Příběh smečky Kirigakure IV.

--> Tábor
Zdelila som otcovi moje posolstvo a všimla som si, že ho to ani náhodou nepotešilo. "Áno otec, celá Ishimura.." poviem s povzdychom. Chcela som sa stať verným ochráncom tejto svorky - no nedočkala som sa.. Povzdychnem si, no nakoniec sa rozbehnem smerom za otcom vstríc hmle. Cesta netrvala dlho a nakoniec skončila aj tá nechutná hmla, ktorá mi zabraňovala videniu. A pohľad na tábor Kirigakure mi vskutku vyrazil dych. Tak sem ste v tedy išli bezo mňa, páni.. Obzriem si sochu, mohutný dub, spravovaný tábor - nič také sme nemali. Postupujem po boku otca než zastanem. Otec ma predstavil zdejšej Kirigakurskej alfe, ktorej som poklonila hlavu. "Teší ma, som Mitril Avyi," predstavím sa alfe Kirigakure, Jessie.

//rod ešte nedostala  aspoň teda myslím owo

Přidat se do smečky zřejmě nebude problém, ale možná to zase nějak zkazím. "Také mě těší." Kývla jsem hlavou a pak se konverzace změnila na téma smečky, jak jsem očekávala. "Jsem Darkey a jsem kříženec vlka a lišky, pocházím z jiného ostrova, upřímně už je to docela dlouho, ale nepamatuju si, kde ten ostrov je. Nepocházím z žádné "královské linie", jsem prostě normální vlčice. Snad jsem to pochopila správně." Usmála jsem se a pak jsem došla i k druhé otázce. "Mohla bych pomoct s lovením, díky mým křídlům by se to mohlo docela zjednodušit, ale asi nejsem jediná, co je má. Nebo bych mohla být bojovník, síla je moje silná stránka." Doufám, že mám šanci na přijetí, možná by to ani tak složité nebylo.

Tábor
Cítila som sa špatne, stala som sa poslom špatných správ. Hlavu držím sklonenú pre alfou Jessie, a keď otec ma poopraví pri svojom mene. Mierne nakloním hlavu na jeho stranu a pozriem na neho skrz ofinu. Vážne? Povedal Telcontar? Dáva mi rodové meno? U draka, čím som si to zaslúžila, čo viem.. zatiaľ som iba sklamala. Prebleskne mi hlavou a na to, sa alfa  ozve. Po jej slovách, som opäť zodvihla hlavu a labou som si narovnala ofinu, pritom čakala čo sa bude diať. Zdá sa, že uvažovala a pohľad jej očí ma v tom iba utvrdil. No náhle sa to zmenilo, keď sa rozhodla niekam odbehnúť. Keď bola preč, otočila som sa na otca: "Tak, čo bude teraz oci? Čo s maminou a Corou.." Cora bola asi jediný môj súrodenec, ktorého som ešte nestretla a ktorý ešte nezduchol.

Asi jsem tu otázku pochopila dobře, protože mi na to nic neříkala. Napjatá jsem čekala na odpověď a pak jsem si vyslechla její další slova. "Dobrá. Doufám, že se mi ten úkol podaří splnit." Mile jsem se usmála a sledovala jsem, jak odchází pryč. Zaradovala jsem se, že mohu zůstat v táboře a triskem jsem vylétla do vzduchu. Udělala jsem z radosti pár otoček a pak jsem si pomalu prolétávala tábor, pro nějaké to hezké místo na spaní. Našla jsem vysoký strom s tlustými větvemi, který byl někde uprostřed táboru. Hlad jsem neměla, tak jsem tam slétla a lehla jsem si na větev, obalila jsem se křídly, jako kdyby byly teplá peřinka a v klidu jsem usnula. Zítra je velký den, budu plnit úkol, který mě odstane do smečky.

Zrcadlové jezero
Dívala jsem se Cavalierovi stále do očí. Sotva mi setřel čumákem mé slzy z tváří, pocítila jsem zvláštní pocit. Možná že jsem byla ráda, že i přes to, co jsem předtím udělala, může mi Cavalier věnovat dotyky a stát při mě tak dlouho, aniž by mě odvrhl zpět do bolesti. Sotva co mi pověděl, že se nezlobí, jakoby všechen ten strach a nejistota, co byla uvnitř mě, shořela a rozplynula se pryč. Náhle jsem cítila jen své srdce bít a jeho, byla jsem neskutečně šťastná. "Já... šla za tebou" , odpověděla jsem tiše na jeho otázku. Přesto jsem však ještě cítila, jako by to nebylo úplné. Jakoby se ještě naše pouto nenapravilo úplně a neupevnilo. Cítila jsem se zvláštně. Chtěla jsem možná tak moc se schovat při teple Cavalierova těla, ale zároveň jsem nebyla schopná to udělat.

Misty meadow ---> Tábor ---> Pryč z území
Probudil jsem se na své oblíbené louce, kde jsem strávil většinu svého života. Těžko říct, jak dlouho jsem opět spal, ale ve výsledku na tom nezáleželo. Zvedl jsem se a vydal se do tábora. byl čas se svým životem něco udělat. Měl bych najít Minu... Minu. Byla Minu vůbec ještě naživu? byla výrazně starší než já a i když jsem si to nechtěl přiznat, já už nebyl žádný mladík. V táboře jako vždy panoval zmatek, ale tenhle zmatek byl jiný, než dřív. Roxynor a Varg už dávno alfami nejsou, ani Yllin a Acio a k mým uším se doneslo pár divných slov. Ishimura už neexistuje? Přebrali ji vyhnanci? Ta smečka pro mě nic neznamenala, ale vyhnanci? Zeiss? Sirah? Ne, já a Sirah jsme ani nebyli přátelé a i ona byla starší než já, nejspíš už bude také mrtvá. Co jsem tu dělal, když neexistoval nikdo, kdo by byl můj přítel? Když moje partnerka byla kdovíkde, dcera také, ani jsem nevěděl, jestli vůbec žijí. V ten moment jsem si to uvědomil. Niwat už mi neměl co nabídnout. Život už mi neměl co nabídnout. Vlci se hnali za svými starostmi a já je lhostejně pozoroval. Tohle už nebyla moje smečka, nikdo mě tu neznal a já neznal nikoho. tenhle svět, tohle území patřilo mladším. Otočil jsem se a zamířil z tábora pryč. Můj vrabec a tygr mě následovali. Půjdeme jinam a podíváme se ještě trošku do světa, co ty na to Cane? Neříkal nic, jeho souhlas nebo nesouhlas mě stejně nezajímal. A tak jsem se stejně tiše a nenápadně, jak jsem tu žil, také vytratil z Kirigakurského území  odhodlaný nechat celý NIwat daleko za zády.

//Dne 11.6.2018 Vlk Lester Majakki ve věku 11,5 roku nadobro opustil Niwatská území

---> Zrkadlové jazero
Po preletení hraníc, patrón konečne ubral na rýchlosti a zbytok cesty iba plachtil. Vzhľadom na to, že na oblohe bolo docela nič - tak ho ostatný mohli vidieť ako modrú letiacu gulu, rádobi padajúcu hviezdu. Ďalšia zastávka.. Kirigakure. Hele, stále si to nechceš rozmyslieť? Predsa by ťa Naiome učila.. či? Mne príde sympatická! Prehovorí vo mne patrón a ja iba na náznak odporu po ňom, síce slabo tuknem labou. "Prosím, už o tom nehovorme.." zhreším ho.
Fevris nakoniec pristál dakde pri jazere. Boli tu síce dva vlci, no pristál na úplne opačnej strane jazera - takže by sme mali súkromie. Saphu jemne položil na zem a Fevris nakoniec pristál. Ostal som ležať na dračom chrbte. Yoy..

Haymitch
Tábor - - - - za Jessie
Mitch moc nepochopil, co se stalo, bylo to na něj moc. Všiml si, ale že alfa někam vystartovala. To podle něho nebyl dobrý nápad, zvlášť sama a zvlášť v tomhle bordelu. Jedno je jasné, ikdyž je Alfa silná, nikdy by neměla chodit sama, protože náhoda je blbe. A tak Hrdý Mitch vvystartoval za alfou  Alfa však byla rychlá, a tak se mu ji dlouho nedařilo dohonit. Až v Stříbrným Fénixu, na místě, kde odpočívadla, ji dohonil.

MITRIL - Tábor
Opäť som bola nútená si prehriabnuť svoju ofinu, než som prikývla slovám otca. V ďiaľke som spozorovala dáke modrasté svetlo, ktoré padlo niekde. Padá hviezda.. Pomyslím si z údivom, páčili sa mi veci, ktoré žiarili. "Balrog je kto?" spýtam sa ho, pritom sa predo mnou zjavila nejaká vec, ktorá bola omnoho a v skutku, omnoho krát väčšia ako ja. Vypleštila som na to oči a stiahla svoje oči. Keď ma chcel upokojiť, týmto to nebolo. "Čo.. čo to je?" opýtam sa pritom sa postavím do obranného postoja a v ústach sa mi zjaví malá kovová dýka - ktorá vznikla tak, že som do tlamy vyprodukovala tmavý, tekutý kov - ktorý sa nakoniec sformoval do tejto dýky. Oci? Pošlem mu myšlienku.

Ishimura ---> Zrcadlové jezero (Kirigakure)
Zdálo se, že tohle trápení pořád ještě není u konce. Možná by mi bylo líp, kdybych zůstala spát v doupěti. jediná pozivitní věc od mého probuzení, která se stala, byl Kayův návrat. A Diegova vlčata. Ale co se s nimi stane teď? A co bude s námi? Ishimura přestala existovat prakticky během okamžiku a najednou bylo všude Zeiss? Můj osud musel psát někdo s opravdu zvráceným smyslem pro humor. Už tio skoro vypadalo, že v té smečce začnu nový a lepší život a teď byla pryč a stejně tak veškeré moje naděje. Tohle jsem opravdu nemyslela, když jsem si přála akčnější život. Mým jediným přáním teď bylo probudit se a zjistit, že je to všechno jen sen, ale to se stát nemohlo. Tohle byla realita. Krutá realita, ve které jsme se my zmítali jako zrnka písku v příboji. Možná že bych zůstala stát v táboře a tupě pozorovat okolí, kdyby nebylo Fevrise, který mě vyzvedl a odnesl pryč. A byla jsem zpět v Kirigakure, kde tohle všechno začalo. Přestože mě Fevris postavil na zem, už jsem nějak nemohla najít energii ani vůli stát a tak jsem se prostě rozplácla na zem. Proč je svět takový? Čím jsme si to zasloužili? Cítila jsem, jak mi po čenichu stékají slzy.

Zrkadlové jazero
Pozrel som sa na Saphu, ktorá z toho bola zničená zrejme ako každý iný. Opäť sa zošúchnem z po Fevrisom krídle a pomaly, hlavne opatrne som šiel za Saphou. Počas cesty som však kríval na jednu nohu. Bolo to to zranenie na pravej packe, pomocou ktorej som uštedril pacanec Naiome. Nemohol som na ňu riadne stúpiť, čo malo za následok to, že som sa tak tak dotackal k Saph a ľahol som si vedľa nej. Moje rany boli stále otvorené, nemal som ani silu siahnuť po nejakej mastičke, ktorú som stihol vziať. Rana na stehne a krku. ´Do chrumkava´ spálená srsť po zásahu blesku. Takéto zranenia som si odniesol v predom prehratom boji. Labou som objal Saphu a položil som hlavu k tej jej a jemne som jej oblízol stekajúce slzy. Nedokázal som teraz nič povedať, iba som vedľa nej ležal a snažil sa ju upokojiť mojou prítomnosťou.

Bývalá Ishimura ---> Tábor
běžela jsem, co mi síly stačily a brzy byla nucené zpomalit do klusu a trošku se vydýchat. Měla bych víc trénovat, jestli plánuju takhle běhat z území na území, pomyslela jsem si, navzdory tomu, že moji mysl by teď měly zaměstnávat úplně jiné věci. Ale co, můj domov stejně ležel na hranicích a já teď byla na ty, co dělali Ishimuru Ishimurou spíš naštvaná, než abych byla smutná, že má smečka zanikla. Moje kroky logicky směřovaly do tábora, ale než jsem se tam dostala, položila jsem své magii otázku. Kde najdu Aragorna? Bylo dobře, že on se dění v Ishimuře vyhnul, i když touhle dobou už budou všechny smečky vědět, co se stalo. Podobné zprávy se šíří rychle. Měla jsem z toho celého dost smíšené pocity. No, co se dalo dělat? Aragorna jsem našla v táboře a byla s ním i Mitril. "Zdravím. Hádám, že o Ishimuře už víte." nebyla to otázka, jen konstatování. Posadila jsem se opodál. No, Aragorn chtěl, aby měl rodinu poblíž, možná, že se teď jeho přání vyplnilo.

Tábor
Pozrel som sa na Mitril a jej rešpekt k Balrogovi. ,,Balrog je patrón,má úlohu nás chrániť, niet sa čoho báť, je to príšera, démon, ale... Chráni. " Povedal som jej. ,,Áno Mitril?"  Opýtal som sa, ked mi v hlave zaznela jej myšlienka. Dvihol som hlavu od nášho rozhovoru, ked sa objavila Haske, posadila a skonštatovala, že Ishimura padla. ,,Je mi to ľúto." Povedal som jej a šiel som k nej.

Zrcadlové jezero
Kdyby nás teď někdo pozoroval, byl na nás opravdu ubohý pohled. Já byla vyhublá, Kay zamazaný od vlastní krve a oba jsme se váleli na zemi jako dvě hromádky neštěstí. Chtěla jsem se ke Kayovi přitulit, ale až teď jsme si všimla, jak ošklivě je potlučený. Zvedla jsem hlavu a zamračila se na něj. "Ty ale vypadáš. Vždy se do všeho vrháš po hlavě. Co kdyby se tě někdo zabil? Co bych si bez tebe počala?" V mém hlase ale nebylo ani stopy po vzteku, jen smutek a zoufalství. To Kay měl být alfa, on se o smečku doopravdy staral, ne ti dva. Kay a nějaká silná a schopná vlčice po jeho boku. Lehce jsem se ho dotkla čenichem a očistila z jeho kožichu vše, co na něm nemělo co dělat. Jednak spálené chlupy, jednak zaschlou krev. Víc jsem dělat nemohla, potřebovala bych jinou magii nebo alespoň znalosti léčitelství, ale mohla jsem udělat alespoň to málo. Pak jsem se k němu přitulila. "Ishimura je pryč, členové smečky se rozutekli všude po Niwatu, co budeme dál dělat?" A Diego byl kdovíkde.