Re: Příběh smečky Elloris II.

Sat Sep 29, 2018 9:57 pm

Jižní Tábor -> LKS

Zante uviděl jak tatka se segrou míří k lesu a mezitím mluvil o lovu a našlapování. Nezaváhal a vydal se zanimi. Jo, konečně se naučím lovit jako každý velký vlk. Prvně radostně vyskočil, bežel ale měl takovou radost že si jestě musel párkrát poskočit než je dožene. Celou cestu k lesu mávál svímy hunatými ocasy. Lesem běžel za jejich pachy. Občas se musel zastavit kvůli větru který mu přivál jiné pachy a odvál které následoval. Zanedlouho je doběhl a přidal se k nim. Já jdu též s váma učit se lovit. Takovou příležitost si nenechám ujít. Mnohokrát se ptal rodičů na lov ale při přesunu nebyla možnost. Vzpoměl si že jak byli ještě hodně malí, tak se mamka těšíla na společný první rodinný lov. Chci být lepší v lovu než segry. V zantovi vždy byla sourozenecká soutěživost.

Sat Sep 29, 2018 10:06 pm

Jižní tábor
Podívala se na Chrise a usmála se. Jí lov nevadil, byla vychována ve společnosti, kde i malé vlče muselo umět bojovat, lovit a hlavně sprintovat. Nikdy jí nevadilo lovit pro jiné, nikdy jí nevadilo obětovat svůj život pro další. "Jistě, kolik toho tvůj otec potřebuješ? Mám ti sehnat taky něco k jídlu?" Zeptala se jej a nervózně přešlápla. Netušila, jestli je nervózní z jeho přítomnosti nebo přítomnosti staršího vlka na pokraji smrti. Byla si jistá toho, že když řekne Betty, aby šla něco ulovit, tak ona to udělá. Už jen kvůli jejímu hladu. Povzdechla si a švihla ocasem. Betty, další kapitola sama o sobě. Jen hlupák by si spletl jejich povahy a vzhledy. Vypadala najednou nejistě, jen co o ní začala přemýšlet.

Sat Sep 29, 2018 10:15 pm

Mlžné kopce:
Stála jsem za vlčicí a pozorovala les před námi. Nebyl mi nijak povědomí, takže tu jsem poprvé a mlha, která tu je se mi dvakrát nezamlouvá. Když vlčice promluvila, věnovala jsem jí celou svou pozornost a pozorně poslouchala. Kývla jsem, aby věděla, že jí rozumím a obrátila svůj zrak k lesu. Nasála jsem pach a ucítila menší stádo a okraji lesa: ,, Pojďme tedy na to." Řeknu a uvnitř cítím menší nervozitu. Vysokou zvěř jsem nikdy nelovila, ale doufala jsem, že se lov nebude tolik lišit jako při menší zvěři. Nadechla jsem se a zase vydechla: ,, Hlavně v klidu. Žádný stres." Po myslím si, přičemž si snažím dodat odvahu a následuji bílou vlčici.

Sat Sep 29, 2018 10:41 pm

/Jižní Tábor/
Ačkoli jsem to opravdu nechtěl, vzbudil jsem pozornost. Však se jednalo o pozornost někoho, koho bych u sebe nečekal. Ten hlas. Ten pach. Ta aura. Byl to on, moje krev. V první chvíli jsem sebou leknutím škubl, poté jsem zmateně kroutil hlavou. Sice už jsem napovrch byl rozmrzlý, moje mysl však stále lehce zaostávala. Nebyl jsem si jist, co mohu a co nemohl. Ocitl jsem se v objetí. Objetí, které ze mě pomalu, ale jistě odsávalo tu nejistotu, která ve mně vřela. Ze sebeobrany jsem lehce zavrčel. Nevěděl jsem, co dělat. Někde uvnitř mě byl vděk, ale pud sebezáchovy si trval na svém. Arco, prober se. Je to on. Je to tvůj syn, kterého jsi viděl naposledy, když mu byl jeden rok. Slyšíš mě, vlku?! hučel mi v hlavě Bahagari. Netušil jsem, že je stále se mnou. Nakonec jsem zatřepal hlavou a poté ji, jakožo již naprosto naivní a krotký beránek, sklonil. Poklonil jsem se svému synovi i vlčici, Orisei, kterou mi představoval. Rozklepané končetiny, slabost a špatná rovnováha mi po tomto pohybu zaručily, že jsem si dokonale nabil čumák. I kdybych se najedl či napil, moc platné mi to nebude. Mám špatný metabolismus a udrží mě to leda na živu... pomyslel jsem si. Nebyl jsem schopný vnímat otázky Chrise, neboť jsem jednak nevěděl, o čem je řeč a kromě toho... sám jsem odpovědi neznal. Neohrabaně jsem se začal zvedat ze země.

Sat Sep 29, 2018 11:10 pm

/Mayorská Pyramida -> Území Elloris -> Jižní Tábor/
Ostatní Alfy se k akci neměly, tak jsem se rozhodl, že půjdu napřed. ,,Jessie, jdu uvědomit vlky," oznámil jsem jí krátce v myšlence, která byla poslána výhradně jí, protože jsem Alfám Zeiss stejně příliš nevěřil, naposledy po přítomných loupnul očima a už si to pelášil pěkně rychlejším klusem směrem k hranicím našeho území. Pomalu, ale jistě. Šetřil jsem sílu, věděl jsem, že nás čeká dlouhá a vyčerpávající cesta. Správná volba, Orfeone... správná volba... pochválil mě v myšlence patron a já za běhu pouze na odpověď pokýval hlavou.
Co nevidět jsem se dostal za hranice a mrknutím oka proběhl všechny louky, lesy, pole a palouky. Chvíli jsem dokonce běžel podél řeky, než mě začaly pachy vlků vést přímo k táboru. Když jsem doběhl do jeho centra, vyskočil jsem na vyvýšené místo a posadil se. ,,Vlci drazí... máme tu jednu docela dost nemilou zprávu. Naše území již není chráněno, budeme muset migrovat," pronesl jsem k nim hlasitě, ihned co jsem si odkašlal. ,,Nyní je třeba dostat všechny sem do tábora. Kdo může, pomozte mi, prosím," dodal jsem ještě jednoduše. ,,Až budu vědět více, uvědomím vás, ale momentálně bližší informace nemám ani já, vím leda to, že to mají na svědomí lidé..."
Nadechl jsem se a začal hluboce výt.

Sat Sep 29, 2018 11:17 pm

Jižní tábor
Když mě z lehce vyděšeným výrazem sledovala a přitiskla se ke mě, tak na půl nevědomky jsem kolem ní dal tlapu a přitáhl si ji k sobě ještě víc. Cítil jsem se v roli, že ji musím chránit před vším zlým co se v blízké době naskytne. "Pokud budeme mít štěstí, i my staré tváře co zde byly dlouho před těmihle omladinami, najdeme místo kde můžeme znovu patřit." Řekl jsem k ní milým hlasem. Tlapu jsem s ní stále nesundával, ovšem kdyby ji sama odhodila, neměl bych ji to za zlé. "Ona Orisea mě nezajímá. Svého otce si již ani nepamatuji." Odfrkl jsem. Při rozhlednutí jsem spatřil i svého bratra. Byl u jakésiho černého vlčete a černé okřídlené vlčky. Miroki si hraje na otce? Uchechtl jsem se, když jsem si vzpomněl, na jeho naivní slova, že nikoho nemá. "Budou. A já ti slibuji, že v nich nebudeš sama. Jsem tu pro tebe." Opět jsem řekl milým hlasem, jenž směřoval pouze k Rialtě. Když přišel do Tábora fialovobílý vlk, Alfa. Teprve jsem s ní sundal tlapu.(ignoruj, pokud ho nesetřepala už na začátku xd) Hilary ještě nás nepřijala ani do smečky, i když jsme uklidili na severu co se dalo.

Sun Sep 30, 2018 9:25 am

Jižní tábor
Kde má vůbec sestry? Není tu sama? Tene bohužel odešla pryč z jejího života a další nemohla nikde najít. Kde má své dva rodiče, které tolik milovala? Spala dlouho a nemohla urovnat to, co již dávno zameškala. "Ráda bych našla nového domova, leč je i nadále ten můj starý. Chtěla bych jako matka pomáhat smečce a možná to jednou někam dotáhnout." Zamumlala a užívala si toho, že na ní položil tlapu. Někdy přemýšlela o tom, jaké by to bylo vzdát se svého rodu, ale právě on jí dělal tou, kterou je. Spící stále unavenou krásnou, kdesi pohřbenou pod okvětními lístky růží. Koukla na své rudé vlasy a povzdechla. Byla své matce podobná? Vypadala někdy jako otec? "Chápu... já si také svou rodinu nepamatuji.." Zamumlala tiše a zívla. Ona nemohla pohledem hledat své blízké. "Zajímalo by mě, jestli je tu někde rodina a jestli je tu důvod pro co se ještě dále snažit." Povzdechla si ještě jednou. Pak byla konečně uvolněna z objetí. Pro sebe si zanadávala a pak její pohled sjel na alfu. Měla z něj mít respektu, když jej ani neznala?

Sun Sep 30, 2018 11:19 am

Jižní tábor

Zasmál jsem se. Byl jsem rád, že jsem udělal dobrou věc. Většinou jsem jednal bezmyšlenkovitě, ale toto bylo v pohodě. Promyšlené a nikomu to neublížilo, ba naopak. Udělal jsem oboum obrovskou radost. Najednou jsem však zahlédl svého bratra Anga. "Omluvte mě na chvíli," řekl jsem s úsměvem směrovaným na Kleeiu. Odešel jsem od nich. Došel jsem k Angarawovi a nějaké vlčici. Zřejmě jeho partnerce. Měla zajímavé zbarvení, hlavně ty červené vlasy. "Ahoj. Kohopak sis našel brácho," řeknu s úšklebkem. Od našeho minulého setkání se nám oboum změnil život. Já jsem měl partnerku, adoptivního syna a možná i vlčata. Vlastní. Pokusil jsem se o přátelský úsměv.

Sun Sep 30, 2018 11:42 am

Jižní Tábor
Věnoval jsem ji úsměv. Povzbudivý. Zdálo se, že nad něčím přemýšlí a jak ji za takovou chvíli znám, určitě přemýšlela o své rodině. "Niwatská území budou vždy naším domovem. Narodili jsme se tu, vyrůstali, zažili spoustu zlého i dobrého. Ovšem pokud draci dovolili lidem zničit tuhle nádhernou krajinu, jistě to je z nějakého důvodu a my se musíme pohnout dále." Pověděl jsem tichým hlasem, směřovaným pouze k jejím ouškům. Čumákem jsem nabral trošku jejich červených vlasů a strčil ji je za ouško, přičemž jsem se ji zadíval do očí. "Jistěže. Jistěže, že tu je důvod se dále snažit. Dobře?" Opět jsem se na ni mile a povzbudivě pousmál. Nakonec jsem otočil své ucho za příchozím hlasem. Pozvedl jsem obočí a nakonec i jeho směrem otočil hlavu. "Och, Miroki." Řekl jsem, jako bych si ho předtím nevšiml a že mě teď dost překvapil. Což jsem dával najevo i tím jak jsem se překvapeně zatvářil. "Tohle je Rialta. Ri, to je můj bratr Miroki." Představil jsem je a švihl jedním ze dvou ocasů. Úmyslně jsem vynechal co je pro mě Rialta. Byla pro mě dosti důležitá, ale partneři jsme nebyly. Ale nezdálo se mi to pravé ji nazvat pouhou kamarádkou.

Sun Sep 30, 2018 12:51 pm

/Jižní Tábor/
Všímal jsem si, že pár vlků (Angaraw, Miroki a Rïalta) mi sice věnují pozornost, ale nic moc si z toho nedělali. Přestal jsem se svým voláním a veškerou svou pozornost zaměřil na ně. ,,Miroki a vy dva..." oslovil jsem je ostře. Neměl jsem rád, když vlci lelkovali, pokud šlo o něco důležitého. Obešel jsem je. ,,Platí to i tebe," pověděl jsem tiššeji k zelenému, no poté se otočil na ty dva cizí. ,,A vás neznám, co tu pohledáváte?" zeptal jsem se jich vyzývavě. Ne nějak zle, spíše vážně. Pach tmavší vlčice mi něco přecejenom říkal, ale ne dost natolik, abych ji ušetřil formalit. Chtěl jsem mít ve smečce pořádek.

Sun Sep 30, 2018 1:08 pm

Jižní Tábor / + Kyurabi

Ani jeden z těch dvou nestihl odpovědět, když v tom na nás Alfa promluvila. Už teď se mi nelíbil, jeho chování.. Ale nedával jsem nic znát. Tvářil jsem se neutrálně a i Kyurabi se k naší společnosti přidala, když viděla Alfu. Tvářila se nejistě a Orfeon ji naháněl upřímně hrůzu a proto měla celou dobu sklopenou hlavu k zemi. ''Já jsem Angaraw z rodu Věčných lovců.'' Představil jsem se a věnoval mu lehkou úklonu. Jen z důvodu, že byl Alfou a tak se to hodilo. ''Jsem původně z Ishimury. Dlouho jsem spal spavou nemocí a když jsem se probral, Ishimura páchla Zeissem skrz na skrz. Radši bych zemřel, než tam zůstával o několik minut déle.'' Odpověděl jsem mu i na druhý dotaz. ''Alfa Jessie o mě ví, Beta Hilary nám dávala i zkoušku na severní části území. Tam jsme udělali už co se dalo, ale ještě se nevrátila z lovu, aby vám to mohla potvrdit.'' Dodal jsem. Vlastně i za Kyurabi, protože ta se bála mluvit v delších větách. ''Já jsem Kyurabi Nirakebe.'' Dostala ze sebe, jak nejhlasitěji dokázala, protože její hlas byl dost tichý. Takže i když teď to skoro zakřičela, zněla jak kdyby mluvila úplně normálním hlasem,jako každý jiný. ''Původně z Kirigakure.. Myslím..'' Dodala tiše. Pořád se ji nevrátila paměť. Byla jen na tom, co ji dokázali říct ostatní co ji znali z minulosti, než dolehla do nemoci, jenž sužuje Niwat.

Sun Sep 30, 2018 1:40 pm

Jižní tábor
To co se událo jí děsilo. Však musela konečně přijmout to kým je. "Zdravím, Miroki." Usmála se na bratra Aga prvně než se začala věnovat alfovi. Narovnala se a vypěla svojí hruď. "Mé jméno je Rialta Fireshadow Killer. Jsem dcera Roxynor a Varga. Bývalých Alf Kirigakure a jedna z posledních, kteří netrpí spavou nemocí. Kvůli mé nemoci jsem dlouho spala, ale jsem zase připravená sloužit smečce." Měla hlavu pořád zvednutou, byla v ní cítit hrdost svých rodičů, hrdost toho, že může mít svůj rod. Sic se styděla za svou sestru, že se vzdala jen pro blbost své smečky a odešla do temna, ale i to by nemělo znamenat, že nebude bojovat za dobrou věc. Zhluboka se nadechla a upírala na něj své modré oči ve kterých tančili plamínky odhodlání. "Jestli je ještě někdo, kdo znal mojí matku, tak pochopí, že nemám se smečkou zlé úmysly, nýbrž naopak... jednou bych chtěla být důležitá jako ona." Zamumlala tiše svojí tužbu. Tak moc chtěla být jako její matka, tak moc toužila dýchat pro smečku. Jenže bude jí to k něčemu? Pramínky rudých vlasů se jejím divokým dýcháním nahrnuli přes jedno oko. Rialta nebyla slabá, jen si neuvědomovala svojí sílu, jako každý vlk kterého ostatní soudí.

Sun Sep 30, 2018 1:45 pm

Jižní tábor

Když mě Angaraw představil, kývl jsem vlčici na pozdrav. Ang mi zřejmě ale něco neřekl, ti dva se k sobě nějak měli. Ale nebyl to můj problém. Vnímal jsem sice i Alfu Orfeona, ale nedíval jsem se na něj a nevěnoval mu takovou pozornost. To Alfovi ovšem vadilo. Jak by taky ne, nebyl jsem ani z půlky tak vyděšený z přesouvání jako ostatní vlci. "Omlouvám se Alfo. Chtěl jsem jen pozdravit svého bratra, " promluvím po Angowi. Obrátil jsem se na Kleeiu s Hatem. Ti byli v pohodě, obrátil jsem se tedy zase na Orfeona.

Sun Sep 30, 2018 2:28 pm

Mlžné kopce

Mlhu brala jako výhodu i jako nevýhodu tohohle místa, ale jelikož dokázala ji nechat zkondenzovat, tak ji to vůbec netrápilo. Stejně se teď řídila čenichem a takhle se mohli nepozorovaně dostat až ke stádečku daňků, aby aspoň jednoho ulovili. Klusem se rozběhla za pachem a doufala, že ji Reel, Akio s partnerkou následují. Zastříhala ušima, když uslyšela zavytí Alfy Orfeona, ale nechtěla teď zrušit lov, jako už mnohokrát před tím kvůli svolávání smečky. Zpomalila, tiše našlapovala dál, až se schovala za mohutný strom nedaleko stáda. Chvíli na něj hleděla a snažila se najít jedince, kterého potřebuje. Upřímně, teď, když nejspíše odejdou z Niwatu, tak bylo zbytečné se starat, kdo se uloví, ale pořád na tom mohli šetřit energii potřebnou na cestu. Našla daňka, špatně došlapujícího a hned měla jasno, že on se západu slunce nedožije. "Dobře, takže ulovíme toho daňka, který tak špatně došlapuje. Oddělím ho od stáda a vy ho ulovíte. Šetřete energií, tu budete ještě potřebovat," poslala jim všem do hlavy a kvůli tomu, že mají býti spíše v táboře, tak se přikrčená rozešla skoro ke druhé straně od stáda, ale naštěstí pořád hrál větřík do jejich karet, takže si ji zvířata nevšimla. Vypadala, že si připadají v mlze v bezpečí, ale to byla lež. Chvíli čekala, až se připraví její kolegové a pak vyskočila ze svého nového úkrytu. Díky její mnoholeté zkušenosti dokázala oddělit daňka od stáda a to zase hlídat, aby nikdo nevběhl k nim a na někoho v panice nedupnul. To by ještě scházelo, aby se při lovu někomu něco stalo. Zavrčela na jednoho daňka, který se chtěl připléct ve zmatku k ostatním vlkům, ale to si při pohledu na bílou vlčici, která mu stála v cestě, rychle rozmyslel.

Sun Sep 30, 2018 8:20 pm

/Jižní Tábor/
Poslouchal jsem, co mi ti mladí, ale i Miroki říkají. Šlo mi jen o to ujistit se. ,,V pořádku," řekl jsem klidně a odvrátil se od nich. Doufal jsem, že se zde Jessie brzy objeví, nechtěl jsem dělat nic bez ní. Smečku jsme měli vést společně, ve dvou. Protáhl jsem se a ještě jednou švihl ocasem. Čekaly nás zlé časy.

Sun Sep 30, 2018 8:32 pm

Jižní Tábor:
Zase jsem se začal nudit a tak se rozhlížel, co by se tu dalo dělat. Miroki si někam odešel a Klee nevypadala, že by něco chtěla dělat. Pohled mi zůstal stát na vlkovi poblíž Mirokiho ( Orfeon ): ,, Koho mi jen připomíná?" Přemýšlel jsem a šel k němu. Pak jsem se zastavil u něj a prohlédl si ho z blízka: ,, Proč vypadáš jako Borůvka? ( Anemon ) Jsi její další sourozenec. Tedy pokud jo, jsi dost starý." Rozpovídal jsem se a vůbec nehleděl nějakým způsobům. Nebyl jsem učen nějakým postavením ve smečce, tak mi nepřišlo divné takhle s někým mluvit.

Sun Sep 30, 2018 10:03 pm

/Jižní Tábor/
Když ke mě přišel bez absolutního ostychu ten černý, zlehka jsem se zamračil. Nelíbilo se mi jeho chování. A co jinak? Nebyl v mé smečce, mohl jsem se k němu chovat stejně. Anebo ho odpálkovat. v duchu jsem se ušklíbl a zavrtěl hlavou. ,,A co je tobě do toho, mladej?" chladně a povýšeně jsem se na něj podíval. Uměl jsem se taky chovat drze, ale neměl jsem to za potřebí. Navíc, na kraviny nebyl čas. Teď ne.

Mon Oct 01, 2018 6:27 am

Jižní Tábor:
Když se zamracil trochu jsem couvl, protože jsem čekal, že se po mě ozene. Ale ta chvíli nepřišla, naopak se mě pokusil odbýt: ,, Konečně někdo, kdo tu mluví normálně!" Po myslím si s ulevou a usmeju se na něj: ,, Ptam se, protože jí hledam. Rozhodla se vydat na dobrodružství mezi vlky a mám dojem, že se někde zasekla." Vysvetlim mu a pak si na něco vzpomenu: ,, Neříkal Azriel, že jeho otec je Alfa?" V hlavě se mi objevily složité vzorce, které skončili tím, že predemnou stál otec Anemon a Azriela: ,, Jej ty musíš být její otec. Pardon, prý jste tu nějaký šéf, co jsem od nich slyšel." Řekl jsem svým způsobem omluvne a zazubil se: ,, Tak teď se do smečky nedostanu, ani kdyby se tu plazil po břiše." Po myslím si a v duchu si říkám, jaký jsem blbec.

Mon Oct 01, 2018 6:35 am

Mlžné kopce:

Následovala jsem alfu skrz mlhu, která tu byla poměrně hustá. Ale pach daňků byl tak výrazný, že jsem je skoro až viděla před sebou. Zastavila jsem se za jedním stromem a sledovala stádo, které se tu klidně paslo. Když uslysim myšlenku bílé vlčice, akorát kyvnu a čekám, až stádo zachvátí panika. Po chvíli se tak stalo a já běžela za kulhajicim daňkem, který neměl šanci utéct a skočila mu po krku. Povedlo se mi zakousnout a držela se, dokud se daněk nesvalil a nesnažil se o poslední obranu. Po marném boji daněk prohrál a já se vítězně podívala na Akia, který mi lovu pomáhal.

Mon Oct 01, 2018 10:17 am

/Jižní Tábor/
Lehce zamyšleně se kouknu po černém máděti. Jeho pach mi někoho připomínal, ale za boha jsem si nemohl vzpomenout, koho. ,,Hm. To možná myslíš moji dceru Anemon. Nevím, kde lítá. Ale určitě nebude daleko," odpověděl jsem mu stále s lehkým chladem v hlase. Mí potomci už nebyli nejmladší, nemusel jsem nad nimi již držet neustálou kontrolu. ,,Ano, jsem Alfa smečky, Orfeon z rodu Virentem," pokývl jsem na něj. Neinformovanost poddaných jsem nesnášel. Co je to za vlky, když se chtějí dostat do smečky, ale nic o ní neví? Jeho myšlenku jsem slyšel, ale nereagoval jsem na ni. Odvrátil jsem se a udělal pár kroků ke kraji tábora. Spatřil jsem Arca, ale zatím mu nic neříkal. Vypadal zmateně, no teď jej měl na starosti jeho syn. Nechal jsem je být, nechtěl jsem se do toho plantat. Zavětřil jsem směrem k Mlžným kopcům, načež z toho směru přilétla moje patronka, dračice Omanitte. Těžce jsem vydechl. ,,Sleduj dění zhora!" pokynul jsem jí a tím vyslal i dva stínové orly, Kodyho a Koriho, aby ji následovali. Dvě ptačí siluety se vznesly k dračici a zmizeli mezi stromy. Teď jen počkat na Jessie.