Příběh vyhnané smečky Zeiss II.

Poslouchala jsem slova svojí vážené Alfy. Je opravdu moudrá. Jsem ráda že jsem u ní. Fantomas byl opravdu hloupý, když se rozhodl odejít. Ty sviťácké Alfy nejsou vlci ale psi! Jen my jsme praví vlci. Díky Naiome. Pomyslela jsem si a nedošlo mi, že Alfa to stoprocentně slyšela.
Po jejím příkazu jsem opět vzlétlaa přiřadila se k nebezpečně vypadajícímu mladému vlkovi, Man'yakovi. Dlouho jsem ho neviděla, znala jsem ho jen jako vlče když ho Alfa adoptovala. Teď už byl dospělý a hodně vyrostl. Vypadal opravdu majestátně. Vedle něj už byl také Toshiro. Kromě toho, že byl slepý, byl celkem schopný a hlavně věrný smečce. Schválně jestli má partnerku? Pomyslela jsem si. Ale nemá. Určitě ne. V Zeiss nikoho nemá a je až příliš věrný na to aby měl sviťačku. Pohrdavě jsem se Ušklíbla při myšlence na sviťáky, na ty zdivočelé psy. Jinak se doopravdy nedalo nazvat.
Dále jsem Poslouchala Alfinu instrukce. Chytré, velmi chytré. Ale, jiné nápady taky Alfa nemá... Pomyslela jsem si obdivně.

Hranice
"V tom případě ale věřím, že nás tu nenajde. Momentálně poblíž nikdo není." Otázka je, kdy všichni jsou? Zapomněla jsme se a zeptala se v duchu. "Jo, alfa je v Průsmyku smrti." Dodala jsem ještě opožděně. Bez změny výrazu jsem sledovala Caellino překvapení. Jo, žádné tajemství není v bezpečí, když jsme poblíž. ne, že by mě to těšilo... její reakce mi také potvrdila, že mám opět pravdu. i po vší té době, co jsem si na svou magii zvykala mě to občas překvapovalo. "Neumím číst myšlenky, nikdy jsme to neuměla." Dalo se docela dobře odhadnout, co ji napadlo. Bylo by to snadné vysvětlení, které se přímo nabízelo. "Jak jsem to zjistila?" Dopověděla jsem za ni otázku. "Prostě to vím. vím všechno, co chci vědět a někdy je to opravdu otravné." Vysvětlila jsme trpělivě.

Na chvíli tiše zavrčela, no tohle mělo do vrčení dost daleko, ale když zamhouříme obě oči- tak se to dalo počítat jako vrčení, když jí Remington popadl za srst na krku odnesl jí pryč. Koukala na něj s lehce naštvaným výrazem, ale více než to že jí to štvalo, bylo to že byla dost zvědavá proč jí otec odnesl. ,,Silný vlk? Samozřejmě že chci být silný vlk! Kdo by nechtěl?!" koukla nadšeně na vlka před sebou a kývla hlavou. ,,Jo! Chci byť jednou šilná jako ty!" prohlásila odhodlaně, tím svým upískaným hláskem. Kdo by nechtěl být silný jako vlk, jenž rozhoduje o postavení? Ten přeci musí být nejsilnější a nejmoudřejší že všech.

Stále se snažila nemyslet na bolest jenž jí pulzovala přes jednu půlku tváře. Blbec, vysloveně​ blbec, díky němu bude mít přes půlku ksichtíku šrámy a ještě se to bude blbě hojit. Snažila se jakž takž poslouchat Alfu, ikdyž to spíše bylo o tom že to jedním uchem šlo tam a druhým ven. Nakonec se vydala za Man'yakem, za kým jiným? Stáhla ve vzduchu uši k zátylku a těkala očima ze strany na stranu. Čekajíc kdy uvidí na půl vlka a na půl....smíchanice všeho ostatního. Nakonec ho spatřila, s jedním z členů smečky Zeiss. Dolétla až k blízko místa kde stáli a nakonec opatrně slétla až k zemi. Vítr jí hvízdal v uších a ona přemýšlela proč radši někde nezalezla a dělala že je mrtvá. Nechtěla se nějak plést do rozhovoru a proto jen stála v povzdálí a vše mlčky poslouchala.

Hranice
"Co by alfa sama dělala v Průsmyku smrti?" Co když mě zase hledá?  Vlčice ve mě budila smíšené pocity. Byla jsem zvyklá, že v Zeiss se žije v přetvářce, že většina nikdy nahlas neřekne, co si myslí. Ovšem pokud vlčice skutečně věděla všechno, nemělo cenu si před ní na něco hrát.
Krátce jsem pokývala hlavou. Za nic na světě bych nechtěla mít tuhle schopnost. Některé věci je zkrátka lepší nevědět. Přeběhl mi mráz po zádech při další myšlence, která mě napadla. Nemohla jsem si pomoct. Musela jsem ji vyslovit nahlas. "Bylo by nebezpečné pro tvou smečku, kdyby ses dostala do spárů naší alfy." Kterýkoliv jiný člen by ji dovlekl do tábora, aby se Naiome zavděčil. A Naiome je dostatečně schopná na to, aby tuhle schopnost využila ke zničení Ishimury. "Podle tvého předchozího chování usuzuju, že by pro tebe bylo těžké se komukoliv ubránit, ale přesto chceš dál pokračovat na naše území?" Sama jsem nechápala, co je mi vlastně do toho. Jak už vlčice předtím řekla, nebyla to moje starost a moje problémy. Přála bych si, aby mi to bylo jedno. Ale není. Jsem v jádru zkrátka moc měkká.

Haske
Hranice
zavrtěla jsme hlavou. "Není sama, je tam s ní i většina smečky." Co tam dělají jsme nechtěla vědět. nezajímalo mě to. zadívala jsem se na ni a naklonila hlavu na stranu. "Nebezpečné pro mou smečku? jak to myslíš?" byla snad mezi smečkami nějaká dohoda, která zaručovala příměří, ale jen pokud žádný člen jedné nepřekročí hranice té druhé? To jsme si nemyslela. Tak jak jinak tedy? "No, obvykle spoléhám na to, že se nějak vykecám." Přiznala jsem. od Caelle žádné nebezpečí nehrozilo a stejně bylo zbytečné popírat očividné. "Ale ano, chci pokračovat. Pokud budu chtít, nikdo si mě ani nevšimne a na nikoho nenarazím. navíc se umím docela dobře schovat." Věc, kterou mě naučila Raven.

Vlci přicházeli, bavili se, ale on soukromé hovory nevnímal. Pozornost zvýšil teprve ve chvíli, kdy jejich Alfa začala mluvit ke členům jejich smečky.Jak Naiome řekla, přešel tiše na levou stranu ke světlé vlčici, Stellar a vyčkával, na další rozhodnutí. Jen se podíval na připlazivšího se mladého vlka, cizince. Působil slabě, Naberovi byl však cizinec lhostejný, navíc se jím zaobírala Alfa, byl to její majetek. Slyšel též slova šedého okřídleného vlka Toshira. Telekineze? Tu mám také plus gravitaci. Dostat tu Gwen přes zátaras je maličkost. Pomyslel si pro sebe.

PS
Zavrčala na Amiasa. "Vypadni. Nemáš tu právo na život. Si tu ako volne promedujúca sa srnka." uškrnula sa. Máš 5 minút na odchod, inak tvoju hlavu použijeme ako naše privítanie. - poslala mu priamo do hlavy ráznu myšlienku. Pootočila sa a pozrela na Manyaka s letcami. Okolo Naiome sa začala tvoriť čierna para, ktorá ju celú pohltila. Naiome zmizla a objavila sa na vrcholku, kde boli aj letci. Vietor bol oveľa silnejší, ako tam dole. Keď dal Manyak letcom príkaz na zhodenie balvanov a kamenia, pridala sa. Ona nechcela len sedieť a prizerať sa. Veď to bola jej svorka a jej členi. Bez nich by netvorili svorku a oni musia držať spolu. Naiome sa labami oprela o jeden z balvanov, ktorý nebol ďaleko od kraja. Labami sa odrazila od kameňa a znova labami silou dopadla. (Sila100%) Samozrejme, že sa balvan pohol zgúľal sa ten kúsok dole do priesmyku. Neskôr sa zahľadela na jeden menší balvan, ktorý zvládla vydvihnúť do vzduchu pomocou Telekinézie. Musela sa sústrediť, s Telekinéziou ešte nemala toľké skúsenosti a naozaj málo ju používala. Ale toto ešte zvládla. Zatvorila oči a menší balvan spadol rovnako ako ten veľký strmo dole do priesmyku. Tam dole si dajte všetci pozor.- rozposlala členom myšlienky a odtláčala ďalší balvan.

Hranice
"Většina smečky?! To není obvyklé." Naštěstí jsme docela daleko od zmiňovaného Průsmyku. Trošku mě překvapilo , že vlčici s maskou nedocvaklo, co myslím. Zřejmě to ve svitu chodí trošku jinak. "Jednoduše. Víš všechno. Znáš jména a postavení všech členů tvé smečky, jejich magie a slabiny. Navíc víš, kde se určitý jedinec právě nachází. Co by si mohl vůdce temné smečky přát víc, než vědět všechno o svém nepříteli? S tvou pomocí?" Zamračila jsem se, když k nám dolehly vzdálené zvuky. Jakoby něco těžkého padalo z velké výšky. Otočila jsem se tím směrem, ale bylo to příliš daleko na to, abych mohla něco z toho spatřit. "A až  narazíš na někoho, kdo si nebude chtít povídat?"

Pozoroval vlčici před sebou, jako by si promýšlela, co dál, možná nevěděla kde začít, anebo prostě jen vyčkávala na ostatní vlky. Ale on čekat nechtěl. Odfrkl si a nacenil zuby. Pak se zadíval vzhůru a pomocí magie si snížil gravitaci, přičemž se dobře mířenými skoky dostal velmi snadno nahoru, kde se zastavil a prohléžel si důkladně terén. Zvažoval kroky a možnosti, kudy by vlk prošel a kam by měl zátaras dopadnout. Pak Začal shazovat balvany, které byly třebné. Přišel k jednomu většímu a obešel ho, přičemž jeho přední část začal mohutnýma tlapama podhrabal a po té kámen obešel zpátky dozadu a tam do něj zatlačil plecí. Musel vyvinout značnou sílu, což vlastně napomáhalo jeho posilování. Kámen se nepohl hned, protože byl hodně těžký a Naberius musel vyvíjet hodně velké úsilí, aby balvan rozpohyboval a dostal tak z kamenného pelechu, odkud se jej snažil vypáčit, aby jej mohl svrhnout do průsmyku. Nechtěl nyní využívat svou magii, proto působil na balvan pouze fyzickou silou a jak vyvíjel sílu na kámen, trénoval svou sílu s každým zatlačením. A kámen povolil pod Naberovým nátlakem svalů a nakonec se skutálel dolů, přesně do míst, kam Naberius potřeboval. Pousmál se spokojeně a Oddechl si. K tomu, aby se kámen pohl, by bylo třeba dvou vlků normální průmerné velikosti, ale on to nakonec díky své chytrosti a mohutnosti zvládl sám.

Hranice
"Většina." Kývla jsme na to. "Neměla by jsi být s nimi?" Byla to přece její smečka, ne? A vypadalo to na nějakou smečkovou událost. "Dobře, to ano." neobtěžovala jsme se s vysvětlováním, že momentálně nic z toho nevím, jen to můžu velice rychle zjistit, To vyšlo nastejno. "Ale proč si myslíš, že bych vaší alfě pomáhala zničit moji vlastní smyčku? To nedává smysl. Kdybych chtěla zničit Ishimuru, jednoduše se do Zeiss přidám, skočím za alfou a všechno jí vyžvaním, ale to jsme neudělala a ani to neplánuju." Stále mi nedocházelo, co tím myslí. možná jsme prostě ještě pořád považovala všechny vlky za v nitru hodné. Nic mi nedalo důvod tohle přesvědčení změnit. Podívala jsem se stejným směrem jako ona a zamračila se. Ne, nechtěla jsem vědět, co to bylo. "Buď uteču, nebo se schovám a nebo, pokud se rozhodne mě na místě zabít, tak budu pravděpodobně v háji." Odpověděla jsem klidně. A ještě jsem tu já, taky bych něco zmohl. Dodal hlas v mé hlavě. O něm jsme se ale nechtěla zmiňovat.

Počúval som každé slovo kto povedal.  Náhle v tom tu bol nejaký vlk. Ale slabý,  a to dosť. Kebyže ho niekto chce zabiť,  tak by bol mŕtvy.  Vypočul som si trochu jejich rozhovor. Ale nakoniec som sa rozbehol, a vyletel do výšin.  Preletel som si priesmyk smrti,  a pozeral na balvany, a na to ako by sa dala robiť reťazová reakcia.  Že by z jedného pádu bolo viac. Počul som Manyakova slova,  a bral som ich navedomie. Nakoniec som  pristál na vrchole skál. A nasmeroval som si to k dosť veľkej skale.  Obzrel som si ju a začal okolo nej dávať reťaze.  Chvíľu to trvalo,  ale keď bol balvan omotsny,  vyletel som som a snažil sa ťahať reťaze, čo som len vedel, vedel som že keď bude padať tím smerom akým chcem tak spustí retazovu reakciu. ,,Trochu pomôžte zatlačiť." Zarval som na ostatných.  A naďalej ho snažil ťahať do priesmyku.

Libra Feu
Priesmyk smrti
Počúvala slová svojej budúcej alfy. Potom sa rýchlym krokom pobrala na ľavú stranu kam mali ísť neletci. Škoda, že neviem lietať... letci to zrejme majú omnoho lepšie. Vedia sa rýchlejšie a jednoduchšie presúvať a majú kopu výhod, zamyslela sa. Letmo postrehla, že pri alfe sa zjavil nejaký očividne slabý vlk no nevenovala tomu priveľkú pozornosť. Očami prebehla po ostatných neletcoch ktorí sa zhromaždili pri nejakej vlčici-Stellar, tak ju oslovila alfa a tak zrejme znelo jej meno. Čím by som mohla pomôcť so svojou mágiou? Ohňom asi blato nevyrobím... možno nejakú ohnivú pascu? Možno by som vedela urobiť oheň tak aby dokázal dosť intenzívne žiariť, mohol by dokonca vedieť oslepiť prichádzajúcich! No čo ak by to bol niekto z našej strany? Možno by som to mohla umiestniť na nejaké určité miesto tak, aby sa mu naši vyhli. Neviem... možno moja mágia nie je až tak užitočná, zamyslela sa neisto. ,,Je v pláne urobiť aj nejaké ohnivé pasce?" opýtala sa ticho smerom k ostatným vlkom, keďže prišla medzi poslednými a nebola si istá či o niečom takom už nehovorili.

Priesmyk smrti - púšť

*vyhanama? Ako chce. Zit este chcem* "ako si zelate" je jedine co poviem a najrychlejsie ako viem sa ztade dostanem. Zas som na pusti. Sam smedny a hladny. Tulam sa az v dialke zazriem strom. Priblizujem sa a je ich viac a viac. Ked som uz uplne blizsie vidim ze som na kraji puste. Pri potoku. "Voda!" Zvolam a hned znej hltavo pijem. "Ach boze ta je mmmm..." *uz len zahnat hlad...*. Zacnem sa obzerat po okoli a hladat dakeho... aspon zajaca.

Hranice
"To bych asi měla. Měla bych dělat spoustu věcí, které nedělám." Ostatně, stejně z toho většinou vůbec nic nemám. "Je to snad něco důležitého?" zeptala jsem se jen tak mimochodem. Dění ve smečce mě poslední dobou nechávalo chladnou, ovšem fakt že je tam většina smečky ve mě v kombinaci s těmi zvuky budily zájem. Na další slova vlčice jsem se uchechtla. "A kdo říká, že bys to měla dělat dobrovolně? Je spousta způsobů, jak někoho přinutit spolupracovat." To by mě zajímalo, jakým způsobem probíhá výchova vlčat ve sviťáckých smečkách. Vždyť by většina z nich nedokázala čelit našemu útoku. "Jak je vůbec možné, že to neumíš?  Vaše vlčata se neučí bojovat?" Byla jsem si jistá, že Zeiss je připravená na jakýkoliv konflikt, ovšem ostatní smečky si vůbec neuvědomují, jaké nebezpečí pro ně představujeme.

Hranice
"Pokud máš na smečkové akce takovýhle názor, tak asi ne. I když tam pravděpodobně půjde získat lepší postavení." Odpověděla jsem. Ale Caelle nevypadala, že by ji vyšší postavení zajímalo. "Zní to ale, jako by tam něco shazovali..." Doufala jsem, že ne vlky. I když to by znělo jinak, víc mlaskavě. "Jo tak. Například?" Vyzvídala jsme dál a v duchu zvažovala své možnosti. "Já umím bojovat!" Ohradila jsem se lehce uraženě. "Jen si nemyslím, že bych někoho z vaší smečky porazila. Nepřijímáte slabé a ani průměrně dobré, pokud tedy neprokáží svou užitečnost jinak. A navíc jsem se do smečky připojila až později." Podrobnosti jsem si nechávala pro sebe, neptala se na ně a navíc jsem ji ještě dost dobře neznala. Vždyť jsme se sotva potkaly.