Příběh smečky Ishimura III.

Mezitím co čekal na odpověď princezny temna se mu do čumáku dostal dosti známý pach. Zamračil se ještě víc a když se skutečně objevil vedle něj, udělal krok do strany a měl ve svém zorném poli jak Naiome s vlčetem, tak nově příchozího černého vlka. "No helemese! Když jsou třeba rodinné povinnosti, není tě k nalezení, jenže pak se tu objevíš na smečkové záležitosti!" Vyštěknul. Když ho vidí po tak dlouhé době, Naiome neNaiome neudržel to v sobě. "Smečka ti je holt přednější, jak trpící rodina!" Dodal ještě naštvaně a dál se mračil. Stále nepouštěl z mysli Naiome. Poočku ji furt sledoval. Jenže měl na Kaye prostě vztek, že Sapha byla sama ve chvílích kdy ho nejvíc potřebovala.

KAY
Tábor
Nespúšťam Naiome z pohľadu, keď začne Diego niečo vravieť čomu som nerozumel. Pozrel som na neho jedným očkom a prekvapene pootočím hlavou. "He? Čo sa stalo.." hodím ten kukuč z ktorého mohol dokonalo vystihnúť, že absolútne neviem o čom hovorí. Teď som vstal, bol som v brlohu.. opäť ma to chytilo.. pošlem mu myšlienku, pritom strihnem uchom.

Bylo to zvláštní. Diega znám celý jeho život, ale takový vztek, jako teď na svého adoptivního otce, ještě neměl. Možná teď před Naiome budou vypadat jako zoufalí dva vlci, no bylo v tom prostě víc. "Takže nevíš, že ti umřela biologická dcera? Takže nevíš, že kvůli tomu Sapha trpí tak, že nesnesla ani pohled na vnoučata a kde si byl? V doupěti ve kterém jsme tě ani jeden neviděli." Odfrkl a další jeho výraz jasně naznačil, že tohle bude téma na dlouho a proto by se měla nejdříve vyřešit Naiome.

Neyew → Tábor
Nevěděla jsem, co je horší. Jestli to, že jsem promrhala část svého vyměřeného času, to že nemůžu najít Antarese, kterého jsem měla chránit nebo to že je tu nejspíš moje matka. Srdce mi úlekem poskočilo, když jsem zaslechla její zavití, které potvrdilo mé domněnky. Věděla jsem, že musím do tábora. Chvíli jsem jen zírala před sebe. Nechtěla jsem se zvednout a odejít, ale musela jsem. "Musím jít", řekla jsem stroze a otočila jsem se k odchodu. Nebyla jsem si jistá, co po něm teď přesně chci. Byla bych ráda, kdyby šel také, pomoc elitního se vždy hodí a přiznejme si, o tu pomoc mi až tak nešlo. Na druhou stranu jsem netušila, jestli by mě chtěl ještě někdy vidět, až by zjistil, kdo ve skutečnosti jsem. Kdybych aspoň jednou hned věděla, co chci. Pak mě napadlo, že nikdo dopředu netušíme, co nám přinese zítřek. Už jen to, že jsme se oba probudili byl doslova zázrak. A i když se zázraky dějí, nesmím nic riskovat. Pokud teď jen tak odejdu, mohlo by to být naposledy, co se vidíme a  prostě nechci. Nevím proč, ale nechci. Věděla jsem, že nemůžu o svém původu lhát do nekonečna. Musela jsem vědět, že jednou se to provalí a možná je dnes ten den, kdy přiznat pravdu. Otočila jsem se zpátky k němu. "Chtěla bych ti za všechno poděkovat. Kdybys mi nepomohl, už bych tu nebyla. Teď však musím odejít do tábora, už nemůžu své povinnosti déle zanedbávat", řekla jsem. Tohle bylo docela jednoduché, ovšem další větu jsem ze sebe soukala poměrně dlouho: "Nemám právo tě o nic dalšího žádat, sotva jsme se probudili, ale byla bych ti moc vděčná, kdybys šel také. Pokud se na to necítíš, pochopím to. Poté jsem sebrala ze země plášť a vydala jsem se svižným krokem z táboru. Cítila jsem se provinile vůči svým přátelům a smečce, zároveň jsem měla strach z toho, co mě v  táboře čeká, ale jedna emoce byla nejsilnější. Obava z toho že jsem se na to vykašle. Co když jsem mu připadala neschopná a otravná? Za žádnou cenu jsem nechtěla být otravná a proto jsem se rozhodla se neohlédnout, ale nakonec mi to přeci jen nedalo a nenápadně jsem se koukla přes rameno. Povzdechla jsem si, cítila jsem se vážně hrozně. Cestou jsem aktivovala svou magii. Tím se mi podařilo docílit efektu, že jsem naprosto v pořádku, i když jsem k tomu ve skutečnosti měla hodně daleko.
Tábor byl skoro prázdný. "No to snad ne," zašeptala jsem si pro sebe. Nejenže tu nebyly alfy, jediný koho jsem tu viděla byl Diego s Kayem, kteří se dohadovali před mojí matkou. Můj smutek a provinění vystřídal vztek. "A dost! Tohle si koukejte řešit jindy a jinde! Evidentně si neuvědomujete vážnost této situace!" poslala jsem jim naštvanou myšlenku. Bylo mi úplně jedno, že ti dva mají vysoké postavení, nechovali se úměrně k němu. Nehledě na alfy, které si své postavení nezaslouží už vůbec. Nechrání svůj tábor, kdoví kde se promenádují. Sobecky jsem se procpala mezi Kayem a Diegem a přitom se na ně zamračila. "Chovejte se laskavě přiměřeně svému postavení! Asi vám nedochází, jak trapně teď všichni vypadáme!" Stanula jsem tváří v tvář své matce. "Ráda tě opět vidím matko", řekla jsem a mírně sklonila hlavu na náznak respektu. Naiome mě znala a moc dobře věděla, že tohle je to nejvýraznější gesto, jaké jsem ochotna někomu dát. Rozhodla jsem se o úctu a trochu toho lichocení. Víc jsem ten dojem stejně nemohla pokazit. "Omlouvám se, žes tohle divadýlko musela vidět. Smím znát důvod, proč jsi k nám zavítala?" zeptala jsem se.

//Pro Sinh: Moc se omlouvám, že jsem tě přeskočila, ale tohle si nemůžu nechat ujít Budu ráda, když do toho tábora dorazí

Po chvíli ticha, a získaného pohlavku, mlčel pouhých pár vteřin. "Sapha. Já přišel a ona u něj jen truchlila. Prosím tě! Pokud bych vás--" Přerušila ho příchozí naštvaná myšlenka. Cäell. Několikrát se zhluboka nadechl a vydechl. Vskutku. Vůbec se teď nechoval jako smečková Gamma, která má smečku chránit. Odvrátil pohled od svého adoptivního otce a dřív, než Naiome odejde se s ním už nehodlal bavit. Jednak za ten pohlavek, druhak protože Cäell měla pravdu. Jenže to jak Naiome oslovila, Diega zarazilo. Takže tohle bylo to, co mu nikdy nechtěla říct. Že původně přišla ze Zeiss. Já jsem takový idiot. Zavrčel v mysli. Teď měl na jazyku tolik otázek na Cäelle. Tolik poznámek ke Kayovi, že doufal ať už je tahle situace za nimi a může se vyřešit to co Diego chtěl všechno vědět.

Tábor
Snažil som sa to spracovať, hlavne ten fakt.. že toto bolo prvé čo som uhodil syna. Vyhrocuješ to.. neveríš, optaj sa Feva. Vieš, že je telepat a ovláda myseľ. Pokojne ti ukáže to, čo sa v tedy stalo.. pošlem myšlienku Diegovi do hlávky, než hodím svoj bohužiaľ typický pohľad na Cäelle než povalím a s nádychom zaženiem všetko čo ku mne priletelo z Diegovej strany. "Jo.. to je to očo tu ide.. aký je váš neohlásený príchod na územie tejto svorky.." prehovorím a to slovíčko, ktoré povedala Cäelle mňa až ani tak neprekvapilo. Však, vĺčka, ktorú označili za Zeissáčku s pofidérnym pachom a k tomu, trooošku sa na Naiome podobá. "Á ja to vedel.." poviem so strihnutím ucha.

Aysu
Hranice Kirigakure  → Temné skály ( u řeky Wolf)
Šly jsme poměrně rychle, takže jsem se brzy ocitly u řeky Wolf. Tábor byl už poměrně blízko. Cítila jsem temnou alfu. Že by se rozhodla navštívit všechny smečky? Konverzace s matkou vázla a mě to bylo docela jedno. Tedy až do chvíle kdy mi schválila můj záměr. Překvapeně jsem se na ni podívala. Šla bych do toho i kdyby mi to zakázala a přesně to jsem taky očekávala. Myslela jsem, že mi to začne vymlouvat, já ji pošlu někam a tím to bude vyřešené. Ale tohle? "Cože?" V čem je háček?

Za hranicemi ---> Věčné pláně ---> tábor
jeden krok, druhý krok, a další... cesta ubíhala pomalu, ale běžet už jsem nechtěla. naběhala jsem toho dost. Měla jsem pořádnou žízeň a nohy mě od spousty pohybu po dlouhém nicnedělání pořádně bolely. A tak jsem se jako zubožená hromádka neštěstí dostala až na území Ishimury a zamířila do tábora. tam se snad najde troška vody a možná i někdo, kdo bude něco vědět o Kayovi. Jenže když jsem se dostala do tábora, vládl tu zmatek. bylo to příliš mnoho vlků a... zrak mi padl na tři známé postavy a já na ně zůstala zírat. Diego a Kay se tu vybavovali s Naiome, temnou alfou Zeiss. V táboře Ishimury.
Jako by můj současný stav nestačil, musely se k němu přidat i halucinace. "Tohle nemůže být pravda." Zamumlala jsem si pro sebe a vydala se k nim. Pomalu a opatrně. Možná bych měla mít radost, že vidím Kaye živého a zdravého, ale... za prvé jsem nemohla uvěřit, že je to opravdu on a za druhé jsem se bála, že on mě nebude chtít vidět. Ale tentokrát neuteču. Nakonec, k čemu by to bylo. Došla jsem až k nim a zastavila se. Věnovala jsem Naiome lehkou úklonu. "Temná alfo..." Pak jsem se otočila na Kaye. "Kayo, jsi to ty?" Zeptala jsem se opatrně, jako bych se snad bála, že se rozplyne. Možná že tohle všechno byl jen sen. nebylo přece možné, aby se právě tahle skupinka tady a teď sešla, nebo ano?

/Neyew/
S tichým povzdechem jsem vzal do tlamy, pěkně za kůži na zátylku, mrtvé tělo a otočil se s ním k Richu. Udělal pár kroků k partnerce blíže a položil jej opět na zem, načež jsem jej očistil od hnusu z bažiny. ,,Jeho zvědavost ho dovedla k záhubě..." zašeptal jsem tiše. Takže už žije jen Dix... bůhví, možná Emerithy, možná... možná taky Odimax... ale o tom silně pochybuju. pomyslel jsem si. Byl to nepříjemný pocit, když si uvědomíte, že jste přežily všecky své potomky.

Ladně přistála vedle své sestry, která se soustředila na svou magii. Následně ji následovala na druhý břeh. ''Myslíš, že nás někdo najde?'' Zeptala se a několikrát střihla ušima. Bylo by fajn, přidat se k někomu. Ne jen se bezcílně toulat po území, než dospějí a můžou se přidat do smečky. Do dospělosti, měli totiž ještě hromadu času. ''Celkem mi chybí, ale ostatní. Je mi s tebou dobře, ale přece jen. Ve vícech se blblo mnohem lépe.''

Tábor
Naiome čakala, až pri dlho na jej vkus. Začula však myšlienku, ktorú chcela počuť. Bol to mladý vlčok z Tábora Kirigakure, ktorého tam videla. Tubato sa naširoko usmiala a rozhodla sa mu rovnako myšlienkou odpovedať. Sľubujem, a oddnes naša dohoda platí. - poslala mu myšlienku do hlavy s nemiznúcim zubatým úsmevom. Očami sa naňho zamerala a len myšlienkou vlčka podvihla od zeme, a pohodila vedľa Saury. A teraz, ticho seď. - prikázala mu, čakajúca na ostatných vlkov. A za malú chvíľu aj prišli. Prvý bol Diego, vlk, ktorého poznala z kurzov, ešte ako pomerne mladého vlčka. Potom prišeil Kay, Beta. Stále však Naiome nechápala, kde sú alfy? A ostatné vyššie posty? Všetci Naiome prakticky...privítali. Uši mala pri zátylku a na otázku čo tu hľadá, nemienila odpovedať. Predsa len, čoskoro sa to dozvie. Princezná už ju dlho nikto nenazval...a vlastne odkiaľ to vedel? Olízala si tesáky a čakala. V tom sa však tí dvaja (Diego a Kay) začali hádať a pred ňou začali riešiť súkromné veci. Bolo to pred ňou viac ako nemiestne...Preukazovalo to len ich slabosť. Vlčiu slabosť. A hlavne ani nechápala, ako si túto svorku mohla vybrať jej dcéra? To už schopnejšia bola Kirigakure. Prednú packu si oprela o čelo, keď už to hádanie tých dvoch naozaj presahovalo hraníc. "Ticho!" - vyštekla rázne, no v tom tam docupitala Cäelle a takisto ich na to upozornila. Zvedavosť mala Cäelle hold po Naiome. A aj riešenie problémov. Chlpy na zátylku sa jej vztýčili. "Aj ja teba, Cäelle." - podvihla horný pysk. Porpavde, bola Naiome na Cäelle naštvaná, to vážne nevidí systém tejto svorky? Predsa len, si myslela, že aspoň odíde niekam inam. Sklamala si ma Cäelle. - poslala jej do hlavy myšlienku a Cäelle určite vedela, čo tým Naiome myslí."Ty si im doteraz klamala, odkiaľ pochádzaš?" - zavrčala. Do Tábora prišla aj Sapha. Pamätala si ju Naiome ešte ako vĺča...Naiome bola vtedy veľmi mladá a William bol o pomerne dosť rokov starší ako Nai. Snažili sa Saphu chrániť pred Flameom a inými Zeissanmi. Však teraz už by jej bolo jedno, čo je s ňou. "Tak, keď ste ma teda tak privítali..." - začala Naiome svôj príhovor rázne. Prišla som sem so zámienkou nájsť vlkov s pravou podstatou, ktorí sa chcú naučiť sile a inteligencii. Najlepšie mladí vlci, vĺčatá, neskazení po hlúposti svojich slabých rodičov, ktorí majú svôj cieľ v živote a nechcú ho prežiť tak, že ležia pod stromom v Tábore plnom nudných a milých vlkov a starnúť. Preto hľadám učňov. Kto by mal záujem, stačí si prísť do temnej svorky alebo vysloviť jednoduchú vetu.." - uškrnula sa temne Naiome pri jej príhovore. Som pripravený/á odovzdať ti dušu. - rozposlala myšlienky vlkom v blízkom okolí, ktorí ju počuli. "A ja si vás už potom nájdem." - dodala so zubatým úsmevom. Naiome bola v tomto naozaj reprezentatívna a pre vĺčatá ozajstným vzorom. Však teraz to myslela vážne. Temná alfa bola rozhodnutá zobrať si učňov.Povedala prakticky to, čo aj v Kirigakure a čakala, či sa niekto ozve. Chvíľku azurovými očami prechádzala po vlkoch a počkala, či sa niekto prihlási teraz alebo príde pred pekelné brány Zeiss.

Tábor
Respekt k všemocné Naiome neustával, naopak se snad ještě prohloubil, když sama cizí alfa svolávala Ishimurské vlky. A to vytí bylo určené i jemu, proto napjal uši a čekal, než alfa sdělí to, co má na srdci. Nevypadala, že přišla ve zlém, i když kdo by si to nemyslel, když už někam přišla alfa Zeiss sama? Muselo to být důležité. Brzy se přihnal i Gamma a beta, ale Argdem je nevnímal. Vypadalo to na klid, jenže ti dva vysoko postavení vlci se začali hàdat o rodině a to opravdu nepatřilo sem. O rodině! Před alfou Zeiss? Tím dali jasně najevo, že jsou opravdu těmi, za které je Zeissané mají. Slabými a prostoduchými, kteří nemají cíl a nosí růžové brýle. Uvědomil si, že tohle je bída. Naopak, když se podíval na Naiome, viděl moc a ztělesněnou sílu a inteligenci. Kay ani Diego mu teď proto nedali dobrý příklad. O to bylo rozhodování snažší. To mocné stvoření nabízelo sílu a inteligenci, výměnou za věrnost, loajalitu. První Argdem nad tou otázkou přemýšlel, nenašel na nápadu jít do Zeiss žádnou mouchu. Vždyť cíl měl, měl duši, zasazenou v těle majitele. Ale co otec a matka? Nikde tu nebyli. Opět se na ně vykašlali a raději si šli řešit ty svoje povinnosti. A právě pohled na Kaye s Diegem a i zřejmě příchozí dcerou Naiome, ho v rozhodnutí naprosto utvrdil. Hledám sílu a inteligenci, hledám pravdu. Chci jít s vámi. Jsem připravený odevzdat ti duši. Vyslovil pevně v duchu. Žádná přetvářka, jen se teď mělo vyčíslit opovržení k smečkám svitu, které sílilo.

Tábor
Zamračila jsem se Kaye a Saphu, i když jsem tyhle přeslazené věci chápala, teď byly krajně nevhodné. Diego byl překvapený a trochu jsem litovala, že jsem mu to neřekla dříve, ale bude spousta času mluvit, až Naiome odejde. Dál jsem si jich už nevšímala a věnovala jsem se jen temné alfě. Všimla jsem si, že je Naiome naštvaná, ale co jiného se dalo čekat? Její dcera, do jejíhož výcviku dala tolik energie, odešla do smečky jako je tato. "Budu se s tím muset naučit žít. Smečky si sami volí své alfy a pokud je má jejich špatná volba dovést do záhuby, pak s tím bohužel nic neudělám," odvětila jsem v myšlenkách. Každopádně Naiome mohla pod mou kamennou maskou vidět, jak moc jsem na svou smečku naštvaná. Byla jsem připravená kašlat na posty a zavést tu radikální změny. Na některých členech mi příliš záleželo na to, abych nechala smečku padnout. A pokud alfy nehodlají plnit své povinnosti a beta a gamma se prezentují jako hlupáci, pak budu jednat já.  "Byli obeznámeni s tím, že jsem ze Zeiss. Jen některým z nich zřejmě nedošlo, kdo ve skutečnosti jsem. Každopádně předpokládám, že jsi sem nepřišla proto, abys sis se mnou popovídala", odvětila jsem klidně. Pak jsem se odmlčela a dala jí prostor, aby zdělila, co vlastně chce. "Nepochybuji o tom, že některá naše vlčata mají sílu, odhodlání i zlobu, ale obě víme, že jen to nestačí. Je zapotřebí temné srdce, naprostá poslušnost a talent. A obě víme, jak skončí vlčata svitu, která tyto vlastnosti nemají. Nejprve jako hračky pro tvoje sadistické bety a gammy a následně jako odhozené zapomenuté a nemilované schránky bez života. A já nedovolím, aby zemřeli stejně potupně jako moje vlastní sestra".  Nedělalo mi problém dívat se Naiome do očí. Neměla jsem z ní strach. "Měla bys svou energii zaměřit na výcvik vašich vlastních vlčat. Děkuji za ochotu, ale naše vlčata zvládnu vytrénovat sama",  řekla jsem.Pak jsem se zamračila na odrostlé vlče, které se rozhodlo přijmout Naiominu nabídku. Můj pohled byl stejně agresivní jako ten její. Tohle mi vlčata dělat nebudou! "S tebou si to ještě vyřídím, ty hlupáku!" Pak jsem se opět otočila na Naiome. Měla jsem stejný dominantní postoj jako ona. "A nyní tě žádám abys odešla. A nebudu se opakovat."

Neyew
Byla jsem jen kousek za Dinem. Dobrá nálada mě okamžitě přešla, když jsem uviděla, co právě vylovil z bažiny. Ne co, koho. jeden by možná řekl, že si časem zvyknu, že vlčata umírají a že budu ráda, když přežijou alespoň některá, ale ne. Na některé věci se zvyknout nedá. Nebylo správné, aby rodiče přežili vlastní děti. Posadila jsem se opodál a přidala se k žalostnému vytí. Kolik vlčat ještě zbývalo? Dívala jsem se na Mrtvé tělíčko svého synka Anziho. "Kolik z nich ještě žije?" Vyslovila jsem svou otázku nahlas. Možná tak Dix, Emerithy nebo Angel. Když vlčata umírala takovouhle rychlostí, jak bylo možné, že vlci ještě nevymřeli? "Myslím... myslím, že bychom ho měli pohřbít."

Tábor
"Ty a vytrénovať? Trénovala si už niekoho? Nie. Tvoje nerozvážne konanie, máš po svojom otcovi a okrem toho niesi tu na postavení, aby si sa tu somnou vybavovala. Rovnako ako tak, niesi ich rodina aby si vedela čo v nich je. Vĺčatá, ktoré sa pridajú k mojím učňom, majú svôj cieľ. Nechci aby dopadli ako ty. Bez cieľa a s bezduchým životom." - odvetila jej chladne s cieľom na Cäelle už nereagovať. Dala jej pomerne silný argument a to ešte Naiome vážila slová. Bolo jej jedno, ako ju berie jej vlastná dcéra. Spadla jej v očiach už vtedy, keď sa rozhodla byť sviťákom a to u nej haslo.
Pozrela sa na vĺča, ktoré si pomyslelo myšlienku, ktorú Naiome chcela počuť. Uškrnula sa a telekinéziou aj Argdema vydvihla do výšky a pohodila k Zechovi a k Saure. Čakala, či ešte niekto docupitá, alebo nie. Cäellin postoj si nevšímala, nebude brať vlčku, ktorá sa na niečo hrá.
Vidím, že vĺčatá sú tu inteligentnejšie ako moja vlastná dcéra, ktorú zaslepuje svit.

Tábor
Vyčkávam, až z Naiome konečne vylezie to za čím sem došla, než som zacítil prítomnosť Saphy. Nie iba zacítil, ale počul som jej hlas. Áno, som to já.. potom ti všetko vysvetlím.. Pošlem jej myšlienku. Nakoniec Naiome začne rozprávať a každé jej ďalšie slovo vo mne vyvolávalo napätie. Drzosť... neskutočná. Prebehne mi myšlienkou než zaryjem drápy do pôdy tábora. "Bohužiaľ, v Ishimure nenájdeš to čo vyhľadávaš..." prehovorím ticho a potlačujem vrčanie. 
"Ne nohodláš.." upriem pohľad na Argdema, ktorý si práve pomyslel to oč Naiome tak túžila. Povieš ešte len nemalé slovo.. vieš snáď dobre, čo sa stalo s Demonom.. že áno.. Pošlem myšlienku Argdemovi. Zem od môjho napätia začala pukať. 
"Čo ti dáva právo voliť tieto slová v tábore tejto svorky. Neviem či vieš, ale tuna si predovšetkým ceníme rodiny, samotné naše rozhodnutia si volíme sami a z výrokom, ktorý spomenula Cäelle súhlasím. Nedovolím, ak niekomu kto nevyhovuje vaším normám, skončil ako nejaká hračka pre psov.. Teraz sa vráť na svoje územie a vládni s pevným zdravím.." tentokrát sa postavím do takého postoja z ktorého bolo jasne vydieť, že môj zámer ochrániť svorku je pevný.

Hranice Kirigakure ---> Temné skály
Asi by mě nemělo udivovat, že ji moje reakce překvapila. Možná bych ji přecejen měla odrazovat už proto, že přesně to by každý správný rodič udělal.Ale nakonec odrazování by stejně k ničemu nevedlo, když už byla rozhodnutá a já stejně s jejím rozhodnutím souhlasila. "Co? Měla bych ti to snad zakázat?" Dobře že mě teď neslyšela Caelle. nebyla jsem si jistá, jaký má vztah se svou matkou, ale měla důvod pro odchod. "Naučí tě vše, co by se ti v životě mohlo hodit a co jsme tě my nenaučili. Pokud bych byla mladší, sama bych uvažovala, že se k ní přidám, ale pokud někdo z naší rodiny zvládne její výcvik, jsi to ty." Možná že ještě Argdem, ale jemu chyběla Aysuina odhodlanost a sklon jít ke svému cíli i přes mrtvoly, bez ohledu na to, jak moc je špatný. "Přeju ti hodně štěstí."

Naiome si už myslela, že má Kay pozastavenú psychiku. "Ale našla som. 2 nových učňov, vlkov, ktorí vám budú v budúcnosti vládnuť. Pravých a silných." - odvetila Kayovi s temným úsmevom. "Právo mi dáva všetko. Aĺf nikde a ty si zjavne Beta, ktorá sa tu po dlhom čase ukázala, alfy to tu teda nechávajú na jednej Bete ako je Diego a zaslepenej Delty? ... Kay, ja ich nenútim, ako práve vravíš, vyberajú si sami. A oni si vybrali. Nechcú byť ako vy. Viesť stereotypný život a prespať všetky šance." - dokončila s kľudom a s diplomatickosťou v hlase. Dobre sa na nich bavila, začala si uvedomovať, že asi jediný normálny tu je ako beta Diego. "Hračky, sú hračkami, lebo si to zaslúžili. A určite si za učňa nevyberiem hračku...to by bolo pod moju úroveň nemyslíš?" - uškrnula sa zubato a mrkla na Kaya. Chvíľku si ho prezerala. Nikto ma nebude zo svorky vyhadzovať s nízkym intelektom a hlavne keď to je post nižší od alfy.- pomyslela si. "Jedna vaša alfa je na území Kirigakure. Plýtva sily s votrelcom, ktorý ani nedorazil na vaše územie. A vás tu nechala len tak. Kde je vaša druhá alfa? Nebodaj aj ona spí?" - zaškerila sa. Vlci chceli či nechceli, museli uznať, že mala Naiome pravdu. Nechajte ich vybrať podľa ich uváženia, presne tak, ako to tu vo svorke beriete vy. Každý má právo sa slobodne rozhodnúť. Akceptovala som to ja pri Cäelle, akceptovať vlčie rozhodnutie budete aj vy.

"Budu se bavit s kým se mi zlíbí, ať se ti to líbí nebo ne. Dělala jsem to do teď a kvůli tvým rozmarům s tím nehodlám přestat. Navíc obě víme, že posty ve svitu jsou naprosto irelevantní. Sama dobře víš, že kdybych neměla svůj cíl, tak bych byla mrtvá. Zabila bys mě, jako ostatní vlčata, co nevyhovují normám. A mého otce bych nezmiňovala. Já jsem si ho za partnera nevybrala", odpověděla jsem. Dobře jsem si prohlédla vlčata, která se rozhodla s ní jít. Neznala jsem ani jedno z nich, všechna se narodila po mém odchodu. Alfy je nedokázaly ochránit. A když někdo nedokáže ochránit svá vlastní vlčata, nezaslouží si být alfou. Demokracie nedemokracie. "Každý má právo si vybrat svou cestu. Byla bych pokrytec, kdybych to nerespektovala. Ale nepřeji si, aby se to dělo takovýmto způsobem", odpověděla jsem.

//Aysu ti pošlu zvlášť jestli nevadí. Nešla by do toho, kdyby viděla Argdema.