Příběh smečky Ishimura III.

/Pod táborem/
Snažil jsem se vyskočit a došáhnout nahoru. Zacítil jsem odtamtud intenzivněji pach své milované partnerky Richu a taky Blixe. Úzkostně jsem zakňučel. Toto se mi nelíbilo. Opakovaně jsem se pokoušel vyskočit a aspoň drápkama zaškrábat nahoru, aby o nás věděli. Snaha se cení, ale v tomto případě jsme nedostali nic ani já, ani Hexy. Nezbývalo, než čekat na odpověď a protože i tady nám docházel vzduch, má magie mě neposlouchala.

//May, prosímtě, všimni si předchozích postů, Dino s Hexy se propadli v táboře... A to z toho důvodu, že mě o to požádal Reel.

Tábor
Otočila jsem se po vlkovi, který křičel na celý tábor. To co říkal, mě docela znepokojilo, i když jsem netušila proč. Dino nebyl jediný zelený vlk a to ani tady na území, nemusel ani myslet jeho, i když jsem měla pocit, že myslí. Ten modrý ani neznal jméno vlka, kterého volal, možná že mu někdo řekl, že má zajít za betou Ishimury a dal mu jen jeho popis... Ne, nebudu tu stát a hledat výmluvy. Zamířila jsme pomalou chůzí k němu a když jsem uslyšela, že řekl, že zmizel, vypadalo to, že mé obavy nebudou tak neopodstatněné. Zastavila jsme přímo před tím modrým. "Zmizel? Myslíš takového bažinově zeleného vlka? Dina?" Uvědomila jsem si, že můj hlas zní vyděšeně. "Kde zmizel? Co se s ním stalo? Mluv!"

Mračíc se, poslouchal její slova. Čím více jejích vět zaslechl, tím více nabýval dojmu, že se oddává falešné naději. Opustit svůj domov kvůli domněnce, že někde snad nalezne své příbuzné. Přišlo mu to jako mohl velký risk. Mimoděk se rozlhédl kolem. Bíla pokrývka stále ležela na stejném místě, jako naposled, když přes krajinu pohledem přeletěl. Pohled na holé stromy byl vcelku smutný. V ostatních odbobích roku tak majestátní rostliny, byly teď naprosto holé. Neměl rád zimu, Vždy mu přípomínala smrt. Smrt pro mnoho rostlin, zvířat a dokonce i některých vlků. I on sám v mrazu málem zahynul. Obrátil se opět k Amy. Byl smutný. Odcházela jen kvůli naději, že někde jí snad někdo zbyl. Bohužel si nebyl jist, zda je ta naděje pravá. Život jej již hodněkrát kopl, proto se bál, že i pro ní se život nespravedlivě spikne. Povzdechl si. ,,Zabránit ti v tom nemůžu..." prohlásil smutně. ,,Můžu ti říct jenom to, že mi budeš chybět." zasmušile se zahleděl do jejích očí.

Tenebris si znovu prohlédla všechny vlky v táboře. Zdálo se, že to všichni chápou. Kde je Dino? Tenebris došlo, že zeleného vlka tu nikde nevidí. Za normálních okolností by ho nehledala, ale vzhledem k tomu, že Richu byla stále tady a očividně taky netušila, kde její partner je, plus jej hledal ještě nějaký modrý vlk, byla silně znepokojená. Donutila se však zachovat chladnou hlavu a přemýšlet, kde by mohl být. Nejdřív ji napadlo zistit, jestli náhodou Dino není někde v táboře. "Dino? Jsi tu?" Rozeslala po táboře myšlenku. Slyšeli ji VŠICHNI vlci v táboře nebo v jeho blízkosti.

Hranice - Tábor - Podzemí
Znovu jsem pevně dědu objala snažila se z toho dostat. Slzy mi už nepadaly, ale já byla stejně zničená, protože mi odešel partner. Od Dina jsem dostala myšlenku a kvůli ní jsem se musela zamračit a trochu odtáhnout. "Nestál? Já ho miluji. Miluji ho jako moje matka miluje mého otce, jako Sapha miluje Kaye, jako Richu dříve milovala tebe," pomyslela jsem si ostře a ani jsem netušila, že Richu a Dino to dali zase dohromady. Za chvilku jsem omluvně sklonila hlavu, protože jsem si uvědomila, že moje poslední slova v myšlence byla krutá. Nechtěla jsem mu připomínat to, že ho Richu milovala, ale on o ní přišel. Když mě moje magie upozornila na ptáka, když se dotknul mého dědy, tak jsem zvedla hlavu a tam se rázem objevil kamenný pohled. Ač to byl pouhý pták, tak stejně někomu patřil a já nechtěla, aby mě takhle zničenou mohl někdo spatřit. "Alfě Reelovi? No pokud ten pták řekne svému pánovi, jak mě viděl, tak to bude velmi špatné," ušklíbla jsem se, ale pak zvážněla. "V táboře? Co? Co se stalo? Že by zase ten Demon? Musíme tam rychle běžet, musíme jim pomoc. Ať se tam děje, co se děje. Může být něco s Diegem, Saphou a nebo Kay," myšlenky se mi zastavily až v okamžiku, kdy jsem ucítila kolem sebe tábor. Hnedka jsem vyhledala pomocí magie Kaye a zavrčela. Dinova slova mi moji předtuchu potvrdila. "Já toho Demona zabiju. Už tolikrát ublížil mé rodině. Ten vlk zemře," mumlala jsem naštvaně a do toho vrčela. "Najdu ho a utkáme se. Pokud zemřu, tak aspoň zemřu za rodinu a pokud vyhraji, tak taky za rodinu. Hlavně, že ukáži všem, že nikdo mi na rodinu šahat nebude," pomyslela jsem si naštvaně a díky tomuhle jsem chvíli nemyslela na Sanita. Nic jsem nevnímala, až to jak se mi pod packami bortí zem a já i Dino padáme do podzemí. To však se mnou nic neudělalo, zem byla moje magie a já ji milovala. "Dino neboj, jsem v pořádku a dostanu nás ven. Moje magie je země jako Kayova, vidím díky ní všechny v táboře, vidím pod nás i kolem nás," usměji se a drknu do svého dědy, abych ho uklidnila. "Ona je tady Richu? Myslela jsem, že se tu dlouho nezdrží. Jsem ráda, že ji zase potkám," pronesla jsem překvapeně. "Dědo, klid, za chvilku jsme nahoře," máchnu ocasem a začnu se soustředit. Pomocí magie se snažím otevřít zem nad námi a zem pod námi zvednout, abychom se dostali nahoru. Nezapomínala jsem ani na vlky v táboře a tak jsem čekala zda se to povede. Pokud tady v podzemí není žádný výpadek magie, což normálně není, tak jsme měli být brzy už venku.

//Jelikož prý má být tohle začátek nějaké ishimurské miniakcičky, tak doporučuji zajistit výpadek magie něčím neobvyklým a nebo zapadnutím dalších vlků. Nechci akci kazit, ale nemohu a nechci kazit povahu Hexy, která když má možnost, tak ji využije.

Ještě chvíli stál a poočku sledoval Destiny a dění v Táboře. Než Alfa Tenebris, vybrala jeho, jeho partnerku Eveline a Emerithy, aby jej odprovodili tam kde patří. Postavil se vzpřímeně a hned 'přerostl' všechny vlky. Jeho neutrální výraz se přenesl na toho nedospělého vlka. ''Jak si přejete, Alfo Tenebris.'' Odvětil a z ostatními se vydal směrem k Hranicím. Ani za mák se mu nelíbilo, že nemá teď magii, jenž mu zabrání používat jeho magii. Drak ví, co se cestou může stát. Rozhodně věděl, že jestli ublíží jeho milované, nebo Emerithy, sám si sním udělá pořádek. I když svou magii, která nutí každého ovládá mistrně, NEMŮŽE ji používat neustále, protože i mistrně ovládnutá magie, prostě vysiluje. Švihl jedním ze svých ocasů. ''Stačí k hranicím a pěkně dohlédneme na to, aby nikam jinam neutekl. Do Zeiss je lehké se dostat, však těžké z něj odejít.'' Pověděl k Emerithy. ''Jsem léčitel, ačkoliv se mi zabíjení příčí, nezapomeň, že moc dobře vím, kde se nacházejí všechny životně důležité funkce.'' Zavrčel k mladému vlku. Moc dobře věděl, že na ně svou magii použije. Jenže to, že se mu i pokloní, neznamená, že může ovládat jeho vůli a jeho vedlejší magie. Donutil poklonit se Alfy, určitě donutí i je a proto za svou nerozváženost a špatné chování vůči smečce, jenž ho přijala musí být potrestán.

//Hexy: co tak vím, původně to měla být akce, no teďuž z toho nějak sešlo, bude jiná, takže pokud se dokážou vyhrabat ven, ať to udělají

MISTY MEADOW-hranice kirigakure-ishimura tábor
Pozrel som sa na Telantesa. ,,budem musiet íst. Som rád ze som sa s tebou zoznámil. Vies kde ma nájdes .." povedal som mu, ulozil mec do posvy. Otocil som sa a rozbehol som sa do Ishimury. Prebehol som hranice a bezal som do tábora. Uzrel som tam Reela a iných vlkov. Ja som vsak hladal jednu jedinu vlcicu. Haske. Uzrel som ju a pribehol k nej. Sklonil som sa aby som jej olizol nufák. Vsimol som si ako od poslednej mojej návstevy pekne zagulatela. Znacilo to len jedno. ,,Ahoj láska, ako sa más?" opýtam sa jej a pozriem sa na ňu. Bolo mi ľúto, že som tu nebol častejšie. Veď teraz pôjdeme zrejme bývať spolu na hranice, ale aj tak...

Skalní jazero - hranice ishimuri
Diablo
Akonahle som dostal rozkaz od Demona Zareval som a uobrel sa okolo seba. Nakoniec som sa rozbehol a viletel. Nechcel som letieť cez uzemie smecky kiri tam uz bol Gabriel. Tak som sa rozhodol ist cez puste, Silno som zareval. a isiel k tám hraniciam. Ani som sa nenazdal a už som bol pri hraniciach ishimuri, uvidel som tam známe tvare ako Diega a jeho milu. a ešte niekoho. Silno som nanich zareval z výšky. A ešte si všimol niekoho v nejakej bubline. Bolo mi hned jasné že ho chcem  získať. A doviesť mojmu poanovi Demonovi popripade. Ani chvilu som neváhal a už som sa rozletel na tú bublinu.

Tábor
Sledovala jsem dění v táboře a snažila se zjistit, co se děje. Očividně někdo zmizel, ale nikdo netušil kam. Já to vědět mohla. Kde jsou ti vlci, co zmizeli? Nad odpovědí na svou otázku jsem pozvedla obočí. Uvažovala jsem, že to půjdu říct alfám, ale v tu chvíli se tu objevil mně velice známý vlk. Usmála jsem se na něj a olíznutí mu oplatila. pak jsem se pomalu vyškrábala na nohy. "Jde to, i když mi trošku vadí, že se nemůžu pohybovat moc rychle." Odpověděla jsem a vyrazila za Tenebris. "Skočím něco vyřídit. A jak se máš ty? děje se něco v Kirigakure?" jakmile jsem byla kousek od skupinky vedle Tenebris, zavolala jsem na ni: "Tenebris! Dino a ještě jedna vlčice ze smečky se nějak dostali pod zem pod táborem." Opravdu by mě zajímalo, jak se mohlo něco takového stát.

Hranice 
přiletěl nějakej drak, ale to mě nezajímalo,  mojí prioritou je útěk.  Nejdříve se dostanu,  ze téhle bubliny, a pak už všechny tři jednoduše přesvědčím, že mě nechají jít.  A pak už budu mít volnou cestu, protože ten drak za chvíli odletí,  vypadá, že letěl jenom na procházku.  Z bubliny se dostanu tak, jak říkala ta vlčice.  Budou sebou mlít. Neměla mi to říkat. Podíval jsem se dolů.  Fíha. To byla výška.  Ale nějak to přežiju. A rozhodně nebudu tolik ponížen jako teď. Začal jsem se vrtět a narážet svými rohy do stran bubliny. Aspoň k něčemu jsou mi dobrý. Kousnutí na krku už přestalo krvácet. Můj kožich byl špinavý od zaschlé krve. Popálení na noze bolelo. Ale to jsem skoro nevnímal. Protože jsem byl plný vzteku. Pořád jsem vztekle vrážel do bubliny. Omdlel jsem.

S týmto postom prosím hrajte. -Naiome

/Tábor/
Normálně mi nedocházelo, že podzemí nemá tak silnou atmosféru, jako nadzemí, ale nyní jsem to nevnímal o nic víc. Přestal jsem kňučet a škrábat. Jakmile se Hexy konečně ozvala, zatnul jsem svaly a snažil se nechat vyrůst popínavky, které by tlačily do půdy pod námi. Moc se mi to však nedařilo, protože stejně jako my, ani rostliny zde neměly vhodné podmínky pro růst. Potřebovalo to teplo, nebo sluneční světlo. Nejlíp obojí. Ani se silným stupněm magie jsem toho zde moc nezmohl, proto jsem se přestal snažit. ,,Nějaká cesta ven musí existovat... stejně je divné, že se to pod námi zavřelo..." zamumlal jsem a otočil se na Hexy. ,,Ale ty přes tu magii nevidíš konkrétní vlky, ne? Co vím, tak Kay jen zachycoval vibrace skrz půdu, to bys musela mít rengen..." pravil jsem tiše, abych šetřil vzduch a zamyslel se. Čenich mi však přitom dráždily pachy, nedalo se na to soustředit. ,,Stále cítím Richu. A Blixe taky. A spoustu dalších vlků, a... a... Tenebris!" špitl jsem a poslal jí myšlenku zpět. "Jsme kdesi dole... Zavřela se nad námi zem a nechce nás pustit zpět..." snažil jsem se zachovávat klid, protože nám mohl vzduch kdykoli dojít. Zatím to tak hrozně nevypadalo, ale mohlo by se to stát. V tom jsem zachytil otázku od další vlčice (Haske). Poslal jsem i jí myšlenku. "Pod zemí jsme."

//Ra’si, napsala jsem, že jestli se bude vrtět, ona nechá tu bublinu prasknout, ne že praskne. Takže budu dělat, že se prostě jen vrtí.

Hranice
Přišel tam i Diego. Na jeho slova Em pouze souhlasně kývla a dál mlčela. Až se ho zbaví a vrátí se zpět za Kayem a spolkem, bude to všechno hned veselejší. Když k němu mohutný, bílý vlk začal mluvit, zeslabila vodní vrstvu, aby je nyní mohl slyšet. Jakmile přišli všichni tři k Hranicím, odhodila kouli od sebe a v určité výšce a dálce vodní kouli praskla. To, že se tam poslední dobu vrtěl jí bylo více než jedno. Hrubě na něj zavrčela. „Vypadni! Vypadni a už se tady nikdy neukazuj, nebo tě s největší radostí zabiju. A že to bude dlouhá, pomalá a bolestivá smrt!” zavrčela na něj výhružně a bylo jí někde, jestli použije svou magii, nebo ne. Ona ji uměla používat taky. Podívala se na Diega a Eveline. Na chvíli zapřemýšlela, jestli riskovat a poslat Samanthu, aby dohlédla, že do Zeiss přišel. Počkala, až se vzdálí víc a potom se poradí s ostatními.

/Tábor/
,,Eeeh..." bylo jediné, co ze mě vypadlo, jakmile na mě promluvila jakási černá vlčice, s hnědým pruhem na zádech. ,,Nevíííím... nevíííím.... jen... byl se mnou v kaňonu, sliboval mi zábavu a já ho ztratil... a... je to na dlouho, ale pojď si se mnou hrát aspoň ty, než se najde!" štěkl jsem ve snaze ji vyprovokovat a z legrace do ní dloubnul. Poté jsem si poskočil a jelikož jsem měl stále, možná už trvale, jednu půlku těla slabší, tak jsem opět skončil čumákem ve sněhu. Zvedl jsem se aspoň do sedu a oklepal se. ,,Fuj, humus!" procedil jsem skrz zuby a uculil se na Richu.

/Tábor/
Netrvalo dlouho a magie Hexy provedla něco, co se té mojí magii opravdu nepovedlo. Byl jsem dočista mimo na to, abych to vnímal, ale bylo více než jasné, že přívod nového kyslíku do mého organismu to brzo napraví. Držel jsem se dále od druhých a jen zamlženě viděl modrého vlka u Richu. Věnoval jsem děkovný pohled k Hexy a rozběhl se klusem k mé partnerce a Blixovi, kterého jsem s vrčením odstrčil stranou.

Tábor
Ten vlk to očividně neměl v hlavě úplně v pořádku, protože se choval jako roční vlče, přestože jsem si byla docela jistá, že už je dávno dospělý. Zavrtěla jsem hlavou. "Nemůžu si s tebou hrát dokud se nenajdou." Odpověděla jsem mu ne nijak nepříjemně, ale pevně a rozhodně. Ale nebylo potřeba Dina hledat, protože se vzápětí objevil v táboře. vypadalo to dost zvláštně, protože opravdu musel být uvězněný v zemi. A nejen on, ale i Hexy. "Dino!" Popošla jsem k němu a věnovala mu krátké vlčí obětí. "Bála jsme se o vás. jak jste se tam dolů dostali?"

tábor
V ishimure sa niečo dialo. Niečo nepekné. Haske dávaj si prosím pozor. povedal som a rozbehol som sa za nou. Pozrel som sa naoklo a spod zeme vyliezol vlk. Dino. Tak sa volal. Haske, ak sú tu prepadiská mala by si si dávat pozor. povedal som uzkostlivo a stal som si po jej bok.

Tábor
Otočila jsem se na Aragorna se zamyšleným výrazem. "Nemyslím, že se propadli dolů tady v táboře a teď když víme, že je pod táborem podzemní jeskyně, někdo se postará, aby tam už nikdo neskončil." odpověděla jsem, ale pak jsem jen kývla. "Ale slibuju, že si budu dávat pozor." Tábor Ishimury se ukázal jako ne příliš bezpečný, zvlášť poslední dobou. začalo to požárem a teď zem žrala vlky. Vrtalo mi hlavou, co se od dob mého vlčeství změnilo. Možná jsem tu jen předtím netrávila tolik času. Možná by bylo lepší uklidit se na nějaké klidnější a bezpečnější místo, alespoň na čas.

/Tábor/
Netrvalo dlouho a brzo bylo i mně líp. Začal jsem Richu vděčně čistit její hnědou část kožíšku. ,,Blixi, nesmíš. Nechej. Jo? Nebo nebudeme kamarádi," upozornil jsem důrazně modrého. ,,A víš, co by to znamenalo. Jsi ve smečce na můj kožich," mrkl jsem ještě směrem k němu a on chápavě přikývl, načež odběhl zkoumat tábor. ,,Je to cvok," prohodil jsem s úšklebkem. ,,Těžko říct. Prostě štěk a byli jsme dole. Bez varování, zem se za námi zavřela a bylo tam málo vzduchu..." začal jsem vyprávět, ale neuměl jsem to pořádně popsat. Bylo to zvláštní, a to už jsem si myslel, že jsem zažil opravdu naprosto všecko. Dnes jsem byl však přesvědčen, že to není pravda.

tabor
Do tábora dobehol chodec. Ten je tu nejak často. Napadlo ma a pribehol som k dinovi a hexy a richu. Modrého blixa som ignoroval. Čo sa stalo? Ste v poriadku? opýtam sa trochu uzkostlivo.