Příběh vyhnané smečky Zeiss II.

[Fantomas]

ZL

Pozerám sa na cudzieho vlka, síce som trochu napätý, al eto je normálne. Potlačím zavrčanie, keď vlk omotaný reťazami sa priblíži k mojej partnerke. Pozriem sa naňho a on sa predstaví ako Ragnarok. ,,Fantóm, Fantomas." predstavil som sa a pozrel som sa na vlka ostražitým pohľadom. Lopúch ja truľo ako som mohol... pomyslel som si.

[Aura]

ZL

Zavrtěla jsem odmítavě hlavou. "Nepotřebuju pomáhat, vystačím si sama." Procedila jsem skrz zuby, ale znělo to měkčeji než předtím. Vzápětí jsem zavyla bolestí a rána se znovu otevřela. A na zem vyklouzlo malé vlčátko. Živé. "Fanny, podáš mi ho?" Poprosila jsem v duchu svého partnera. "Mám si od toho smráděte nechat pomoct nebo ne? Je to pod mojí úroveň, ale jestli si to budeš přát..." Dodala jsem a znovu přivřela oči.

[Fantomas]

ZL

Venoval som Aure prestrašený pohľad. Bolo to viac menej, komické, moje zdesenie, keď som videl pôrod mojej partnerky. ,,Ďakujem Ragnarok, môžeš ísť. Pokoj s tebou."  povedal som a díval som sa na drobné telíčko môjho syna. Takto ho Alfa istotne zabije. pomyslel som si ustarane a podal som to stvoreniatko Aure. Žije vôbec? pomyslel som si nešťastne. Bol, som rád, že sa narodil ale... Nevedel som ako ďalej.

[Soul]

Vonku (ZL)
Cítil ostrý štipľavý chlad ktorý sa mu zabáral do kože a špiku kostí. Srdce mu však bilo silno, tak ako bilo už dlhšiu dobu. Tá prudká zmena teploty ho však vystrašila. Čo sa to deje? Kde to som? Pomóc, pomôžte mi niekto! Pomyslel si vystrašene. Nevidel síce, no inštinkt mu napovedal že v jeho okolí je niečo veľké, živé a nebezpečné. Zhlboka sa nadýchol. Do pľúc mu prúdil chladný a ostrý vzduch, hruď mu klesala a znova sa hýbala. Hľadaj jedlo. Jedlo. Ozval sa hlások v jeho hlave. Opatrne sa snažil plaziť sa preč, smerom k tomu zdroju jedla ktorý ucítil jeho drobný ňufáčik. Bol hladný.

[Maysie]

AURA
ZL

Čekala jsem, jestli Fanny splní moji perosbu ale on ji zřejmě neslyšel. Povzdechla jsem si a se zasténáním se pro vlče natáhla sama. Očistila jsem ho od krve a pak si ho položila k bradavkám. "Pij, maličký. Zesílíš." Poslala jsem vlčeti myšlenku protože na běžné mluvení jsem byla příliš vysílená.
Znova jsem si položila hlavu, zavřela oči a snažila se se nevnímat tu strašnou bolest způsobenou srncovými kopanci.

[Libra Feu]

Soul
V hlave sa mu ozval hlas. Nechápal ako sa to stalo, no veľmi ho to netrápilo. Nevedel, či mu má veriť. Zdvihol hlavu a zaňuchal. Zacítil jedlo. Chutné a dobré jedlo. Bol hladný a vyčerpaný, jedlo bolo presne to čo potreboval. Opatrne sa priplazil o kúsok bližšie k zdroju jedla a opatrne začal piť potravu v podobe mlieka. Opatrne prehltol a pokračoval ďalej. Po niekoľkých minútach keď už bol jeho malý žalúdok takmer plný potravy sa opatrne odplazil o kúsok ďalej. Bol si však istý že je tu ešte niekto, niečo živé. Nepáčilo sa mu to, bál sa že by mu to mohlo ublížiť. Inštinktívne zdvihol jednu labu do vzduchu, a naprázdno sa zahnal- nič nevidel, oči mal ešte slepé- takže bolo šťastie že nezasiahol niekoho alebo niečo. Skúsil pohnúť aj druhou labou, treťou a štvrtou. Podarilo sa mu to zo všetkými. Potom si však uvedomil aký je unavený a tak si hlavu opatrne položil na predné laby. Zaspal, hoci spánok mal mimoriadne ľahký.
//Po koľkých dňoch sa vĺčaťu otvárajú oči?

[Haske]

Leffay

Tábor
"Cokoliv, co se mi válí po břiše je těžké." Zabručel jsem na to. Ušklíbl jsem se na ni. "Já objímat nepotřebuju, já mám vždycky nějaké postranní úmysly." Ne tedy, že by se mi objetí nelíbilo. Nebylo to zas tak špatné, to jsme nemohl popírat. Podíval jsem se znova na své křídlo. "Máš navrch? Pf." Měla, to ano, sice už nehrozilo, že mi rozmačká vnitřnosti, ale nemohl jsem ani utéct. Ale to neznamenalo, že to dobrovolně přiznám. "Přece bych dámu nenechal spadnout na to tvrdé dno, nebo ne? Mám nějaké vychování!" Prohlásil jsem s naprosto vážnou tváří a snažil se přijít na nějaký únikový plán.

[Ragnarok]

ZL

Pomoc nakoniec nechceli a tak som to nechal tak. Po chvíli sa jej narodilo vĺča. ,,Tú ranu by sisimala čo najskôr ošetriť než to bude vážnejšie. A veľa šťastia v rodine vám prajem." Povedal som, a vybral som sa tým smerom, odkiaľ som sem došiel. Chcel som byť ešte chvíľu v lese, aby som sa s tím hnusákom nemusel stretnúť. Kráčal som, a vôbec som sa neozeral za sebou.

[Maysie]

Aura
ZL

Netrvalo dlouho a malý vlček začal pít. Přemýšlela jsem o jméně. "Jak by se ti líbilo... jmenovat se třeba Soul?" Zašeptala jsem. Když dipól a usnul, obrátila jsem se na partnera. "Jdi... a příprav doupě... třeba tu jeskyňku u vodopádu, kterou jsme objevili když jsme tam byli... já tu zatím s malým počkám." Řekla jsem a položila si hlavu na tlapky.

[Howe DeLa Garmadon]

//Promiň, měla jsem perný týden ._.

ZL

Zazubil se na ní a přidal do kroku. Cítil se trochu divně. Po takové době si jen tak kráčet po tomhle území. Do mysli se mu vkradla trochu nostalgie. Pousmál se nad myšlenkou svých pubertálních let. To byly časy... Zas tak krásný nebyly. Opáčil patron. Vlastně měl pravdu, ale pro něj měla ta léta hlubší význam. Byl ještě se s vím bratrem, volný, bezstarostný. Bylo trochu smutné, že je považoval za dosud nejlepší léta jeho života. Povzdechl pohled a zahleděl se na Tsuri. Nedělalo mu problém zpozorovat tu náhlou změnu chování. Trochu ho to překvapilo. Patřila do smečky a přesto se bála jejích členů. ,,V klidu, Naiome si mě snad ještě pamatuje a doufám, že by si to s nimi vyřídila." pronesl klidným hlasem. Trochu pochyboval o tom, že ho Naiome pozná, avšak v hloubi duše v to doufal. Věděl, jaký vyhnanci umějí být. ,,To doufám." odvětil nejistě. Nepral si již značně dlouhou dobu, jeho jedinou zbraní byl jeho nevrlý patron. Trochu ho to znepokojovalo, ale utěšoval se myšlenkou, že k žádnému střetu nedojde. ,,Vážně to chceš vidět ??" nevinně se zazubil. Schválně použil jiné sloveso, než by měl. Naposledy se na ní zazubil, načež se teleportoval k jejímu vzdálenějšímu boku. ,,Jenom" rychle se přenesl zpět ,,tohle." opět se objevil na svém původním místě. ,,Ještě zvládnu vlky dezorientovat, vytvořit menší iluze a můj patron je také cenným přínosem v boji." dořekl, načež se zeširoka usmál.

[Nareime Dead Demon]

//Vklidu <3

Tsurí
ZL

Z mírného úsměv se vytvořil vyzývavý a veselý škleb. Tiše se rozesmála a pohodila ocasem. Nakonec opět pohlédla na Howeho. ,,Heh...promiň, jenže..to zní tak.."divně"." uculila se a zašvihala ocasem. Když už byla u tohohle tématu, prostě si nemohla pomoct a musela to říct... ,,Vidět co?" lehce povytáhla obočí a pak se rozesmála. Nakonec se přestala smát a začala opět poslouchat Howeho. ,,Zajímavé. Zajímavá magie." napadlo jí a sledovala jak se ocitl vedle ní, na druhé straně a potom zpátky na svém místě. ,,Pěkné a hlavně zajímavé. To je dost..obdivuhodná magie což?" navrhla a zazubila se na něj. ,,Patron?" zbystřela a koukla po očku na vlčka. ,,Pokud se nepletu, něco jako ochránce ne?" zeptala se ho a pohodila hlavou. Pak se mile pousmála a pohlédla na les před sebou. Nakonec šla klidně dál.

[CaendoreVedlejší administrátor]

HOTARU
Tábor
,,Že já ti věřila." Zaklela, když začal mluvit o objímání a nakrčila čenich, poté pohlédla na svůj mokrý kožich, nedalo se říct, že by bylo příjemné tu tak sedět na jeho křídle, celá mokrá, vzhledem k tomu, že se podzim se svým místy chladným větrem již ozval. Přikývla na jeho, zřejmě řecnickou otázku. ,,Ať mě zradíš sebevíc, vždy skončíš na lopatkách." Uchechtla se, ten krátký úšklebek jako jediný značil, že to nebrala tak vážně jak se zprvu mohlo zdát. ,,V klidu, už jsem si zvykla, že se mě pán Leffay snaží všelijak usmrtit. Nemusíš to nijak zakecávat." Zvedla přitom jednu tlapku a párkrát s ní zamáchala. ,,Mno, každopádně bych mohla tvé pozice využít. Takhle uvězněného tě nemám furt."

[Fantomas]

ZL-Nevrlý vodopád

V prítomnosti malých vĺčat som sa cítil nesvoj. Boli akoby z inej planéty. Zvraštené ňufáky, hladká srsť, slepé, hluché, bezmocné.  Ani sa mi nechcelo veriť, že takto vyzeral každý. Miešal sa vo mne odpor s akýmsi novým pocitom. Mal som pocit, že tento úbohý, hluchý a slepý tvor je úplne odkázaný na mňa a Auru. Na jednej strane som mal chuť vyklepať z toho dušu ale... Ale vždy ma zarazilo, toto je výsledok mojej práce. Je to môj syn, ale aj keby bol trojnohý a šmatlal na zadnú nohu, stále ho budem mať rád. ,,Dobre." povedal som a vzniesol som sa do oblakov. Ako je to možné, že ja mám syna, ktorý vyzerá tak podivne. Buď som padol na hlavu alebo je v tom čosi onakvejšo. Veď ja truľo, je to tak.Vĺčatá sa rodia vždy inak. uvažoval som a spustil som sa na pravé krídlo a klesal som dole. Onedlho, som pristál dole na zemi a vošiel som za vodopád.   

[Fantomas]

//: Dodatok

Nevrlý vodopád-ZL-Tábor

Nemohol som tu ostať sám. Bol by som hlupák. Spomenul som si na pravidlá a cítil som sa ako kolosálny blbec. Musím Soula dopraviť do Tábora, je to moja povinnosť. spomenul som si a už som na sebe videl vyčítavý pohľad svojej Alfy. Zvrtol som sa a rozletel som sa späť k Aure a svojmu potomkovi. Konečne po dlhom trpnom lete som sa zniesol k Aure a Soulovi, nebol som preč dlho. ,,Musím Soula dostať do Tábora." zamrmlal som a nečakal som na súhlas Aury a zobral som Soula do tlamy. Bol maličký.Cítil som ako mu srdiečko bije. Bol taký drobný. Dúfam, že aj keď to je krpec, alfa povolí život aj jemu. pomyslel som si, keď som letel so svojim potomkom do Tábora. V oblaku prachu som pristál v živom Tábore. Svojho potomka som držal pevne, ale tak aby som mu neublížil svojimi tesákmi. Prešiel som cez vlkov ku Alfe. Pozdravil som ju poklonkou a položil Soula na zem. ,,Priniesol som vám ukázať svojho syna, ktorý sa narodil pred pár dňami.  Je na vás ako sa rozhodnete." povedal som s jasnou pokorou v očiach. Celé moje telo vyžarovalo známky oddanosti a absolútnej poslušnosti. Vedel som, že ona je moja pani a ja jej patrím, tak ako život môjho syna, ktorý som jej práve odovzdal. K nijakému inému vlkovi som nemal taký rešpekt ako ku nej. K alfe, ktorá je mocná a jej slová sú zákon. 

[Remington]

Tábor
I přes její myšlenku nadále nespokojeně pozoroval vlka dotýkající se jejího břicha a ze všech sil v sobě držel varovné zavrčení. Dobrá ona mu možná věřila a zřejmě k tomu měla i důvod, nebylo moc vlků, co by si tak pustila k tělu, díky bohu. Ale to neznamenalo, že mu věřil i on, furt tam uvnitř byla i jeho vlčata a tohle byla jeho partnerka. Jakmile se od ní odtáhl a na chvíli nastalo ticho, využil šance a udělal krok vpřed. Nechci velectěnou Alfu nijak podceňovat. Pomyslel si a pohlédl na ni, aby se ujistil, že ho poslouchá. Ale nebylo by pro ni i vlčata bezpečnější přesunout se do doupěte? Jeho myšlenky působily až ledově klidně, avšak uvnitř mu to hlavou létalo už nějakou tu dobu, hromada vlčic byla po celou dobu březosti v klidu, jenom aby vlčatům neublížila a ona měla těsně před porodem a starala se ještě o smečku. Udivovalo ho a obdivoval sice jaký vztah k ní má a jak se o ni stará, on by na tohle nervy neměl, ale zároveň si stačil všimnout jak moc ji záleží na rodině a tímhle mohla tu budoucí ohrozit. Dobrá, stáním se toho moc stát nedalo, ale kdo ví, tahle smečka byla holt jiná než ostatní.
+
Vyčkával na odpověď tmavé vlčice, když v tom k nim došel jemu již známý vlk a předložil před ní vlče, jako by snad čekal na požehnání, či co. Z jeho výrazu šlo poznat, že by ho nejraději hned na místě viděl mrtvého. Popostoupl si a vypl hruď, poté očima přeskočil zpět k Naiome. ,,Obdivuju jakou máš trpělivost." Řekl již nahlas, snad poprvé za dobu co vyšel s ní ven z doupěte, následně věnoval Fantomasovi ironický úsměv a sedl si na zem. Nesamostatná blbá paka. Doplnil uvnitř a odfrkl si.

[NaiomeHlavní administrátor]

Tábor
Naiome sa uškrnula na Varoxa. Myslela, že už to stačilo preto doň jemne drcla ňufákom, aby prestal. Aj ty si raz nájdeš niekoho s kým budeš mať potomkov, Ragnarok. poslala mu myšlienku a jemne podvihla kútik tlamy. Keď prišla Gwen, uši dala k zátylku a vypla jej bielu náprsenku. "Si snáď ešte aj hluchá?!" podvihla Naiome horný pysk a vycenila jej belostné tesáky. "Máš posledné varovanie Gwen, keď ja poviem čuš budeš čušať! (mlčať)" zavrčala pričom jej pozerala ostro do očí. "Choď." pokynula jej a vypočula si Remove myšlienky. Došiel aj Fantomas s vĺčaťom. Nadradene pozrela na malé vĺča. Premeriala si ho riadne pohľadom. Jej rozsudok bol jasný. Schmatla vĺča bezcitne do zubov a tesákmi ho zakusla. Z jej tlamy padlo rovno na zem. Mŕtve. Naiomin rozsudok bol smrť. Takto sa Alfa rozhodla. Pozrela Fantomasovi do očí. Rozhodnutie Alfy museli obaja členi alebo rodičia akceptovať. "Fantomas, obleť hranice, či nenájdeš votrelca. Ak nájdeš, priveď mi ho. Choďte aj s Tristanom." povedala rázne s podvihnutým pyskom a pohľadom zamierila na Tristana, aby ho Fantomasovi ukázala. Okolo Naiome sa začala tvoriť hustá čierna para. Pozrela chladne na telo vĺčaťa, ktoré začala para obklopovať, než v nej úplne zmizlo. Rozleptalo ho a zmizlo už navždy aj so steblami trávy na ktorých ležalo. "Choďte" vyzvala Fantomasa a Tristana. Naiomin Havran sa posadil na plece Tristana, akoby to bol jeho verný spoločník a nahlas zakrákal.(Viete, to havranie krá-krá! ) Obrátila sa na Varoxa. "Keď budete odchádzať, oznámte mi to. Buďte tu dokedy chcete, avšak pravidlá pre Vás platia také aké sú tu stanovené." dodala smerom k nim a postavila sa smerom k Remingtonovi. Pozrela mu do jeho jantárových očí a zaškerila sa. "Prepáč,zlatko." pozrela naň nevinným pohľadom a olízala mu ňufák. "Už pôjdeme." dodala k nemu. "Kappy nech nájdu všetkých votrelcov tu na území. Buď ich zabite, alebo mne preukážte. Delty, posilnite hranice, neskôr si určím vlkov, ktorí sa tam budú zdržovať. Gammy, chcem počuť nápady ako posilníme hranice nášho tábora, nemienim tu vidieť tie sladké tváre sviťákov, ktorí si nahovárajú temnotu. Bety a Gammy Vás budú kontrolovať. Každý jeden vlk, ktorý si nebude plniť svoju povinnosť k jeho hodnosti, mi nahlásia a Váš trest bude nezvratný!" zavrčala ostro na celý tábor aby to dostatočne každý počul. V tehotenstve bolo oveľa ťažšie riadiť svorku, preto sa musia rozhýbať aj členi a plniť si určité povinnosti. Zachvíľku sa Naiome nebude môcť ani pohnúť z jaskyne a tam za ňou nikto chodiť nebude. Bude to na Betách a Gammách hlavne a potom na Remingtonovi samozrejme. Jedla mali dosť z lovu o to sa nestrachovala, musela ich však donútiť niečo spraviť. Každého premeriala vážnym pohľadom. A ak to niekto z členov nepočul, tak mu to odkážte, pre každého to platí rovnako! rozoslala im myšlienky. Očkom kukla na boj Asmia vs Manyak a uškrnula sa. Chcela s nimi ešte počkať, než im dá koniec. Chcela vedieť, čo v sebe majú. Pomalými krokmi sa "dogúľala" k jaskyni v ktorej zmizla v šere. ľahla si na vystlaný pelech, ktorý si sama zrobila a odfúkla. Čakala na Rema.

[Jack Ian Snart]

Tábor
Zpozoroval jsem jak nějaká vlčice ( jinak taky velmi krásná) zabila vlčáttko bylo mi ho líyo. Rychlé jsem se šla na to vlče podívat. Vážně bylo mrtvé. Co si počnou jeho rodiče? Z meho pohledu jsem vypozorovala, že jeho otec byl ten vlk, kterýho jsem potkala nedávno. Chtěla jsem něco říct, ale pak jsem si uvědomila že jsem vetřelec, a tak jsem mlčela. Tohle místo bylo divné. Mě se tu nelíbilo. A proto jsem byla připravena se se svými čepeli bránit ,kdyby náhodou chtěl na mě někdo zaútočit.

[Allweena von Bella]

(Gwen)
Tábor
S hlavou vztyčenou jsem si vyslechla Alfu a zatvářila se omluvně. Poté jsem se odebírala pryč, jak mi Alfa nakázala a ještě při odchodu si vyslechla rozkazy. Ucítila jsem tu známý pach vlčice s pláštěm (Jack), avšak nebyl temný, můj úkol zněl jasně, tentokrát nezklamu! Řekla jsem si rázně a tvrdým pevným krokem s až děsivě vypadajícím úsměvem jsem si to namířila k vlčici, když jsem byla u ní, začala jsem dělat kolem ní kruhy. "Ahoj zlatíčko. Co tady děláš tak... Tak sama?", zeptala jsem se sladkým hláskem s temným podtónem. "Víš zlatíčko," pokračovala jsem sladce, "má velectěná Alfa tu sviťáky netrpí.", dokončila jsem větu a cvakla zuby u jejího ucha. Začala jsem lehce vrčet a vrčení postupně stupňovala. Přes vrčení jsem se usmívala, já si to užívala. Za mnou se tvořily krystalky, co krok to asi pět krystalků.

[Remington]

Tábor - Nějaká ta jeskyně, nora, či co...
Uchechtl se, když ostře napomenula tu barevnou zřejmě také ne moc chytrou vlčici, bylo na čase aby ji někdo utišil. Avšak něco mu říkalo, že ani tady to nebude na přesvědčení jejího slepičího mozečku stačit. Možná by ještě déle uvažoval nad tímto podivným článkem, kdyby se jeho partnerka mezitím nepostarala o vlče které Fantomas přinesl. Ale co taky čekal? Jemu samotnému se už jenom jeho příchod zdál v momentální situaci přes čáru. Když snad vidím, že Alfa potřebuje klid, počkám a dopřeju jí ho, ne? Přemýšlel uvnitř nechápavě a pohled přesunul na mrtvé tělo co po chvíli zmizelo v kouři. Jaká to smůla. Pomyslel si opět ironicky a věnoval vlkovy hořký úsměv. Uvnitř si při té myšlence ale začal uvědomovat, kolik toho proti všem má a začal doopravdy přemýšlet nad vlčaty. Nedokázal si sám sebe představit v roli rodiče, co kdyby dopadl jako tenhle? Přišel o potomka? Koutky mu klesly, avšak toto zamračení zmizelo se slovy černé vlčice. ,,To je tak sladké a nevinné, až mi to skoro nevadí." Ušklíbl se, když ho oslovila tím slůvkem, nebyl na tohle zvyklý, ani trochu. Její slova ho jinak ale velmi potěšila a jakmile rozdala úkoly, bez špatného pocitu, z toho že by snad nic pro smečku nedělal, se vydal za ní. Možná prozatím nebyl nijak velkým přínosem, ale tušil že jednou přijde jeho chvíle a všem, teda Nai to vrátí. ,,Máš vůbec při tom všem starání o smečku, čas na něco jiného?" Zeptal se lehce šokovaně, jakmile vešli do soukromí a stínu, které doupě naskytovalo.

[Jack Ian Snart]

Tábor
Nazdar ty můj známý miláčku. Řeknu vlčici, kterou jsem už znala.Procwji nazíváš, tak váženou, vždyť jen hlupák vraždí nevinná vlčátka. Pojď pomůžu ti utéct. Můžeš být volná. Nemusíš sloužit týhle Alfe. Můžeš si dělat co se ti jen zachce. Lákam ji a naklaním se ji k ochu. Tak ty si cheš hrát? Všimnu si krásných krystalků, co tvoří. Přes vrčeni se usmívala. Hraní se ji líbilo.

[Sponsored content]