani ja," skonštatovala.