Příběh smečky Ishimura III.

LNS ---> Tábor
Dostala jsem se na dohled a pak i na doslech. Zdálo se, že se mi podařilo objevit vlčí tábor a že se tu zrovna dělo něco velice zajímavého. Přiletěla jsem právě včas, abych slyšela slova černé vlčice s modrými a bílými znaky. Páni, byl tohle nábor do nějaké sekty, nebo co? Přistála jsem opodál a zamířila k nim. Ostatní jsem okázale ignorovala. Ta černá vlčice na mě udělala dojem. Působila jako někdo opravdu silný, kdo má život srovnaný, ví jasně co chce a taky si za tím jde, aniž by se ohlížel na ostatní. Až vyrostu, chci být jako ona! No... tedy pokud bych už dospělá nebyla. Ta šedá vlčice, co se proti ní postavila, byla skoro legrační, jak se snažila. Kdyby se takhle postavila někomu jinému, možná by měla šanci, ale takhle? Smůla. Drze jsem si napochodovala mezi vlky a na tu šedou se ušklíbla. Pokus hezký, ovšem bez výsledku. Jsem připravená odevzdat ti duši a následovat tě. Pomyslela jsem si. Samozřejmě jakmile to pro mě přestane být výhodné, půjdu si po svém, ale na to jsem ani nepomyslela, žila jsem přítomností a rozhodovala se podle okolností. Možná už jsem nebyla vlče, ale její slova na mě zapůsobila. Měla jsem svůj cíl.

Tábor
Sledovala som, čo sa tu deje a úprimne som sa snažila príjsť na to, čo to je. Mala som tú česť vypočuť slová tej neznámej vlčice a slová ostatných. Pomaly som sa vydala v pred k tejto skupinke.. nemohla som vedieť či mám aj ja prikývnuť alebo nie. Čo by na to povedala mamka? Taťka? Pomyslím si, no pohľadom som prešla po svojom bratovi. Dokázala som čítať myšlienky a jeho som prečítala. "Argu?" zamumlem.

Tábor
Naiome sa len zasmiala nad Cäellinými slovami. "Zrejme som spravila chybu, že som ťa nechala na žive. Ale, už to nezopakujem. Neobávaj sa." - uškrnula sa a provokatívne na Cäelle mrkla. "To však čo si ty praješ, Cäelle nikoho tu a ani inde nazujíma." - uškrnula sa temne.Bola tu len Deltou a vyskakovala si na Naiome, akoby bola jej rovná. Však Naiome nechcela trestať už tak slabého vlka. A to ju slabú neurčovala fyzicky, ale podľa jej rozhodnutí a zmýšlania. Nakoniec však Naiome došlo, že zrejme Cäelle po nej zdedila len farbu znakov. Nič iné. Podišla k trom vĺčatám a z jej kožucha sa začala odparovať čierna para. Nakoniec zaregistrovala ešte jednu myšlienku. Pritiahla dané vĺča k nej. Vidíte, vy nieste tými, čím sa chcú stať. - pomyslela si. "Každé dva roky si prídem vybrať učňov." - vyhlásila dostatočne nahlas.V jej azurových očiach sa zalesklo zlo a temno. Nakoniec ich všetkých para pohltila v tvare vlčej lebky a oni zmizli s Naiominým temným hlasným smiechom na územie Zeiss za brány pekla z ktorých už niet cesty späť.

Tábor
Zírala jsem Naiome do očí, dokud se nerozplynula. "To si ze mě všichni děláte srandu, že?!" vyštěkla jsem, když se čtyři vlčata rozplynula s ní. První dvě mě nezajímala, nebyla cítit po smečce, ale že si alfa nedokáže vychovat vlastního syna. Věděla jsem, že tohle je už druhé Reelovo vlče, které odešlo do Zeiss. "Když se o svý vlčata nechci starat, tak si je nepořizuju ne? Tohle je neskutečný. Od dnešního dne chci mít přehled o všech vlčatech ze smečky. Budu na ně dohlížet a potencionálně je učit, když to vlastní rodiče nezvládají. A je mi jedno, co si o tom myslíte," zavrčela jsem, pak jsem se otočila na Kaye a Diega: "Kdybych teď byla v postavení alfy, tak bych vám ty posty sebrala," povzdechla jsem si a vydala jsem se na okraj tábora. Chtěla jsem být chvíli sama, abych si rozmyslela co dál. Je těžké, když vás vaši přátelé zklamou. Mohla jsem snad začít litovat svého rozhodnutí?

Tábor
Naiome se netvářila, že mě zná a tak jsem se tak netvářila ani já. Možná už si na mě ani nepamatovala. Asi bylo dobře, že jsem se za ní nevydala na návštěvu do Zeiss. Zastříhala jsem ušima, když se ke mě donesla Kayova myšlenka, ale jinak jsem nedala najevo, že bych ho slyšela. Možná že bych měla mít radost, ale pravda byla, že už jsem z toho všeho byla pořádně zmatená a to ani nemluvím o únavě a žízni. Když jsem toužila po akčnějším životě, tohle jsem na mysli neměla. Poslední dobou se toho událo až příliš. Bylo mi taky celkem jedno, co tu Naiome dělá a že si vybírá učně. mně její učení neublížilo a Crystal ani Zhie taky ne. Ne všichni její učni byli doopravdy temní, což jsme my jen dokazovaly. Když pak zmizela spolu se čtyřmi dalšími vlky, otočila jsem se na Kaye. "Kde jsi byl?"

Tábor
Keď za dva roky vstúpiš na územie Ishimurské, skončíš pod mojími tlapami.. Naiome.. upriem pohľad na posledné zbytky čo ostali než sa stihli premiestniť preč. Boh vie kam.. "Kss.." odfrknem si, pritom povolím svoje telo a predné nohy sa mi začnú triasť. Ale len pokoj, svorka prišla len o pár nováčkou, nič vážne sa nestalo, že? K tomu Alfy tejto posra*ej svorky sú boh vie v čudu.. sledujem miesto, kde naposledy stála Naiome. 
"To sme tomu dali Diego.." zamumlem. V podstate môže za to aj on.. on prvý vytiahol rodinu a mojou vinou bolo to, že som ho nezarazil.. aj mojou vinou bolo to, že som nemal žiadne argumenty. Možno som Beta, ale v neprítomnosti alf preberám plné právo viesť svorku.. 
"Cäelle!" zvolám na vĺčku, ktorá odchádza. "Hej.. budeš nad tým mať dozor..," prehodím. Nech sú v poriadku.. pomyslím si pri myšlienke na tých vlkou, ktorý dúfam, že nevolili zle.
Pozriem na Saphu a pomalým krokom sa vydám k nej a až zastanem, posadím sa. "V brlohu.. spal som s našou dcerkou v náručí.." prehodím stroha, ani som sa jej nepozeral do očí, hladel som do zeme, na jej laby.

Sapha
Tábor
V brlohu. Já si myslím kdo ví kde není a on celou tu dobu spal v brlohu. Tam jsem se opravdu nepodívala. Možná že jsem si na jeho pach už tak zvykla, že naprosto unikal mojí pozornosti... ale Diego by si ho všiml, nebo ne? Jak může nepozornost vést k takovým omylům? Looren jsem ale našla před doupětem, možná že se probudila dřív, vyběhla ven, že si bude hrát a... a já vlastně ani nevěděla, na co umřela. Seděla jsem naproti němu  a také hleděla na své tlapky. nevěděla jsem, co ještě říct. Poslední dobou bylo všechno neuvěřitelně špatně.

Tábor
Stál som tam potichu, pritom vdaka seizmickému videniu, ktoré sa mi začalo vracať, som pocítil tlkot Saphinho srdca. Spravil som krok k nej a svojími labami som ju pritiskol k sebe a objal ju. "Nikdy by som neodišiel.. nikdy Sapho.." prehovorím jej pritom potlačujem slzy. Áno, v tento moment som v sebe mal zmiešané rôzne pocity, ktoré som cítil - jak od Diega, tak aj od Naiome. "Je mi to ľúto Sapho, nemohol som ju zachrániť.. nešlo to," trhavo k nej prehovorím, pár sĺz mi tento krát sa skotúlalo po čumáku no, zaboril som ho do jej srsti. "Prosím.. odpusť mi.." 

Tábor
Přitulila jsem se k němu. "Já vím že ne, myslela jsem... myslela jsem, že se ti něco stalo." věděla jsem. že by neodešel. No, věděla jsem, že by neodešel bez předchozího upozornění... Sapho, vzpamatuj se. Ten vlk je do tebe blázen a neopustil by tě snad ani kdyby jsi se přidala k Zeiss nebo zavraždila alfy Ishimury. Přestaň pořád pochybovat. To se ozval můj patron, který až doteď mlčel. jeho zoufalý hlas mluvil za vše a kdyby byl člověk, určitě by si teď rval vlasy. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. "Odpustit ti?" Zeptala jsem se slabě. Co bych mu měla odpouštět? Vždyť já měla také hlídat naše vlče a selhala jsem. Možná že opravdu nešlo nic dělat, ale já si přece ani nevšimla, že je naše dcerka mrtvá. "Nemám, co bych ti odpustila. To ty odpusť mě." Dobře. že už byla Naiome pryč. Kdyby viděla, jak její bývalá učednice vylévá city sviťákovi...

Po jejich slovech byl teď tak rád, že jejich doupě je na úplně druhé straně Ishimury a tohle se tudíž nedostalo k jeho vlčatům. Povzdechl si, když Naiome se vypařila.. Otočil se na Cäelle. "Jenže Alfou nejsi." Řekl suše. Měl ji rád. Opravdu, ale proč mu nic neřekla? Teď ten fakt prostě nemohl přijmout, potřeboval čas. Poté se podíval na své adoptivní rodiče jak se vítají po dlouhé době. Přišel blíž k nim. "Rád vás vidím zase pohromadě.." Zamumlal a sklopil uši smutně až k zátylku a ocasy měl svěšené. Nejdřív se podíval na Saphu. "Promiň, že jsem tak na tebe naléhal. Měl jsem to vzít i z pohledu rodiče jak by mě bylo, kdyby mi zemřel jediný potomek a pak někdo přijde a chce mi ukázat o co jsem přišel..." Začal a poté se otočil ke Kayovi. "A ty mi promiň za to divadlo před chvílí. Měl jsem prostě vztek, který se ve mě nahromadil za tu chvíli. Nemyslel jsem to tak..." Dodal i druhou omluvu, ale ještě mu věnoval pohled, který jasně říkal 'Tohle si dořešíme, ale ten pohlavek byl opravdu přes čáru.'

???- Okolie Tábora
Netrvalo dlho a bol na území Ishimury cítiť ešte jeden pach Zeiss. Však oveľa slabší. Sama Noemie nevedela, kde sa túlala, však stopovala a hľadala matku. V Ishimure redtým nikdy nebola, ale vedela, že toto Zeiss nieje. Náhle sa priblížila ku kríkom za ktorými boli počuť hlasy. Poobzerala sa na vlkov v Tábore. Zbadala tu svoju staršiu sestru. "Cäelle?" - pošepkala si pre seba, ale vďaka jej nepozornosti stúpila na konárik, ktorý pod jej váhou praskol. "Do ri*i." - zanadávala ticho. Ona prestúpila? Zradila...? - pomyslela si a privrela nenávistne oči. Nevedela tomu uveriť. Cítila tu však matku. Vyšla z kríkov s ušami pri hlave a so zveseným chvostom aby tak nepriťahovala zbytočne pozornosť. Bola vychudnutá, s nedoliečenými ranami.

Tábor
Držím ju v objatí, než nakoniec povolím až zvesím svoje laby z jej ramien na zem. Oblíznem ju na čumáčku a na tvári sa mi objaví zubatí úsmev: "Ešte je času dosť Saphi, aj keď si teraz letmo spomínam, Fevris dostane po hlave - mohol niečo povedať," zamumlem, pritom čakám či sa onen patrón ozve, no ale nie. Mlčal, našťastie. "Takto, odpušťame si to navzájom a týmto tú strašnú kapitolu uzavrieme.." usmejem sa na ňu a rovnako tak hneď zareagujem na Diega, ktorý k nám prišiel. 
"Mne prepáč, že som ti dal po čumáku, ušlo mi to.." zarazene poviem, pritom sa obzriem po tábore. Bol stále tak prázdny, vskutku - skutočne vymizol všetok život z neho. V diali som videl malú vĺčku, ktorá bola v šoku z toho. Tak ako mi všetci.. 
V prítomnosti nich, som sa cítil lepšie a rýchlo som sa začal z toho spánku zotavovať - je to pravda, rodina je dôležitá nado všetko. Môj pohľad však nakoniec skončil na Reelovi, mal som sto chutí mu teraz niečo povedať, vytrieskať z neho dušu, no odolal som. "Počujte, nešle by sme niekde sa prejsť? Na čistí vzduch?" položím otázku. To posledné bolo kvôli tomu, že po tom čo tu riadila Naiome, je tu vysoké napätie. Reele.. poriadne nasaj pach tohoto tábora, zistíš, kto tu bol.. a.. prepočítaj si vĺčatá vo svorke, potom zistíš prečo.. pošlem myšlienku Reelovi, pritom od neho odvrátim zrak ku Saphe a Diegovi.

Tábor -> Za Haske (Tuším Temné skaly xd)
Zarazene stojím a sledujem ako tá vlčica, len schmatla Arga a vytratila sa. Čo to bolo? Pomyslím si, než na sucho prehltnem. Obzriem sa, videla som pár vlkov, no nikto komu by som sa v tejto chvíli uchýlila. Mama, musím ju nájsť! Zatnem zuby a rozbehnem sa z tábora a snažím sa zachytiť pach svojej mami, poprípadne otca, keby sa to podarilo. Po chvíle blúdenia som dobehla boh vie kde, k nejakým skalám, áno tu bol ten pach silnejší! 
"Matko!" vyšteknem, keď ju zbadám. Skokom vyskočím na kameň. "Ay? Ahoj.." venujem jej úsmev, no zamerala som sa na matku. "Mami, Argo zmizol! V tábore bola nejaká vlčica, ktorá nám ponúkala miesto jej učňa a potom Arga zobrala.." vypustím to zo seba - bola som v tomto prípade žalobaba, no čo už.

/Neyew/
Přikývl jsem k Richu, no poté jsem ouška stáhl dozadu. ,,Netuším... Nejhorší okamžik pro starého vlka je, když si uvědomí, že přežil všechny, nebo aspoň většinu svých potomků," sklopil jsem tiše zrak i hlavu, chytnul tělíčko vlčete opět tak, jak se vlčata nosí a vydal se klusem jenom pár metrů za naše doupě. Už jsem zde měl částečně vyhloubenou díru, kde jsem se dřív schovával, v případě, že jsem s vlčaty hrával na schovávanou. Do jamky jsem tělo lehce položil a pomocí magie ji nechal zarůst nejen mechem, ale vším možným porostem. Když bylo dílo hotovo, otočil jsem se k Richu. Patron, který byl nyní zhmotněný, se ke mě snesl a pronesl tajemným hlasem jednu jedinou větu. ,,Něco se děje v táboře. A myslím, že byste tam neměli chybět."

Okolí tábora
Posadila jsem se co nejdál od ostatních a mlčky hleděla do dálky. Chtěla jsem křičet a všechno kolem sebe rozbít, ale nic jsem neudělala a můj obličej zůstával dál až děsivě klidný. Bylo toho na mě moc a byla jsem na pokraji svých sil. Probuzení po dlouhé době, tábor v nepořádku, Antares v nedohlednu, neobhájila jsem svou volbu před svou matkou a navíc jsem se ocitla opět sama. Litovala jsem, že jsem vůbec do toho hloupého tábora šla. Měla jsem zůstat v Neyewu. Pak mě napadlo, že se tu stejně neukázal, takže o mé přátelství nejspíš nestojí. Tahle skutečnost mě mrzela víc, než všechno ostatní dohromady. Copak jsem musela mít pořád smůlu? Potřebovala jsem někoho, díky komu by mi život dával smysl. Najednou se přede mnou zčistajasna objevila moje mladší sestra, kterou jsem už považovala za mrtvou. Zírala jsem na ni jako na zjevení. Myslela jsem, že jsem z naší šestice poslední. "Co tady děláš?" zeptala jsem opatrně.  Byla jsem ráda, že je naživu, i když ne v moc dobrém stavu. Ale nikdy jsem jí o svém přestupu neřekla, jednoduše jsem zmizela. Proto jsem se velmi obávala její reakce. Další zklamání bych už nespíš vážně psychicky nezvládla. Její myšlenky mě však utvrdily v tom, že bych se na to nejspíš měla psychicky připravit.

//Nai, co s ní plánuješ? Chceš mi Cael psychicky zdeptat nebo je za tím něco jinýho?

Kývl ke Kayovi. "Asi jsem si to zasloužil.." Povzdechl si. No na paměti to bude mít dlouho. Uvědomil si, že by se měl chvíli starat o vlčata on, protože Eveline musí být jistě utahaná. "Mami? Chceš to zkusit znovu?" Zeptal se poměrně dost nejistě. Ani si nevšiml dalšího Zeisského pachu, protože tu ten Naiomin byl cítit až moc. "Tati, když tak mamka pokud to bude chtít zkusit znovu dovede tě k nám do doupěte.. Bylo by fajn kdyby Isla, Zante, Minaell a Charza poznali svého dědu a babičku.." Nejistě se usmál a potom se otočil a odcházel z Tábora. Chtěl je nechat i o samotě. Buď dojdou, nebo nedojdou. Jenže svědomí mu prostě říkalo, aby se taky staral o vlčata, že tu není rodičem jenom Eveline.
-> Mistmane
Po nějaké době chůze se vyšel pár metrů výše do doupěte. "Už nikam nepůjdu. Odpočiň si, princezno. Jsem na řadě je pohlídat." Pousmál se a olízl ji na tváři. Potom čekal až jeho příchod zaregistrují i vlčata a navrhnou nějaký plán. Tentokrát se jim hodlal věnovat naplno a nechtěl, aby mu do toho něco zasáhlo. Znovu už ne.

Rieka Wolf-Neyew
Na miesta na ktorých sa nachádzali znova padala noc. ,,Nemyslím si. Ak nás nikto nenašiel doteraz, musíme my nájsť niekoho," povedala. Práve sa chystala zamieriť k lesu ktorý nebol až tak ďaleko, keď ju zastavili sestrine slová. Zo zvyčajne veselej Tessy akoby na chvíľu vyprchala všetka energia. Jej znaky zmodrali. ,,Aj mne chýbajú, Kleeia. Aquila a to jej čudáctvo, Comitis a jeho hrdosť, Moe a jeho bláznivosť. Aj mama a jej liečenie," povedala nezvyčajne ticho. Na chvíľu sa tvárila takmer skľúčene. Potom však akoby nadobudla novú energiu. Znaky jej prebleskli na oranžovo. Zdvihla hlavu. ,,Poď, musíme ísť ďalej. Oni tu už nie sú. Sú príliš ďaleko... a tak blízko Hydry," povedala už o čosi energickejšie, hoci pri posledných slovách stíšila hlas. Energickým krokom však zamierila preč- Kleeia ktorá ju však pozná dobre by možno vedela odhadnúť, že to je v skutočnosti len jej schopnosť tvrdohlavo všetkému vzdorovať a naučená maska chladnej budúcej vodkyne.