Příběh smečky Elloris II.

Hranice
K opatřením pro ochranu území jsem se nijak nevyjadřovala, souhlasila jsem ale s Aragornem. Hodil by se nám nějaký hraničář s hraničářskou náušnicí a schopností teleportace, pak by nebylo potřeba ustanovit stráže, nejspíš jsme ale nikoho takového neměli. Na druhou stranu jsem neznala všechny Aragornovi učně. Otočila jsem se na ně. "Nemáme někoho s magií teleportace a náušnicí?" Za pokus to stálo. "Mitril jsem naposledy viděla, když jsem dělala zkoušku do smečky. Při společném lovu, myslím, nebo někdy tou dobou." Mohla bych mu samozřejmě přesně říct kde a s kým je, ale to by bylo zbytečné narušování soukromí. "Argie s Aysu budou v pořádku, pokud se Zeiss nerozhodne nás napadnout." To mě popravdě trochu trápilo. Moje Zeisská spojka se už dlouho neukázala. Možná že měli prostě moc práce. Ti dva si ale poradí, ačkoli si nezvolili tu nejbezpečnější cestu.

/Hranice - Les Omega/

Tomu částečnému psovi nevěřím. Je to částečně vlk (z větší části vlk), ale má v sobě psa. A těch se já velmi bojím. Strčí do mě čumákem a já se pokusím postavit na vratké tlapky. Už jsem hodně unavený, ale i tak se postavím proti neznámému a začnu na něj vrčet. Doufám, že ho tím odradím od útoku. To tak ti budu věřit, že mi nic neuděláš. Pomyslím si a přidám mému vrčení na výhružnosti, nebo spíš se o to pokusím, což může od vlčete vypadat velmi vtipně. Nezopakuju chybu, která mě málem stála život a stála život polovinu smečky! Pomyslím si v domnění, že pes jako pes.

Les pěti Statečných -> Ptačí louka

Rychle sem dohnal maminku a podíval se na brášku. "Dobře." Usmál sem se a rozhližel se po okolí. Bráška je docela hodný. Je docela hezké si vyjít jako rodina. Rozběhl sem se a chvíli sem běžel než sem se zastavil. Je to tu celkem zajímavé . Doběhl sem zpět a sourozeni a maminkou a tázavě se na ní podíval. "Proč se tomuhle místu tak říká ?"

-> Mistmane

Opět se podíval na Hata a zastavil se kousek od vchodu do jeskyně. "Byl jsem vlče, možná o kousek starší, než teď jsi ty. To bylo poprvé co jsem tvého otce spatřil. Mého otce poslal Alfa ho najít a já chtěl v té době pořád někde na výlet." Uchechtl se při téhle vzpomínce a poté zatřepal hlavou. "Našli jsme ho na jiném území s vlčicí. Pravděpodobně tvou matkou. Demon nechtěl jít zpátky a přijmout svůj trest a tak se odehrál mezi našimi otci boj. Tvůj otec u toho skoro zemřel, ale díky své magii jsem ho udržel relativně na živu. Když se probral už byl tam kde měl být. Odpykávat si svůj trest. Ovšem to nevzal dobře a vybouchl. Podpálil celý Tábor a skoro jsme nestihli ohni zabránit se šířit. Poté unesl vlčata mé kamarádky a kvůli němu jedno z nich nezvládlo ovládnout v nervech -nebo ve strachu- kdo ví.. Svojí magii a polovina tehdejší smečky co nespala spavou nemocí muselo uklidnit draka, kterým se stal a neovládal to.." Pověděl. A napadlo ho spousta dalších věcí, ale chtěl aby zpracoval ty nejhorší o kterých věděl. Poté vešel dovnitř do doupěte. Eveline a vlčata spala. Chyběla tu jen Minaell a adoptivní dcerka lištička Tania, která taky bezestopy zmizela. Čekal na Hata, až vleze dovnitř. Opravdu se mu chtěl podívat na to oko a ma to co se mu děje i s ocasem. Diego nebyl slepý, ne ohledně věcí, která se dělá uvnitř i na povrchu něčího těla a kdyby se právě teď rozhodl utéct, Diego byl mnohem rychlejší, než-li Hato.

/Les Omega/
,,Nebudu tě přemlouvat, ať mi věříš... vážně to nemám za potřebí... ale tímto mě neodradíš," ušklíbnu se na vlče drze. Trochu si dovolím nahlédnou do mysli toho malého vlčka. ,,Jo, mám sice psí předky, ale copak to na mně po vzhledu poznáš? Ne. Tak klid..." povzdechnu si frustrovaně. Ach ti mladí... Teď je to samý protinázor a předsudek... hanba tomu. pomyslel jsem si. Zacítil jsem ve vzduchu něco nepříjemného. Něco, co jsem kupodivu dříve nějak nepoznal.

Mistmane: 
Poslouchal jsem jeho vyprávění a nemohl uvěřit, co můj otec provedl: ,, To je strašné." Po myslím si, ale zároveň mi je v oku vidět nepatrný úžas nad otcovou sílou: ,, Dokázal podpálit tohle území. Jak moc silný je?" Přemýšlím a rozhodnu se své myšlenky neříkát nahlas. Kyvnul jsem na konec vyprávění: ,, Chápu. Byl zlí." Řeknu, aby věděl, že ho posloucham a opatrně vkrocim do doupěte. Když uvidim další vlky, znervoznim: ,, To bude rámus až se vzbudí." Po myslím si, protože tuším, že cizí vlky nebudou mít radi. Podivam se na něj: ,, Co? Proč se na mě divas, jako bys mě chtěl kousnout do čumáku?" Zeptam se ho podezrivave, protože bylo na něm vidět, že má něco v plánu.

/Ptačí louka/

Azrael má patrona. Trochu mě to překvapí, já získala patrona až jako dospělá, ale pravda, předtím jsem nebyla v Niwatu. "Azraeli, patron je tvor, který je s tvým životem spjatý, který ti čte myšlenky, promlouvá k tobě skrze myšlenky, které se ti ozývají v hlavě. Ale také ti radí kdykoli potřebuješ." Oznámím Azraelovi, kdo je to patron. Potom se otočím na Arfaela, který má otázku ohledně ptačí louky. "Říká se jí tak proto, že tady najdeme spoustu ptáků. Když se rozhlédneš, určitě nějaké uvidíš." Řeknu a sama se rozhlédnu. Všimnu si několika sýkor a zaslechnu někde dál v trávě sysla. "I když normálně jich je zde více." Zamumlám.

/Les Omega/

"Taky to nemám za potřebí." Odseknu. Nad jeho další větou se zamyslím. To je pravda. Poznat to na něm není. Dojde mi. A má v sobě hlavně vlka. Ale přeci jenom... A kde to jsem? Napadne mě. Nevím to, ale potřebuji to zjistit. Ucouvnu pár kroků, takže je mezi námi alespoň metr. "Um... A kde to jsem?" Osmělím se zeptat se ho, stále mu však nedůvěřuji a bojový postoj mám pořád, ale už nevrčím.

/Lví Hory -> Les Omega/
,,Tamaro, no nic, rád jsem tě zase viděl, teď už se ale musím vrátit k povinnostem vedení smečky. Někdy se stav, na území Elloris jsi vždy vítaná," krátce jsem ukončil naši konverzaci a vyběhl někam, kde mě právě teď mohlo být potřeba - k hranicím smečky. Něco se tu dělo. Smrdělo to a nebylo to nic pěkného. Svraštil jsem čelo a sehnul se, abych lépe rozvrhl rovnováhu do celého těla. Běžel jsem takto až do samotného lesa Omeg, kde jsem cítil pachy dvou bytostí, kterým by mohlo hrozit potencionální nebezpečí. To, co šlo od hranic. Větřil jsem to.
Zanedlouho jsem k nim opravdu doběhl. Jednalo se o Dina a o nějaké vlče. ,,Dino? To je tvé vlče?" chladně jsem se zeptal ihned, jakmile jsem zpomalil do kroku a nakonec se zastavil.

Aralský les
Znova sa zahĺbila do myšlienok, znova na príliš dlhú dobu. Pachy Akia, Asuky a neznámeho sa však nevzdialili príliš ďaleko a tak ich mohla nasledovať. Znova sa vracala jar, sneh sa už viac či menej roztopil a spúšť ktorá ešte miestami zostala po búrke tak vyzerala ešte horšie. Elegantne chytila jeden konár, pridala ho na kopu ktorú predtým vytvorila a potom už zamierila k nim. Evidentne k nim pribudol ešte ďalší neznámy, mladý vlk. Mlčky zostala stáť, nechcela rušiť.
Comtessa Aqua
Rieka vlčice Moon-Nad hranicami
Znova zaspala, let ju možno unavil. Každopádne, keď sa zobudila, pachy boli už viac-menej staré... teda, Hexy možno kdesi spala, tým si nebola istá, ale čierny vlk bol preč. A ona si chcela zalietať. Vstala, no potom ju zaujalo čosi v rieke. Odraz. Sklonila sa k vode aby sa mohla vidieť. Takmer sa nespoznávala- už nebola to mláďa čo prišlo na Niwat, teraz bola už takmer dospelá, možno aj dospelá vlčica. Vysoká s pomerne veľkými zlatými krídlami.Kam zmizli tie časy, keď som bola vĺča? Teraz sú už preč. Všetko sa mení. No zároveň... stále som to ja. Zvláštne, pomyslela si, možno príliš vážne. Dokázala byť vážna a ľahkovážna takmer zároveň a preto keď prvýkrát mávla krídlami aby sa dostala do vzduchu, prestalo ju to trápiť. Letela, jednoducho bola vo vzduchu tak ako to zbožňovala a ako na to bola zvyknutá. Nevedela kam letí ani prečo. Jednoducho mala rada vietor ktorý jej šuchoril srsť a možnosť vidieť veci zo vzduchu. Až neskôr si uvedomila, že mieri k hraniciam a že pod ňou je čosi čo matne pripomína vlkov.

Aralsky les
Dojedol som svoju nadelenu časť zajaca. Popritom som počúval Asuku, ako konštatuje, že je zo mňa pomaly dospelý vlk. Dospelý vlk, ktorý nevie nič. Neskôr som nasledoval Asuku, až kym sme došli k dvom ďalším vlkom. Nedôveryhodne som si ich prehliadol, veď predsa, kontakt s vlkmi som mal minimálny. Dodržiaval som diskrétnu zónu, a dúfal som, že ju budu rešpektovať aj oni. Príchod ďalšieho vlka ma už trocha rozrušil. Cítil som niekoho, vedel som že tu niekto je, ale nevidel som nič. Svoj pohľad s hlbokými fialovými očami venujem Asuke. "Je tu niekto.. Cítim to.." poviem potichu.

/Les Omega/
,,M-moje cože?" odpověděl jsem Orfeonovi, který se tady snad možná zničehonic objevil. Poté mi došlo, na co se mě ptal. ,,Není... jen... objevil jsem ho tu. Je strašně vyděšený... co teď s ním?" zeptal jsem se svého přítele a Alfáka naší smečky docela bezradně. On odvrátil pohled a já se mu dodatečně poklonil, však krátce. ,,Postarej se o něj. Něco mi říká, že teď přijde období, kdy nebude dobře..." zašeptal ke mně fialový a odebral se pryč z lesa. Dříve, než jsem stačil cokoli namítnout, byl už pryč. Kouknul jsem po vlčeti. Já neměl strach tolik, jako by ho mohl mít on. Zatřepal jsem hlavou.

Ve vzduchu zacítil opět blížící se pach Destiny a usmál se. Spíš se zasmál tím jak na příchozí reagovali Asu a Basty. ''Ano je. Moje máma tu je.'' Mrkl na ně a otočil se jejím směrem. Nebyla příliš daleko a tak se vydal k ní blíž. Když byl úplně u ní, prostě si ji jako vlče, které dlouho nevidělo rodiče, pořádně objal. ''Ahoj, mami.'' Zavrtěl ocasem. ''Pojď, někoho ti musím představit.'' Zazubil se na ni a čekal až ho bude následovat blíž k Asu, Mirokimu a Bastymu.

/Les Omega/

Než dostanu odpověď od zeleného vlka, objeví se tady fialový vlk. "Co? Já a jeho vlče???" málem vykřiknu. Já se ho bojím, jak tedy můžu být jeho vlče? Pomyslím si a chystám se to říci i nahlas, ale dotyčný fialový vlk něco zašeptá a rychle zmizí. "Počkat, kde to tedy jsem? A mimochodem nejsem strašně vyděšený!" Vyhrknu na zeleného vlka. Já a vyděšený?! Pomyslím si, strach ze psů sice mám, až panickou hrůzu, ale nepřiznám to. Ani sobě, ani nikomu jinému.

Poslouchal slova své maminky a přikývl. ''To zní mocně.'' Usmál se a sledoval zpožděný příchod své sestřičky. Ta mávala vesele ocáskem a poslouchala výhradně odpověď maminky, když odpovídala jejich nejmladšímu bráškovi. Zkusila se zaposlouchat a slyšela opravdu jen málo ptáčků. ''A bude jich tu víc?'' Zeptala se a Az nad tím protočil očima. Tak nějak ho nezajímali ptáčci. Měl radši zvěř co měla čtyři tlapky. ''Mami a naučíš nás něco?'' Uculil se mladý Virentem na černou vlčku a nezapomněl dodat i prosebné očka se zubatým úsměvem.

/Les Omega/
,,Jsi na Niwatském území. Pro tvé štěstí na jeho lepší polovině. Na té druhé by z tebe udělali guláš, vlci i psi," poučil jsem jej a udělal ze dva kroky vpřed. Poté jsem se posadil a švihl ocasem. Zahleděl jsem se do dáli. Bylo krásné, jak nastávalo opět jaro. ,,Nenervuj se, škodí to zdraví," ušklíbl jsem se na něj. Byl jsem naprosto klidný a vyrovnaný, připravený na úplně cokoli. ,,Ale když Orfeon říkal, že se něco děje, tak to bude asi pravda..." povzdechl jsem si. Moc jsem toho nevěděl a můj patron Greenix taky ne. Podíval jsem se opět k vlčeti. ,,Jak ti říkají?" optal jsem se jej zvědavě a ještě jednou zašvihal ocasem.

/Les Omega -> Ptačí Louka/
Utíkal jsem z jednoho lesa hbitě do druhého. Nevěděl jsem, zda mám upozornit smečku na to, že se pravděpodobně něco chystá. I když jsem to cítil, nějak jsem nechtěl zbytečně rozpoutávat paniku. Nevěděl jsem vlastně ani co to je, vlastně ani kdo či co v tom má prsty. Tak jsem zamyšleně, právě nad touto problematikou, doběhl až do jiného lesa a poté na louku. Po pachu jsem stopoval svou rodinu, se kterou jsem se odmítal zdržovat nějak více. Právě jsem měl namířeno spíše za Jessie, druhou Alfou smečky. Přesto jsem se chtěl na své potomky aspoň podívat. Jak rostou.
Když už jsem byl jen malý kousek od nich, zaslechl jsem, co se děje. Byla tu s nimi i Půlnoc, ke které jsem se nasumíroval jako první. Jako andílek jsem se na ni usmál a přiklusal k ní. ,,Ahoj, tak jak to jde? Omlouvám se, moc práce..." zabručel jsem nespokojeně. ,,Něco se děje. A nevypadá to dobře," poslal jsem partnerce myšlenku a na zlomek vteřiny na ni hodil vážný výraz.