Příběh smečky Elloris II.

Jižní Tábor: 
Jak rychle si mě všiml, tak i stejně mě začal ignorovat: ,, To dělají všichni důležití vlci?" Ptal jsem se sám sebe a rozhledl se ke komu bych se mohl nacpat, když jsem uviděl černou ještěrku: ,, Není to? No fakt že jo!" Po myslím si nadšeně a rychlým klusem dojdu k ní: ,, Azrieli! Koukam, že sis zase vyvolal tz svou pajesterku!"  Řeknu vesele a sednu s k nim, potom si vsimnu Ane: ,, Ztracená sestra se našla." Zazubim se na ní.

Jižní tábor

Seděl jsem a odpočíval. Pozoroval jsem dění v táboře a nakonec i usnul. S nově načerpanou energií jsem zahlédl jak k nám Alfa Orfeon promlouvá. Ihned jsem vstal a poslouchal. Jen co jsem se probudil z dlouhého spánku zjistím že ze dvou smeček je jedna a teď se ještě budeme stěhovat? Opravdu? Bylo toho na mě nějak moc. Jakmile jsem zahlédl že Alfa "nadává" někomu z davu vlků, dostal jsem strach z toho, že si všimne i mě a já se potom ztrapním když něco popletu při mluvě. Radši jsem na sebe neupozorňoval a dělal že tu snad ani nejsem. Prostě jsem jen tiše seděl.

Comtessa Aqua
Južný tábor
Iba tam posedávala a sledovala. Neobvykle mlčky. Ignorovala ju jej vlastná sestra, aj keď stála pár metrov od nej. Vlastne ju očividne ignorovali úplne všetci. Nie, že by stála o pozornosť- no nikomu nie je príjemné, ak sa na niečo pýta a nedostane odpoveď a ak ho niekto dlhšiu dobu ignoruje. Hlavne nie, ak sa k tomu pripletie fakt, že sa čosi deje. Takže budeme musieť skutočne odísť? A má to niečo spoločného s ľuďmi? pomyslela si, keď sa Alfa-Orfeon, ak si správne pamätala jeho meno ešte z lovu- vrátil do tábora. Očividne už nebol čas ísť na lov, čo ju trochu mrzelo. A tak si len pritiahla krídla bližšie k telu a na chvíľu sklopila pohľad. Nemala tu nikoho a nič- iba sestru a Hexy, ktorú poznala, nemala žiadne veci, len prívesok okolo krku. ,,Už asi nemôžeme ísť na lov, že?" šepla smerom k Hexy. Mala chuť byť teraz sama, keď všetko vyzeralo tak zmätene. Alebo jednoducho konečne odísť. To čakanie sa jej nepáčilo. Našli sme vlčí raj ktorý sa potom zničil. Prečo som sem nemohla prísť vtedy, keď teta Destiny? Vtedy keď to tu všetko bolo ešte krajšie? prebehlo jej mysľou.

Jsou tam všichni(myslím), proto kdo s kým postava hraje si najděte jméno a post k ní, pokud se vám to nechce číst všechno.

--> Jižní Tábor
Diego se chystal říct, aby se při skupinovém lovu drželi pohromadě, ale dřív, než se stihl vůbec otočit Charzie už nesla zajíce v tlamě. Nejdřív se zamračil, ale nemohl ji to vyčítat. Nestihl to říct. Proto se pousmál. "Jsi moc šikovná." Pronesl nakonec upřímným hrdým hlasem. "Odnes už to do Tábora, my ostatní hned přijdeme, dobře?" Pověděl. Poté se otočil na Zanteho při jeho slovech, že chce být lepší lovec, než jeho sestry. "Synu, lov není něco v čem můžeš soutěžit. Je to hodně o štěstí a o tom jak dokážeš vymyslet co nejlepší strategii, abys ušetřil při lovu co nejvíc energie. A ne každý lov je úspěšný. Ne vždy se ti podaří kořist chytit a to se stává i těm nejlepším lovcům." Řekl zcela vážným hlasem a kráčel lesem. Zacítil zajíce a vydal se po pachové stopě. Dával si pozor na každý svůj krok a když zajíce uviděl použil magii uvěznění úponky a zajíc sebou, uvězněn k zemi, začal mrsnat. Přiskočil k němu a jednoduše mu prokousl hrdlo. Úponky opět zarostli do země a Diego vzal mrtvolu zajíce do tlamy a nahl ucho směrem k Táboru. Ozvalo se vytí Alfy Orfeona. "Měli bychom se vrátit." Řekl a koukl na Destiny, přičemž se nakonec klusem vrátil do Tábora. K zásobám položil zajíce a postavil se k Eveline o kterou se otřel. Poté oba se začali věnovat Alfě, jenž se už vrátil.
Akio následoval Hilary a Asuku. Poslouchal je, ale sám se nevyjadřoval. Hilary jednoho daňka odehnala od stáda a Akio se po něm vydal. Špatně došlapoval a tak jeho útěk byl marný, když ho Hilary oddělila od ostatních. Když byl dost blízko skočil mu po boku a srazil ho k zemi, přičemž se mu zakousl do krku a tiskl dokud nevypustil poslední vydechnutí svého života. Poté se podíval na Hilary. Jestli už půjdou zpátky do Tábora, když je Orfeon svolával.
Kay se hodnou chvíli valil drak ví kde. K pohybu ho dostalo až vytí Orfeona. Proto vstal a vydal se tam. Tam vyhlížel Saphu, rozhodně by neodešel bez ní. Jenže spatřil pouze Diega se svou rodinou.
Mitril se také rychle docourala do Tábora. Hledala pohledem Dixe, ale ani ona svého přítele nedokázala v davu vlků a míšenici najít.
Azrael stal na své třímetrové patronce a koukal na Anemon. Eerwa se sklonila a ze své mohutné tlapy ji udělala dobrou cestu na její záda za Azraelem. "Chceš mít výhled?" Nabídl ji z úsměvem a rozhlédl se za hlasem. Hato mluvil s jejich otcem. "Prosím. Neudělej před ním nějakou hloupost." Zašeptal si dost pro sebe a pak viděl jak si to kráčí k nim. Ušklíbl se. "No to víš, je tu moc vlků a chci mít výhled." Odpověděl mu a na další slova mu taky přikývl. Ano, Anemon se našla. Eerwa se na něj chladným pohledem podívala. Věděla na co, totiž Az teď pomyslel. "Tvá sestra ještě, ale ani na to nemysli." Zasyčela. Azrael ji tlapkou poplácal po hlavě. "Prosííím." Zazubil se a Eerwa tentokrát dost neochotně zpřístupnila svá záda i Hatovi. "Chceš svést?" Uculil se na něj.
Kleeia se rozhlédla. Miroki se vydal k nějakému vlku a vlčici. Vrátila se ke své sestře s omluvným výrazem. "Promiň." Zašeptala. Cítila se hrozně, že ji tak odbyla. "Je to Miroki. Je to strašně milý vlk." Odpověděla na její dotaz dosti opožděně a v hlase byla slyšet lítost. Co přesně udělal samozřejmě vynechala. Tohle nemusela a ani nesměla vědět jak její sestra, tak nevlastní maminka Hexy. Slyšela Hata jak mluví s Orfeonem a zastyděla se. Pomalu k němu přicupitala a hlavu měla sklopenou k zemi. "Strašně se za Hata omlouvám." Řekla se sklopenými oušky a vlastně dala i najevo, že patří k ní.
Angaraw kývl na Orfeona a opět se věnoval pouze Rialtě. Přemýšlel nad tím co vlastně pro něj znamená. Cítil k ní něco co si nedokázal pojmenovat. Cítil se s ní nepopsatelně krásně a že se nesmí ničeho bát, že tu musí být pro ní, aby ji chránil.
Kyurabi se nevzdala vyhlížení Tobyho. Tak moc ho v téhle chvíli chtěla mít u sebe. S ním se cítila, že se jí vrací paměť ani neví proč a také se cítila, že s ním je v bezpečí.

Jižní smečka
Měla mu to říct, nebo si to měla stále držet pro sebe? Orfeon se konečně věnoval někomu jinému a tak konečně mohli být zase sami. "Je tu něco, co ti musím říct, ale jde to velice těžce." Zamumlala směrem k němu. Musela odvrátit hlavu. Nemohla se mu dívat do očí. Copak by se někdo při takové chvíli dokázal dívat do očí? Koukla se na jeho stín a zaklela, že je tak moc slabá. Nakonec však sebrala veškerou odvahu a nechala se vtáhnout do toho víru pocitů. "Miluji tě, Angarawe." Zamumlala. Bylo to těžké, byla to nejí první láska, snad bude i opětovaná.

LKS-Južný tábor
Počula Diega a jeho teraz už asi dospelé vĺčatá. Takmer nevedomky sa zľahka pousmiala. Do ňufáka jej udrel pach zajaca, no to sa už z tábora ozvalo vytie Orfeona. Otočila sa za nimi- ulovili troch zajacov, no to bolo málo... primálo pre takú veľkú svorku. Možno druhá skupina uloví aspoň srnu, pomyslela si nádejne. No nechcela sa na to úplne spoliehať a tak sa rozbehla za pachom. Zajac bol starší, očividne trochu kríval- možno dôvod prečo nestihol ujsť spolu s ostatnými. Rozbehla sa za ním, vytvárajúc vo vzduchu vodné gule ktoré na neho následne vrhla. Zajaca to očividne prekvapilo, koho by predsa neprekvapilo, ak by sa zrazu za ním objavila voda a premočila by ho od hlavy po päty (alebo od ňufáka po chvost)? Na chvíľu sa prekvapene zastavil a to využila. Skokom sa k nemu vrhla labou ho pritláčajúc z celej sily k zemi. Zajac sa bránil a snažil sa ujsť, čo sa mu takmer podarilo. No našťastie iba takmer, pretože mu pár sekúnd nato prehryzla tepnu. Chytila ho pevnejšie do tlamy. Na chrbte sa jej objavila brašna do ktorej korisť vložila. Hneď na to brašna zmizla a ona sa vybrala do tábora.
Comtessa Aqua
Južný tábor
,,Nie, nič," povedala s iba sotva počuteľnou podráždenosťou. ,,Vyzerá... zaujímavo. Možno sa s ním niekedy dám do reči. Je medzi vami aj niečo viac?" opýtala sa priamo. Zvyčajne nebola ten typ, čo by chodil okolo horúcej kaše. Sestra však potom odbehla za akýmsi vĺčaťom. A tak zase osamela. Viac menej.

Jižní Tábor:

,, Ta tvá patronka se tu jen tak přehlédnout nedá." Podotknul jsem s úsměvem a uvnitř mě hřála myšlenka toho, že mě Ane ráda vidí. její vrtění ocásku se opravdu nedalo přehlédnout, stějně jako patronka Azriela. Když mi nabídnul, že mě Azriel na ní sveze, s radostí jsem to přijmul. Vyšplhal jsem až k k nim a rozhlédl se: ,, Wow, to je výhled! " Po myslím si s úžasem a prohlížím si vlky, na které teď nádherně vidím: ,, Hele váš tatík je docela příjemný vlk. Škoda jen, že se se mnou nechtěl bavit víc." Žačal jsem další téma, aby tu nebylo ticho. I když okolní vlci vytvářeli šum, který se rozhléhal po celém táboře: ,, Měl bych pak ještě zajít za Mirokim." Vzpomenu si, protože jsem ho chtěl ještě otravovat než se začne něco dít.

Jižní tabor

Držel sem se poblíž matky a dával si pozor abych se moc od ní nevzdálil. Nikoho tu neznám a proto sem si všechny pečlivě prohližel. Sve sourozence sem viděl ale nešel sem knim jsem spíš radši sám a proto si udržují dostatečný odstup od ostatních vlků.

-> Jižní Tábor 
Teleportovala jsem se zpět do Tábora. Omlouv mě za zpoždění.. Poslala jsem myšlenku Orfeonovi. Jedním dlouhým zavytím jsem svolala opět všechny vlky, ti, kteří se ještě někde zdržovali. Doufala jsem, že se všichni zvládli shromáždit a odejdeme všichni pohromadě, nebo alespoň co nejvíce z nás. "Všichni okamžitě vezměte zásoby a potřebné věci, shromážděte rodiny, připravte se, cesta bude těžká" , řekla jsem silným hlasem. Z dáli již přicházel hluk, dunění, země se chvěla. Jako pára plížící se lesem. Nemůžeme již déle čekat. "Musíme odejít dřív, než bude pozdě!" 

~SMP --> Tábor~
Spirit se objevila na kraji tábora Elloris a nepříjemný pocit z teleportování ji skoro ihned přešel. Vydala se k centu a doufala, že najde alfu. přes krk měla přehozenou napěchovanou neviditelnou bezednou tašku, kam se jí podařilo nacpat snad všechen svůj majetek. Moc dobře věděla, že bude cesta náročná, a ačkoli ona sama nemusela nic konzumovat, aby přežila, myslela také na ostatní vlky. Doplňovací misky se jistě šiknou. Na chvilku pomyslela na Lucase a povzdechla si. Neviděli se tak dlouho a Spirit v koutku mysli věděla, že Lucase nechají za sebou. Ani nevěděla, kde je, natož jestli je stále naživu. Ztratila se ve svých myšlenkách. Hodně si to vyčítala, ale jak se stala Elitní vlčicí, všechno šlo z kopce. Ví vůbec Lucas, že jsem Elitní? pomyslela si smutně a poklepala hlavou. Věděla, že bude muset začít nový život, ale nechtělo se jí do toho. Tak moc.
Tak fajn, Spirit. Zpátky do hmotného světa. Došla až do středu tábora a posadila se ke straně. Rozhodla se nakonec nikoho nevyhledávat - v táboře byl až moc velký zmatek.

/Jižní Tábor -> pryč/
,,Stále se čeká jen na ty, kteří šli dodatečně nalovit zásoby," oznámil jsem Jessie, jakmile se objevila. Začal jsem přepočítávat vlky. S tím, že se někteří nedostavili a nedostaví, jsem nemohl nic dělat. Byla to jejich volba. A kdo nejde s námi, jde proti nám. Byl jsem si toho vědom. Udělal jsem pár kroků blíž, ke své rodině. Hlavu jsem sklopil k Arfaelovi. Přišel mi krapet zaostalý, ale co se dalo dělat. Nedivil bych se mu. Možná mu tato životní zkušenost otevře oči... napadlo mě. Postavil jsem se čelem k cestě pryč. Byl jsem připraven jít. No a potom mi došlo, že já jsem ten, který by měl vést. ,,Jessie má pravdu, jdeme," pokynul jsem a rozešel se pryč, směrem, který mi poručil Drakův plánek.

Dino de Mal
/Jižní tábor -> pryč/
Probral jsem se z toho jakoby tranzu, vedle sebe jsem měl stále to šedivé vlče (Aquila). ,,Fajn. Budu ti říkat prostě Vlče," zrezignoval jsem nakonec a ušklíbl se. Přidal jsem se k Orfeonovi a protáhl se. Porozhlédl jsem se kolem sebe a první, koho jsem spatřil, byla Spirit. Nebyla daleko, proto jsem těch pár kroků k ní udělal. ,,Vlče, drž se davu, pokud chceš přežít..." doporučil jsem mladému a poté pokývnutím vínovou vlčku pozdravil. ,,Ahoj babčo!" zavrtěl jsem vesele ocasem.

LSK -> Jižní Tábor

Po otcově promluvení do duše o lovu na chvíly omluvně sklonil hlavu za to co řekl, pak nadále sledoval tatku při lovu. Pro jistotu ho sledoval z povzdálí aby nevyplašil kořist, nechtěl aby byl nanho naštvaný kvůli rámusu. Uviděl jak používá magii a pak si ke kořisti přišel a ukončil jeho život. Zantovi sklesla nálada protože tu magii neuměl a skoro nic nového mu nedala praxe na kterou se tolik těšil.  Pro zajíce to je nefér když se ani nemohl bránit. Ale co každému vyhovuje jiný zbůsob lovu. Parkrát zahlédl při putování jak jedinec běží za kořisti a ulovil ji bez magie. Poté co oba uslyšely vytí, tak šli zpět mezi vlky, s kleslou náladou následoval otce přeci jen zná všelijaké zkratky v lese. Zatím nepozná rozdíl ve vytí, jen ví že někdo svolává vlky, většinou to byvají vysocí jedinci nebo rodiče.

Jižní tábor
Pomalu jsem vstal a rozhlédl se. Během chvíle mě Rinhorn informoval o dění a situaci, stáhl jsem uši a zamyslel se. Nemohu přeci dát území lidem!? Posmutněl jsem a sehl hlavu k zemi - ano opravdu - Pozoroval jsem zem a chvíli přemýšlel. Pak mě napadlo zajít za Imaginem. Proč? zajímalo mě co na to říká... Ale když jsem tu viděl dav a mezi nimi i Jess, pomalu jsem se vydal k ní. "Ahoj, Jess, Je něco potřeba dělat? já jen že bych byl alespoň nějak prospěšný, když už bude masivní přesun." řekl jsem chladným, bezduchým pohledem, ve kterým by ten co mě nezná, viděl jen nezájem. Pravda byla opakem. Měl jsem opravdu chuť pomoci. Být co k čemu abych alespoň odešel s hrdostí. Toto území pro mne znamenalo život. Smrt. Boj. Žití. Rodinu... Nepřátele, přátele... Kde je asi Ragnavaro a Xyrliass… zamyslel jsem se a rozhlédl se zda jej náhodou neuvidím. Švihl jsem ocasem a chvilku čekal na odpověď . V tu chvíli jsem ale zahlédl starou, křehkou, malou modrou vlčici jak se sotva v davu drží na kostičkách, kterým už se ani nedalo říkat nohy. Její šedě zakalené oči napovídaly že už delší dobu je slepá. Proto nejspíše byla i tak vyhublá, nemohla lovit - co jsem ale nevěděl bylo to že ona neloví, je vegetarián od přírody, dalo by se říct, a co jsem též nevěděl, bylo to, že při životě jí držela jenom Mana.

Mlžné kopce - Jižní Tábor 
Sledovala jsem Akia, který daňka zbavil života. Sice jsem se o jeho zabití také pokoušela, ale Akio má větší sílu jak já. Nijak mě to nenaštvalo, naopak jsem si lov s ním náramně užila: ,, Můj první skupinový lov, který byl dokomce i úspěšný!" Po myslím si nadšeně a nadšení mi září i z dvou barevných očí: ,, Pomuzes mi ho odtáhnout?" Pozadam Akia o pomoc a když souhlasí, chytnu daňka nějakým způsobem do zubů a společně ho tahneme až do tábora, kde začíná být zmatek. Zem se začne třást a vlci pomalu odcházejí za jednou alfou: ,, Měli bychom jít taky."  Řeknu už mírně nervózně směrem k Akiovi a rozhlížím se po táboře, jestli neuvidim svého otce: ,, Kde zase může být? Jednou ho zpustim z očí a je v tahu." Po myslím si a otocim hlavu směrem k Akiovi: ,, Půjdu se podívat, kde je táta." Řeknu mu a vydam se do zbývající skupinky vlků, která se připravuje na odchod. Po chvíli hledání se rozhodnu na něho někoho zeptat. Zastavim se u vlčice, kterou jsem viděla poprvé v životě ( Klee ): ,, Promiňte, ale neviděla jste tu Mirokiho? Je to můj otec a ráda bych se ujistila, že zase neusnul." Vysvětlila jsem jí a cítila z ní pach, který částečně patřil Mirokimu: ,, Proč je jeho pach na ní? Je to snad nějaká jeho příbuzná?" Začalo mi vrtat hlavou.

Jižní Tábor -> Za Orfeonem
Z úšklebkem poslouchal Eerwiny myšlenky o tom jak se ji Hato na jejich zádech nelíbí. Poté přišla k Arfeolovi a Azrael se na svého bratra z třímentové výšky podíval. "Kdyby jsi chtěl bráško. I pro tebe je nahoře místo. Jen se nesmíš bát být s námi a říct si o to." Mrkl na něj a následně se Eerwa se třemi vlčaty na zádech vydala za Azrielovým a Anemoniným otcem Orfeonem, jenž se už vydal na cesty. Jako vždy. Není trpělivý a ani nezkontroloval zda tu je celá jeho rodina... Pomyslel si Azrael, ne naštvaně. Spíše smutně, že se jim vůbec nevěnoval. "Nesmíš to tak brát. Je pouze vytížen z Alfování a z toho všeho co teď se chystá zničit tvé rodné místo." Pověděla pouze v jeho mysli Eerwa. Azrael nad tím pouze odfrknul.

Jižní Tábor -> Za Orfeonem
Sledovala jsem tiše okolí. Orfeon na mě ani nepohlédl při mé omluvě za Hata a rovnou si to dal na odchod. Trošku jsem nad tím posmutněla. Chtěla jsem pohledem znovu vyhledat Tessu. Společně jsme tu přišli a společně odejdeme. Partner, nepartner. Jenže jsem místo toho viděla jak si to kráčí ke mě barevná vlčice. "Šel za svým bratrem, když jsem s ním mluvila naposledy." Odpověděla jsem ji na dotaz a poté jsem se na ni zkoumavě podívala. "Ty budeš asi Asuka, že? Miroki mi o tobě vyprávěl." Usmála jsem a poté jsem se nakonec dala za vlčaty na třímetrovém tvoru, jenž jsem pochopila, že je na naší straně, když tam seděl i Hato. Jestli bude chtít přidá se ke mě, nebo bude chtít dál hledat Mirokiho. Záleží na ní.

Jižní Tábor -> Ha Orfeonem
Chvíli jsem zaraženě sledoval tvář Rialty. To co řekla mě velmi zarazilo ovšem udělalo mě to i tím nejšťastnějším vlkem i přes tohle těžké období. Opět jsem si ji přitáhl do svého obětí. "A já miluju tebe." Zašeptal jsem sladce do jejího ouška, které jsem následně olízl. "Pojďme hledat spolu náš společný ráj." Byla další sladká šeptaná slova, než jsem se od ní neochotně opět odtáhl. Poté jsem opět pohlédl na svého bratra. "Miroki, běž se věnovat své rodině. Vždyť spolu strávíme ještě dlouhou cestu." Snad poprvé jsem se na něj usmál a za doprovodu Rialty jsem se vydal jako už pár před námi na cestu. Jestli budeme cestovat se Zeiss, budu se snažit všechny chránit. Ovšem klidně i za cenu Alf se nevzdám své Rialty. Pomyslel jsem si odhodlaně.

Jižní Tábor - za Orfeonem
Seděl jsem na savcoidní jestěrce a sledoval okolí. Pak se patronka rozešla a pozastavila se u vlka, který byl podobný Ane: ,, To je ten váš poslední sourozenec? Nevypadá, že by byl tak dobrodružný jako vy dva." Usklibl jsem se na vlcka dole: ,, Jsem Hato z rodu Gája a ty?" Představil se mu a s jistým zájmem si ho prohlížel svým rudým okem: ,, Vypadá slabě. Jsem zvědav, co ten bude dělat až dospěje." Po myslím si. Nemyslím to nijak ve zlém, ale jeho chování mi na syna alfy vůbec nesedí, je až moc bázlivý a nijak se neprojevuje. Nečekali jsme, jestli ten vlky vyleze za námi a šli za šéfem, který si to už trajdal pryč. Všiml jsem si Azriho výrazu a stouchnul do něj tlapou: ,, Nevím, co tě žere, ale ať je to cokoliv, nejlepší na to je, do někoho si kousnout." Řeknu se zubatým úsměvem, přičemž se ho snažím aspoň trochu rozveselit. Poté se trochu neklonim, abych viděl na Ane: ,, Hej, Ane." Zavolam na ní, abych si získal její pozornost: ,, Až tam dojdeme, co bys řekla na to, že bychom přemohli tvého bratra a donutili ho se smát?" Kuju nahlas pykle a dělám, že je to strašně tajné. Když vidím na okraji svého zorného pole něco černého, otocim tím směrem hlavu: ,, Čau Klee! Jaké je tam dole počasí?" Zeptam se jí s menším smíchem. Teď jsem byl opravdu hodně rozdovadeny, a tak jsem neklidne poposedaval. Měl jsem chuť něco dělat, nejlépe cvičit boj. Tolik energie jsem teď měl.

Miroki
Jižní tábor - za Orfeonem

Bratr si mě za chvíli ani nevšímal. Jakmile si začal projevovat city s Rialitou, obrátil jsem se a hledal rodinu. Rozhodně to nebylo naposled kdy jsem bratra potkal. Ještě tu je to stěhování. Jakmile se rozešel kamsi Orfeon, většina ho následovala. Mezi nimi jsem zahlédl letmo fialové oči Kleeii. Kousek za ní byla i barevná vlčice. Hned mi došlo že to je Asuka. Rozběhl jsem se k nim. Přišel jsem k Asuce. "Asu. Asi bych ti měl něco říct. Tohle je Kleeia, nedávno jsme se stali partnery, snad nejsi naštvaná," představil jsem Asuce Kleeiu. Ta už Asuku jistě poznala, vyprávěl jsem jí o ní. Nikde jsem neviděl Hata. Jen Klee a Asu jak jdou za Orfem. Jenže za malou chvilku na nás černý vlček řval z obří ještěrky. "Sákriš," zašeptal jsem si pro sebe a zařadil se vedle své partnerky. "Jak ses tam dostal?" zařval jsem na něj a čekal na reakci Kleeii.