Příběh smečky Ishimura III.

Tábor
Netrvalo dlouho a Diego promluvil. "Na tebe se zlobit nedokážu... Jen bych někdy ráda něco řekla i sama." Nebránila jsem se tomu, když mě olízl na tváři. Když řekl, že jsem dost užitečná, vykulila jsem na něj oči a podívala se mu do upřímné medvídkovské tváře, pro kterou jsem ho, mimo jiné a možná podstatnější věci (například dobré srdce), milovala. Poslouchala jsem každé jeho slovo a kdybych neměla srst, byla bych rudá rozpaky. Když domluvil nebyla jsem schopná slova. Nechala sjem se přitáhnout do objetí. Neměla jsem, co říct. Jen jsem mlčky položila svou tlapku na tu jeho a hlavou se přitulila k jeho hrudi. Byla jsem upřímně dojatá jeho všímavostí, jeho citlivostí... Vlastně jím samotným, v tuhle chvíli jsem ho milovala snad víc než kdy jindy. Cítila jsem se jako malé vlče, které o sobě pochybuje, jak je v náruči svého otce. To mi připomnělo, že jsme spolu už nějaký ten čas, že Diego by si už jistě přál nějaké své potomky... Ale pokud jsem nedokázala věřit ve své schopnosti, jak jsem mohla být dobrou matkou? Ono to počká, jsem ještě mladá. Času dost... Pomyslela jsem si a zavrtala se hlouběji do jeho kožíšku.

Tábor
Všimla si prázdnej jaskyne, a už len videla ako v diaľke mizne fľakatá vlčica. Čo sa stalo? Kam zmizla? preblesklo jej hlavou, no nenasledovala jej pach. Určite na to mala svoje dôvody. Poznám cestu späť, ak to bude potrebné, vrátim sa, pomyslela si. Z neba padali snehové vločky a medzi nimi bola aj jedna väčšia- vyzerala skôr ako niekoľko snehových vločiek na jednej kope. Snežná bytosť okolo nej zakrúžila. ,,Budeš sa volať... Gelida," vymyslela jej meno. Mohol by prísť Angelo. Nechcem tu byť sama, pomyslela si. Ale čo, aspoň mám Gelidu, usmiala sa sama pre seba.

/Tábor -> Neyew -> Doupě/
Kolem mě se toho dělo tak strašně moc a dělo se to tak rychle, že jsem ani nestíhal reagovat. "Příliš moc vlků, příliš moc událostí. Jedno slovo na druhém, vzpoura. Pomsta. Ano. Jo. Navždy a provždy. Eh. Už mi z toho hrabe." Proto jsem křečovitě zavřel oči, povzdechl si a vyběhl ven z tábora. Byl jsem již dost unavený a nebylo mi nejlíp, psychicky ani fyzicky. Mé tlapky nabraly směr Neyewský les, konkrétněji doupě. Běžel jsem stále stejným tempem, dopadal do měkkého sněhu. Jakmile jsem proběhl les, vklouznul jsem co nejrychleji do mého a Richina doupěte. Můj úkol byl splněn a já si nyní chtěl užít vysloužený odpočinek.

Tábor
Sklonila jsem hlavu, když jsem zjistila, kdo si to ke mně kulhá. "No to je skvělý Hexy, zapomínáš, že Kay umí číst myšlenky. Ublížila si mu a teď ho ještě necháš, aby za tebou dokulhal? Jo, si ta nejlepší neteř na světě," zavrčela jsem na sebe v mysli i když už bylo skvělé, že jsem mluvila sama se sebou. "Mrtvý? Zasloužil si to," "takže plán padá," pomyslela jsem si a zavrtěla hlavou. "Z útesu? Jak si to přežil?" Zeptám se překvapeně, ale pak nasadím znovu kamennou masku. "Patron?" Zkusím hádat a jsem si tím docela jistá. "Promiň, jsem hloupá, že mě napadlo, že by si mě z toho obviňoval. Víš, štve mě, co se stalo tenkrát s Cäelle a když jsem byla ve Fénixu, že jsem neviděla ten dým. A taky...," zmlkla jsem a mojí myslí opět prolítl Sanito. "Ještě jsem se nesmířila s tím, že Sanito odešel. Je toho na mne nějak moc," skloním hlavu ještě níž a tichounce zakňučím, aby to nikdo neslyšel a nebo jen strýček.

Tábor
Pomaly dokrývam až k Hexy, bolo mi obtiažne chodiť, hlavne keď som mal obidve predné laby v liečebnom procese. Ale, keď sa na ne tak pozerám, o chvíľu budem ako rybka. Popravde, pozriem na ňu starostlivým pohľadom, vypočujem si ju a jemne prikývnem hlavou. "Ju, mŕtvy. Dúfam.." priznám, sám som si tým nebol istý. Nemohol som riadne zamieriť, vzhľadom na moje predné laby. Odalil moju slabinu a to moje laby, na budúce si musím dať viac pozor.
"Prosím, nechaj to tak. Si moja rodina, mám o teba starosť. Viem čo dokáže zem spraviť, keď nemáš nad ňou kontrolu. Spadel som z útesu, pretože som bol rozrušený, skoro som prišiel o nohu, pretože som bol na dne v boji so svojím dvojníkom," ukážem tlapu na ktorej som mal čierno-šedý návlek.
"Neber si to za vinu, potrebuješ si odpočinút.." poviem jej, moja posledná veta bola odpoveď na všetky jej trápenia. Prejdem k nej bližšie a objímem ju labou, aj keď to vo mne zaštípalo. "Si silná vlčica, viem to. Cítim to. Pamätaj, nič ťa len tak ľahko nezloží.." šepnem jej do ucha počas objatia a nakoniec zložím labu z jej krku opäť na zem. To som spatril zvláštne čierne pierko, ktoré si zoberiem a zastrčím za návlek. Opäť pozriem na Hexy. "Vidíš omnoho viacej, ako si myslíš. Vidíš to, čo ukrýva vlk vo svojom srdci, nezaoberaj sa vecmi ako dym, čo sa stalo tak sa stalo. Nikto z nás ti to neberie na vinu.." štuchem do nej čumákom a venujem jej jeden vrelý úsmev až nakoniec letme švihnem chvostom.

Hranice - Mimo hranic - Skalné jazero
Diablo

Všetci nakoniec odišli, a zostal som tam s tým vyhnancom. Pozrel som sa nanho. Bol v bevedomi takže aspon by nerobil problém pri premiestnením. Podisiel som knemu, a prezrel si ho.  Nakoniec som rozprestel kridla a trosku zvietol. Jeho som zobral do láb a smeroval som si to cez pusť až k Demonovi. Bol to vihnanec ako on takže by ho aj prijal. Po dlhšej ceste, nakoniec doletel ku skalam a nakoniec k jazeru. Kde ho polozil nedaleko Demona.  A nakoniec pristál kúsok od vlka. A nadalej si ho prezeral.  ,,Vyhodili ho tak som ho sem doniesol, je to vihnanec ako ti." Oznamil som mu a čakal.

Emerithy - Hranice —> Tábor
Pokývla na Diega a jen otočila hlavu za Eveline. Chvíli tam jen tak stála a čekala, až se ten zmetek probudí a zbaběle uteče. Dlouho se tak nestalo. Před odchodem zpět do Tábora sama sobě přísahala, že jestliže se zde ještě někdy ukáže, zabije ho. Vyloženě ho bez milosti zabije. Na to se otočila a pomalu odcházela. Při pomyšlení na něj musela tiše, tlumeně vrčet. Vrátila se před Kaye a Alfu. Oboum se řádně poklonila, jak se na Kappu sluší. „Už zde není, má Alfo. Ale přísahám na vlastní kůži, že jestliže se zde ještě někde objeví, zabiju ho. Bez milosti.” pronesla při pokloně, v níž setrvala ještě určitou dobu a poté se až vzpřímila.

Les Omega-Tábor
Angelo na chvíľu zaspal krátko po tom ako odišli- trafila ho nejaká uspávacia myšlienka alebo emócia a pár vodných gúľ ktoré sa mu rozprskli na kožuchu. Pootvoril oči a zamračene sa otriasol. Potom si všimol, že neďaleko neho bol nejaký predmet. Rozoznal ho len preto, že sa trochu líšil od snehu. Bol rovnako biely, ale trochu iný, dal sa mierne rozoznať. Bol to plášť. Ktovie či niekomu patrí? Nemyslím si. Len tak leží v snehu, pomyslel si. Opatrne si ho obliekol. Plášť splýval s okolím, čo sa mu zdalo trochu zvláštne, no napriek tomu sa mu páčil. Zacítil pachy Alsafi, tej fľakatej vlčice a toho Diega ktoré mierili do Tábora, aj pár ich stôp. Rozbehol sa po nich do Tábora. Nevedel, čo sa tam stalo, no všimol si Alsafi. Podišiel teda k nej. ,,Zdravím, znova. Čo sa tu stalo?" opýtal sa jej ticho a mierne nervózne. Čo ak sa niečo stalo Line alebo rodičom? pomyslel si.

TÁBOR
,,Ahoj Angelo. Nič, len mame sa vymkla mágia z pod kontroly," odpovedala mu. ,,Tvojim rodičom ani Eveline sa nič nestalo," zdalo sa jej divné, že vlk pri tom vôbec nehýbal ústami, no nechala to tak. Určite to je len náhoda, pomyslela si, no nechtiac svoju myšlienku odoslala Angelovi, netušiac, že v skutočnosti dokáže komunikovať v mysli. Okolo nej zakrúžila Gelida. Na nej však bola jedna zvláštna vec zlatej farby. ,,To je náušnica?" povedala si sama pre seba, a pripla si ju na ucho.

Tábor
,,Ty vieš čítať myšlienky," povedal podozrievavo. Nebola to otázka, iba obyčajná veta. A možno to náhoda nie je. Čo už, nemám rád ak mi niekto číta myšlienky, ale nech sa páči, ak ťa to baví, pomyslel si podráždene. Na jej ďalšiu vetu nereagoval, pretože to očividne náušnica bola. ,,Vymkla spod kontroly? Je v poriadku?" chopil sa nakoniec jej prvej vety.

Tábor
,,Ja viem čítať myšlienky?" opýtala sa prekvapene. ,,Ja viem čítať myšlienky!" zvolala nadšene. -Baví ma to,- priznala. Vždy túžila po tejto schopnosti, a teraz ju má. Za sebou počula šuchotanie v snehu. Otočila sa, a uviedla veľkú mačkovitú šelmu- leoparda snežného. Zrýchlil sa jej tep, a dala sa do obrannej pozície. V tom však zviera prehovorilo. ,,Nechcem ti ublížiť," prehovoril leopard ľudským (vlčím) hlasom. ,,Čože?
Ako je možné, že vieš rozprávať?" vyvalila oči. ,,Je to celkom prirodzené," odpovedala jej mačka s úškrnom. ,,Som leopard, a moje meno je Alba," predstavila sa. ,,Som Alsafi. Ty tu žiješ, alebo máš majiteľa?" premerala si Albu. ,,Nemám majiteľa, a túlam sa tu. Hľadám domov," zívla si. ,,Môžem si ťa nechať, len neviem, či s tým bude mama súhlasiť," zaváhala na chvíľu. ,,Skvelé," švihla Alba chvostom.

Tábor
Bylo už mnohem lépe. Sledovala jsem stvoření a přitom poslouchala, co Sinha říká. Souhlasně jsem přikyvovala, ale když začal mluvit o tom, že stvoření pořád nemá jméno, zarazila jsem se.  Hlavně, ať po mě nechce, abych... Ani jsem nestihla dokončit myšlenku. Úsměv se v mžiku vytratil. "Vážně chcešš ješště něco pojmenovávat po tom, jak jssi pojmenovala mě?"  Nedokázala jsem Antaresovu přátelskou narážku odpálkovat. Nerada jsem vymýšlela jména. Pro kohokoliv a pro cokoliv. Vždycky mi to strašně dlouho trvalo a nikdy jsem s výsledkem nebyla úplně spokojená. A teď bych se měla honem pro nějaké rozhodnout? "Ehmm..." Tak už něco plácni! Můj výraz v ten okamžik musel mluvit za vše. I když jsem se většinu času snažila tvářit neutrálně, teď to jaksi nešlo. Jedna moje část mi v mysli říkala, že o vážně nic nejde, ale druhá tvrdila pravý opak. Bylo na mě vidět, že mi takhle situace vůbec není příjemná. "Ehmm.. Nozomi třeba?" vysoukala jsem ze sebe a pokrčenými rameny. "Jak jssi na tohle přišla?" Povzdechla jsem si. "Jak to mám podle tebe asi vědět?!" To mě nemohlo napadnout něco lepšího?

// Ach ta její nerozhodnost

Tábor ---> Do doupěte
"Dobrý nápad." Souhlasila jsem s Aragornem a pomalým tempem vyrazila pryč z tábora. Situace se tam už opět zase uklidnila a moje přítomnost stejně nebyla potřeba. Jako bych snad nějak dokázala pomoct, pokud by se opět něco dělo. Moje magie nedokázala nijak ovlivnit okolí, jako magie většiny jiných vlků. I když to nevypadalo, že by se tu v nejbližší době měla opět propadnout zem, nemohla jsem si nevšimnout, že Aragorn by tu nejradši nezůstával už ani minutu. nebo možná nechtěl, abych tu zůstávala já, to už ale vyšlo nastejno.

Tábor

Otočím se na Kaye a ani mě nenapadne se mu uklonit, protože jsem ho brala více jako strýčka než jako Betu ishimurskou. Při jeho slovech se zamračím, protože si smrtí Demona nebyl jist. "A pokud ne a někdy ho potkám, tak mrtvý bude. Ublížil ti a za to si zasluhuje smrt," pronesla jsem nemilosrdně a hlavně vážně. "Jsem ráda, že mám tak velkou rodinu a ty si v ní. A jsem moc ráda, že žiješ, že tě nezabil pád z útesu ani Demon," řeknu upřímně a pohlédnu na jeho návlek na noze pomocí magie. "Nechci odpočívat," namítnu rozhodně a obejmu Kaye. "Kéž by," utrousila jsem tiše a ustoupila od strýčka. "Jak se tím nemám zabývat, když se ti tam mohlo něco stát. To bych si nikdy neodpustila," povím se skloněnou hlavu, kterou brzy zvednu. "Teď si musíš odpočinout, aby se ti dříve uzdravily packy. To by si jako léčitel měl vědět," usměji se na něj, ale spíše starostlivě.

Kay Mayen de Mal, Tábor
"Neblížil mne, ublížil svorke," pripomeniem pri reči o tom prašivom vlkovi, ktorý si skutočne, nezaslúži nič iné iba smrť. Heh, som zvedavý ako teraz vyzerá, po tej rvačke. Ani to nebola rvačka, ale skorej poprava.. hmm.. S pomyslením na to iba prudko zavrtím hlavou a strihnem ušami.
Vedel som jedno, Hexy nikdy neodstúpi. Bola to jej silná stránka a zároveň aj tá slabá. Nemienil som tráviť čas tým, ju presviedčať, predsa.. nedala by si povedať a aj tak by šla za svojím. "O mňa sa báť nemusíš, ešte neplánujem odísť do večných lovíšť," mrknem na Hexy, pritom pokývnem hlavou.
"Pravda, pôjdem si odpočinúť. Ale na oplátku, pôjdeš aj ty. A nie, že nie. Keď ťa nájdem sa niekde loudať počas tvojho odpočinku.. nepraj si ma," mrknem na ňu očkom, pritom sa otočím a pomaly sa od nej začnem vzďalovať. "Vieš čo? Čo keby si sa zastavila za Telom. To by bol vhodný odpočinok pre teba, nie?" uškrniem sa na Hexy, ale to som sa už pomaly blížil k Saphe. Saph? Nepôjdeme do brlohu si odpočinúť? Pošlem svojmu miláčkovy myšlienku.