Příběh smečky Stříbrného fénixe III.

Velké travnaté planiny
"C-Co to bylo?!" zmateně jsem se podíval o kolo sebe. Vyskočil jsem a podíval jsem se na psa, "Za to- Za to můžeš ty?!" Podíval jsem se na svoje tlapy a pak zase na psa. Ezro vypadal jako by zmrzl, nebo nebyl při smyslech. Já začal přešlapovat na místě a přemýšlet nad tím co se stalo. Se sklopenou hlavou jsem chodil stále dokola než mně něco napadlo. Zvedl jsem hlavu a vyštěkl: "Ne,... To jsem byl já!" Zasmál jsem se a zlomyslně se na něj podíval. Pomalu jsem se znovu posadil a podíval se na svoje tlapy. "To by se hodilo." zamumlal jsem si sám pro sebe. a jen tak do země se usmál. "Ale,..." nedokončil jsem větu, přišlo mi zbytečné ukazovat psovi to že nevím co se děje stejně jako on.

Velké travnaté planiny - Tábor
Konečně zdvihl zrak a s nedůvěrou pohlédl na Traureho. ,,Proboha, ne." Intuice mu napovídala, že za tím stojí právě černý dobrman, ale neboť i on se tvářil poněkud zmateně, nebyl si zcela jist a tak se sám sebe v duchu tázal, co se to tedy probůh událo a co to způsobilo. Zanedlouho už se mu dostalo odpovědi. Celý nesvůj polkl slinu, která se mu utvořila v tlamě. Úsměv na psově tváři se mu nelíbil. Otevřel tlamu, chystal něco namítnout, na jazyku mu leželo mnoho kousavých otázek, ke slovu ho ovšem nepustilo hlasité zavytí, které k nim doléhalo z tábora. Dokázal si odvodit, co znamenalo. ,,Asi bychom měli jít." Pověděl to s klidem. Duši mu ale sžíraly myšlenky zaměřené na to, jak se dobrmanovi podařilo ovládnout jeho tělo. A neboť věděl, jakého je Traure rozpoložení, snažil se si raději nepředstavovat, čeho všeho by se dokázal s takovou schopností dopustit. Trvalo to několik minut, ale konečně došel do tábora. Brzy si všiml hloučku vlků a vlčic a okamžitě se vydal za nimi.

Aralský les- smer Tábor
Ich lov prerušilo hlasné zavytie ozývajúce sa z Tábora svorky. Toto vytie nerozoznala, avšak bolo jasné, že patrí novému vodcovi svorky. Orfeon a Polnoc? Žeby sa to konečne skončilo a získali by sme dvoch silných a dobrých vodcov? pomyslela si s nádejou a myšlienky ju na chvíľu odpútali od diania. Akio medzitým srnu zbavil života a chytil ju za jednu z končatín. A tak podišla k nemu, chytila srnu do tlamy z druhej strany a spoločne sa pobrali do tábora spolu so svojou korisťou. ,,Myslíš si, že sa niekto stal novou alfou?" opýtala sa syna cestou do Tábora.

/Tábor/
Švihnul jsem chvostem a veškerou svou pozornost zaměřil na vlka, jež si mě získal svým vytím, ale i novým pachem. Novým zajímavým pachem. Hele, to je přece Orfeon! došlo mi. Ten překrásný vlčí hlas jsem poznal na míle daleko, ale cože se to změnilo v tom pachu? Mám k němu snad vzhlížet? pomyslel jsem si. Tak ne asi... je to nová alfa tvé smečky, Arco. Přemýšlej trochu... rozmrzele zabručel patron. Vlk si tedy získal nejen pozornost vlků, kteří k němu přicházeli, ale taky tu mou. Taktéž jsem udělal krok k Bodce a jednomu ze svých vlčat (Chris), usmál se na ně a následně poslouchal, abych věděl, co se Orfeon chystá říct.

Tahal srnu dál a Destiny se přeci přidala. "Orfeon." Řekl jediným slovem. Věděl to už od doby co ho potkal s Ryuusaki a Půlnoc. Cesta do Tábora byla již za ty tři roky známá. Však trošku déle to trvalo, když se vláčeli s kořistí, ale dle blížicích se pachů, se už k Táboru blížili..

VTP - Tábor
Zvedl jsem ucho a zbystřil když se planinou rozlehlo zavytí. "Co... To je?" nerozuměl jsem tomu, jelikož jsme nikdy nevily a bylo to pro mě trochu jako nová řeč. Naše tlupa se většinou nacházela na menších územích a tak se dala celá svolat hlasitým štěknutím. Když se pes rozešel, šel jsem za ním. Vypadalo to že se vrací k Táboru, což jsem nechápal, ale důvěřoval jsem tomu že Ezro věděl co vytí znamenalo. "Co to znamenalo?" podíval jsem se na psa a šel vedle něj. Než jsem se ale dočkal odpovědi dorazili jsme do Tábora. Vyděl jsem tam jen zhluk vlků a vlčic. Couvl jsem a sklopil uši. Vzpoměl jsem si na poslední čas kdy jsem viděl tolik psovitých v jednom zhloučku, a ta vzpomínka nebyla milá. "Co, tu všichni dělaj?" zeptal jsem se nezvózně a nahlas polkl. Oklepal jsem se a pomalu se sklopenou hlavou jsem se rozešel za Ezrou.

Tábor
Nad Akiovou krátkou odpoveďou iba zľahka kývla hlavou. Takže Orfeon a Polnoc budú alfami. Určite jednými z najlepších, pomyslela si. ,,Toto bol pravdepodobne váš posledný lov pred zimou. Neviem ako by si chcela prežiť bez svorky s jednou srnou," neodpustil si uštipačnú poznámku Amon. Cestu do Tábora poznala snáď naspamäť a už do neho niesla aj pár koristí. Pachy sa blížili a oni sa nakoniec ocitli v Tábore. Zamierila približne ku kraju a opatrne pustila časť svojho úlovku tak aby mohol voľne dopadnúť na zem. Potom už zamierila k skupinke členov svorky. Nebolo ich veľa. Kývla hlavou na pozdrav Bodke, Arcovi a ich vĺčatám a potom už svoj pohľad aj pozornosť preniesla na Orfeona.

Když byly v Táboře, pustil srsnu a zvedl hlavu. Projel všechny přítomné pohledem. Také si všiml Orfeona vyhlížejicího a čekajicího na to, až se vlci shromáždí. Posadil se vedle Destiny. "Chybí tu Electra a Alsafi." Zašeptal. Pamatoval si první návštěvu Tábora. Byly tu všichni. Teď už jen on a Destiny. Alsafi je v pořádku.. Těžko říct kde zmizela Electra.. Pomyslel si. No následně už stočil vážně pozornost na Orfeona a čekal.

Tábor
,,Aj mne chýbajú," šepla. ,,Safi je v poriadku, je to silná vlčica," dodala ešte trochu povzbudzujúco. A možno raz postavíme hrob pre Electru. Jej telo sa nenašlo, no už pravdepodobne nie je medzi živými. Aj tak by som jej rada postavila hrob. Zaslúži si ho po tom všetkom... určite. Len škoda, že moja mágia niečo také nedokáže. No tých pár iných vecí by to možno čiastočne zvládlo. A získať nejaké kamene a tak, to nie je ťažké, pomyslela si. Dúfala len, že nikto teraz nečíta jej myšlienky. Pri obrovskom vypätí energie a sily by ich možno dokázala zablokovať, no nechcelo sa jej. Boli dôležitejšie veci ako zaoberať sa tým, či niekto zistí, že uvažovala nad svojou dcérou.

Kirigakure ---> Tábor
Cesta trvala docela dlouho, ale nespěchal jsem. Pokud alfa svolává vlky, určitě bude čekat, až přijdou opravdu všichni. Když jsem dorazil do tábora, bylo tu hodně vlků. Smečka, jak se zdálo, se za dobu mojí nepřítomnosti pořádně rozrostla. Bylo tu pár známých tváří, pár vlčat... ale alfa nebyl Toruo, byl to Orfeon, vlk, kterého jsem už v minulosti potkal. Očividně se změnilo víc, než jen počet členů. To mi ale nevadilo, jen jsem doufal, že Toruo je v pořádku a žije, byl to jeden z mých přátel. tenhle vlk ale pozici alfy zastane stejně dobře. Přidal jsem se k davu a posadil se opodál.

Bastien Criest
Tábor
Otec.. Mama so stiahnutým chvostom kráčam za bratom. Rodičia nevyzerali naštvane, no napriek tomu som vyzeral dosť vystrašene. Odrazu tu bolo veľa vlkov ktorých som nepoznal. Zvedavo som si ich premeriaval pohľadom, pri čom som poslušne stal po boku brata a rodičov. Nemusel som sa otca pýtať nič, pretože to robil za mňa Chris. "Čo to asi tak robia Chris? Je to nejaká hra o ktorej nevieme?" nechápavo pozriem na brata a potichučky sa ho to spýtam.

/Tábor/
Netrvalo dlouho od mého veřejného svolání, už jsem se nestíhal rozhlížet kolem sebe. Z počtu nyní zde přítomných vlků jsem usoudil, že se dostavila za tak krátkou dobu většina členů smečky, což mě nadmíru opravdu těšilo. Po přítomných jsem hodil letmý úsměv, který však trval jen krátce. Nyní byla na řadě hlavně autorita, kterou jsem si tu tímto dnem hodlal vybojovat. Vyskočil jsem na balvan nad doupětem a zhluboka se nadechl. ,,Zdravím všechny, kteří mě znají i neznají. Jsem Orfeon, celým jménem Orfeon Bloodmoon Luce di Bontá Virentem a jsem váš nový Alfa, společně se svou partnerkou Půlnocí, která se zdržela v lese s Ryuusaki. Zaručuji Vám, že se budeme mít dobře," pravil jsem s poměrně spokojeným podtónem hlasu, avšak přes to všechno mohl znít docela pevně či možná i trochu chladně. A o to šlo.
,,Jako první bych vám chtěl pro přehled připomenout, kdo všechno k nám patří. S vedením smečky nám pomůže stávající Beta smečky Keiran, nově taky s Destiny Aquou!" pravil jsem hrdě a střelil pohledem po flekaté vlčkopsici, načež jsem k ní kývnul hlavou. Poté jsem zapátral pohledem v pohledech mých poddaných a z paměti lovil další jména. V minulosti jsem se o smečku zajímal možná až nezdravě hodně, proto jsem měl nyní přehled. Netrvalo dlouho a už jsem pokračoval v proslovu. ,,Hrdý post Gammy má od dneška možnost zastávat vlk Akio, společně s Catorcem, aby na to mladý vlk rodu Aqua nebyl sám... nezapomeňte, že tento post je určen hlavně lovcům. Tak doufám, že nezklamete..." pravil jsem a střelil po nich krátkým úsměvem. ,,Mezi čestné Delty této smečky odteď budou patřit bývalí vůdci naší smečky, tedy Ryuusaki, Toruo a Zeal... pokud se ovšem vrátí..." nejistě jsem odvrátil pohled do dáli, ale přesto jsem se snažil onu nejistotu nadále již nedávat znát.
,,Zbylí členové smečky, tedy naše prozatimní Kappy jsou Aiko, Arco, Bodka, Dawano, Eito, Grafity, Jack, Traure a Damien..." dále jsem bloudil pohledem mezi přítomnými vlky, zvlášť když jsem zmínil toho suchara, který se stále pořádně neprokázal. Zajímalo by mě, kde je mu konec... no nic, ve smečce stále je... napadlo mě tiše a poté jsem zaměřil svůj pohled na dvě vlčátka, pravděpodobně Arcova. Můj čenich opět vykouzlil lehký úsměv. ,,A nakonec stojí za zmínku naši nejmladší - tedy Bastien, Dayilein, Hendrik, Christopher, Lashi a Nysa, kterým náleží post Sigmy, tedy vlčat smečky... jakmile dospějí, budeme je s Půlnocí očekávat zde, v doupěti Alf, kde jim položíme pár základních otázek a vyzkoušíme jejich užitek pro smečku..." dodal jsem nakonec a švihl ocasem. ,,Nějaké otázky, či poznámky? Nevíte někdo, co se stalo s Electrou?" zeptal jsem se a opět se rozhlédl. Zatím to vypadalo, že nikdo nic, tudíž jsem z balvanu opět seskočil a několika skoky se dostal k Ahrie. ,,A co s tebou, devítiocasko?" zeptal jsem se jí, když jsem se před ní postavil. Věděl jsem, že se tu zdržuje už nějakou dobu, ale na mládě již nevypadala. A to byl ostatně důvod, proč jsem ji oslovil.

/Tábor/
Sotva jsem stihl jednou pštnout na syna Chrise, Orfeon už mluvil. Když domluvil lehce jsem se mu na prokázání úcty poklonil a odvrátil pohled k synkovi. ,,Myslím, že už ti to řekl sám. Vede naši smečku. A smečka je skupina vlků," vysvětlil jsem mu zjednodušeně, aby to pobral co nejlépe to šlo. Můj druhý syn se přitoulal k zbytku rodiny a já se pouze usmál. Dotazy jsem neměl, jakmile však Orf promluvil na Ahriu, mlčky jsem čekal, co lištička od nás odpoví. Doufal jsem, že se do smečky dostane a vlastně jsem se ani nebál, že to bude jinak. Electra? To ani netuším, kdo je... napadlo mě a neurčitě jsem zavrtěl hlavou. Úzkost z takové pozornosti mi začala svírat hrdlo. Vždy jsem byl spíše samotář, ale ve smečce jsem se už narodil. Nicméně, od mého narození se tady toho změnilo tolik, že nyní jsem tu již málokoho poznával. Se svým postem jsem byl spokojený, protože vyšší by mi asi byl stejně k ničemu. Tudíž jsem jen neurčitě švihl ocasem a čekal, co bude dál.

Našpicoval uši a poslouchal slova svého přítele a nyní i své nové Alfy. Pozměnil plno postů. Destiny se stala Betou a on společně s Catorcem se stal Gammou. To ho dost překvapilo. "Díky za důvěru. Doufám, že nezklamu." Kývl k němu na znak díků a úcty. "Má sestra Electra zmizela od té doby co nás kdysi unesl ten ishimurský zrádce. Nikdo nevíme co se s ní stalo.." Odpověděl mu na dotaz, ohledně Electry. Očividně stejně ten dotaz byl asi směrován na členy její rodiny, tudíž na Akia a Destiny. Poté, když odešel za tou Arcovou liškou podíval se na Destiny. "Gratuluji, mami. Zasloužila jsi si to." Pověděl ji z úsměvem.

Stála jsem a sledovala toho bílofialového vlka co přišel a prohlásil, že je Alfou a kecal dál a dál. Já na tohle nebyla, ale poslouchala jsem. Co jiného mi zbývalo. Když skončil došel za mnou a já sklopila uši k zátylku. Možná s lehkého respektu vůči němu? "Může se liška přidat do smečky, nebo bych měla odejít?" Pronesla jsem jednoduše to, na co mi strejda Keiran stále neodpověděl. "A co ty dvě vlčice na kraji? Těch si pán Alfa doposud nevšimnul?" Kývla jsem hlavou k vlčicím na kraji Tábora. (K Rias a Asuce)

/Tábor/
Jakmile na mě malá Ahria zareagovala, shlédl jsem na ni z vlčí výšky a na maličký okamžik se zamyslel. ,,Podívej... pokud prokážeš, že jsi pro smečku vhodný kandidát, nemám problém tě mezi nás přijmout oficiálně..." začal jsem opět svůj hrdý monolog, ale tak nějak jsem z lišky vycítil, že na formální rozhovory moc není. Nicméně, úctu prokazovala, proto jsem to nějak nehodlal řešit. ,,Nemusíš být totiž nutně vlkem, abys s nimi musela žít... umíš něco? Máš nějakou magii?" zeptal jsem se jí, zatím pouze spíše ze zvědavosti a švihl ocasem, abych svůj zájem utvrdil. Zůstal jsem u Ahrii a na Akia se pouze otočil. ,,Hm, dobré vědět, děkuji," pověděl jsem nahlas svou nynější myšlenku a zlehka hvízdnul. Z houští vyletěly dvě černé stínové siluety orlů. ,,Cori, Cody, podívejte se po modravé vlčici! Hned!" štěkl jsem směrem k nim a tím je vyslal opět na oblohu. Brzo zmizeli. Taky se po nich podíváme... pomyslel jsem si, což spadalo spíše pod moji patronku. Vycítil jsem z ní jistý souhlas.

Naklonila jsem hlavu lehce na stranu a ocasy nechala volně svěšené. "To záleží na mé náladě. Samovolně ji vyvolat nedokážu." Odpověděla jsem mu. A jelikož rozesmutnit a naštvat mě umí.. ne vlastně neumí nic, tak moc svou magii, skoro nevyužiji. Domyslela jsem si větu. Poté jsem se opět narovnala. "No vlkem být asi nemusím, ale to mi teda nezaručuje, že někdo z vlků někdy nedostane chuť na lišku." Oklepala jsem se. Že mě někdo sežere, byla má noční můra od chvíle co jsem se zde objevila.

/Tábor/
Nad úvahami lišky jsem se ušklíbl. Na jednu stranu se mi líbila její opatrnost, ale na druhou jsem nechtěl ve smečce nikoho, kdo v ní nevydrží přes riziko bojů o ni. Nebál jsem se udělit post Omegy, kdyby to bylo třeba. Lehce jsem naklonil hlavu na stranu. ,,Pokud prokážeš, že chceš být součástí, nikdo ze smečky ti nesmí ublížit. Pak by měl co dočinění se mnou," pravil jsem pevným hlasem lišce a nadále čekal na reakce zbylých přítomných. Ano, protože smečka drží při sobě... dodala mi v hlavě patronka. Přesně tak.