Re: Příběh smečky Stříbrného fénixe I.

Thu Dec 29, 2016 7:35 pm

Hory farebných myšlienok

Všimla som si, ako sa trasie. Nevyzeral nebezpečne. Vydýchla som si. Asi by som proti nemu nemala šancu, aj keď mu chýba noha a je slepý. Keď si ľahol na chrbát, zamračila som sa. Nebolo to pre mňa prirodzené. Nikto to predo mnou ešte neurobil. Zjavne nechcel, aby som mu ublížila. "To som rada," vydýchla som si a sledovala, ako odo mňa cúva. Bál sa? Striaslo ma. Trochu mi prekážalo, že som vydesila vlka zo... Strieborného fénixa? Ako som sa tu, safra, dostala? pomyslela som si prekvapene. Jeho pach mi pripomínal svorku, na ktorej území som. "Ja... Vlastne som sa vybrala na véééľmi dlhú prechádzku a trošku som zablúdila až sem," zasmiala som sa zvonivo. Snažilo som sa na neho nepôsobiť zle. "Som Salome Astral Virentem. Nemusíte sa ma báť," usmiala som sa aby to cítil aj v mojom hlase. Prikrčila som sa k zemi, aby som bola približne na rovnakej úrovni ako on.

Thu Dec 29, 2016 8:01 pm

Tábor
,,Ovšem, že na to umím hrát." řekl jsem jemně uraženě a poté se zasmál. Jemně jsem uchopil ocarinu mezi pysky a rozhlédl se po táboře. Chtěl jsem se ujistit, kolik vlků mě uslyší hrát a podle toho, jak moc se mám případně snažit. Trochu mě to viděsilo, když jsem dopočítal. V životě jsem ještě nehrál před tolik vlky. Měl jsem strach, ale i přes to, jsem jemně foukl do dutých otvorů svého nástroje. Z fialového drápu se linula krásná melodie, které proznívala celým táborem. Obával jsem se, že by to mohle nějakým vlkům vadit, ale zároveŇ jsem se ujišťoval, že zas takové mučení to není a mohly by to vydržet. Postupně jsem díry na nástroji ucpávat a uvolňoval, čímž vznikala nová melodie, kterou jsem si pečlivě ukládal do paměti. Zavřel jsem oči a nechal svoji tvůřčí část duše pracovat za mě. Když jsem skončil, nechal jsem ocarinu volným pádem návratít se na své místo. ,,No, viděl jsem je jenom dvakrát v životě a moc toho o nich nevím, ale jsou to prakticky takový velcí, stříbrní ptáci." zasmál jsem se a jemně zakašlal. Zima. Měl jsem zimu nadmíru rád, ale tohle bylo jediné, čeho jsem na ní trochu nenáviděl.

Thu Dec 29, 2016 8:15 pm

??? - SL - VTP - Tábor
Štrádovala si to tak územím smečky stříbrného Fénixe, v tu chvíli si i ona uvědomila jak moc často tu je. Bylo to tu ale lepší jak v Kirigakure, možná proto že tu alespoň někoho znala, nějak uvnitř ztratila nějakou naději co se týkalo Rose nebo Darkness. Něco ji říkalo že jejich cesty se rozdělily a ona se musela posunout dál. Pomohly ji a chtěla jim to někdy oplatit, avšak momentálně na to nebyla ta pravá chvíle. To ji připomnělo že i Zealovi měla dost co splácet, nebo Nye, té vlčici co tak záhadně zmizela. Zamračila se, neměla vlastně důvod ke smutku, tolik vlků ji vešlo do života a pomohlo, měla by být šťastná. Zářivě se usmála že by snad i sníh pod jejími tlapami roztál, kdyby to její magie povolila a rozešla se planinami směrem ke skalám. Ty se poměrně rychle přibližovaly a zrovna když chtěla zpomalit, zaslechla známý zvuk a znovu přidala do kroku dokud nedošla až ke kraji tábora. Byl to dobrý nápad? Chodit sem ikdyž nepatřila do smečky? Zatím to nikomu nevadilo.

Thu Dec 29, 2016 8:39 pm

Tábor --> Okraj tábora
Než jsem stihl zklidit jakékoli reakce, do nosu mě praštil známý, nasládlý pach. Jakmile si můj nos vzpomněl na totožnost onoho vlka, vyskočil jsem na nohy. ,,Promiň, omluv mě." řekl jsem spěšně směrem k Freye a vesele odklusal pryč. Bylo mi blbé jí tam takhle nechávat, ale nemohl jsem nejít Louie naproti. Znám jí, jistě by se v půli cesty otočila a šla domů, Dlouho jsem jí neviděl a tak milou společnost ocením vždy. Když jsem se vymanil z dohledu všech vlků, zrychlil jsem a vyplázl jazyk. Když jsem jí konečně spatřil, zpomalil jsem a usmál se, biť to z té dálky nemohla rozeznat. Klidně jsem k ní doklusal, přičemž jsem poslouchal rytmické křupaní sněhu pod mým težký tělem. ,,Ahoj." usmál jsem se na ní a unaveně si oddechl. Vůbec se nezměnila. Co to plácáš ?? Viděli jste se před měsícem.

Thu Dec 29, 2016 8:47 pm

/Hory barevných myšlenek/
"Emm..." bylo jediné, co jsem ze sebe zvládl vydat. Ani jsem se nehnul. To říkají všichni. A poté? Poté už mám jejich tesáky, potažmo kudlu, v hrdle... Sklopil jsem pohled a převrátil se na břicho. "A vy mi nemusíte vykat. Nejsem nijak vysoko postavený." zamumlal jsem tiše. "Cítím, že nejste odtud, Salome..." pověděl jsem následně tiše. Nebyl jsem si jistý, zda mám pokračovat, ale zbytek věty jsem si raději nechal pro sebe. Stále jsem se však díval do dáli z hor dolů, aniž bych vůbec něco viděl. Nemělo cenu se otáčet - byl jsem přeci slepý.

Thu Dec 29, 2016 9:00 pm

Hory farebných myšlienok

Zosmutnela som. Prečo mám ten hrozný dar?! Myslela som na čítanie myšlienok. Safra! zanadávala som si opäť. Bolo to smutné. Určite sa mu toho muselo veľa stať. A hlavne zlého. "Tiež mi nemusíte vykať. Teda nemusíš," šepla som rovnako ticho ako on. "Nie, nie som," hlesla som a zapozerala sa do diaľky. "Môj život som zverila Kirigakure hneď po tom, čo Vyhnanci obsadili Insieme," zaspomínala som si. Boli to zlé časy. Kruté. A Orfeon. Bolo mi všetko ľúto. Bola som vtedy síce ešte malá, ale mohla som niečo spraviť. Určite bolo niečo, čo som mohla spraviť. Pozrela som sa tam, kam sa pozeral aj on a posadila sa k nemu. "Žiješ tu sám?"

Thu Dec 29, 2016 9:05 pm

Okraj Tábora
Už se chtěla odhodlat a vejít mezi to bludiště doupat. Dobrá, bludiště to zrovna nebylo, nutno dodat že oproti Kirigakure to tu bylo prázdné. Ale než stačila udělat jediný krok, už viděla bílou kouli naproti. Ve sněhu nešel skoro vidět. Usmála se a zavrtěla ocasem když jí pozdravil, překvapilo jí že šel naproti, ale odpadl tak z ní veškerý strach z toho že by se s ní třeba nechtěl bavit. ,,Ahoj, proužku." Usmála se a narazila tím na hnědé proužky na čenichu které ho ve sněhu snad jako jediné prozrazovaly. Sedla si do sněhu a ocas obtočila kolem tlap jako vždy. ,,Obšťastňoval jsi smečku svou hudbou?" Ušklíbla se, možná to znělo trochu divně ale to bylo jedno. Momentálně ji tohle opravdu netrápilo.

Thu Dec 29, 2016 9:14 pm

/Hory barevných myšlenek/
Stále jsem hleděl na stejné místo, možná krom mírného uvolnění ocasu jsem se totiž ani nehnul. Pořád to mohlo vypadat, jakože čumím tam, dolů z hor, na tábor, však opak byl pravdou. Až teprve poté, co jsme si potykali, jsem se trochu na vlčici pootočil a poklonil se jí. Virentem... ten rod je dost vysoko... ale znám z něj zatím pouze Orfeona, smutné... pomyslel jsem si. Sklonil jsem hlavu.

"Kirigakure..." hlesl jsem tiše. Grr... Darkness... u mrtvého Timbera... vidím to, jakoby to snad možná bylo včera... napadlo mě ihned. Když se mě však Salome zeptala, ihned jsem zastříhal ušima. "Sám. S patronem a s ním." kývl jsem dolů ke spícímu koni s duhovou hřívou. "A celkem mi to vyhovuje. Velká společenství jsou příliš děsivá." špitl jsem a opět se mírně zachvěl.

Thu Dec 29, 2016 9:23 pm

Hory farebných myšlienok

Zhlboka som sa nadýchla. "Nač ten úklon?" zasmiala som sa. Áno, vedela som, že moja prababička bola samotná Vittani, no nechválila som sa tým. Vlastne som ani netušila, prečo som vôbec povedala svoje rody. Ak by som ich ale mala povedať všetky, asi by sme tu sedeli dosť dlho.

Zamrzla som na mieste. Z jeho myšlienok som cítila čistú nenávisť. Asi by som sa mala naučiť ovládať túto tajuplnú schopnosť. "Aha," zareagovala som. Nesmelo som sa pozrela na spiaceho koňa s dúhovou hrivou, ktorá sa podobala na tú jeho. Uškrnula som sa. "Máš pravdu," prikývla som na jeho názor. "Sama som pár rokov strávila mimo spoločnosti svorky. Aj keď som tam patrila," dodala som po chvíli.

Prekážalo mi, že sa asi bál. "Pozri, naozaj ti nič nespravím," zachichotala som sa. "Taká slabá vlčica ako ja by prehrala aj súboj s vĺčaťom," pousmiala som sa. "Možno mi ani trochu nedôveruješ. Ani to od teba nežiadam..." hlesla som. "Ale nemusíš sa báť."

Thu Dec 29, 2016 9:37 pm

/Hory Barevných myšlenek/
"Jsi Virentem." pověděl jsem tiše a povzdechl si. "Promiň, promiň!" začal jsem se ihned a spěšně omlouvat, přičemž jsem opět ihned sklopil hlavu. "Já nevidím, jak vypadáš. Ikdyž, ani vzhled by sílu ihned neurčil." pověděl jsem tiše, stále natočený na tu vlčici.

Poté jsem trošku zalapal po dechu a zakašlal. Zpevnil jsem svaly, co to jen šlo, abych se pokusil uklidnit. Nyní jsem měl území celé smečky jako na dlani jen s touto vlčicí. Mělo to... něco znamenat?

Thu Dec 29, 2016 9:45 pm

Hora farebných myšlienok

Pokrútila som hlavou a zasmiala sa. "Možno som, ale to neznamená, že niečo znamenám. Som len obyčajný vyvrheľ spoločnosti. Takmer nik o mne nevie. Iba moja rodina a pár vyvolených. Akoby som bola nejaký duch," vysvetlila som. "Je ti odpustené," šepla som a jemne štuchla ňufákom do jeho srsti na krku. Nechcela som, aby skláňal hlavu. "Nooo... Možno áno. Ktovie. Určite však nevyzerám hrozivo. Myslím..." riekla som.

Mierne vystrašene som sledovala ako kašle. "Som lie- Vlastne dokážem liečiť. Nepotrebuješ pomoc?" opýtala som sa ho zúfalo. Ešte nedokážem vyliečiť také zranenia ako je napríklad slepota. Možno by sa to ani nikdy nedalo. No dokážem vyliečiť kašeľ či zlomeninu.

Thu Dec 29, 2016 10:10 pm

Freya la Mariette
Tábor → Watwayské skály
Zeal se zvedl a z ničeho nic se rozeběhl pryč. Zůstala jsem stát s otevřenou tlamičkou hledíc za ním. Zase sama ...pomyslela jsem si sklesle. Už jsem si myslela že podnikneme výpravu za fénixy a ... To je jedno. Jsem vážně tak hrozná? Napadlo mě. Vždyť ani jednoho kamaráda nemám. Utápěla jsem se ve svých myšlenkách. Pak zavřela tlamu a zavrtěla hlavou. Není to jedno? Vystačím si i sama! Vesele jsem po vyskočila a zavrtěla ocasem. Musím najít Luka. špitl nějaký hlásek ve mne. Bez jakýchkoli okolků jsem se rozeběhla někam pryč, do neznáma.

Thu Dec 29, 2016 10:10 pm

/Hory Barevných myšlenek/
"Vyvrhel...? Chudinko..." pověděl jsem mírně chmurně, jakožto reakci na její slova. Když se mě dotkla čumákem, trochu jsem sebou cukl. Ne že by mi to bylo nepříjemné, spíše jsem se lekl. Nepatrně jsem k vlčici přičichl a naklonil hlavu. Krásně voní... pomyslel jsem si a zazubil se. Nad jejími dalšími slovy jsem se zarazil. Léčení už ne. Toho mám po krk z vlčecích let. Už ne. Zatřepal jsem hlavou. "Nepotřebuju. Jsem v naprostém pořádku, neboj se." pousmál jsem se. Možná jen trochu vody by se šiklo... ale mnohem více bych si přál ji vidět... ji, Salome.pomyslel jsem si, však stále jsem nic nedával najevo.

Thu Dec 29, 2016 10:26 pm

Hory farebných myšlienok

Nič som nehovorila. Bola som radšej ticho. Keď ním však šklblo pri mojom dotyku, radšej som sa rýchlo odtiahla. Zasa som ho vydesila. Smutne som sklonila hlavu. Už ma nebavilo stále ho desiť. "Si si tým istý?" opýtala som sa ho. Potreboval pomoc... Počula som to. "A jedlo? Vodu? Nepotrebuješ nič?" To bolo otázka pre istotu. Snažila som sa ďalej nepočúvať jeho myšlienky a celkom mi to išlo. V duchu som vyskočila od radosti.

Chvíľu som sa čudovala, ako to, že žije v horách. Nespadol ešte? Veď nevidí... Možno mu ale niekto pomáha. Stiahla som sa trochu nabok.

Thu Dec 29, 2016 10:46 pm

/Hory Barevných Myšlenek/
Pokývl jsem na vlčici a mírně se k ní přiblížil. Nějakým způsobem mi byla příjemná, pohodlná. Najednou se mi zdálo, že s ní budu v bezpečí, a že musím dávat pozor i na ni. Ale... přece to jsem neuměl! Nechápal jsem, co se to uvnitř se mnou děje. Ihned jsem rychle zavrtěl hlavou, abych z hlavy vytřepal všecko, co se mi linulo za myšlenky, protože byly už k nesnesení.

"Jsem si jistý. Najdu si, bude-li potřeba." odpověděl jsem. A asi už brzo budu muset... kdy jsem naposledy jedl? už jsem na to úplně zapomínal, stejně jako na pití a na smečku. A tábor... musím ho jít omrknout... někdy. A Caendore...

Thu Dec 29, 2016 11:59 pm

Hory farebných myšlienok

Keď sa priblížil, pousmiala som sa. V skutočnosti vyzeral na milého vlka. Aj keď jeho vzhľade nebol veľmi prívetivý. Bol ako priateľ. Cítila som sa pri ňom tak dobre, ako pri Dennovi. Ak nie lepšie. Denn bol môj priateľ, no Arco. Ten pre mňa začínal byť niekým, o koho mám tendenciu starať sa. "Dobre," nechala som to napokon tak. "Vieš, vlastne si celkom milý vlk," zazubila som sa a zahľadela sa na tábor Strieborného fénixa. Nezabijú ma, ak ma tu nájdu, že nie? Bolo zvláštne byť na území cudzej svorky, no bola som rada, že som tu stretla niekoho, ako je Arco. "Na prvý pohľad som si myslela, že budeš nevrlý. Síce trochu si, pretože nechceš aby som ti pohla, ale správaš sa ku mne milo a neodišiel si hneď, ako som sa tu zjavila," prehovorila som po dlhej chvíli mlčania.

Fri Dec 30, 2016 1:21 am

/Hory Barevných myšlenek/
"Asi... na mě působíš jinak, než ostatní..." pověděl jsem tiše, možná až nezřetelně a opět se zadídal tam dolů. Trochu více jsem se uvolnil a dokonce i švihl ocasem a zastříhal ušima. Cítil jsem se svobodně. Zvedl jsem jednu tlapu a poté s ní hrábl do země. Nějaký kousek, tedy hlavně dotčené místo zmodralo a jelikož jsem neviděl, stále jsem to neovládal a ani si to neuvědomoval. "Je život opravdu tak příšerně zapletený?" položil jsem otázku a nechal ji vyznít do horského vzduchu, až ozvěnu jsem zaslechl.

Fri Dec 30, 2016 12:46 pm

//Můžu je vystavit menšímu nebezpečí ?? Ráda bych, aby Zeal objevil svého patrona :>
Okraj tábora

Proužku ?? Trochu mě ta přezdívka zarazila, ale bral jsem jí s humorem. Jen mi vrtalo hlavou, jak na ní asi přišla, když mi pohled sjel na tři proužky, které křižovaly můj bíly nos. Usmál jsem se nad svojí nepozorností a opět se podíval na Louie. ,,Dalo by se to tak říci." odvětil jsem a otočil se směr tábor. Došlo mi, jak nezdvořile jsem se k Freye choval. Musím jí potom najít a omluvit se. Prolétlo mi hlavou. Zavrtěl jsem ocasem a jemně se usmál. ,,Já, chtěl jsem tě někam vzít." prohodil jsem do ticha ,,Je to hodně daleko, ale podle mě to stojí za to, tak co říkáš ??" s tázavým pohledem v očích jsem se na ní opět usmál.

Fri Dec 30, 2016 1:00 pm

NDV

Když jsem ho uviděla spěchat po skalní římse nahoru, šibalsky jsem se usmála a dál sledovala každý jeho krok. Mezitím jsem přemýšlela, kdy bude nejvhodnější okamžik pro velké finále. Jeho tlapky dopadly na rovinou horninu a mířily ke mě. ,,Bojíš se výšek ??" možná trochu hloupá otázka, vzhledem k tomu, co mu roste na zádech. ,,Našla jsem ještě lepší zábavu, než klouzání po ledu." vyhrkla jsem nadšeně. Poté jsem přenesla svojí váhu na zadní tlapky, čímž jsem se převážila a volným pádem padala ze skály. Srst mi vlála ve větru a celé moje tělo bylo neúprosně stahováno dolů. Než jsem se nadála, už jsem ležela v měkoučkém prašanu. Vesele jsem zavyla, čímž jsem i trochu pobídla Torua.

Fri Dec 30, 2016 2:17 pm

Okraj tábora
Usmála se když potvrdil její větu a sám se ohlédl k táboru. Jeho návrh ji ale překvapil, nikdo ji nikdy nikam takhle nevzal, takže to mohla být fajn změna a určitě nešlo o ledajaké místo. Přikývla tedy a zavrtěla ocasem. ,,Ráda půjdu." Ujistila ho ještě slovy, nebylo kam spěchat, nebo spíš ona neměla kam spěchat. Proč se nejít někam projít? Zvedla se ze sněhu a oklepala. ,,Vyrazíme hned?" Zeptala se, pochopila by kdyby měl předtím ještě něco na práci, koneckonců sem přišla jen tak zničehonic a od něj se teď určitě něco očekávalo s tím jaký post musel v budoucnu přijmout.