Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

//:Aura Srnec a jeleň je v tom rozdieľ, srnec je menší a ľachší ako jeleň. A jeleň je proste iný ako srnec, srnca uvidíš barskde na poli, ale jeleňa to sotva. Tak prečo píšeš jeleňa  apotom srnca?

Nechal som lov lovom keď som začul svoju partnerku. Toto je dôležitejšie než nejaký blbý lov. Otočil som sa a behom k Aure, ktorá zápolila s jeleňom. Ten ju dokopal do brucha. ,,Tak to teda nie ty..." pribehol som tam s veľkým hnevom. Aura toho neohrabanca zabila a ja som k nej pribehol. ,,Ak len jedno vlča zomrie..." zavrčal som. ,,Aura som tu." povedal som so šepotom a pozrel som sa na svoju partnerku. To nie je pravda. zatínal som tesáky a chodil hore a dole. Bol som nahnevaný, soptil som.

"Vážně nikomu? Jednu vlčici bych našel." zabručel si spíše pro sebe, protože opravdu neměl náladu se se Stellar teď nějak blíže kontaktovat. Byla mu ukradená stejně jako všichni ostatní a on chtěl mít tenhle lov, co nejrychleji za sebou. Na povel ve své mysli se v lovecké pozici tiše rozešel ke třem laním. Přimhouřil oči v soustředěném pohledu, kterým hypnotizoval ony zvířata. Laně se dále spokojeně popásaly a jediné, co značilo nějaké jejich rozrušení byla jejich pohybující se ouška. Ale i ta se pohupovala spíše klidně. Mírně zabručel jakmile cítil, že v jeho svalech začala kolovat nová síla, kterou odebral laním. Zároveň však pociťoval, jak se jeho magická energie blížila k pomyslnému dnu. Napnul svaly, lehce kývl na vlky, že jsou laně již oslabené a sám si vybral tu nejbližší.

DYSNOMIA
TL
Nemohla se dočkat, až se vrhne po kořisti a bude ji sápat svými drápy, kousat a rdousit. Těšila se na tu bolest, kterou jí způsobí visení na jelením krku, na to, jak potom dopadne na zem a spokojeně začne hltat jelení krev jako by o byla obyčejn voda. Ona je posel smrti, je smrt. A bude ji polibosti rozsévat - nic ji nezastaví. Až na Stellar. Netrpělivě čekala, až dá bílá delta povel k útoku. Mezitím Dysnomia hypnotizovala svým zlatým očkem jelena, kterého si vybrala. Byl docela blízko, chtěla sice bližšího, ale na něm utkvěl pohled vlka kousek od ní (Tristan). Ačkoli by mu ho s radostí sebrala, chtěla si užít trochu toho volného běhu, než se po jelenu vrhne a pak už na něj bude jen dorážet, vrčet a hnát se za ním, dělat prudké otočky a smyky, které jí už brzy způsobí bolest. Donutila se odtrhnout od vybraného, mladšího jelena zrak, aby ho náhodou nevycítil a tím neznervózněl celé stádo. Naposledy se ujistila, že světlo kolem ní je v okruhu jednoho metru pryč a navždy pohlceni Dysnomiou. Nu, možná ne na vždy, Dysnomia musí sama uvážit, jestli světlo opět vypustí napovrch nebo ho v sobě bude dusit.

Když tak držel jelena u země a těkal přitom očima směrem ke Kazui, pokoušíc se zachytit její bílou postavu alespoň periferním viděním, jelen se přeci jen začal zmítat z posledních sil. Ještě aby ne, šlo mu také o život, že? Mladý vlk cítil, jak se mu býložravec vytrhl. Zalapal po dechu a rychle uskočil, takže se Man'yak taktak vyhl mohutnému paroží starého jedince, které mu prolétlo těsně nad hlavou. Upřímě, líbilo se mu. I červený vlk sám měl dva malé růžky, ale ty se paroží nevyrovnaly. Jak moc velkou výhodou by byly, pokud by došlo na přímý boj, že? Stačilo by to do nepřítele naprat z bou a byl by pod kytičkami. To nyní však byla jiná povídka, neboť zrovna teď byl přednější lov, a tedy, nenechat jelena pláchnout.
Man'yak se instinktivně vrhnul v před, skočil jelenovi na záda, aby se nemohl postavit a začal se mu zahryzávat do krku. Jak věděl, zezadu by to nemělo moc velký účinek, z boku sic trochu větší, ale nedokázal řádně zabořit zuby, a ze zad se mu do průdušnice vpředu prostě zakousnout nedokázal. Jak jelen začal vstávat, měl mladý vlček co dělat, aby se udržel na jeho zádech. Zaryl mu řádne tedy své, téměř až kočičí drápy do boků a obmotal kolem něj ocas, aby nespadl. Naneštěstí neměl jelen moc problém vstát i s klíštětem na zádech, proto Man'yak rychle myslel. Chětl už mít jeho smrt rychle za sebou, a chtěl dokázat, že přeci taky k něčemu je.
První věc, která ho napadla, byla silně se kousnout do jazyka. Z tlamy mu vylétlo pár kapiček krve, které při dopadu na jelenovu srst začali prskat a všemožne bublat, protože prostě kyselina. Jelen se už stačil dostat na kopyta, a tak se mu Man'yak co nejsilněji zakousl zboku do krku, řádně trhnul a přitom zapojil celou svou váhu. Kdyby se právě na svou tíhu spoléhal, zajisté by neměl šanci, ale jelen byl zesláblý a náhlá kyselina pálící ho a leptající mu bok krku zapříčinila, že jelen zavrávoral a opět se sesunul na bok k zemi. Man'yak tiše zavrčel a rychle se pokusil uskočit. Ono být zalehnut jelenem, to nebylo nic moc. Však jeho nejlepší atletický výkon mu netačil, aby uhnul zcela, a na pár chvil jelenův mohutný krk uvěznil pod sebou zadní nožku malého zabijáka. Ten zachrapral bolestí, však podařilo se mu vysmeknout a rychle přiskočil k jelenovi.
Lhal by, kdyby řekl, že byl méně znavený než kořist sama, přesto neváhal a zakončil dlouhý boj. Zakousnul se mu do průdučnice a začal trhat, sápat, kousat. V tlamě se mu rozlila sladká chuť krve, jak trefil tepnu a zaslechl jelenovo sýpání a chraplání. Držel jej za jeho krk do té doby, než ucítil, že všechny zvuky a posmrtná křeč přestali, a až podé vzhlédl k Naiome. Jindy štěrbinovité zorničky, šíleně vypadajících očí nyní byly lehce rozšířené ve zvrácené eufórii, radosti ze smrti, kterou způsobil. Cítil lehký třas v končetinách, ale nedával tomu význam, cítil je opojení, adrenalin, stále pulzující v jeho žilách. Mít šanci dát poslední úder, napoprvé zabít něco tak velkého, jako byl jelen, to nemělo srovnání.

DYSNOMIA

TL

Teď. To slovo jí prorazilo mysl jako blesk, jako dýka. Na nic nečekala a okamžitě se vyřítila ze křoví ladným skokem jako temný chuchvalec, jako stín. Vyrazila rovnou k jelenovi, kterého si vybrala a který teď díky Stellar stál na místě jako přikovaný a vystrašenýma očima se díval na svou smrt, která se k němu rychlostí blesku řítila. Stačil jen krátce zatroubit, než mu Dysnomia skočila po krku a zuřivě ho stiskla. Silou nárazu letěli hned oba k zemi. Jen to zadunělo a jelen ležel na zemi mrtvý. Dysnomia se mu dohrdla zakousla vskutku zuřivě a s vražedným hladem a takovou silou, až se jí podařilo jelenovi vyrvat hrdlo, které chvíli žužlala, ale pak ho zahodila a jako vlčí upír se přitiskla k jelenímu krku. S potěšením sála jeho krev, která se jí rozlévala po tlamě, dovolila si i na chvíli zavřít oči. Když je zase otevřela, hleděla do jeleních, které se leskly strachem a beznadějí. Naposledy trhla hlavou se silně zatnutou čelistí, až jelenovi silně cukla hlavou a ten v posledních sekundách života zahýkl. Teď nad ním Dysnomia stála jako paní smrti s rudou tlamou a hrudí, která už se jako bledě modrá vůbec nejevila. Neostýchala se dlouho a jako temná, stínová šmouha vyrazila ke své další oběti.

Tsuri
Západ TL
Na povel, myšlenku Stellar, máchla křídly a vylétla ze svého provizorního úkrytu a s tichostí myšky se rozběhla za jednou z nejstarších srn ze skupinky obklíčené zvěře. Při vysokém skoku na hřbet srny, si dopomohla křídly a ostrými předními tesáky se zakousla do boku. Na jazyku jí ulpěla kovová chuť krve, srnčí krve. Blanitá křídla se nalepila k tělu. Vyděšená srna se vztyčila na zadní a zatroubila. Nakonec jí Tsuri povolila ze sevření a na moment se jí vyskytl pohled na otisk jejích tesáků, ovšem rána byla celá zakrvácená. Srnka se hbitě dala na útěk, černá vlčka se vydala za ní s vyceněnými tesáky a vyplázlým jazykem. Po momentě si opět dopomohla křídly. Její zuby se zakously do zadní nožky. Prudce trhla hlavou aby mohla srnu svalit k zemi. Ve vzduchu se octli drobné kapky rudé krve. Srna dopadla na zem. Tsuri ji na moment pustila a zakousla se jí do boku. ,,Vyzkouším si zase magii, uvidíme zda se mi povede to co chci." pomyslela si a zašklebila se. Náramky ukryté pod hustou černou srstí se rozzářili, sice jen slabě, ale i tak... Srnčinu hruď probodl sloup krystalu. Srna zatroubila, její napnuté svaly povolily a "živost" v očích povadla. Stisk povolila a zvedla hlavu. Oblízla si tlamu a uculila se.

DYSNOMIA

TL

Dysnomia se temná jako stín, rychlá jako smrt hnala k srně nedaleko té, kterou právě poslala do Věčných lovišť Stellar. Od tlap, které zarývala spolu s drápy do země, odlétávaly kusy hlíny a drnů. Tak rychle se hnala. Srna zděšeně koulela očima když viděla svou smrt, která se k ní rychlostí blesku hnala. A nemohla uhnout. Utéct. Nic. Jen čekat na smrt. Která na ni teď skočila se zaměřením na hlavu a hnala se jí po očích. Zatím se jí zakousla těsně za hlavou do šíje a padala spolu se srnou na zem. Tam na ni Dysnomia hned zaútočila, vypíchla jí oči, drápy jí zarývala do boku, na kterém stála, a do krku, na kterém stála předními tlapami. Neměla slitování - a to smrt nemá. A ani ho neplánovala mít. Po chvíli měla od vlčích drápů rozdrásaný krk, na tom se však podílely i Dysnomiiny ostré, vražedně bílé tesáky. Brzy i druhá oběť ležela na zemi mrtvá v kaluži krve, nad ní se tyčila Dysnomia, které se v očích vražedně lesklo. Stále ponechávala temnotu kolem ní, protože se jí líbila. Chtěla být ve stínu, v temnotě. Neměla ráda světlo. Oblízpa si karmínově rudou tlami a kriticky se zadívala na svou stejně rudou hruď. Nad tím se však už ani nepozastavila - vůbec jí to nevadilo. Naopak se jí to líbilo. Zadívala se do mrtvých očí oběti a spokojeně se vražedným a psychopatickým způsobem usmála.

Jak mu však pomalu docházel adrenalin, klesla mu znaveně ušiska a ucítil, jak moc se mu vlastně tlapy třásly. Pohlédl na jelena, kterého právě zabil a poté vzhlédl. Všude po okolí se povalovala kořist. Napadlo jej, že by možná bylo nejlepší přinést jí na jednu hromadu, aby se mohlo řádně zhodnotit, jak moc byl lov úspěšný a kolik toho vlastně meli v zásobách, než začnou tahat všechno do tábora. Opatrně zkusil došlápnout na zraněnou božku. Bolelo to, však zažil horší a byl si jist, že nic zlomeného v ní nebylo. Udělal tedy pár kulhavých kroků a poté zatnul zuby a postavil se na všechny čtyři. Neukazuj slabost. Nikdy. Prolétlo mu hlavou. Každý může krvácet. Pokud to ale ostatní neuvidí, nedovolí si na vás. Zvedl tedy hlavu. "Pomůže mi někdo dotahat ty jeleny na jednu hromadu, nechť může Temná Alfa zhodnotit vaše snažení?" Zvolal. Byl si jist, že v okolí už nikdo nelovil. Pohodil ocasem a pozvedl obočí. Nechtěl přiznat, že potřebuje pomoc, ale tohle byl smečkový lov. Splupráce byla základ. A navíc, sám by s jelenem těžko pohl, i kdyby nebyl tak unavený.