Příběh smečky Elloris

Dix
Střibrný les
Tahal jsem za klacek co to šli, vyrýval jsem do ně rýhy zubama a i přesto s mojí hlavou Mitril cloumala, už začínalo bejt jistý že vyhraje právě Mitril, ale v tom klace rizlomila. Málem jsem spadnul na zadek jak jsem tahal a nevšiml si toho že ho láme. "Stejně sis nechala ten větší kus!" zasmál jsem se škádlivě a spokojeně odcupital k svojí hromádce, teď už řekl bych hromadě. Všiml jsem si pár klacků poblíž mojí hromady a tak jsem je tam čumákem nahrnul. V okolí už bylo čímdál míň klacků a tak jsem jich pozbíral co to šlo. "Asi se přesuneme, ne?" navrhnul jsem. Ustoupil jsem pár kroků vzad a pozoroval hramady klacků. "Tak co, kdo vyhrál?" zeptal jsem se, hromady byli podobné, ale jedna byla větší a byla to, řekl bych ta co patřila Mitril.

Tario
Ustoupil jsem z niní již stapilní země blíže k betě. "Tak to bychom měly." řekl jsem pyšně. Když pověděl o promočené půdě, musel jsem si to ověřit. Opět jsem zaryl toapy do země a naslouchal se zavřenýma očima. "Máš pravdu, některá místa nereágují, všechno tam umřelo...." souhlasil jsem a až pitom se vyjádřil k liánám."No to bych mohl, al trvalo by to dlouho, můžem to vzí po cestě a taky se při tom postarat o tu půdu." vysvětloval jsem svůj návrh a koukal do dalý, kudy řeka tekla.

Severní tábor
Odpojil se od Eita a pustil se do pomáhání sám na vlastní pěst. Cítil by se o moc jistěji, kdyby mu někdo zadal přesnější rozkazy, avšak kolem nebyl očividně nikdo, kdo by mu je mohl poskytnout, tudíž mu nezbylo nic jiného, než se spolehnout jen sám na sebe. Chvíli rozmýšlel nad tím, zda by se neměl za bílým psem raději vrátit a dělat mu společnost, ale byl nervózní z představy, že by se museli seznamovat, nebyl v tom zrovnas zběhlý. S trochu zachmuřeným výrazem se vydal k okraji tábora. Doufal, že jeho činění se nakonec neukáže býti zcela zbytečným, ale byl někým, kdo lpěl i na detailech, takže se mu zamlouvala představa toho, že vypomůže při odklízení napadaných a naplavených kusů dřeva, které se povalovaly všude okolo severního tábora.

Strieborný les
Práca nám išla vskutku rýchlo a bola to sranda! Svojimi kovovými lanami som schmatla posledné kusy konárov v tejto oblasti a hodila ich na hromádku, než tekutý kov sa opäť stiahol do môjho tela. Očkom som potom pozrela na Dixa a labkou som si upravila ofinku. "Hehe, samozrejme, že já," žmurknem a nakoniec spokojne vykročím a počas cesty sa o neho obtrem telom. "Jop, ideme hľadať, ďalšie konáre, juhu!" nadskočím a vykročím v pred. "Poď a nestrať sa!" zazubím sa a spokojne cupitám ďalej až vyskočím na padlí strom a obzriem sa do kola. 

Kay, rieka vlčice moon
Hlasito si zívnem a riadne si ponaťahujem predné končatiny. "Táto práca ma raz unaví," s povzdychom sa vydám v pred až zastanem. "Dobre, tak sa poďme pozrieť po ďalším problémom, ktoré to sú," švihnem chvostom a pokračujem v miernom klusu k najbližšiej poškodenej pôde, ktorá tu bola.

Severní tábor
Zuby jemně uchopil první větší větev. Byla navlhlá, nebylo mu příjemné držet ji v tlamě a trochu se bál toho, že až ji bude vynášet ven, začne se rozpadat. Jeho obavy se nakonec naštěstí nevyplnily a on ji spěšně odnášel z doupěte. Musel jít pozadu, neboť kus dřeva byl značně větší než on, tudíž jej musel táhnout po zemi. Když vyšel z jeskyně, odklidil větev na stranu od jejího vchodu a se steskem se na ni díval. Povzdechl si, když přemýšlel nad tím, kolik času mu zabere vyčistění celého úkrytu. A kdo ví, zda se v něm někdo někdy vůbec zabydlí! Ale ne, za ten post mi to stojí... nebo snad ne? Ale jo. Určo jo. Aspoň už si nebudu připadat tak blbě. S těmito myšlenkami opět zašel zpět do jeskyně.

Tario
Řeka vlčice moon
Narovnal jsem svoje pírka na zádech a uvolnil je. Jen jsem vnímal studený vítr který je pročechrával, bylo příjemné pociťovat studený vzduch. Z tohohle pociťování vzduchu, mě vzbudil až Kay, který si nahlas zívl. "Šel bych na jih, jezero bude v pořádku, aspoň pro teď, je zamrzlé a tak podpírá břehy samo..." nedokončil jsem větu a ani jsem to neměl v plánu. "Měli by jsme si pospíšit, dokud mám s čím pracovat, teploty rychle klesají a rostliny budou slabší." pobýdl jsem betu a rozklusal se po proudu řeky. " Jo a hele.." řekl jsem při uvědomění si faktu který jsem chtěl zdílet i s Betou. "Není zbytečný starat se o tu vody, když stejně bude zmrzlá...?" Rychle jsem umocnil fakt, že se jedná o otázku a zastavil se.

Dix
Stříbrný Les
"Já ti nebudu měsíc chytat myši!" vyštěkl jsem a bral to jako výzvu sám pro sebe. Rychle jsem běžel směrem kterým Mitril a porozhlédl se po okolí. Našel jsem si volné místo a shrnul tam klacky s nejbližšího okolí čumákem, tedy ty u kterých to šlo. Pak mi do oka padl jeden velký klacek a rychle jsem ho začal táhnout na svojí hromádku. Ani jsem si nevšímal toho, jestli Mitril už sbírá, a nebo kolik toho posbírala, teď mi šlo jen o to neprohrát, tedy vyhrát.

Rieka vlčice moon
Pomaly som cupital než ma zastavil Tario s jeho pripomienkou. "Ono, najkritickejšie bola práve táto časť rieky čo sme práve spravili, to znamená, že pomaly nebudeme mať už z čím pracovať, čo sa týka nápravy pôdy," strihnem ušami, keď mi na čumák dopadne snehová vločka čo doprevádzalo kýchnutie. Sakra, práve teraz? To nemohli draci počkať? Zamračím sa, no potom moja ´vážna´ tvár povolí. "Súhlasím a nie iba rastliny. Zo zamrznutou zemou sa ťažko manipuluje," prehovorím, keď sa v mojej blízkostí zjaví zhluk snehových vločiek, ktoré naberali určitý tvar.
"Drallosi!" zasmejem sa malej snežnej elementárnej bytosti, ktorá mi obletí krk a usadí sa vedľa pravého ucha. Bola to doba, dlho som ho nevidel. Myslel som si, že umrel, ale našťastie.. je v poriadku. Nakoniec som sa pozrel na Taria a zamyslel sa nad jeho myšlienkou.
"Noo.." pozriem sa na rieku. "Ide skorej o nečistoty ktoré do nej napadajú. Hej, zamrzne, ale na jar rozmrzne a budú tam stále," vysvetlím a nakoniec strihnem ušami. "Ale je to ako jedno a naozaj by sme si mali s týmto pohnúť, ináč prechladneme," prehovorím a nakoniec sa rozbehnem na juh - tak ako doporučil Tario.

Strieborný les
Poriadne si natiahnem predné labky a pozorne sledujem okolie a hľadám konáre, ktoré by som jednoducho pomocou mojich kovových lán, zozbierala a hodila na hromádku. Občas so sa pozrela na môjho zeleného partnera, ako sa snaží zozbierať konáre skorej ako já. Bolo to vtipné, no zároveň aj milé. Túto výzvu som brala zrejme rovnako vážne ako on. 
"Ale budeš, ale o tom ešte ani nevieš," poviem si, skorej pre seba. Nebola som si istá, či to počul alebo nie. Nakoniec som zaprela a sústredila som sa na to, aby mi zo srsti vytiekla strieborná tekutina, ktorá sa menila v kovové laná, tie nakoniec s rýchlosťou obmotávali okolité padlé konáre a prenášali ich na moju, novo vzniknutú hromádku. Nie je to podvod. K čomu mať mágiu, keď ju nevyužijem, he? Opýtam sa sebe sama až nakoniec zoskočím z padlého stromu a okrem kovových lán, ktoré zbierali okolité konáre, tak som sa aj ja pustila do jedného. Schmatla som ho svojimi zubami, ktoré za ten čas stihli riadne vyrásť a zosílit. Schmatla som jeden z konárov a ťahala som. Ťahala a ťahala k hromádke.

Řeka vlčice moon
"Počasý si s náma hraje." šeptl jsem když jsem uviděl jak malé vločky padají z mračen. "Tak na co čekáme?" vyštěkl jsem a už už jsem chtěl pokračovat, ale v tom se obvěvila nějaká věc, zhluk vloček. "C-Co to je!?" zeptal jsem se trochu zmateně a vyděšeně. O pár kroků jsem couvl, pak se ale oklepal a předstíral, jako bych nikdy vyděšený nebyl. "No, Nemáme času na zbit." odsekl jsem tak trochu a rozklusal se dál. V dáli jsem zahlédl strom, nebyl to velký strom a kdyby nevysel na posedních pár kořenech, určitě by ho proud řeky odnesl, ale jelikož se na těch pár kořenech držel, jeho koruna zachytávala všechny ostatní klacky a kmeny které voda odnesla. "To by mohlo dělat problémy, co?" otočil jsem se přes rameno na Kaye.

Stříbrný les
Po očku jsem si všiml že Mitril se do toho tak pustila jen tlamou, ještě jsem přidal. To je moje šance! Šance vyhrát! pomyslel jsem si sesbíral jsem co klacků to šlo a pak trochu ustoupil a udiveně se podíval na svou hromadu, která se stále tyčila níže než ta Mitril. Trošku jsem se jen tak pro sebe zamračil a zoufale se koukal po okolí, ale nic, všechny klacky zmizly. " Asi by jsme se měli vrátit za Kayem...." řekl jsem dost zklamaně. a pokusil se zorientovat a vzpomenout si odkud jsme přišli.

Aralský les: 
Čekala jsem, až ke mě přijde a zamyslela se nad jeho otázkou: ,, Mít vlastní doupě? Má to i jiný význam? Třeba.." Přemýšlela jsem a pak mě napadlo, že by bylo dobré i pro budoucí možnou rodinu: ,, Výborný nápad. Aspoň bychom se měli kam vracet." Řeknu s úsměvem a společně s Akiem odtáhnu větev na hromadu k ostatním. Potom se rozhlédnu: ,, Už to tu nevypadá tak špatně. To nejhorší jsme uklidili." Řeknu trochu utahaně a pak se obrátím na Akia: ,, Teď bychom mohli zajít za Chrisem, co říkáš? " Řeknu vesele a zakručí mi v břiše: ,, To už jsem tak dlouho nejedla? " Po myslím si mírně překvapeně a zazubím se: ,, Ale předtím bychom si mohli něco ulovit. " Dodám.

Rieka vlčice moon
"Fevrisi? Môžeš sa prosím ťa pozrieť, ako je na tom ten zamilovaný párik?" opýtam sa svojho patróna počas toho ako prekvapene zareagujem na fakt, že sa Tario vystrašil nad malým zhlukom vločiek. "To je Drallos, pozdrav," prehovorím a zhluk vločiek vedľa môjho ucha vyletelo a ´zatancovalo´ na oblohe. Nakoniec sa usadil opäť vedľa môjho ucha. "Je elementárnou bytosťou, taký spoločník, ktorý sa mi zjavuje počas zimy," vysvetlím Tariovi a nakoniec pokračujem v ceste.
Fevris medzi tím preskúmal zvyšok strieborného lesa, mohli si ho všimnúť aj tí dvaja zaľúbenci, nakoniec sa však vrátil ku mne. Pristál vedľa mňa a tlmene zavrčal. Už skončili, chcú sa vrátiť. Prehovoril a ja som mu pokývol hlavou. "Dobre, diky."
Tario zatiaľ lokalizoval ďalší problém a to strom, ktorý len tak tak držal v zemi. "Tak zakrivený som ešte nevidel," priznám. Uvažoval som, ako by sme ho mohli vytiahnuť alebo sa pokúsiť ho zasadiť tak, ako bol pred tým. "Telekinézu asi neovládaš, že?" Nadvihnem obočie, pritom prejdem bližšie k brehu a položím labu na ten strom. Jeho koruna bola tesne nad riekou a zachytila veľa vecí, ktoré rieka niesla. Nakoniec som privolal kamenný most, ktorý spájal obidva brehy a prešiel som nad stret rieky a uvažoval som nad nejakým plánom. "Čo by si navrhoval," nakoniec sa otočím k spoločníkovi,

Strieborný les
Táto práca ma už začala unavovať. Nemala som moc vysokú výdrž, tak som si na chvíľu ľahla a pozrela po zelenom vlkovi. "Dixi?" poviem potichu jeho meno a veškeré laná, ktoré boli vo vzduchu a ťahali konáre na hromádky, zrazu padli na zem. Musím si dať na chvíľu pauzu, pomyslím si. "Vrátiť sa za Kayom? Hej. Dobrý nápad, už to vyzerá obyvatelne," skloním ľavé ucho a zhlboka sa nadýchnem. "Už, už nemôžem. Dalo to dosť zabrať!" vysvetlím a prekulím sa na chrbát a začnem si prezerať sychravú oblohu z ktorej pomaly začali padať snehové vločky. Chcem jeseň! Nie zimu, zima.. fuj, fuj! 

TAYUME o’Denim
do Severního tábora
Pomalými a tichými krůčky našlapovala elegantní vyhublá vlčice po lese míříc neznámo kam. Topící se v hloubi myšlenek nechávala své tělo unášet hubenýma nohama. Každou sebevyšší překážku ladně přeskočila, aniž si ušpinila tlapy. S vážným výrazem vypadala, jako by se soustředila jen na cestu před ní. Periferním viděním však sledovala dění okolí. Záznam sebemenšího pohybu a cizí pach ji téměř ihned vyváděl z míry, ač hluboce přemýšlela. Je to zvláštní. Zajímavým způsobem pozná, že šum listí okolních keřů patří větru a ne nechtěné osobě. Neměla chuť si s nikým povídat. Sice nemluví, ale to neznamená, že by chtěla poslouchat stížnosti ufňukaných vlček nebo přiblbé kecy vlků, snažících se upoutat její pozornost.
Mlčky našlapovala do trávy a jehličí. Dávala si pozor, aby nešlápla na větev. Sledovala pozorně trať před sebou, čímž si to dokonale dokázala určit. Oči se jí zaleskly. Ne snad kvůli slzám. Jedno bylo tak čistě modré a druhé zvláštně nazelenalé, dohromady dávaly zajímavou kombinaci. Vlasy i dlouhé chlupy na ocase vlály ve větru, zatím co křídla měla upevněné pevně u sebe. Však vždy byla připravena.

Severný tábor
Bolo zvláštne prespať búrku, hlavne pre to, že sa riadne činila v jednom z dvoch táborov Elloriskej svorky. Zobudil som sa vo voľnom brlohu a obzrel sa vôkol seba. Spúšť nič iné aj keď pár vlkov sa rozhodlo upratať, stále bolo vidieť, že tábor nedopadol moc najlepšie. Poriadne som si zívol a natiahol predné laby až mi kĺby pukli. Nakoniec som však vyšiel a nadýchol sa čerstvého vzduchu. Zima konečne prišla, pomyslím si, keď uvidím ako pár vločiek dopadne na najbližší kameň.
Asi by som mal prispieť packou k dielu, predsa je to aj môj tábor, pomyslím si, no než stihnem niečo spraviť zacítim neznámi pach. Pach tuláka, niekoho kto nepatrí k nám. Obzriem sa - doprava, doľava. Nikde nič, prejdem o kus ďalej, k hranici tábora, než uvidím onu vlčicu. "Zdravím vás," prehovorím k nej, pritom strihnem ušami a vyčkávam ako zareaguje. Či zaútočí, či odíde, či bude ignorovať - kto vie.

Tayume - Severní Tábor
Zamračila se, když si uvědomila, kam se to dostala. Tak dlouho se veškerým táborům vyhýbám a nyní na něj prostě narazím. Stejně, jako jsem sem nepozorovaně přišla, tak i odejdu. Pozdě. Jen co byla myšlenka zcela zformulována do normálního souvětí a tlapy se pomalu začaly otáčet zpět, všiml si jí hnědy vlk. Sakra. zaklela, načež zatnula zuby a zafuněla. Nechci do žádný sekty, jasný?! A jestli na tohle zareaguješ, přestaň se mi hrabat v myšlenkách. zavrčela si v hlavě a přimhouřila oči. Chvíli se rozmýšlela, zda pozdravit, než lehce zavrtěla hlavou, prostě se otočila a stějně tak pomalými kroky se vydala na cestu. Švihla nervózně magickým (pro jeho zbarvení) ocasem.

Severný tábor
Našpicujem uši a vyčkávam na reakciu, dostal som tú druhú. Mierne švihnem chvostom, rovnako ako ona. "Prepáčte, ale je neslušné ignorovať druhých keď vás pozdravia, prehovorím a pomaly zamierim k nej. Toto, vlk čaká trošku výchovy, pomyslím si hneď na to. Obzriem sa, či nás niekto nesleduje - keď nie bol to bonus. Po chvíli zrovnám krok s ňou, pritom mám vyrovnané telo. "Hlavne, keď vstúpite na územie ich domova či vedomo alebo nie," dodám nakoniec a vyčkávam na jej reakciu.

Tayume - Severní Tábor
Protočila oči v sloup. Dnes je skvělý den. pronesla si ironicky v hlavě a zavrtěla hlavou. „Co když neumím mluvit?” nadzdvihla nezaujatě obočí při pohledu na opovážlivce, co se rozhodl jí kazit čerstvý vzduch. Zdvihla výš hlavu a zhluboka se nadechla. Jen pomaličku vydochovala vzduch, aby se uklidnila. Odskočila, když z nenadání šel stejným krokem a ještě vedle ní. Varovně na něj zavrčela, načež zatnula zuby a pokračovala v cestě. K ničemu se dál nevyjadřovala, možná pouze v myšlenkách si na jeho slova utvářela odpovědi.

Severní tábor
Nyní  již jeho oči nepřivykaly tmě tak dlouho, neboť si, byť pouze přibližně, pamatoval, kde co leží. Nejprve chtěl dokonat to, co již započal,  tudíž přišel k další větvi, o níž neměl tušení, jak se do jeskyně dostala, ale přinutil se o tom nepřemýšlet. Uchopil jednu z jejích tenčích částí do tlamy. Trochu se bál, že se větev rozdělí na dva kusy, když za ni zatáhne, ale ukázalo se, že je zřejmě z pevného dřeva - a také pěkně těžkého. Když zabral napoprvé, rozhodně nečekal, že s ní pohne pouze o pár centimetrů. Zaťal zuby a pořádně se zapřel o zem, načež naráz zapojil co nejvíce svalů ve svém těle, a pomalým tempem pozadu šel, přičemž za sebou táhl část, pravděpodobně teď již padlého, stromu. Potom, co ušel několik metrů, se potřeboval zastavit a na chvíli si oddechnout. Hlasitě funěl a všímal si obláčků páry, které mu stoupaly od úst, neboť ho obklopoval chlad. Jakmile se trochu zklidnil, pokračoval v práci. Nešlo mu to zrovna nejrychleji, kromě toho, že hmotnost větve byla skutečně vysoká, také stále kulhal. Kulhání se nezhoršovalo ani nezlepšovalo, zdálo se, že v tomto stavu možná už zůstane. Nyní ale neměl mnoho času na přemítání o podobných věcech. Po nějaké chvíli si povšiml sílícího světla. Záhy pocítil, jak se jeho tlapy zabořily do mazlavého bahna a on poznal, že už je konečně venku z doupěte.

Severný tábor
Nad jej poznámkou nadvihnem obočie, pritom pokračujem ďalej po jej boku. "Je nepravdepodobné, že by si nedokázala rozprávať," vysvetlím jej potichu. "Prečo sa túlaš po Elloriskom území. Keďže odchádzaš od člena svorky, dávaš mi tým najavo, že máš v pláne niečo nečakané," prehovorím a spravím výrazný krok v pred - ktorý by si mohla akokoľvek zle vysvetliť. "Si Zeisským špehom?!" nakoniec položím takúto otázku dosť na hlas, aby ju dobré uši mohli zachytiť.