Příběh smečky Elloris

Když přede mnou ucukla, trošku mě píchlo u srdce. ''Nemusíš se mě bát, tobě bych nikdy neublížil.'' Zašeptal jsem. ''Ne asi, ale určitě. Nikdy bych si tě nespletl. Jsi Kyurabi. Kyurabi Nirakebe. Už jsi ve zdejší smečce? Přísahám, že jakmile se tu budu moct pohybovat i já, bez problémů, udělám všechno proto, aby sis zase  vzpomněla.'' Opět jsem řekl tichým hlasem. ''Ale tak, když si pro teď nepamatuješ, možná ti něco řekne jméno Angaraw z rodu věčných lovců, hm?'' Usmál jsem se a otočil se na bílou betu. Teď bylo mou priotitou se přidat do smečky a pomoct Kyurabi.

Dix a Tario
---> Směr sever území
Najednou se k nám dostavil nějaký zelený opeřenec. "Jasně!" odvětil jsem poměrně našeně. Takových nových kamarádů! pomyslel jsem si a v tom přišel ještě někdo Černý vlk, představil se jako Kay a pak se mě hned na něco ptal. "No jo, jsem! A mamka je Richu! Pročpak?" odpověděl jsem vlídně a pak se zas otočil na opeřence ktery začal mluvit.
"Táákže, Jdeme tam pomoct přírodě se zotavovat? Děti možná máte štěstí moje magie je pro tohle perfektní." řekl jsem s lehkým sakrkazmem ale ne každý by to mohl pochytit, třeba moje patronka ne. "Chceš abys vypadal jako naprostej debil, nebo borec? Daři se ti to první!" nereagoval jsem na ní. Když jí budu ignorovat vychladne. pomyslel jsem si naschvál, věděl jsem že to slyší. "Vy jste zdejší alfa že?" otočil jsem se na černého vlka. Pak jsem se ale obrátil zpět na mladou vlčici. "No já jsem Tario a vy děcka?." představil jsem se.
Když ten opeřence domluvil, nebyl jsem si jistej co si o něm myslet. Zmateně jsem se podíval na Mitrill a pak na Taria, jak se teď představil. "Já jsem Dix!" představil jsem se lehce kousavě. Nelíbilo se mi jak mi okukuje Mitrill, Ale asi se mi to jen zdá, přece jí vůbec nezná? Proč by po ní hned vyjel že? Myslel jsem si najivně..

Kay & Mitril
-> smer severné územie svorky
Kay tých troch sledoval svojimi fialovými očami, ktoré sa pri odrazu slnečného svetla mohli zdať, že slabo svetielkujú. "Tak to sme bratranci a zároveň nevlastný bratia," povie smerom k Dixovi. Medzi tým však pozorne sleduje Taria. Mierne nakloní hlavu a snaží sa príjsť na to, do akej kategórie by ho mohol zaradiť. "Nie. Som Beta Elloris," odvetí až nakoniec iba strihne ušami, keďže začul pár myšlienok, ktorý si prítomný vlčiaci pomysleli. 
Mitril sa zatiaľ držala po Dixovom boku. "Mitril, volám sa Mitril," povie potichu a labkou si napraví ofinu. To mi je spoločnosť, čakala som, že budem iba s Dixom, pomyslí si než si potichu povzdychne. "Prečo sa tak na mňa pozeráš?" spýta sa smerom k Tariovi. Nepáčil sa jej pohľad, rovnako tak vedela, že sa to nepáčilo aj Dixovi.
"Až budeme na mieste, najprv skontrolujeme, čo tá búrka napáchala. Rovnako tak, stabilitu zeme.. aby ste neskončili niekde zapadnutý," nakoniec prehovorí Kay. Svojím hlasom naznačil, aby pokračovali v ceste a samozrejme šiel v pred. Dávam tomu chvíľu, než sa pohádajú, pripomenie Kayovi jeho patrón, na čom sa Kay pousmial. "Dávam polhodiny najviac hodinu. Hlavne, keď je vidieť, že Dix niečo k Mitril cíti a Tario po nej pokukuje Feve," Kay odvetí Fevrisovi, pritom sa zasmial. Fevris okrem iného, letel pár desiatok metrov nad ich hlavami.

Dix a Tario
---> Směr severní území
Nechápavě jsem se podíval na Kaya "Vážně?" Řekl jsem nadšeně. Nevěděl jsem že mám tak staré sourozence, ať už nvlastní. usmál jsem se v duchu. "Jo! Tak jsem to myslel asi jsem se přeřekl." uchechtl jsem se na jeho poznámku o tom že je beta. Pak už ale začal kvákat ten opeřený.
"Tak Mitril..." opakoval jsem a rozešel se vpřed, stejně jako ten černý a zelený. "Jen tak." Odvětil jsem na její otázku a poočku se na ní juknul. Nemohl jsem si nevšimnou žárlivého pohledu toho zeleného, teda Dixe. "Takže Dino de mal... Jednou jsem ho potkal, nebyl betou tý smečky co se rozpadla?" uchechtl jsem se a někdo by si to mohl přebrat i trochu urážlivě, i když to tak nebylo úplně zamýšleno. To už se ale zelenáč začal mračit.
"Ano, můj táta byl skvělá beta." odsekl jsem uraženě. Na chvíli jsem zpomnalil a pak vstopil mezi Taria a Mitril. "No a co že to máš za magii, hm?" zeptal jsem se a žárklivě si vlka přeměřoval pohledem.
"Ovládám přírodu, můžu s ní komunikovat a mám díky ní vetší lékařský potenciál." odfrknul jsem povýšeně a nenápadně mrsknul vlka ocasem. Když se na mě ten zelenej otočil jen jsem se zaculil.

Kay & Mitril
->smer severné územie
"Budiž vsadíme sa o mesiac rybolovu. Keď vyhraješ, nasledujúci mesiac ti budem loviť ryby, keď já táto povinnosť padne tebe na hlavu," povie svojmu patrónovi v myšlienkach a Fevris sa z vrchu zasmial, čo znelo ako tlmené, prerušované kňučanie a zároveň aj vrčanie. 
Nakoniec Kay spokojne prikývol svojmu rodinnému príslušníkovi a spokojne pokračoval ďalej v ceste a nechal tam tých nech si to vyriešia medzi sebou.
Mitril zatiaľ potichu šla a prebodávala operenca svojím azurovím pohľadom. "Iba tak, jó?" mierne zavrčí. Nepáčilo sa jej, ako sa k nej správa a zároveň ako nepriamo provokuje Dixa. V jej tele začal doslova bublotať tekutý kov, ktorý mala uložený v orgánu, ktorý iný vlk nemal. No nakoniec sa nadýchla a vydýchla. Chytila Dixa svojou labkou o rameno. "Pokoj, snaží sa ťa iba provokovať," pošle Dixovi myšlienku, pritom si prezrie Taria. 
"Príroda hej? Nič moc, počula som aj o lepších," odfrkne a rovnako tak sa aj zachová. Ako panička. Cupitala za čiernou betou, pritom mala zodvihnutý čumák k oblohe. "Beto? Nemohli by ste to zatrhnúť? Skorej, než sa.." prehovorila v mysli čiernemu vlčiakovi, ktorý k nej iba otočil hlavu s nadvihnutým obočí. "Ale nie, nie.. keď to preženú, skončia v opatrovníctve svorkových liečiteľov," zazubí sa na Mitril. Mitril si iba povzdychla a pozrela sa na Dixa, pohľadom značila, nech zachová pokoj.

Dix a Tario
---> Směr severní území
"Ano, Příroda." přikývl jsem stejně sebevědomě. "To by stačilo ne?" zapískla moje patronka. Ale prosimtě. odfrknul jsem jí. "Možná, ale já nikdy neslyšel o vlkovy který by od narození ovládal přírodu, zemi a lečitelstvý, je to takový tři v jednom." dodal jsem snad ještě nafoukanějc než jsem mluvil do teď.
"A co má bejt!" odsekl jsem Tariovy naštvaně. a zabubřele šel dál a naštvaně dupal. Já vím, ale přece ho nenechám takhle se ke mě a TOBĚ chovat! řekl jsem v duchu a doufal že to vlčice uslyší.
"Má BEJT, že je moje magie pro tuhle práci jako dělaná. Můžu lokalizovat poškozené místo a zároveň to vyřešit a čim chceš přispět ty co?" odsekl jsem tomu zelenáči poněkud podrážděně. Ten se jen zadíval do země. "Vážně to stačí!" vypískla patronka, už poněkud vážněji, já ji ale ignoroval. "Neříkej mi že nemáš magii?" zasmál jsem se a nemyslel to moc vážně. Když ale zelenáč nadále mlčel, bylo jasné že jí neměl. "No to si děláš srandu! Kolim ti je tak tři? A ještě nemáš magii? To jsem eště neslyšel!" vyštěkl jsem zároveň pobaveně a posměšně.
Tak to je poslední kapka..... pomyslel jsem si při povýšené poznámce opeřené ho vlka. Zabořil jsem zadní nohu do země a rychle kousnul po vlkově talapě, skončilo to ale tak, že jsem se mu zahriznul spíše do ramene. Najednou jsem ucítil jak mám kolem nohou ovinuté rostliny a než jsem cokoliv stihl, vlk mě chňapl zakrk a stěží mě pohodil a kus dál, sice jsem to ustál, ale vlk se zuby zaril dostatečně hluboko, aby mi po krku stýkalo trochu krve.
Tak to by stačilo... pomyslel jsem si když na mě vlk zaútočil. "Tario nech toho!" "A co ti s tim uděláš!" štěkl jsem nevjedomky na patronku nahlas. A přidržel vlka na místě na které jsem ho pohodil úponky, pak jsem se k němu pomalu rozešel.
// A teď máš prostor na akci ty Kay >:')

Kay & Mitril
-> smer severné územie svorky (tesne na mieste určenia >:3)
Mitril s našpicovanými ušami išla potichu ďalej, pritom sa v duchu modlila k drakom, aby táto situácia prešla čo najrýchlejšie ako mohla. Potichu išla a načúvala slovám, ktoré si Dix vymieňal s Tariom. "Prosím stop! Prestaňte!" vyštekne na Dixa a na Taria, no zdá sa, že bolo neskoro, pretože podľa jasných myšlienok ktoré začula bolo isté, že sa blíži k najhoršiemu. Kay natočil hlavu a premeral si ich pohľadom, než značky pod jeho očami blikli. 
Kay s Mitril boli svedkami, ako sa Dix rozbehol proti Tariovi, no bolo to zbytočné. Obidvaja boli svedkami veľmi krátkeho ´boja´. Mitril mala slzy na krajíčku a Kay. Kay dupol labou do zeme. Začul Tariovu poznámku. "Skorej.. čo JÁ s tým urobím," zavrčí no na to sa premiestnil a pricapil Taria k zemi. Nakoniec sa zem však začala hýbať na Kayovo želanie a Dixa spoločne s Tariom uveznil do masy tvorenej z kameňa a hliny. Nemohli sa vôbec hýbať, jediné čo mohli bolo, len sa oháňať hlavou. "Čo si myslíte, že ste?!" štekne po nich čierna beta. "Láskavo sa spamätajte, ináč sa vrátite do tábora s polámanými kosťami a postom Omegy!" zavrčí. Fevris, jeho patrón dopadol tesne vedľa hromady kamenia v ktorých boli uväznený. "Sme tu, aby sme opravili škody, ktoré napáchala príroda na našom území, na území nášho domova.. nie pre to, aby ste sa tu handrkovali ako nejaké, pri hlúple štence," prudko mrskne chvostom a drápy zaborí do zeme. "Tak, teraz sa navzájom ospravedlníte a začnete sa správať ako Kappy, ináč.. ináč uvidíte ako som o myslel.." nakoniec si Kay odfrkne a ďalším bliknutím jeho znakov pod očami sa tlak na ich telá uvolní a kameň sa rozpadne.
Mitril hneď šla za Dixom. "Si v poriadku?" opýta sa potichu, pritom kontroluje jeho ranu na krku.

Tario a Dix
---> skoro na místě určení
Otočil jsem se na betu když promluvil, ani jsem nestihl otevřít tlamu a už jsem byl přišpendlenej k zemi. Vše se stalo tak rychle že jsem ani neměl čas se vzpouřet a byl jsem uvězněnej v kamení. "Bože!" zavrčela patronka v hlavě.
Koukal jsem jak Beta srazil opeřence k zemi pak jsem se i
Ale i já oběvil uvězněn v kamení, jakmile kamené vězení povolilo celý jsem se otřásl a z krku mi stále kapaly kapky krve. "Omlouvám se že jsem na tebe zaútočil." omluvil jsem se neochotně a pak se otočil k Mitril. "Jo,
jo jsem vpohodě."
Když jsem byl volný chvíli jsem nic neřikal, pak jsem se bezeslova rozešel k Dixovy. "To by stačilo!" ozval se pisklaví hlásek v mojí hlavě, nereagoval jsem, ale jen chvíli po tom se přede mnou oběvilo poměrně malé stvoření (35cm v kohoutku) připomínající kočku. "To si ty? Moje patronka? Ha!" řekl jsem posměšně. "Normálně bych se kvuli takový kravině nezjevila ale ty si nedáš říct! odsekla mi. Já jsemjí adhrnul packou a pokračoval. "Nedal si mi na výběr..." vzdechla patronka. Najednou se ze směru patronky ozval neuvěřitelně hlasitý a vysoký zvuk. Jako by mi všechny svaly stuhly, stáhl jsem uši a skrčil se k zemi.
Když se vlk neomluvil a místo toho si to pochodoval mím směrem couvnil jsem, ale v tom se před ním oběvila ta potvůrka, ignoroval jí, tedy doku nevidala ten strašný zvuk, sklopil jse uši a stáhl ocas mezi nohy. Když ten zvuk přestal, stále mi pískalo v uších a nohy se mi trochu třásly.
Jakmile patronka přestala otřepal jsem hlavu a ona tak jen tak stála. "Měla bych tě bránit před ostatníma a né tebou!" pak se otočila na betu a kývla na naznačení omluvi.

Kay & Mitril
-> skoro na onom mieste
Kay si odfrkol a naďalej pokračoval v ceste. Zdá sa, že som vyhral Kayoši, zasmial sa mu v mysli patrón a Kay iba strihol ušami. "Keď bude čas, dostaneš môj prídel rýb," odvrkne mu v mysli. Medzi tým sa občas obzrel na dvojicu samcov a vĺčku, ktorá v tom bola docela nevine. Nakoniec však Tario neposlúchol varovaniu čiernej bety, ktorá rázne vykročila jeho smerom, no zastal, neboď sa na zemi zjavil patrón. 
Mitril medzi tým stála v blízkosti Dixa. Oprela si o neho hlavu a až Dix potvrdil, že je v poriadku, jemne ho rafla do ucha. "Dobre, nerob prosím hlúposti zelenáči," povie a keď zazrela ako sa operený vlk vydal opäť k Dixovi zavrčala. No po zjavení patróna netrvalo dlho a odhalila svoje schopnosti hlasitým revom, pri ktorom museli odvrátiť hlavu alebo spraviť čokolvek aby ten neľútostný zvuk nevpustili do uší. 
"Takéto správanie vás jedného dňa privedie na onen svet," zamrmle Kay až nakoniec odkývne zjavenej patrónke. "Už tam budeme.." prehlásil a z chvôdze sa dal do pomalšieho behu.
//mimoto, čo všetko je na severe zničené? owo"" XD

Dix a Tario
Po přikývnutí bety patronka zmizela. co to mělo znamenat? zeptal jsem se naštvaně. "Když se neomíš ovládat, tak jsem musela zakročit!" zapískla patronka už svým obvikle povíšeným tónem. Omlovám se, nevim co se stalo. vzdechl jse v mysli. "Ale já jo!
Byl si pomatenrj z vlčice!" na její kárání jsem nereagoval. "Omlouvám se, nevim co do mě vjelo." omlyvil jsem se konečně a nervózně se uchcechtl. Ať se to tam možná nezdáli, vážně mi to bylo líto.
Opeřenec se konečně omluvil. "Nech to bejt, ale nemuseli jsme kvuli tobě málem ohluchnout!" přijal jsem omluvu naštvaně, ale rozhodně na to nezapomenu.
Pak už se Tario vydal za černou betou a přidal do kroku. "Promiň..." onluvil jsem se Mitril a pak se zvedl. "Asi bysme měli jít..." pobídl jsem jíba klysal za dvouma vlkama.
//Nejsem si jistá, asi tak celkově, spadaný větve, stromy a tak :'))

Kay & Mitril
-> okraj Strieborného lesa
Nakoniec klusali po planine, až v diaľke Kay spozoroval les. "Tam začneme," prehovoril k skupinke vlkov, nezabúdal si však na nich dávať pozor. Toto bola jedna z vecí, ktorú neznášal - keď sa niekto bezdôvodne mlátil, ale to čo povedal myslel vážne, bol by toho schopný. Spokojne švihol chvostom, keď sa konečne dali veci do poriadku.
"Takže, Tario ovláda prírodu.. to znamená, že spolu s mojou mágiou najprv napravíme škody na pôde. Vy dvaja zatiaľ začnete odhŕňať popadané konáre. Čo sa týka padlých stromov, tie odvlečieme spoločne," prehovorí čierny vlčiak a Mitril ktorá dohnala krok iba prikývla. Za nedlho boli na mieste a mohli sa všetci začať činiť. 
//fňuch, oki :d

Tario
okraj Střibrného lesa ---> Směr řeka vlčice moon (poblíž Moonina jezera)
Jakmile jsme došli na okraj lesa beta pokinula aby jsme začaly. Já kývnul při jeho instrukcích na naznačení že chápu a popošel jsem trochu dopředu. Já věděl že se mi ten trénink bude hodit. pomyslel jsem si a zaryl tlapy do promočeného mechu. Vyčistil jsem si hlavu a uvolnil se, najednou jsem něco ucítil. Přez rameno jsem se otočil na betu a spustil. " U řeky se sesunula půda, pokud s tím něco neuděláme sesuv bude pokračovat a mohlo by popadat vice stromů." řekl jsem a hlavou naznačil směr. Bylo to ještě víc na sever než jsme momentálně byli a já se rozešel tím směre, po chvíli jsem se otočil a čekal na Kaye.

Dix
okraj Střibrněho lesa ---> hlouběji v lese
Na pokyny bety jsem kývl a ohlédl se na Mitril. "Tak jdeme?" usmál jsem se a rozeběhl se do lesa, rychle jsem ale zpomalil když jsem málem uklouzl na rozmáčené zemi. Porozhlédl jsem se kolem, bylo tady takových spadaných větví, kam se vlk podíval. Kam je všechny odhrneme, na kraj lesa? zeptal jsem se sám sebe v hlavě ale tak trochu doufal že to Mitril uslyší. Po nějaké době jsem se zastavil a pokoušel se ignorovat štiplavou bolest kterou jsem cítil v místě kde mě opeřenec kousl.

Kay, -> za Tariom (rieka vlčice Moon)
Nakoniec, po tom čo som vydal príkazy šli každý robiť svoju prácu. Ja som sa zatiaľ sústredil na cítenie zeme, aby vďaka vibráciám zistil, ktorá časť pôdy je v kritickom stave. Bolo toho tuna dosť na práci, som nakoniec musel usúdiť. Ale zaznamenal som poznámku Taria a prikývol som. "Dobre, tak poďme sa na to pozrieť a spraviť to," prehovorím a klusom sa vydám smerom ktorý naznačil môj spoločník. "Čo všetko dokážeš, svojou mágiou," nakoniec sa opýtam, keď dorazíme na miesto. Zistil som, že to tu moc nevyzeralo pekne. "Tá búrka sa riadne činila," povzdychnem si. Sústredím sa na zeminu, ktorá bola uložená na dne rieky a pokúšal som sa to navrátiť na svoje miesto. Bol by som rád, keby to bolo tak ako predtým, no každý rozumní by usúdil, že by to takto nešlo. Budeme musieť asi vyčistiť aj rieku... pomyslím si, keď som sa na ňu pozrel. Očkom som pritom naznačil Tariovi, aby mi pomohol s touto aktuálnou nápravou.

Mitril, Strieborný les
Keď Kay vydá pokyny, išla som v Dixových stopách, hlbšie do lesa. Dávala som si pozor, kam som položila labu, pretože nikto nikdy nevie, čo sa môže v takomto teréne stať. "No, zelenáči. Máme čo robiť," švihnem chvostom, keď sledujem tú spúšť. Bude trvať celý deň aj noc, keď dáme do poriadku tento les. Okrem iného som počula aj Dixove myšlienky a na chvíľu som sa zamyslela. "Hm, alebo ich naschromáždiť na hromádky, ktorých sa budeme potom postupne zbavovať. Vieš, keby sme mali každý jeden konár tiahnuť, boli by sme tu neskutočne dlho," zamumlala som, pritom som do tlamy schmatla konár a začala som ho ťahať k voľnému placu, naznačila som začiatok hromádky, pritom som sa zazubila na Dixa. "Ukážeme tam tím aj celej svorke, že sme proste najlepší!" vyzývavo pacnem packou do kaluže s úmyslom navodiť Dixovi lepšie myšlienky. "Dáme si závod? Kto toho najviac nazbiera?" mrknem na neho.

Tario
Řeka vlčice Moon (Poblíž Moonina jezera)
Beta se vydala za mnou a tak jsem se opět rozešel a má chůze se proměnila na klus než jsme došli k poškozenému místu. "No..." začal jsem, bylo toho dost. "Dokážu ovládat rostliny a 'komunikovat' s nima, dokážu si vytvoři takovej zemní plát, i víc, a pak po nich chodit, ale nevim jestli jsem tak dobrejch abych se na nich nechal vznášet na rozvodněnou divokou řekou,..." pozastavil jsem se trochu abych se na vlka usmál. "No... Pak taky umím z rostli a půdy vysát vodu, to by se mohlo hodit, a jestli ovládaš zem, tak já jí tam pak můžu přidržet kořeny..." dokončil jsem. "No prostě všecko ohledně přírody." ujasnil jsem mu ještě. Rozhlédl jsem se po okolí po vhodném stromu, kterej by měl kořeny dost silné aby zemi udržel. Pak jsem přišel poblíž k řece. "Tam bych spadnout nechtěl, je to horší než jsem myslel." uchechtl jsem se a ohlédl se zpátky na betu.

Dix
Střibrný les
Pohlédl jsem na Mitrill a souhlasně kývl. "To jo, je tu toho dost." porozhlédl jsem se. Přišel jsem k největší větvy co jsem našel a přetáhl jí jen kousek od Mitriliny začaté hromádky. "Tak jo! A kdo vyhraje tak..." nedořekl jsem, jelikož jsem přemýšlel. "... Bude tomu druhýmu měsíc chytat myši!" usmál jsem se a ihned se poklusem vydal k dalším klacíků. Nabral jsem jich do tlamy víc, tolik že mi ty menší začaly vypadávat. "Pdhivj khilyk jh mam." (podívej kolik jich mám) Chlubil jsem se, ale pochyboval že mi Mitril vůbec bude rozuměl, pak jsem se vrátil k svojí hromádce a pootevřel tlamu, co to šlo aby kalcíky vypadly. Uchechtl jsem se a pokračoval ve zbírání klacíků.

Rieka vlčice Moon
Sústredil som sa, aby pôda držala pri kope, pritom som cítil, že mi stále schádzali sily. To je tým, že pomaly starnem alebo po tom boji s Naiome, stále som z toho otrasený, pomyslím si a zhlboka som sa nadýchol. Okrem iného som načúval svojho spoločníka: "Tak.. tak, to je užitočná mágia. Podobná tej mojej, ja iba ovládam všetko čo je spojené zo zemou, len nie prírodu, lávu či kov," vysvetlím. "Je to riadna váha," prehovorím a bolo vidieť, že som ´zuby, pazúre´ držal tú pôdu po kope, než som mierne spevnil štruktúru pri jazere. Spôsobilo to, že sa tá pôda teraz nezosunie, no nebolo to trvalé riešenie. Teraz prišiel na radu Tario so svojimi koreňmi. 
Po jeho poznámke som sa uškrnul: "Máš z vody strach?" opýtam sa. "Ja som popravde nevedel plávať do svojich ôsmych rokov," nakloním hlavu a po pod nos sa zarehocem. 

Mitril, Strieborný les
Čumáčkom nasajem pach lesa a keď uvidím, že Dix už začal pracovať, hneď som vyskočila na padlí strom a sústredila sa. "Mesiac chytať myši, okey!" prehovorím a na to mi zo srsti začali do vzduchu tiecť pramienky strieborného kovu, ktoré sa premenili na laná a začali zbierať padlé konáre v mojej blízkosti. "Hihi," strihnem ušami a zazubím sa na Dixa. Bohužiaľ som nedokázala preložiť to čo povedal s plnou tlamou konárov. Ja som tie svoje dala na hromadu. Zoskočila som s padlého stromu a pokračovala v zbere za pomocou kovových lán. Avyi, ty si ale podlá. On sa snaží silou mocou a ty si to takto uľahčíš, pomyslím si a skočím po tom najväčšom konáru. Ktorý som schmatla do tlamy a začala ho pomaly tiahnuť k svojej hromádka, ktorá sa pomaly zväčšovala.

Tario
Řeka vlčice Moon
Dál jsem se koukal na rozvoděnou řeku, ve které se v peřejích mlely klacky a všechno to co cestou smetla. "Né že bych se vody bál,..." řekl jsem azatímco jsem se stále rozhodoval jaký strom by tohle mohl zvládnout. "... Ale tohle by stěží přežil i nejlepší plavec." uchechtl jsem se a přišel k jednomu z nejbližších stromů. Položil jsem na něj tlapu a trochu do něj zarazil drápy. No tak, nebuď tvrdohlavej. řekl jsem si tak nějak pro sebe v duchu. "Vážně se bavíš se stromem?" zasmála se mi patronka, já už se ale soustředil na 'komunikaci' s tímhle stromem. "Tenhle by neměl bejt problémovej, žádný kůrovci ani nehnije." řekl jsem a popošel k půdě, kterou Kay držel pohromadě. Zastavil jsem se před tím místem které už bylo rozpadle a utvořil si 'desku' z hlíny a kamení, na kterou jsem si následně stoupl, a nechal jí asi centimetr nad zemí, abych to betě netěžoval, jen jsem na zem položil tlapu a zavřel oči. Po chvíli byli vidět kořeny které se 'plazily' po zemi k místu kde jsem se země dotkl. Ze začátku to mohlo vypadat že situaci zhoršují, jak prorlůstaly mezeramy a tak je zvětšovaly, ale proprétaly se se mezi kameny a upevňovaly je k sobě, nakonec jsem kořeny propletl, trochu jako mkošik na okraji země. Pak jsem začal cíti jak se mi deska rozpadá pod tlapama, tak jsem z ní seskočil na teď už poměrně stabilní zem. "Trochu to odsaju..." řekl jsem potichu z okraje půdy začaly stékat proudky vody do řeky, když byla země poměrně suchá, byla jen lehce vlhká, kořeny jsem ještě utáhl. Párkrát jsem zadupal do země abych otestoval její stabylitu. "To by mělo stačit, až okraje zaroustou, bude to ještě stabilnější." řekl jsem hrdě a opět se podíval přez okraj. Brr, ježí se mi srst jen se tam koukám pomyslel jsem si. "Ale i tak bychom měli všem říct ať si okolo tý řeky dávaj pozor." dodal jsem.

Dix
Stříbrný les
"Heej, to neni fér!" zaskučel jsem nespokojeně a běžel rychle pro další tlamu plnou klacků, když jsem viděl jak chmátla po největším klacku rychle jsem odhodil klacky na svojí hromádku a běžel k ní. "No tak to ne!" zasmál jsem se a chňapl po klacku z druhý strany a začal za něj tahat. Tahal jsem za něj co jsem mohl, jen tak se nevzdám, tenhle klacek by hodně na hromadu přidal, opřel jsem se co to šlo o promáčenou zem. Drápy jsem zaryl do země a čekal jestli zatáhne zpátky, nebo mě nechá vyhrát, to bych ale nechtěl! To by bylo moc jednoduchý.

Zavrtěla jsem hlavou. ''Možná mi to něco říká, ostatně jako všechno, ale to je tak všechno...'' Svěsila jsem smutně uši. A přesto jsem se z odstupem vydala také za bílou Betou. Ve smečce jsem přece jen ještě nebyla. ''Zdravím.'' Začala jsem nejistě. Ano mohla jsem jít rovnou zpět na Sever a začít pomáhat z úklidem, ale radši to uslyším přímo, než že tu budu dělat za zády těch hlavních vysoko postavených vlků..

Strieborný les
Ťahala som onen konár k svojej hromádke. Už som tam skoro bola, než sa Dix rozhodol skočiť po mojej koristi. Začal konár ťahať a ja som mohla silou mocou držať a nepustiť. "Plusti to!" zamumlem a cukanim hlavy som sa snažila vytrhnúť mu ten konár z tlamy. To je nefér To ja to našla! Zamračím sa, no nakoniec ten konár obmotám kovovými lanami a zlomím ho na polovice. Nadvihnem obočie a žmurknem na Dixa. Potom svoju polovičku odtiahnem na hromádku.

Kay, rieka vlčice moon
Načúvam Tariovi, pritom udržujem pôdu pri hromade, než na levitujúcej doske doletí nad udržiavanú pôdu a vďaka svojej mágii prinúti konáre, ktoré sa sem plazili aby pôdu spevnili. Vďaka svojej mágii som cítil, že to funguje. Občas som tomu pomohol, určité miesto som riadne spevnil, nakoniec naša práca bola hotová. Teda, prvá časť, stále tu ostáva mnoho miest, ktoré bude treba spraviť. "Dobre, výborne toto by sme mali," poviem smerom k Tariovi až švihnem chvostom. Vypočujem si jeho myšlienku nad ktorej som bol nútený sa zamyslieť.
"Skvelí odhad. Počuj, nemohol by si stromy okolo tohoto brehu pospájať nejakými lianami? Zatiaľ ohraničiť túto oblasť," prehovorím. Zatiaľ som sa sústredil na cítenie zeme a vyhľadával ďalší problém. "Hm, niektorá pôda je tak premočená, že by tam nič nevyrástlo," zamumlem.

Severní tábor
Konečně se rozhodl pustit se do práce. Jeho zrak upoutal malý vchod do jakési jeskyně. Pomalu do ní vkročil a zažíval nepříjemný pocit, že by tu vlastně neměl co dělat, ačkoli snadno vydedukoval, že tu už roky nikdo nebydlí - pokud to tu tedy vůbec někdo někdy obýval. Jeho oči musely chvíli přivykat tmě, která tu panovala. Jakmile se rozkoukal, konečně spatřil všechny ty věci, které rozhodně neměly v útulném a bezpečném doupěti své místo - asi dvě větve, spousta klacků, bahno a dokonce tu byla i horda naplavených kamenů. Povzdechl si, když si uvědomil, že to všechno musí vynosit ven z jeskyňky a následně pravděpodobně vyklidit úplně i z tábora. Rozmýšlel se, zda raději nezačne simulovat a práce se nevzdá, v tom se mu ale v hlavě ozvala Orfeonova slova a on věděl, že je na místě, aby toto doupě uklidil. Potřeboval získat post kappy, právoplatného člena smečky Elloris. Nevěděl, zda něco takového mu postačí na to, aby se prokázal, avšak doufal, že ano. Kdyby mu zbylo vice času, byl připraven si toho na svá bedra vzít klidně i více. Po asi minutovém bloumáni se konečně chopil práce.