Příběh smečky Kirigakure III.

Vyslechla jsem si Varga a přišla jsem s nápadem. "Strejdo, mám takovou dobrou věcičku, může nám to poskytnout maso různého druhu. Na oslavu." Vytáhla jsem samoplnící misku na maso a a začala jsem postupně s přípravou pokrmů, tedy jen masa, ale to vůbec nevadilo. Postupně jsem pomyslela vždycky na nějaký druh masa a když se miska naplnila, vysypala jsem ji na čisté místo v táboře. Brzy se tedy hromadily kopečky masa různého druhu a chuti. Bylo tady maso zaječí, maso srnčí, maso kančí, maso hadí, maso ze žab, maso z koroptve, maso z jelena, maso z krocana. A dokonce i maso ze slepice. Takových hromádek jsem udělala mnoho, tak aby si každý vlk v táboře mohl vzít dle chuti. Bylo zde i maso rybí, různé druhy. Maso z lososa, pstruha, kapra, úhoře štiky.

"To je super nápad." Usmál jsem se na Mauru. Na Yllin jsem jen mrkl. "Co už nadělám, mluvil jsem se svou dcerkou. No tak překvapení nebude." Náhle jsem zaslechl nějaké rychlé kroky. Když jsem se podíval, už do mě vrazilo cosi černého. Amias? Jo, byl to on a rozplácl se přede mnou. "Ahoj Amiasi. Jsi v pohodě?" Ten pád vypadal komicky, to jo, ale taky se mu mohlo něco přihodit. Naštěstí nevypadal nějak vážně zraněný.

Rozhodl jsem se, že je čas svolat smečku a tak jsem vyskočil naposledy na naše bývalé doupě a zavyl jsem na celé území smečky:

Byla jsem šťastná. Konečně jsem členkou smečky. Musím se pochlubit tátovi a mámě. Už nejsem jenom vlče, vlastně ani to už nejsem. Jsem právoplatný člen smečky. Jsem Kappa! Whohou. Nadšeně jsem zavrtěla ocasem a dívala se na tu super věcičku, kterou měla Maura. "Můžu taky nějak pomoci?" Zeptala jsem se. Všimla jsem si i taťky a tak jsem se s ním šla pozdravit. "Tatí, tati, ahoj, jsem Kappa! Jak se máš? A kde je mamka? A kde Je Kuriko a Aoi?" Vychrlila jsem na tátu spoustu otázek.

Počkal jsem, než se v táboře sešli všichni vlci. Nebo alespoň většina z nich. Když už všichni byli v táboře nastoupení před doupětem Alf, podíval jsem se na všechny vlky s hrdostí a spokojeným úsmevěm.


Od této chvíle všechna zodpovědnost ležela na bedrech Yllin a já jen doufal, že ji Acio patřičně podpoří. A pokud ne on, pak já ano. Alespoň než se neodeberu do věčných lovišť.

Po tomto proslovu jsem seskočil z doupěte Alf, pak se poklonil Yllin a přešel jsem ke své dceři Rowenn, kterou jsem si k sobě přitulil.

// Snad nevadí, že jsem to udělala takto, ale nechci to natahovat. Takže hodně štěstí Yll.

Tábor Ishimura→ Tábor Kirigakure
Znuděně jsem zívla. Do tábora dorazil další zelený vlk. Tady je těch zelenáčů teda požehnaně. Heh. Zelenej kožich fakt není pěknej. Byl zřejmě příbuzný s tou nepříjemnou zelenou betou a Hexy. Zpočátku to vypadalo jen na další nudný rozhovor, pak mě však zaujalo, že mluví o další smečce. Jak že to bylo. Kimiba... Eh. Kiriba... Kiri- Kirigakure? Jo, to je ono. Kirigakure. Tam třeba nechcíp pes jako tady. Třeba jsou tam aktivnější. Přeci jenom můžu obhlídnout Kirigakure a pak se vrátit. Nikdo mi nemá co vyčítat. Zvedla jsem se a vydala jsem se rovnou za nosem do Kirigakure.
V táboře zrovna probíhalo jmenování nových alf. To se mi hodilo. Zařadila jsem se mezi obyčejné členy a doufala jsem, že pach Ishimury už přebil můj pach Zeiss. No byl to samozřejmě nesmysl, protože v Zeiss jsem byla celý život a v Ishimuře jen den. Přesto jsem věřila, že budou všichni řešit nové alfy a mě si nebudou všímat. Nechtěla jsem vyvolat další pozdvižení jako Ishimuře.

Zrcadlové jezero - Tábor
S úsměvem jsem pozorovala Koku - malé vlče co jsem našla a přirostlo mi k srdci, tak pevně jako by ta vlčí holčička byla mou holčičkou odjakživa. Z pozorování malé Koku mě vytrhlo zavytí Alfy. Neslo důležité poselství pro každého člena smečky, od Omegy po Betu. "Koku...?" Vstala jsem, došla k pískovýmu vlčeti a drkla do něj. "Víš, to vytí co jsi slyšela, tak patřilo mé Alfě, Alfě Vargovi jenž se svojí partnerkou Roxynor vládnou nad tímhle územím kirigakurským. Svolává všechny vlky do tábora, asi něco důležitého a je mojí povinností tam jít. Půjdeš se mnou?" Vysvětlím ji, nečekám na odpověď a dám si ji na zadá a rozklusala jsem se opatrně do tábora. "Drž se pevně, Koku," nakážu ji vlídně a opatrně klusám dál tak, aby nespadla. Brzy jsem byla v táboře a kývala jsem k vlkům na pozdrav. Když jsem byla pár metrů od Alfy Varga, tak jsem se mu hluboce poklonila až to ani nevypadalo, že jsem Gamma. Usmála jsem se na Yllin, ustoupila jsem, sundala jsem si Koku ze zad a sedla si k ostatním vlkům. "Je tu hodně vlků, ale neboj. Jsem tu já a ti vlci jsou všichni moc hodní. Chovej se uctivě, když se ukloním já, tak se ukloň taky," zašeptám ji do ouška a přitisknu si ji k sobě, do své chundelaté sněhobílé srsti. Poslouchala jsem slova Alfy a ve mně se začaly mísit pocity. Neměla jsem ráda změny, Varga a Roxynor jsem měla jako Alfy ráda, ale Yllin byla moje kamarádka a pro post Alf byla jako stvořená a já jsem ji to z celýho srdce přála. Změna je život. U Yllin jsem byla plně přesvědčena, že ten post zvládne, ale jejího partnera jsem neznala. To mě mrzelo, protože jsem byla Gamma a neznala jsem Alfu. "Určitě je to hodný a spravedlivý vlk ten Acio. Přece je to partner Yllin." Napadlo mě a pak jsem se uklonila novým Alfám. Došla jsem k Vargovi a    uklonila se mu. "Byl jste skvělý Alfa," vzpomínala jsem jak mi dával post Kappy a mluvil s Indiány. "Yllin, chci tobě a tvému partnerovi popřát hodně štěstí a pevný nervy. Jsem na tebe hrdá, že si Alfa kirigakurská," mluvila jsem upřímně a poklonila se ji až se mi čumák dotkl země.

Tábor
Nikdo si mě zatím nevšímal a za to jsem byla ráda.  Sledovala jsem jak se alfě, kterou  starý alfa představil pod jménem Yllin, klaní další bílá vlčice. Poklony mi byly vždy proti srsti, tak jsem se to stejně jako v Zeiss a Ishimuře rozhodla obejít. Vypadalo to, že nová alfa hledá podporu svého partnera, který se ani nedostavil na své vlastní jmenování. Pohrdavě jsem se ušklíbla. "Třetí smečka a už potřetí jsem se ujistila v tom, že vlčice jsou zkrátka mnohem schopnější alfy než vlci," zašeptala jsem si spíš pro sebe.

Začul som Vargove zavytie a pricupital do tábora ako poslušný psíček. Asi to bolo niečo dôležité, keď zvolal celú svorku. Celý jeho preslov som síce nezapočul, no to najpodstatnejšie mi neuniklo. Mami?! Moja mama sa stala Alfou svorky. Bol som na to hrdý, no v tomto momente až príliš zmätený, čo vlci okolo mňa zjavne neboli. Asi sa o tom vravelo, už dlhšie, ale keďže som teraz kopu svojho času ztrávil so sestrou v Zeiss uniklo mi to. Pristúpil som k mame. Zvláštne... Pred rokom som bol ešte malá chlpatá gulička a teraz bol zo mňa vysoký vlk, už som bol dokonca vyšší než mama. ,,Mami?" nechápavo som na ňu pozrel.

Tábor 
Byla jsem ráda, že Yllin nic nenamítá na moje hluboké poklony. A taky byl to rozkaz bývalé Alfy Varga a to jsem musela poslechnout. Na tváři se mi na vteřinku mihl vítězný úsměv, ale ihned ho nahradil upřímný a vřelý. Kývla jsem na pozdrav vlku (Aragorn), který taky přišel do tábora kvůli velký změně. "Hmm...zase nevím zda Yllin tykat nebo vykat. Asi bych měla vykat," napadlo mě a trochu jsem znejsitila. "Neděkujte Alfo Yllin," pousmála jsem se. Jejím slovům jsem věřila, protože jsem ji znala dost dobře, abych uvěřila. "Zdravím, Alfo patronů kirigakurskych," široce jsem se usmála na lišku, která se zhmotnila vedle Yllin a já jsem tušila, že je to její patron. "Ty si určitě Yllin syn, že? Takže zdravím princi kirigakurský," zazubím se na vlka (Rian). Ustoupila jsem, aby mohli gratulovat ostatní vlci. Ucítila jsem pach Zeiss na jedné vlčici (Cäelle), ale byla cítit i trochou Ishimury. "Yllin? Cítíš pach té vlčice? Vypadá to, že trávila nějakou dobu v Zeiss a maličko je z ní cítit Ishimura, ale Kirigakure ne. Víš oní? A...nevadí ti, když ti budu v myšlenkách tykat?" Poslala jsem Yllin myšlenku.

Zrazu sa mi prihovorila nejaká neznáma kirigakurská vlčica. Bola biela a mala nadýchamú srsť. (Hilary) ,,Áno." odvetil som slušne na jej otázku, či som Yllinin syn. Keď ma oslovila princom s vyvalenými očami som sa na ňu zahľadel.,,Eeeeh... To oslovenie snáď nebude nutné." nervózne som sa usmial. Nevedel som ako zareagovať, dnes toho bola na mňa viac než dosť.

Tábor
Dál jsem sledovala, jak se bílá vlčice klaní. Jakoby doslova ryla čumákem v zemi. Připomínala mi Fantomase. Nah. Jak jsem nesnášela tyhle vlezdoprdelky. Docela mě zaujalo, jak oslovovala syna alf. Tohle kdybych věděla dřív, tak bych se nechala oslavovat princezno Temna nebo aspoň dcero císařovny pekel. Heh. Škoda. Když si mě ona bílá pochlebovačka všimla, převládla u mě lehce škodolibě nálada. Andělsky jsem se pousmala. Ahojky miláškové, pomyslela jsem si.

Tábor 
Můj tip byl správný a tak jsem vlčkovi darovala úsměv. "Dobře, dobře, tak já jsem Hilary a ty?" Otázala jsem se ho klidně a vlídně. Byl už to velký hoch a jestli jsem se nemýlila, tak to byl už Yllin druhý vrh. Byla jsem ráda, že právě Yllin se stala Alfou. Byla pracovitá, skvělá matka, hodná kamarádka a další plusy měla. U jejího partnera jsem si nebyla jistá, ale myslela jsem si, že bude taky dobrý Alfa. A ani jsem neviděla co byl za post. Možná Kappa, Delta či Gamma. Vyšší asi ne, protože bych snad věděla jaký jsou ve smečce aspoň Bety. Pohled mi padnou na malou Koku, kterou jsem držela u sebe. "Vidíš to pískový vlče? Našla jsem ho na území a nevím zda ho někdo nepostrádá. Koku...Emh tak jsem ji pojmenovala si na rodiče moc nepamatuje a jen říkala, že ji nechali samotnou a odešli. Znáš smečku líp než já a tak myslíš, že je to vlče místních vlků a kterých?" Opět jsem poslala Yllin myšlenku. Chtěla jsem pro ni to nejlepší a musela jsem se zeptat. Neodpustila bych si to, že jsem nevyzkoušela všechny možnosti jak ji najít rodiče. Upřímně bych se ji popřípadě ujala sama a to velice ráda. Už teď jsem ji brala za vlastní, ale věděla jsem, že kdyby měla bratry i sestry a oba milující rodiče, tak by se měla líp než u mě. Zamračila jsem se, když jsem uslyšela vlčiny (Cäelle) myšlenky. "Kdo jsi? Dcera Alfy Zeiss, jak soudím podle tvých myšlenek. Co tu děláš?" Poslala jsem myšlenku té vlčce co páchla po Zeiss. Byla jsem připravena chránit před ní Koku, Yllin, Varga a vlastně všechny, ale taky jsem si chtěla vyslechnout její slova. 
//Izu, v tom minulím postu se Hil neuklonila ani jednou :DD Uklonila se na rozkaz Varga, pak Vargovi samotnýmu a Yllin samotný a to třetí můj Post dozadu :DDD

Napätie zo mňa postupne opadávalo, no bol som stále zmätený. Ja a princ? Kdeže. To... To bolo proste vylúčené. Taký prašivý kožuch ako ja a stať sa princom. Potom som sa však opäť myšlienkami vrátil k bielej vlčici predomnou. Vyzerala ako veľmi milá vlčica abtak som jej venoval úsmev. ,,Rian, teší ma." predstavil som sa.

Tábor
Pousmala jsem se. Nepřestalo mě fascinovat jakou pozornost budí pach Zeiss. Protimonopolní by se neměli bát mě, ale toho jak mají nechráněný tábor. Soudíš správně. A co tu dělám? No nebudeš tomu věřit, ale mám tady rande s růžovým jednorožcem. Odpověděla jsem ji ironicky v myšlenkách. Jaká to hloupá otázka.
// Vím, ale to je prostě Cael :'D Pohrdá poklonami a je jí edno kolik jich je a za jakých okolností.

Allweena von Bella
OJ -> Táborlad
Procitla. "Huh?", vypadlo z ní, když se začala rozhlížet, byla už dávno dospělá, měla vyhublé tělíčko a taky hlad, to hned potvrdilo zakručení v bříšku. Náhle si připadala tak slabá. Snažila se stát pevě na nohou, ale ty jí téměř neposlouchaly, byly rosolovité jako pudink. Musím se hned najíst... Pomyslela si a z posledních sil se vydala najít něco k snědku. Pomalu se brouzdala kolem jezera a čekala, kdy její čumák ucítí pach kořisti, kdy uslyší hopkání nohou a kdy její fialkové oči zahlédnou pohyb. Dlouho hledala, ale marně. Nikde nic. Už jí docházela veškerá síla, když tu náhle spatřila krysu, jak si to běží k jezeru, aby se napila. Měla co dělat, aby se k té kryse dostala potichu, už ji všechno vyčerpávalo. Pak se odhodlala ke skoku, protože na nějaký uštvávání kořisti neměla energii, a hned do krysího tělíčka zaryla zuby a napila se krve, jež z krysy prýštila. Hned na to si vychutnala drobnou porci krysího masíčka a kostičky se rozhodla schroupat taky, ale ty úplně prťavé si radši nedávala. Hned na to se chtěla napít. Malá krysa jí dodala trošku energie, takže se mohla dát na cestu. Postupně si vzpomínala na to, co se tu dělo, než usnula. Byla tu s bretrem, ale ten už musel být pryč. Pokoušela se tedy vyčenichat, jestli ještě neucítí jeho pach. Nakonec se jí to podařilo, přestože byl už tak slabý, že když čenichala, tak funěla jak medvěd po maratonu.
Konečně se dostala do tábora. Hned, co se tam dostala, úlevně vydechla a zhroutila se slabostí na zem a zhluboka dýchala. Jazyk vyplažený, oči přivřené.

,,Takže z maminy je zrazu Alfa hej?" s úsmevom som do nej štuchol. Zrazu mi však poslala myšlienku. Doteraz som nepremýšľal o tom, že by som odišiel. Nemal som na to dôvod a bol som presvedčený, že tu ostanem. Zostávam poslal som jej na oplátku myšlienku. Chcel som v Kirigakure ostať. Do Zeiss ma to netiahlo a o ostatných svorkách som nevedel v podstate nič.
Potom som uvidel Alweenu. Brutálne vyrástla. Už bola vysoká a bola heozne chudá... Tak ako ja. ,,Odpočívaš princezná?" pristúpil som k nej s úškrnkom. ,,A mám novinku," krúžil som okolo nej a švihal chvostom ,,naša mama je Alfa." prehlásil som hrdo akoby to bola iba moja mama. ,,Takže ja som princ" zaksichtil som sa ,,a ty princezná." skočil som k nej.

Tábor 
"Mě též těší, Riane," pověděla jsem upřímně a usmála se na něj vřele. Vypadal na milého vlčka a taky to byl syn moc hodné vlčice. "A nevadí tedy, že ti v myšlenkách budu tykat?" Poslala jsem Yllin tu samou otázku jako před chvílí, ale odpovědi se mi na ni nedostalo. "Neboj Koku, Alfa Yllin je hodná vlčice. Neublíží ti," zašeptala jsem k mojí malé holčičce. "Taky jsem z ní nic necítila Niwatského," poslala jsem opět svoje myšlenky Yll. Její návrat rodičů byl zmařen, vyprchal z něj poslední doušky naděje. "Nemohu být dobrá matka. Nedokáži ji nahradit oba rodiče a ani přidat sourozence. Nechci ji o to ošidit, proto by asi bylo nejlepší, kdyby ji adoptovala nějaká plnohodnotná rodina," Opět ty myšlenky byly mířeny na Yllin, ale jen to pomyšlení mě ničilo. Za tu dobu co jsem tu malou znala, tak si mě získala, ale byla by šťastnější u rodiny. Zase jsem zpozorněla, když jsem uslyšela myšlenky té vlčky ze Zeiss. "Hahaha, doopravdy vtipné, ale teď vážně. Nenechám tě ohrožovat tábor a ani smečku. Tak ještě jednou - Co tu děláš?" Můj hlas byl tvrdší, když jsen posílala myšlenku. Zmáhalo mě číst, příjmat a posílat myšlenky, ale stejně jsem zpozorněla. Ucítila jsem přicházet dalšího vlka tedy vlčici. Připadal mi ten pach, že by mohl patřit dcery Yllin. "Yllin! Tvoje dcera," Vykřikla jsem, když jsem spatřila jak se ta vlčice co měla podobný pach Yllin zhroutila na zem. "Běž za ní, já tu zůstanu s tou co páchne Zeiss. Emh a promiň. Nechci ti rozkazovat a dyštak ji sem přines. Víš zajímám se o léčení," zase jsem poslala Yll myšlenku, ale tentokrát rychle. Běžela bych té vlčici na pomoc, ale nechtěla jsem tu nechávat Koku a ani bez dohledu vlčici co je nebo byla Zeissačku. Vypadalo to však, že té vlčce nic moc není, když k ní klidně přistoupil Rian.